autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Vyjedeme na patro a přijdeme k mým dveřím. Hned tady si může Bill všimnout první změny. Koupil jsem novou rohožku. Velký to čin.
„Tome, čeho všeho se týká to překvapení?“ uculí se po chvíli, když nemůžu najít klíče.
„Moc věcí ne,“ řeknu jen neurčitě, a konečně je najdu. Ani si tý krásný rohožky nevšimnul!
„Ta rohožka je hezká,“ usměje se sladce. Oh, tak přece jen.
„Viď že jo,“ zasměju se a odemknu. Nechám ho vejít a čekám, jestli si něčeho všimne. Zatím za námi zavřu a položím tašku na zem. Bill ji taky odloží a začne se zouvat. Až když se zuje, začne se rozhlížet. Zul si boty, tak určitě přemýšlí, kam je dá. A kam je dá? No kam? Nedočkavě se vrtím a čekám, zda si toho všimne. Pousměje se a udělá krok blíž.
„Nový botník,“ zasměje se. Oh, nezklamal. Pobaveně k němu dojdu a otevřu ho.
„Celý tvůj. Ke mně už to nejspíš nenarveš, takže jsem se rozhodl koupit nový botník,“ zaculím se pyšně.
„Můj? Jsi blázen?“ zasměje se, „já tolik bot nemám. No, i když,“ uculí se. „Děkuju, moc děkuju,“ obejme mě hned a políbí. Polibek mu opětuji, ale poté se odtáhnu.
„Žádný zdržování. Pojď,“ vezmu ho za ruku a vesele ho vedu do koupelny, kde jsem mu nechal přidělat poličku vedle té mé. Nacpe tam všechny přípravky na vlasy, sprchové gely, šampony, krémy a spoustu dalšího.
„Tome?“ řekne jenom udiveně a pak se začne smát. „To je na moje krámy?“
„Částečně,“ usměju se tajemně.
„Proč tohle všechno? Já bych se uskromnil. Tos neměl, nemáš utrácet,“ chytne mě za ruku.
„Bille, nekaž mi radost a pojď do ložnice,“ pokárám ho, políbím ho na tvář a s úsměvem na tváři ho vedu do ložnice. Po cestě zastavíme v obýváku a čekám jeho reakci na nové houpací křeslo.
„Všiml jsem si, že jedno doma máš, tak jsem ho koupil. Chtěl jsem, aby ses tu cítil víc jako doma,“ začnu si nejistě kousat ret. Nechci být zase až moc vlezlý. A už vůbec nechci, aby to vypadalo, že si ho kupuji. Bill zůstane stát s pusou dokořán. Prohlíží si to. Pak se podívá na mě a znovu na to křeslo.
„Tomi,“ vydechne jenom tiše. Nevím, jestli to brát jako pozitivně nebo ne. Proto mlčím a očekávám další projevy jeho zmatených emocí.
„Já nevím, co říct. Děkuju, vážně děkuju. Ale já se tu cítím jako doma. Jako doopravdy doma. Díky tobě ano,“ obejme mě. „Je nádherný. Budeme se v něm houpat spolu,“ zasní se a líbne mě na krk. Musím se usmát a dlouze ho políbit. Jsem rád, že se mu to líbí. Poté se poodtáhnu a povzdechnu.
„Teď půjdeme do ložnice. Já… nechci, aby to vypadalo, že si tě nějak kupuji nebo nevím co. Jen… chci, aby ses tu cítil dobře,“ pošeptám, když se mu dívám do rozněžnělých čokoládek. Opravdu netoužím po tom, aby se urazil, nebo nevím co, až tam uvidí celou přestavěnou ložnici a monstrózní skříň s ještě monstróznější postelí. To bych to raději vrátil.
„Já vím. Jsi hodný, ale proto jsi to dělat nemusel, i když mě to těší,“ usměje se radostně.
„Slib mi, že nebudeš křičet ani mě mlátit nebo něco jiného,“ poprosím. Opravdu se bojím jeho reakce.
„Oh, já se bojím,“ zasměje se.
Zhluboka se nadechnu, chytím ho za ruku a pomalu ho odvedu do ložnice. Obavami si začnu kousat ret, až ho nakonec vpustím dovnitř a sám si to tu znovu prohlédnu. Celé je to tu posunuté a přestavěné. Vedle mé obrovské skříně se tyčí jedna nová obrovská skříň na Billovy věci. V rohu místnosti je velký bambus, vedle něhož je nově přistavěný kosmetický stůl s obrovským zrcadlem a židlí. Samozřejmě pro Billa. Vedle je pak plazma. Když se pohledem přesuneme k levé stěně, je tam větší zásuvka na spodní prádlo. O kousek dál je menší stolek s laptopem a pak už jsou jen dveře na terasu. Největší monstróznost je tu ta nová postel. Je opravdu obrovská. A s nebesy. Koupil jsem jen tu novou skříň, kosmetický stůl a postel. Ale jak se to všechno muselo přestavět, vypadá to zcela jako nový pokoj. Stěhováci byli sedření jako koňové a nadávali, že jsem blázen. Ale mně to bylo fuk. Potřeboval jsem to zařídit během dopoledne, a i když jsem se bál, nakonec se to úspěšně podařilo.
Jakmile Bill vejde a rozhlédne se, zůstane stát jako opařený. Neřekne jediné slovo. Jen stojí a trošku se naklání, aby na vše viděl. Je v šoku. Se strachem na něj pohlédnu. Začnu si už okusovat i nehet. Sakra, tak už něco řekni nebo udělej. Dá si přes pusu ruku a vydechne. Udělám k němu krok a jemně ho pohladím po rameně. Raději jsem ve střehu, kdyby se mi rozhodl vrazit facku nebo mi rovnou ubalit pěstí. Ale on místo toho přivře oči, jako by se mu chtělo plakat, a hned se ke mně přivine. Hlavu mi zaboří do mikiny a obejme mě.
„To je tak nádherný!“ Oh…
„Takže mě nebudeš bít?“ zašeptám a začnu ho jemně hladit po vlasech.
„Budu, protože jsi strašně utrácel. Ale až za chvilku,“ povzdechne a dlouze mě políbí. Očíčka má plné slz. Pohladím ho s citem po tváři. Když ho vidím takhle rozněžnělého, připadá mi ještě křehčí než kdy jindy.
„Pokud tě to, lásko, uklidní, dali mi na to 20% slevu, když jsem tak štědře nakupoval,“ řeknu pobaveně a vlípnu mu další jemný polibek na chvějící se rty.
„Tos mě fakt uklidnil,“ broukne, ale políbí mě znovu. „Já jsem jen v šoku. Je to nádherné. Krásně udělané. Jen…“ odmlčí se a pohled mi zaryje do mikiny. Ale ne, ne, ne. Nasucho polknu. Sakra.
„Jen…?“ zopakuji.
„Nejsem na to zvyklý. Ne na tohle prostředí, to ne. Ale na to, že mi někdo něco koupí, udělá pro mě něco. Nikdy by mě tohle nenapadlo. Já jsem z toho vedle.“
„…takže bude lepší, když to vrátím,“ odvodím si z jeho slov lehký závěr.
„Ne, Tome, naopak. Tys mě špatně pochopil,“ pohladí mě po hlavě. „Ani nevíš, co to pro mě znamená. Mně udělá obrovskou radost, i když mi dáš… já nevím co, lízátko,“ vydechne a koukne se mi do očí. „Je to perfektní, strašně se mi to líbí a jsem z toho nadšený.“
„To jsem rád. Vždycky jsem snil o takovéhle posteli,“ usměju se. Pustím ho, seberu kašmírovou bílou látku, vylezu na postel a začnu ji věšet.
„To jsem rád. Vždycky jsem snil o takovéhle posteli,“ usměju se. Pustím ho, seberu kašmírovou bílou látku, vylezu na postel a začnu ji věšet.
„I já,“ vyleze nahoru taky a začne mi to pomáhat. „Děkuju, vážně děkuju.“
„Už neděkuj. Udělalo to radost i mně,“ zasměju se. Zaháknu to v rohu a seskočím. Začnu ji upravovat. Nebyl by to Bill, aby si do té postele hned nelehnul. Okamžitě tam sebou plácne a rychle pak vyskočí na čtyři.
„Wow, tady bude ale vzrůšo,“ zasměje se. Jen ho zbožným pohledem pozoruji. Miluju, když je tak veselý a jeho tvář zdobí tenhle dokonalý úsměv. Přisednu si k němu a pohladím ho po ruce. Kéž by tahle chvilka vydržela navždy a já opět nemusel myslet na to, co se dělo s Albertem. Asi se toho už nikdy nezbavím. Vydechnu a sklopím oči natolik, že je skoro zavřu. Nechci mu kazit radost. Jenomže on si toho i přesto bohužel všimne.
Přivine se ke mně. „Tomi, co se děje?“
Okamžitě vynutím na tváři úsměv. „Jenom jsem rád.“
„Za co?“
„Za tohle všechno,“ řeknu jen. Pozoruji povlečení a zkoumám jeho materiál. Nechci se na něj dívat, aby hned poznal, že něco není ok.
„To já taky,“ šeptne tiše a obejme mě. „Ale tenhle tvůj výraz se mi nelíbí. Jsi smutný.“
„Nejsem,“ ujistím ho. Přitisknu se k němu a položím hlavu na jeho hubené rameno, aby na mě neviděl. Začne mě jen zlehka hladit po hlavě a vtiskávat mi jemné polibky na krk. Zavřu oči, abych potlačil slzy, a hlasitě vydechnu. Ani nevím, z čeho se mi chce brečet. Zkrátka se mi chce. Uvědomuji si, jak nefér tohle všechno je. Měl bych Billa nechat být, jenomže to nedokážu. Miluju ho…
„Co se ti stalo, broučku? Řekni mi to,“ šeptá potichu.
„Miluju tě,“ šeptnu a natisknu se k němu ještě víc. Kéž bych mohl vrátit čas. Vrátil bych den, kdy jsem ho poznal. Nešel bych za ním. Miluju ho a jsem tak vděčný za to, že ho mám právě teď u sebe, ale kdybych ho nepoznal, všechno by pro nás oba bylo lehčí a nestalo by se tohle všechno. Sice i to krásný, ale i to hnusný.
Bill mě sevře pevně v náručí a sám se ke mně víc schoulí. „A já tebe.“
BILL
V průběhu odpoledne a večera jsem si ukládal už věci na nové místo. Ve skříni jsem měl perfektně složené oblečení. V koupelně jsem už zabral pomalu půl poličky, ale byl jsem spokojený. Tahle změna se mi vážně líbí. Vypadá to skvěle. Tom má dobrý vkus. Jediné, s čím se nevyrovnám, je to, kolik do mě vráží peněz. A to, co se týká poplatků nemluvě. Vím, že nemám takový plat jako on a že můj plat by nikdy nevystačil na zaplacení nájmu, ale chci mu aspoň část dát. Nejsem žádná vyžírka, co se sem nastěhuje a živ si mě.
Na večer už bylo naštěstí vše uklizené. S Tomem jsme se už jenom váleli a povídali si. Ale oba jsme dostali hlad. Navrhl jsem, že budu vařit. Měl jsem na to vyloženě náladu. A to musím využít, protože nevím, kdy mě tohle zase potká.
„Tak si to rozmysli, hlavně mi už řekni, na co máš chuť,“ zasměju se. Opřu se o futra a čekám, co z něj vyleze.
„Já nevím,“ našpulí rty. On je vážně k sežrání.
„Tak přemýšlej, nebo ti namažu chleba s máslem a budeš to mít,“ uculím se.
„Klidně,“ pokrčí lhostejně rameny. Pak na mě se smíchem vyplázne jazyk.
„Počkej, to si odskáčeš,“ zasměju se a pak už raději zajdu do kuchyně. Ale pak ještě vyběhnu. „A zůstaň tady. Já mám teď útočiště v kuchyni!“ zasměju se ještě, a pak už jsem opravdu v kuchyni. Znovu proberu ledničku a malou komoru s potravinami. Nakonec začnu dělat rizoto s kuřecím masem. Dávám si na tom záležet. Snad mu to bude chutnat. Nejsem nijak dobrý kuchař.
Když mám konečně hotovo, prostřu na stůl. Hezky to tam upravím, aby to vypadalo co nejlépe. Pak se rozejdu za Tomem. Jdu tiše, aby o mně nevěděl. Sedí ke mně zády a dělá něco na laptopu. Když k němu dojdu, opatrně se nahnu přes pohovku a obejmu ho.
„Bille!“ nadskočí leknutím. „Tohle mi nedělej, bože.“ Ha! Povedlo se. Ale teď si ho musím udobřit.
„Promiň,“ pošeptám a líbnu ho na krk, „už máš večeři na stole,“ brouknu.
„Co ti tak trvalo na tom, udělat chleba s máslem?“ zasměje se a zaklapne laptop.
„To je tajný,“ zasměju se a přitáhnu si ho trošku k sobě. Opřu ho tak o opěradlo.
„Co se zas tulíš?“ pousměje se a pohladí mě po ruce. Zakloní hlavu, aby na mě viděl.
„Jsi jako droga,“ pošeptám mu a políbím ho. „Mám chuť se k tobě pořád tulit.“
„Hmm…“ Obdaří mě sladkým úsměvem a pak mě políbí.
„Tak pojď, ať ti to nevystydne,“ pustím ho a zaběhnu do kuchyně. Tom po chvilce přijde a jen si upraví triko. Pozorně mě sleduje. Usměju se na něj.
„No šup, posaď se,“ zasměju se. Když si konečně sedne, dám před něj to rizoto. Začnu mu nandávat.
„Baví tě takhle mi vyvařovat?“ pozvedne obočí, ve tváři mu hraje pobavený výraz. Vezme příbor do rukou a čeká, až se taky usadím.
„Na to ti odpovím, až to dojíš. Teda jestli to vůbec sníš,“ zasměju se a posadím se taky. Nandám si. „Tak dobrou chuť.“
„Dobrou,“ popřeje mi na oplátku a začne pomalu jíst, přičemž mě stále zaujatě pozoruje. Snažím se to nevnímat a dál v klidu jím.
„Dá se to?“ Jestli to jí jen aby mě neurazil, tak to fakt nechci.
„Jo, je to dobrý,“ ujistí mě. Stále na sobě cítím jeho pohled.
„To jsem rád,“ usměju se a v klidu dál jím. Až po chvíli mi to nedá. „Ahm, děje se něco?“ Sice si mě často prohlíží, ale teď si připadám jako na RTG. Je roztomilý.
„Co? Proč?“ podiví se. „Ne.“
„Tak zvláštně na mě koukáš,“ usměju se.
„Zvláštně? Koukám na tebe stále stejně,“ zasměje se. Zavrtí lehce hlavou a vezme si do úst další sousto.
„Budu tomu věřit,“ uculím se.
„Nic jiného ti nezbývá,“ ušklíbne se a dál jí.
Radši už mu na to nic neřeknu, aby se v klidu najedl. Po chvíli oba dojíme. Jen se pousměju a zvednu se od stolu. Špinavé nádobí dám do myčky a poklidím stůl.
„Máš ještě hlad? Bylo to takový tuctový, já vím,“ dojdu pak k němu a opřu se o stůl.
„Ne, ne. Musel jsem si nechat místo ještě na tebe,“ zasměje se a stáhne si mě na klín.
„Hodláš mě sníst? Do toho,“ podstrčím mu prst k ústům a zasměju se. „Nebo snad mi vysát krev, upírku?“
„Neprovokuj,“ zasměje se a kousne mě s citem do prstu. Nepustí. Jako by mi to snad vadilo.
„Na to tesáky nemáš,“ vypláznu na něj jazyk. Pustí prst ze zubů, ale nasaje ho hlouběji. Začne kolem něj kroužit jazykem, přičemž se dusí smíchem.
„Tohle nevypadá, jako bys mě měl v plánu jíst,“ zasměju se a prstem mu vyjdu vstříc. Ale on ho vypustí z úst.
„Máš ho slanej. Přiznej se, kam jsi ho strkal.“
„To bys chtěl vědět, co?“ zasměju se, „abych já neochutnal tvůj prstík. Možná by byl taky slanej,“ olíznu si rty a uvelebím se na něm.
„No radši nechtěj vědět, kam ho strkal já,“ začne se smát a obejme mě kolem pasu.
„Abych ti ho někam nestrčil já,“ zasměju se a přivinu se k němu. On mě k tomu vyloženě svádí.
„To mi pověz, kam bys mi ho strčil,“ našpulí rty.
„Prst?“ zaculím se šibalsky.
„Yeah.“
„No, pár míst by se našlo. Tak šlo by to sem,“ přejedu mu s ním po rtech. „No, i sem,“ zasměju se a přejedu mu pak po oušku. Ani nechci pomyslet na další místo, kam by se dalo něco strčit. Když si představím, že by to byl on, kdo do mě něco strká, je mi vedro.
„To mě napadá pár dalších míst,“ zakření se.
„Například?“ zasměju se. Jen s uculením pokrčí rameny. Zakroutím lehce hlavou.
„Ty bys někam něco strkal?“ pošeptám mu do ouška.
„Možná?“ šeptne na oplátku.
„Ah… a co a kam?“ Mluvím čím dál tišeji.
„Možná prsty,“ pošeptá a přejede mi dlaní po zadku. Projede mnou tak zvláštní pocit. Sakra, ta představa mě vážně dostává. Kdyby tohle dělal on, možná bych si to i zamiloval. Zmlknu.
Jen se spokojeně usměju a vydechnu mu do ouška. „To bys chtěl?“
„Možná,“ poví už poněkolikáté.
„Dobře,“ usměju se a trošku se odtáhnu. Kouknu se mu do očí a jen ho něžně políbím. Tom tiše vydechne a polibek mi opětuje.
„Co máš na dnešek ještě v plánu?“
„Být jenom s tebou,“ šeptne a vyžaduje si další polibek tím, že se mi tře o rty. Proto si je hned provokativně olíznu. Tak rád využívám těchhle situací. Jsou nejhezčí.
„Wow, tak to se mi líbí. A co ještě?“
Jeho ramena se pozvednou a opět klesnou v náznaku nevědomosti. Jen se usměju.
„Tak co kdybychom si dali sprchu a pak si spolu lehli? Prostě jen odpočívali,“ usměju se.
„Znám to tvé odpočívání,“ zasměje se tiše, ale přikývne na souhlas.
„No dovol,“ usměju se a odtáhnu se od něj. „Já jsem hodnej, nezlobím.“ Nemůžu za to, že se mi na dnešek vážně po jeho boku nechtělo spát.
„Haha,“ začne se smát.
„To ty! Jen si vzpomeň, co se támhle odehrávalo, no…“ poukážu na místo, kde jsem umíral slastí díky jeho ústům.
„To nebylo nic zlobivého. To bylo přirozené,“ vyplázne se smíchem jazyk.
„Samozřejmě, naprosto přirozené,“ směju se. „Já ti asi dneska ukážu další přirozenou věc.“ Musím přiznat, že bych mu to rád oplatil. Chci se s ním mazlit, chci se s ním milovat. Ale doopravdy. Ne jako tehdy v klubu.
„Oh. Jakou?“
„To se ještě uvidí,“ usměju se sladce. Obejmu ho kolem krku a dlouze ho ještě políbím. Nechám ho pohrát si a pak objedu jeho rty jazykem.
„Dokázal bych se s tebou líbat 24 hodin denně,“ povzdechne si, ale poodtáhne se. „Budeme pokračovat ve sprše. Co ty na to?“ Zůstanu na něj koukat. On má snad ty samé myšlenky co já. Sice mě tím trošku překvapil, ale mile.
„No, tak dobře,“ usměju se. To bude hodně intimní.
„Tak šup,“ popožene mě. Oba nás zvedne a už se žene do koupelny. Po cestě se svléká. Je tak natěšený.
„Ah Tome, ty jsi tak aktivní,“ zasměju se a dojdu za ním. Když jsme oba v koupelně, zavřu za námi dveře, „dost, nesvlékej se,“ chytnu ho za ruce.
„Proč? Ty nechceš se mnou do sprchy?“ posmutní a sklopí hlavičku.
„Ne, jen si tě chci svléknout sám,“ pustím mu ruce a začnu mu rozepínat pásek. Celou dobu se na něj při tom dívám. Tak rád se ho dotýkám. Miluju jeho pokožku, je tak jemná a voňavá.
„Ty riskuješ,“ uchechtne se, ale pozvedne ruce, aby mi v ničem nepřekážely.
„Proč?“ rozepnu mu po chvilce i zip. Džíny mu začnu stahovat. I když to bych nemusel. Jeho velikost je taková, že z něj spadnou samy. Ale proč si nepohrát, že?
„Děláš jako bys mě neznal,“ začne se smát. Zastavím se.
„Znám, ale nikdy mě zřejmě nepřestane bavit si tě prohlížet. Pořád na tobě vidím něco nového a dokonalého, co musím obdivovat.“
„Nepřeháněj.“ Pohladí mě po vlasech a vytáhne si mě k sobě o trošku výš, aby mě mohl políbit, a já mu v tom vyhovím. Políbím ho.
„Nepřeháním,“ pošeptám a pak se dám znovu do práce.
Když už tam stojí jen v boxerkách, sladce se pousměju. Zaháknu za jejich lem ukazováček a trošku je poodtáhnu.
„Nestáhneš je? Bojíš se, co na tebe vyleze?“ skousne si se smíchem ret.
„Jo,“ řeknu na oko vystrašeně. „Co když mě to kousne?“ Začnu se pak smát. Stoupnu si blíž k němu a skousnu mu piercing mezi zuby a jemně zatahám. Spíš mu ho jen protočím. Mezitím mu ty boxerky stáhnu, a hned mu dlaní přejedu po rozkroku. „Mmh, nekouše.“
„Aby ses nedivil,“ šeptne.
„Já bych se snad i nechal,“ usměju se a přitisknu se k němu.
„Hmmm. On kouše, ale tebe ne. Sice je někdy neposlušnej, ale ví, že tobě ubližovat nemá,“ řekne naoko vážně. Dlaněmi mi sjede na zadek a poté se přesune dopředu, aby mě také mohl zbavit kalhot.
„A jak neposlušnej? A jak kouše? Chci to všechno vědět,“ pošeptám a poodtáhnu se, aby mi mohl svléknout kalhoty.
„To je smutný téma. Už pokousal tolik holek,“ povzdechne a tragicky zavrtí hlavou, až se rozesměje. Když kalhoty rozepne, stáhne je ze mě. Je to jeho minulost. Jen doufám, že se nebude plést do současnosti.
„Oh, to muselo být kruté. Ale asi si to zasloužily,“ zasměju se a udělám krok stranou, čímž se kalhot zbavím naprosto. „A myslíš si, že by mohl být vůči mně trošku neposlušný, abych ho zkrotil?“ uculím se. Tak zatraceně rád ho provokuji. Líbí se mi jeho reakce.
„To by ses s ním musel domluvit,“ nakrčí nos. Vjede mi rukama pod triko a sundá ho.
„Rád se o to pokusím,“ zvednu ruce, aby mi mohl tričko sundat. Mezitím se rozkrokem natisknu na ten jeho.
„E-e,“ couvne. „Nejdřív půjde tohle dolů.“ Poukáže na mé boxerky a už se na ně vrhá. Jen se usměju a nechám ho. Sleduji ho. Zajede mi za boxerky a začne je ze mě stahovat, přičemž mi dlaněmi sjede po zadku. Pak je stáhne úplně a skloní se, aby je mohl sebrat. Ani se nepohnu.
„Já bych si je sebral,“ uculím se.
„Hmm,“ zabručí. Uchopí do ruky můj penis a políbí ho. Pak se pobaveně narovná. Ještě ze sebe stáhne triko a žene se do sprchy. V ponožkách… Tak to je konec. Začnu se nahlas smát.
„Tome,“ řeknu nahlas.
„Nó?“ vleze do sprchového koutu. Otočí se na mě a rozkošně se culí.
„Já nevěděl, že se sprchuješ v ponožkách,“ vybuchnu smíchy znovu. Nejsem schopný za ním ani jít. Opírám se o dlaždičky a směju se jak blbec. Stáhne obočí a sklopí hlavu. Začne koukat na své ponožky. Zahýbe prsty. Uchechtne se a sundá si je. Pak je smotá a přičichne k nim. Půl minuty na to proletí kolem mě přímo do koše na prádlo.
„Mohl sis z nich udělat futrál,“ začnu se smát znovu a pak se rozejdu k němu. „To mám jít vážně k tobě? Ty ponožkový úchyle,“ zasměju se. Jestli jsem čekal cokoli, tak tohle ne.
„Nemusíš,“ zasměje se. Vezme stěnu a zavře ji. Přitiskne na ní obličej a funí na ni, přičemž mě pozoruje. Vypláznu na něj jazyk a stěnu pak odtáhnu.
„Já se klidně umyju ve vaně,“ zasměju se.
„Ne, neumyješ. Protože chceš být tady se mnou,“ řekne a strašně důležitě kývne. Celý on. Zatáhne za mnou stěnu.
„Jsi si jistý?“ pousměju se. Natisknu ho na studené dlaždičky.
„Naprosto,“ přikývne se smíchem. Už nic neřeknu. Pustím na nás příjemně teplou vodu. Zavřu oči a nechám ji po nás stékat.
„Když jsi mě zastavil, abych si sundal ponožky, myslel jsem si, že mi chceš říct, že mám pěkný zadek.“ Tváří se děsně smutně. Vidím, jak mu cukají koutky. V tu chvíli se přestanu soustředit na ten perfektní pocit a začnu se smát.
„Promiň, měl jsem v plánu ti to říct, ale ponožky to zabily.“
„Pche,“ zafrká a našpulí umanutě rty.
„Nemrač se, budeš mít vrásky,“ uculím se a vezmu si houbičku. Namočím ji a pak na ni nanesu pár kapek sprchového gelu. Začnu ho omývat na hrudi. Často jsem o tomhle přemýšlel. Jak dokonalé by tohle mohlo být.
„Miluješ mě?“ zeptá se najednou.
„Miluju a moc,“ odpovím potichu. Frustrovaně si povzdechne a nahodí zamyšlený ksicht.
„V tom případě ti odpouštím.“ Propadne v hlasitý smích a obejme mě.
„Ty…“ nedořeknu se smíchem a raději ho políbím. „Víš, že tohle jsem si často představoval?“ usměju se a dál se soustředím na mytí jeho hrudi.
„Co?“ zajímá se.
„Že bychom se spolu sprchovali,“ uculím se.
„Oh, ty jsi tak sladký,“ uculí se a dá mi pusu. „Sice jsi děsně šílenej, ale miluju tě.“ Je to blázen. Naprostý blázen. Ani nevím, co si o něm momentálně myslet. Ale miluju ho.
„To mi říká ten pravej,“ zasměju se. „Ale taky tě miluju,“ sjedu mu houbou na bříško. Usměje se a povystrčí ho. Jen se usměju a umyju mu ho, stejně tak jako boky. Jsem pomalý a něžný. Pořád ho omývám a při tom ho druhou rukou hladím. Spokojeně si vzdychne a natáčí se mi, jak potřebuji.
„Líbí se mi, když jsi takovýhle,“ šeptne, že ho sotva přes tekoucí vodu uslyším.
„Jaký?“ zeptám se tiše a přidám k dílu svoje rty. Začnu mu olíbávat krk.
„Tak starostlivý a něžný. Líbí se mi, když si mě takhle hýčkáš. Nikdo mě nikdy takhle nerozmazloval,“ řekne tiše. Trochu odkloní hlavu, abych měl lepší přístup k jeho krku.
„Budu si tě rozmazlovat pořád. Protože to miluju. Užívám si tě,“ pošeptám a sjedu mu houbou na bedra a pak na zadeček. Přitom mu ho jemně stisknu. Trošku ho kousnu do té jemné kůži na krku. Z úst mu unikne tiché vzdychnutí. Na zádech ucítím jeho ruku. Jen slabě se nad tím pousměju a pokračuji. Nechci ho nijak pohoršovat, nevím, jak by na to reagoval. Byl bych nerad, kdyby si to nějak špatně vyložil. Proto rukama vyjedu zase zpět a pro změnu mu sjedu na podbřišek. Omývám ho s takovým citem a jemností. Opravdu si to vychutnávám.
Dělám všechno tak, jako by to bylo naposled. Vychutnávám si každou sekundu s ním. Každičký okamžik, kdy se ho smím dotknout, políbit ho či pohladit. I když je to tak krátká doba, cítím, že jsem doopravdy zamilovaný. Miluju ho. To on je náplní mého života. To on je důvod, proč se ráno probudit.
„Jsi tak dokonalý, bože,“ povzdechnu a přesunu se ústy na druhou stranu jeho krku, těsně pod ouško.
„K dokonalosti mám opravdu hodně daleko,“ povzdechne. Vezme mě za tvář a podrží si mě u úst, aby mě mohl líbat. Spojí naše rty v dlouhý polibek.
„Mmh, to už neříkej. Mýlíš se,“ pošeptám a začnu jej líbat. Odtrhne se.
„Co jsi pak ale ty, hm?“ oplatí mi a nasaje mi horní ret.
„Ale no tak,“ povzdechnu a jazykem mu přejedu po rtech. Pootevře rty v prosebném gestu. Hned ho začnu líbat, ale opravdu něžně. Stejně tak jazykem proniknu do jeho úst a vyhledám si jeho jazyk. Rukama a houbou mu při tom začnu omývat stehna. Hlasitěji vydechne a přitiskne si mě za zadeček trochu víc k sobě. Obkrouží můj jazyk svým. Nakloní hlavu a dostane se o něco hlouběji. Zafuním trochu nosem a víc se do jeho rtů vpiji. Začnu se otírat svým rozkrokem o ten jeho. Je to tak dokonalý pocit, když se o sebe naše těla třou. Jsme si tolik blízko. Ale i to je mi málo. Pořád ho mám málo. Vymaní mi z ruky houbu a začne mi s ní omývat zadek a záda. Cítím, jak mi tiše funí na tvář. Jeho rty se pohybují v souladu s mými a právě rozehrává vášnivou hru mezi našimi jazyky. Na tuhle hru mu mile rád přistoupím. Natisknu se k němu, co to jen jde.
„Tome,“ vzdychnu mu do úst a rukou mu zajedu do copánků. Mám pocit, že se zblázním. Vzrušení mi prostupuje celým tělem. Najednou mu s hlasitým plesknutím upadne nacucaná houba. Jeho dlaň mě přichytí za zadek a natiskne si mě na sebe ještě intenzivněji.
„Uhm,“ vydechnu mu do úst. Začnu ho líbat o něco vášnivěji a rychleji. Už mu i druhá ruka sklouzne na můj zadek. Uchopí ho, stiskne a hlasitě mi vzdychne do úst. Začne si mě o sebe třít. Cítím, jak pod tím třením tvrdnu a on taky. Perfektně o sebe kloužeme a pořád víc a víc. Bez nějakého varování mi Tom zajede prsty mezi půlky. Překvapilo mě to, ale nevadí mi to. Je mi to od něj příjemné. Uvězní mě ve své měkké náruči a odtrhne se, aby mě mohl líbat na čelisti. Čehož využiju a konečně si nahlas vzdychnu. Ale moc si tím neulevím. Zakloním trošku hlavu, aby ke mně měl lepší přístup. Rukama mu sjedu na boky a začnu mu je tisknout, přičemž jednou rukou mu sjedu po chvilce do rozkroku a aspoň ho po již vztyčeném penisu hladím. Tom mě začne prstem hladit po otvoru a jemně mi kousat kůži na krku. Když v tom se rozezvoní zvonek.
„Oh, to snad ne…“
„Běž,“ odstoupím od něj s úsměvem. Celkem mě to štve, ale zároveň se mi chce vyprsknout smíchy, když ho teď vidím. „A vezmi si něco, ať… to není tolik vidět, ehm,“ poukážu na jeho tvrdý penis, který se vážně perfektně tyčí a žádá si o pozornost. A tu já mu přece rád věnuji. Zavrčí a celý mokrý vyleze ze sprchového koutu. Zatáhne za sebou stěnu, omotá si kolem pasu ručník a odejde. Tak se tedy začnu mýt, i když moje tělo pořád vysílá jasný signál, že si potřebuje ulevit, ale tuhle práci přenechám do jiných rukou.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Usmívám se tady jak blázen. Tom měl perfektní nápad, tu ložnici jsem viděla i s tou postelí s nebesy úplně živě před očima. Nedivím se, že stěhováci nadávali, museli to udělat hodně narychlo, aby to bylo hotové, než Bill skončí v práci. Ale 20% sleva, to zabil 😀
Ta sprcha byla dokonalá, Tom v ponožkách byl prostě jednička, všechno bylo popsáno neskutečně něžně a krásně. Nicméně, teď už jen zbývá si lámat hlavu nad tím, kdo Toma poctil svojí návštěvou. Něco mi říká, že to bude Robert s nějakou špinavou prácí nebo se zase něco hrozného stalo či v nejbližší době stane. Co se dá dělat, v téhle povídce je nezvyklé, aby jejich idylka trvala tak dlouho a netroufám si předvídat, co se bude dít dál…
ne ne ne ne já doufám že se nestane nic hrozného:-((((
No do kelu , toto vyzerá vážne … ZLE!!! že ja debil som to nezačala čítať , až keď to bude dokončené… Teraz by som nemusela nadávať :/
hm, tak takhle to utnout, to je vážně nasírající 😀
ale ponožková scéna byla naprostá bomba nad Bagdádem 😀
A do pr..háje!Doufám,že to nebude nikdo "na odstřel",protože jestli se jim něco stane tak mě jebne…ne ale vážně..je mi jasný že tenhle příběh ještě neskončil ale zrovna teď?prosím ne-e :'( :-*
Jsem šíleně napnutá,kdo to může bejt…Jestli se pak Tom k Billovi vrátí..nebo se stane něco ÚPLNĚ jinýho..
Nemůžu se dočkat dalšího dílu.Snad tu bude co nejdřív…:)
Je to tak dokonalé. Ponožky mě rozesmály teda dokonale a celý roztomilý Tomi ♥ každopádně… se bojím dalšího dílu, přestože se na něj zároveň tak děsně těšííím!.. ^^