autor: Terý
Tom:
Udělali jsme si dlouhou procházku po celé pláži ostrova, na kterým jsme byli. Billovi jsem řekl všechno, co se stalo mezi mnou a Nikky. I když to nechce přiznat, jsem si jistý, že je i trochu rád, že jsme se rozešli. A já jsem také rád. Konečně budu mít čas jen na Billa a nikdo nám do toho nebude zasahovat. Konečně budu moci dát všechny své city Billovi najevo. Je to jediný člověk, kterýho jsem kdy opravdu miloval. Ať jsem měl X holek, Bill byl vždycky na prvním místě, i když jsem to někdy nedával najevo. A za to, jak jsem ho zanedbával, bych si dal radši facku.
Nevím, jak jsme to dokázali, ale už začíná svítat. Přijde mi, jako bychom tu byli jen pár minut a ono už začíná svítat. Celou noc jsme se procházeli a povídali si o všem možném. Celou dobu jsem ho držel za ruku a díval se mu hluboko do očí. Jsem rád, že ho mám.
Vidím na Billovi, že je už unavený. Posadíme se na suchý písek. Bill si mi lehne do klína a během chvilky usne. Chvíli se na na něj dívám a hladím ho po vlasech, ale za chvilku si také lehnu a také usnu.
——-
Bill:
„Tome!“ probudí mě výkřik nějaké osoby, která se k nám rychle blíží. Tom už je také vzhůru. Vypadá to, že se na mě díval, když jsem spal. Usměju se a rychle Toma políbím, aby to ten blížící se člověk neviděl. Oba se zvedneme a čekáme, až sem ten člověk doběhne. Když už je blíž, rozpoznám, že je to Mike.
„Kde kurva jste? Víte, jakou jsme o vás měli starost? Řekli jste, že se jdete jen projít a né, že tu zůstanete na noc!“
„Promiň, Mikeu… Vůbec jsme si neuvědomili, že jsme tu byli tak dlouho. Zalehli jsme, až když začalo svítat,“ vysvětlí mu Tom.
„No dobře, ale tohle už nedělejte… Opravdu jsme o vás měli strach.“ Na tato slova oba přikývneme a jdeme za ním zpět za ostatníma.
Když přijdeme do našeho „tábořiště“, nikoho tam nevidím. Rozhlídnu se a potom se podívám zpátky na Mikea.
„A kde jsou ostatní?“
„Šli hledat něco k jídlu a pitnou vodu. Všude kolem tu je jen slaná voda, a to se nedá pít… fuj. Doufám, že něco najdou, jinak jsme v prdeli!“
„A-aha,“ vykoktám, „…snad něco najdou.“ Mike přikývne a hodí polínko do ohně, aby nevyhasl.
Mám strach, že se tady odtud nedostaneme. Chtěl bych být doma u rodičů, dívat se na televizi a popíjet u toho energy drink. Chybí mi to. K snídani si dělat vafle a spát na mý posteli, klidně i do 12 hodin. Chybí mi objetí mamky a táty. Scotty, který mě vždy, když jsem přišel domů z venku, vítal štěkáním a skákáním. Moji přátelé. Všechen ten normální život, který jsem v mžiku ztratil. Po tváři mi začnou stékat slzy. Snažím se je zastavit, ale nejde to. Když se na mě Tom podívá, otočím se od něj. Nechci, aby viděl, že brečím. Ale pozdě. Už to vidět. Sedne si přímo vedle mě a obejme mě.
„Copak, Billí? Co se stalo?“ trochu se zdráhám s odpovědí, ale nakonec mu skončím v náruči.
„Chtěl bych domuů, Tome,“ rozbrečím se ještě víc. Tom si mě natiskne více k sobě a hladí mě po vlasech.
„Já taky, Billí,“ věnuje mi polibek do vlasů a ani si neuvědomí, že vedle nás sedí Mike a s pozvednutým obočím nás pozoruje.
„Proč tu musíme bejt… proč jsme neoslavili ty narozeniny doma? Chci domů…“ další slza stéká po mé tváři a za ní další a další.
„Neboj, Bille… Brzo budeme doma.“
„Ale kdy… Kdy brzo…“ pohladí mě po tváři a přitiskne si mě ještě více k sobě.
„Brzo…“ řekne a políbí mě.
„Kluci?“ vyruší nás hlas Mikea. „Já myslel, že jste bráchové a tohle… tohle je nechutný!“ zašklebí se. Teď si Tom asi uvědomil, co udělal.
„Mikeu, nikomu ani slovo, jasný! Nikdo se to nesmí dozvědět!“
„Ale tohle to… Fuj…“
„Mikeu!“ zakřičí Tom.
„No dobře, dobře, nic nevím. Ale… nic… fuj…“ pronese a odejde, nejspíš za ostatníma.
„O 1 rok později.“
Tom:
Praštím dřívím o zem vedle ohně a otřu si do trička čelo od potu. Bill si tu nějak zvyknul. Už asi hodinu leží na pláži a opaluje se. Nechápu, jak může takovou dobu na tom sluníčku vydržet. Raději bych ležel v tom dřevěným„domečku“, který jsme si před rokem postavili. Ano, počítám to. Počítám každý den, musím vědět, jak dlouho tu jsme. Možná jsem tu jediný, ale já pořád věřím, že se tady odsud dostaneme. A navíc, slíbil jsem to Billovi, takže se tady odsud musíme dostat, i kdybych nechtěl. Myslím, že i když se tváří, že si tu zvyknul, tak to tak není. Znám ho až moc dobře na to, abych věděl, že to tak určitě není. Pořád musím myslet na ten den, kdy se zabil Danny. Bylo to smutné a já to mám pořád před očima.
*Flashback*
„Před půl rokem“
„Danny, ale dávej pozor, ať nespadneš! Je to docela vysoko!“ křičí Bill na Dannyho, který leze na strom
pro citrusové plody.
„Danny, pojď dolů, najdeme něco jinýho v lese, spadneš. Prosím, pojď dolů!“ prosí ho Nikky, ale Danny neposlouchá. Leze pořád dál.
„Nejsem snad žádná bábovka, ne?“ zakřičí Danny se smíchem a začne se natahovat, aby na ně dosáhl. Všichni na něj čekáme dole a jen se modlíme, aby dolezl dobře dolů. Ovšem zbytečně. Dannymu uklouzne noha a během pár sekund leží na zemi. Všichni k němu rychle doběhneme. Snažíme se ho probudit, ale nedaří se nám to. Po 10 minutách to vzdáme. Snad všichni se tu rozbrečí, jen já se to snažím zadržet a zatím úspěšně. Vezmu ho a odtáhnu ho někam do lesa. Pryč z dohledu ostatních. Až teprve tady se mi spustí z očí slzy. Tak hodnej kluk to byl. Nezasloužil si takhle zemřít.
*Konec flashbacku*
V tom lese jsem ho zakopal. Ještě asi půl hodiny jsem tam seděl a brečel. Chybí mi, ale musím být silný. Už jen kvůli Billovi. Asi nebude mít radost, až k němu půjdu a vytrhnu ho z jeho opalování. Dneska má službu na to, aby šel pro vodu. Je to jeho chyba. Navrhl to on, abychom si udělali rozvrh, kdo a kdy bude chodit pro vodu. Našli jsme ji daleko v lese, takže teď je to na něm. Samozřejmě, že nejde sám. Dnes s ním jde Mike. No myslím, že za ním pomalu půjdu, aby šel, jinak se zase setmí a potom nebudeme mít co pít jako minule, když se Billovi nechtělo.
„Bille…“ řeknu potichu, když k němu dojdu a políbím ho na ústa.
„Mmmm… Tomí,“ podívá se na mě jedním okem a polibek mi oplatí.
„Budeš muset jít pro tu vodu, aby se zase nesetmělo.“
„Teď? Nemůže to ještě chvilku počkat?“
„Ne nemůže, pojď už.“
Vzdychne, ale zvedne se a jde se mnou k ostatním. Podívá se na Mikea, oznámí mu, že už jdou a bezeslova zmizí v lese. Vždycky mám o něj takový strach, když jdou do toho hnusnýho lesa. Musí projít celým lesem, aby se dostali k tý vodě.
autor: Terý
betaread: Janule
Supr Terý je zase v akci se supr dílem supr povídky…..ale né…jako fakt tahle povídka je vážně skvělá…taky se mi líbi to,že se v tom lese zabydleli…a chudinka Danny…je mi ho moc líto….Jsem ráda,že dvojčata už jsou spolu a jsem zvědavá jestli se v tom lese něco stane, protože nějak se mi zdá,že jo ale to se mi asi jen zdá já prostě nevím….a PS pre Billa:To opalování máš zbytečný po dvouch dnech se stejně zešoupíš jako mé břicho :DD
Priznám sa , že ma trošíčku prasklo , keď som uvidela to "o rok neskôr" . Ale neni to zlé.. Je to zvláštne predstaviť si Billa s bradou , nenamalovaného a hnedými odrastenými vlasmi a vôbec keď má 19.. A o tomovi ani nehovrím.. Tie jeho dredy 😀 To musí byť haluzne 😀 Každopadne teším sa ďalej , neviem sa dočkať 🙂