autor: Saline A.
„Tome?“ vyděšeně jsem vyskočil z postele, když jsem z koupelny zaslechl hlasitý dávivý kašel.
Co nejrychleji jsem se rozběhl tím směrem, přičemž ve dveřích koupelny jsem se málem skácel k zemi, když jsem viděl Toma v slzách skloněného nad záchodovou mísou.
„TOME!“ vyjekl jsem a okamžitě k němu přiklekl, nemotorně ho hladíc po zádech. „Pane bože, zhluboka dýchej, prosím,“ zoufale jsem mu šeptal do ucha, doufaje, že to bude něco platné.
„Bille,“ unaveně zasípal a svalil se mi do náručí.
„Už je to dobré, jsem tu s tebou,“ konejšil jsem ho, zatímco mi hlasitě štkal do krku. „Všechno je v pořádku, bude ti dobře.“
„Je mi zima.“
„Tady máš,“ bleskově jsem ho omotal opodál pohozenou dekou a pomalu ho stavěl na nohy. „Pojď do postele, zahřeješ se a odpočineš si,“ šeptal jsem mu po cestě a vnímal ty uklidňující účinky.
„Promiň, že jsem tě vzbudil,“ zamumlal, sotva jsem ho položil do postele a zavrtal do peřin.
„Všechno je v pořádku, nic se nestalo, Tomi, teď spi,“ políbil jsem ho na čelo. Rychle jsem si vlezl na gauč, abych na něj dobře viděl, a dovolil rtům, aby vydaly vyděšený vzlyk utlumený v mých dlaních.
Nedokázal jsem si domyslet, co všechno se mohlo stát, kdybych tam nepřišel, kdybych ho neuklidnil. Vždyť on se mi mohl udusit! Mohl mi umřít, mohl… Pane bože!
Přidušeně jsem vzlykal do dlaní, abych Toma náhodou nevzbudil, aby se nezačal dávit znovu. Budu muset najít v lékárničce prášky na dávivý kašel, který nám máma dávala jako poslední záchranu, když žádné jiné prášky ani čaje nezaberou.
***
Díval jsem se na Toma, namáhavě se nadechujícího ve svých peřinách. Tiše sípal, jak se pomalu probouzel z klidného spánku.
„Tomi,“ pousmál jsem se a sedl si k němu, konejšivě ho hladíc po zádech. „Přinesl jsem ti prášek, po kterém se ti udělá lépe, ale budeš hodně unavený.“
„To nevadí,“ zamumlal do polštáře, unaveně přivírajíc oči. „Hlavně, že mi to pomůže, včera jsem se vážně bál, vůbec jsem se nemohl nadechnout, než jsi přišel.“
„Já vím, Tomi,“ pomalu jsem mu mezi rty vložil miniaturní prášek a trochu mu nadzvedl hlavu, aby ho mohl zapít. „Už to bude dobré, jsem tu s tebou.“
„Děkuju,“ usmál se a pevně si mě přitáhl do své náruče, ve které mě objal nejsilněji, jak v dané situaci zvládl. „Neodcházej.“
„Neodejdu, neboj,“ krátce jsem ho políbil na vyprahlé rty. „Spi, Tome.“
***
Vzbudilo mě jemné hlazení mé tváře a pevný stisk kolem mých boků. Spokojeně jsem se zavrtal hlouběji do toho objetí a zavrněl.
„Nespi,“ zašeptal mi Tom do ucha s úsměvem.
„Kolik je?“ neochotně jsem otevřel oči a zíral na něj.
„Půl páté večer.“
„Mhm,“ zaskuhral jsem. „Jak ti je?“
„Překvapivě skvěle,“ krátce se zasmál. „A mám na něco chuť,“ lišácky se usmál a rukou mi z boků přejel na zadek, který pevně stisknul.
„Panebože Tome! Ještě dneska v noci ses málem udusil a teď máš chuť na sex?!“
„Ty prášky jsou zázračné!“ znovu se zasmál, zatímco rty bloudil pod mým uchem.
„Tomi!“ hlasitě jsem zasténal, přestože můj mozek mě bolestivě fackoval. Moje tělo prostě reagovalo na doteky, které mi Tom věnoval.
„Věděl jsem, že neodoláš,“ uculil se a rukou stiskl můj penis, nebezpečně rostoucí pod upnutými boxerkami. Ze rtů mi unikl tichý sten. Tom moc dobře věděl, co mám rád a co na mě platí, náležitě toho využíval, protože věděl, že když na mě jde pomalu podle mých erotogenních zón, nedokážu mu říct ne. Ještě nikdy jsem to nedokázal.
Sundal mi boxerky zároveň se svými, a rukou mě posté prozkoumal.
„Znáš mě až moc dobře,“ zasténal jsem mu do rtů, na které jsem se mu divoce přisál. Hrál jsem si s jeho jazykem, kterým se snažil prozkoumat veškerá zákoutí mých úst, a zároveň se nabízel jeho horkým dlaním vášnivě hladícím mé tělo. Když rty znovu přesunul na můj krk, srdce se mi rozbušilo snad ještě víc, pokud mohlo. Myslel jsem si, že se o mě pokouší infarkt, ale když Tom začal sát mou bradavku a jazykem jí olizoval, věděl jsem, že už přežiju všechno. Jazykem klouzal pořád níž a níž, nenechával kousíček suchý.
„TOME!“ vykřikl jsem, když pusou přejel přes vrcholek mého vzrušení. Chvíli to místo opečovával, a poté se pomalu přesouval ke vstupu do mého těla. Když se o něj otřel jazykem, neschopen slova jsem mu zaryl nehty do ramen.
„Nekřič, nejsme u nás,“ vrátil se k mým rtům.
„Nikdo tu není!“ zuřivě jsem mu skousl ret a přitiskl ho těsně na sebe. „Tomi, už to moc dlouho nevydržím,“ zasténal jsem mu do ucha, když mě rukou začal připravovat na jeho vstup. Jeden prst, dva prsty, tři prsty.
„Nemám tu žádný gel, Billy,“ chtěl se přesunout dolů, abych byl důkladně připravený, ale rázně jsem ho zastavil.
„To nevadí, jen… dělej,“ pousmál jsem se a políbil ho.
S krátkým kývnutím zabořil hlavu vedle mé a pomalu do mě vstupoval. Trochu to štípalo, ale byl jsem ochotný to vytrpět a Tom mi to ulehčil tím, že počkal, než si pořádně navyknu na to, že už nejsem sám ve svém těle.
„Už můžeš, Tomi. Jsem připravený,“ zašeptal jsem a rukama ho objal kolem pasu, nehty zarývajíc do jeho zad. Ruce mi zabořil do vlasů a jemně mě líbal, když se ve mně začal pohybovat.
„Bille, já…“ prosebně se na mě podíval.
„Já vím, můžeš, Tomi,“ pousmál jsem se a prohnul se v zádech, když do mě tvrdě přirazil a dotknul se tak mé prostaty. „Oh můj bože,“ protočil jsem oči v sloup a snažil se nevybuchnout pod jeho zběsilým tempem. Tvrdě a prudce do mě přirážel, občas mě políbil.
„Tomi, už budu,“ vzdychl jsem mu do ucha a nehty mu do zad zaryl ještě hlouběji při přírazu, který mi Tom věnoval, abych se udělal. „Oh bože! Děkuju,“ políbil jsem ho. Sotva Tom poznal, že jsem se trochu uklidnil, znovu do mě začal tvrdě přirážet a já se mu odvděčil tím, že jsem stáhl svaly kolem jeho penisu. Odpovědí mi sice bylo táhlé zavrčení, ale věděl jsem, že mu to pomůže k rychlejšímu a intenzivnějšímu vyvrcholení. Když se do mě Tom udělal, svaly jsem pevně sevřel, aby si to užil až do úplného konce.
„Sakra,“ vyčerpaně se svalil vedle mě. „To bylo… báječné!“ vyhrkl a vášnivě mě políbil. „Děkuju,“ zářivě se usmál.
„Jo,“ pousmál jsem se a hlavu zabořil do polštáře, přehazujíc přes sebe peřinu, do které jsem se vzápětí zabalil. „Určitě budu nemocný,“ hlasitě jsem zívnul.
„Já se o tebe postarám,“ políbil mě pod ucho a zezadu mě pevně objal.
autor: Saline A.
betaread: Janule
krásnej dílek ;)).. doufám, že se k sobě zase vrátěj… přeju to Chrisovi a Billovi, ale prostě Bill a Tom… :D.. moc se tšěím na další díl x))♥.. krásně píšeš x))
[1]: Děkuji, moc si toho vážím! :))
A co tak sáhnout Billovi do svědomí :), to bychom se ale pak asi nedočkali takovýchto báječných kapitol 🙂
Konečne je to ako má byť 🙂 a teraz už nech kašlú na ostatných…