Mojito 1/2

„Bille, už drž hubu, to se nedá poslouchat,“ zanadával Tom, když si oblékal svou obrovskou XXL mikinu červené barvy. Vzhledem k tomu, že mu bylo dvanáct let, tak byla XXL, i když na ní byla psána jiná velikost.
„Naser si, Tome,“ zazubil se vesele, možná ignorantsky Bill, Tomovo mladší dvojče, a myslel si cosi o tom, jak je Tom hloupý. „Nemáš rád můj zpěv nebo co?!“
„Ne, to fakt nemám.“
„Kecáš,“ zamračil se Bill. Byl si jistý, že Tom jeho zpěv zbožňoval. Tom se jen pobaveně zasmál a prohrábl si své krátké, blonďaté dredy. Tom miloval své vlasy.

Bill se pomalu otočil od zrcadla, upravoval si ještě právě nalíčené oči a učesané vlasy.
„No jo, prosím tě. Jsi vážně nádherný. Kdybys byl holka, tak tě už možná šukám…“ zaksichtil se Tom.
Bill se trošku zamračil.

„Abys nedostal pár facek za to, jak mluvíš. Kdyby tě slyšela máma…“ zakroutil hlavou Bill i když mu bratrův zájem dělal dobře.
„Jo, tak nezapomeň běžet a říct jí to…“ zafuněl Tom a protáhnul se. „Můžeme vyrazit…?“
Obě dvojčata měla ještě s Georgem a Gustavem dnes v plánu, že si udělají něco jako piknik na louce u lesa za městem, kam k večeru už skoro nikdo nechodí. Jen jeden starý pán, který chodí venčit svého polomrtvého psa.
„Myslím, že můžeme,“ kývnul hlavou Bill a vesele si poskočil ke dveřím. „A taky myslím, že bychom měli skočit do papírnictví a koupit draky. Tomi, strašně rád pouštím v létě draky, i když nefouká vítr, tak tu máme Georga. Použiju ho jako větrák!“ vyjekl nadšeně Bill, Tom stačil jen zaregistrovat černou šmouhu. Bill sprintem letí ven. Běží po schodech a křičí. Tom si ťuká na hlavu.

„A potřebujeme rajčata!“ křikne černovlásek.
„Na co rajčata?!“ Tom už vážně nevěděl, co si myslet. Jeho bratr byl šílený, o tom Tom nepochyboval.
„Mám moc rád pouštět draky a u toho jíst rajčata, nechávat ta kluzká zrníčka stékat po ruce a olizovat to!“

Bill prosvištěl kolem kuchyně a div neporazil svou matku.

Tom by snad ani nedokázal popsat, jak nechápavě se teď tvářil. Měl pootevřené rty, nechápavě nakrčený nos a obočí. „Co to mele za sračky…?“ šeptnul si pro sebe. „Hele brácha, jestli hulíš, tak tě proplesknu!“ zařval Tom.
„No tak kluci, nechte toho, nebo vám nasekám oběma…“ řekla rázně Simone.
„No jo… neboj se, mami, přijdeme brzy…“ usmál se Tom a vyběhnul ven za svým bráchou.
„Přestaň se chovat jako malý, nebo tě seřežu, Bille…!“ zasyčel Tom a pomalu se rozešel pryč.

„Já jsem malý,“ pozvedl ukazováček Bill. „Ale nezapomeň, že jsem o dva centimetry větší!“ dodal pyšně a poskakoval, jeho styl chůze, když se na něco šíleného těšil. Například jít spát. Podle Billa bylo šílené chodit spát, měl toho tolik na práci, tolik přemýšlení a tak.
„Jo, ale o pět kilo lehčí. Přeperu tě jak hovno,“ Tom byl naštvaný. Neměl rád, když se jeho bratr choval dětinsky. To nemohl být jak on? Nad věcí, ležérní… Tom zavrtěl hlavou a nandal si na hlavu šátek. Dredy mu visely kolem a on se cítil krásný.

„Aby ses náhodou nedivil…“ zasmál se Bill.
Po cestě se ještě stavili v samoobsluze, aby nakoupili nějaké jídlo a pití, aby nepřišli s prázdnou.

„Žádný drak nebude, dělej…“ strčil Tom do bráchy, když se všude možně rozhlížel.
„Proč jsi tak zlej…?“ zamračil se Bill.
„Nic jinýho si stejně nezasloužíš, ty provokatére…“ zakroutil hlavou Tom a pomalu šel k pokladně.

„Ne, já chci draka!“ zakřičelo mladší z dvojčat. Duplo si nohou.
„Nechovej se jak děcko!“ okřikl jej Tom, ztrácel trpělivost. Prodavačka se na ně dívala a myslela si cosi o rozmazlenosti a šikovnosti staršího chlapce.
„Tak si jdi za klukama, já si půjdu koupit draka! A tobě nekoupím!“ v Billovi se vařila krev, byla cítit po zlosti a lítosti. Vždyť nic tak špatnýho nedělám, jen si chci hrát, pomyslel si Bill a zamračil se. Jenže Tom moc na dětské hry nebyl. Když už, tak běhal hrát s Andreasem fotbal na hřiště, ale mnohem raději kradl Gordonovi porno časopisy a DVDčka. To byla jeho největší zábava.
„Ne, nikam sám nepůjdeš!“ rozhodl nekompromisně Tom a chytl bratra za loket. Ten protestně zakňučel a nadával Tomovi do debilů, poněvadž jej tak silně tiskl a on se bál, že bude mít modřinu.

„Šo še to tady deje?“ přicupital mladý Vietnamec a zajímal se o scenérii ve svém krámku, kde zaměstnával onu paní.

Tom se prudce otočil a podíval se na malého chlapíka. Byl dokonce menší než sám Tom. Jen se usmál.

„Nic se to tu neděje. Jen si tu dokazujeme bratrskou lásku…“ pousmál se Tom a táhl Billa k pokladně. Rychle zaplatili. Tomovi se tak ulevilo, když opustili ten obchod.
„To bylo naposledy, co ses takhle choval. Jinak nepočítej s tím, že s tebou ještě někdy někam půjdu… chováš se jak malej, rozmazlenej harant. Takhle, že tě máma vychovala…? Abych ti nenafackoval…“
„Abych nenafackoval já tobě za to, jak se ke mně chováš, blbečku. Chtěl jsem jen hloupýho draka, stejně si mě nebudete celou dobu všímat…“ zamračil se Bill.
„Co to zase meleš? Stačí, aby ses zapojil, ale ty o to ani nemáš zájem, tak si nestěžuj…“ zamračil se Tom a mířil za město k lesu. Skoro celou cestu byli oba bratři zticha…

„Máš mě rád, Tome…?“ kníknul Bill, když trhal lístky sedmikrásky.
Tom se na bratra otočil. Musel se trošku pousmát, byl roztomilý.

„To víš, že tě mám rád, akorát se někdy chováš trochu hloupě… pojď…“ brouknul a objal svého malého brášku kolem ramen.
„Taky tě mám moc rád, Tommy…“ pousmál se Bill a odhodil květinku do trávy.
„Já vím… jsme přece bratři… jedna rodina…“ kývnul Tom hlavou. „A až Gordon umře, hlavou rodiny budu já, protože matky nemůžou být hlavou rodiny,“ dokončil chytře Tom svou větu a Bill se zahihňal. Opřel hlavu o Tomovo rameno a užíval si to, když jsou u sebe tak blízko. Dříve spolu spávali v posteli a to Billovi chybělo. Tulit se k teplu těla jeho bratra.

Tom zamířil přímo do lesa. Museli projít kus mezi stromy, než se octli na oné louce, kde už viděli nahatého Gustava, pobíhajícího na břehu rybníka a Georga s banánem u pusy.

„Čum, jo, čum,“ zasmál se Tom z okraje lesa a Bill si zatleskal. „Vidíš Gustava? To je dement.“
„Jo, je. Vypadá vtipně, jak mu lítá pindík sem tam.“
„Prý pindík,“ vyprskl smíchy Tom a sklonil se, jak se popadal za břicho. Takovou dětinskost snad od Billa ještě neslyšel. Pindík. Tak svému přirození říkal ve svých čtyřech letech. Do sedmi to byl pinďourek. V osmi už bylo absolutně trapné říkat před klukama ve škole pinďourek, tak se musel naučit té věci, s kterou čůral pinďour. Do jedenácti let mu říkal takto, ale teď, teď ve dvanácti, když je to velký kluk, říká svému penisu kámoš.

„Bille, ty svému kámošovi říkáš pindík?“ Tom se pořád smál. Bill ho nakopl do zadku a zamračil se.
„Ne, říkám mu čůrák, stačí?“ udělal Bill pukrle a usmál se.

Tom se na svého bratra podíval s tázavým pohledem.

„No cože? Takový drsný název? To musíš mít ptáka až na zem, když máš pro něj tak ostrý název…“ vykulil oči Tom.
„Taky že mám. Ale nemusíš mi závidět, ó drahý Tome. To, že jsme dvojčata, přece nemusí znamenat, že budeme ve všem stejní nebo podobní…“ pousmál se Bill a sprásknul ruce k sobě.
„Aha, Bille… ty už to nechlastej… Kdybys viděl mýho ptáka, neodtrhneš od něj oči…“ Tom poplácal svého brášku po ramenou a vydal se ke klukům. „Gorila v koutě a šimpanz u rybníka… co víc si přát. Dneska jsem sem nepřišel jako krotitel divé zvěře… a ještě za mnou se plazí blecha…“ zasmál se Tom a přisednul si ke Georgovi.

„Hey, já nejsem žádná blecha!“ bránil se Bill, žádal tím tak o pozornost, poněvadž se Tom začal s Georgem, podle Billa, trapně vítat; desetkrát se plácli ležérně do ramene, ukázali si peace a cosi si rádoby drsně bručeli. Tom možná jako machr vypadal, ač nebyl, ale Georg ne. Ještě mu vytetovat nápis Chiquita a byl by stvořený pro reklamu.

„Hey, říkám, že nejsem blecha! Halóó! Nejsem! Aaah, Tomee!“
Bill křičel. Ne, on přímo řval. Tom se prudce otočil a hodil po něm slupku od Georgova banánu, aniž by ho okřikl. Bill okamžitě začal hystericky vyšilovat.
„Moje tričko, moje tričko bude mít flek od hloupého, posraného Georgova banánu!“
„Od slupky,“ opravil ho Georg a prohrábl si své mánička styl vlnité vlasy. Georg si potřeboval koupit žehličku.
„Vidíš to, takhle otravuje celou dobu,“ Toma nesmírně mrzelo, že se Bill distancoval od nich takhle sám. Mohl jít mezi ně a povídat si. Tom to nechápal.

Gustav se po chvíli taky připojil, začal si povídat, jen Bill se pořád procházel všude okolo, ale k nim si ne a ne přisednout. Po oku sledoval Toma. Žárlil na Gustava i Georga. Oni se s Tomem mohli bavit a Bill nemohl.
„No tak Bille… pojď sem…“ houknul po něm Gustav.
Bill se na všechny otočil a uraženě si odfrknul a sklopil pohled k zemi.
Tom se na něj díval, přišlo mu to roztomilé, jak byl Bill uražený…

„No tak, Billy, pojď sem ke mně…“ natáhnul k němu Tom ruku.
Bill znovu zvednul pohled k Tomovi a vesele se usmál a rozešel se k nim. Sednul si k Tomovi a nechal se od něj obejmout kolem ramen.
„Na…“ brouknul a podal mu flašku s vínem.
„Nechutná mi alkohol…“ zamračil se Bill.
„Dobře děláš, bráško…“ usmál se Tom a pohladil ho po vlasech.
„Vážně se ti to líbí…?“ zasmál se Bill a ke svému bráškovi se víc přitulil.
„No jo, jsi chytrý, když se nechováš jako dítě…“ usmál se Tom a narovnal se v zádech.

Bill se spokojeně zaculil a přitulil se víc. Georg i Gustav viděli, že Bill nereaguje na jejich řeči, vnímá jen své dvojče. Klukům to přišlo líto, chtěli si povídat i s Billem, jenže Bill byl jiný.

„Nechcete opíkat buřty?“ navrhl Gustav a natáhl na sebe tričko. „Můžu skočit k dědovi.“

„Jo tak jo…“ souhlasili všichni.
„A já ti půjdu pomoct…“ kývnul hlavou Georg a pomalu se začal zvedat z deky. Oba chlapci zašli do lesa a nechali tam dvojčata samotná.
Tom se na Bill nervózně usmál a lehnul si s ním do trávy.
„Rád se díváš na hvězdy…?“ brouknul Bill.
„Jo… docela jo…“ pokývnul hlavou Tom. Najednou nevěděl, o čem si má s Billem povídat.
„Dal bys mi pusu, Tome…?“ zeptal se Bill trošku nesměle.
„Pusu…? Proč…?“ zeptal se Tom trochu nechápavě a na Billa se podíval.
„No jen tak… dlouho jsi mi pusu nedal…“ usmál se Bill a nahnul se nad Toma.
Nervózně se k Billovi rychle nahnul a dal mu krátkou pusu na rty.

Bill jen zamrkal a odtáhl se. Zklamaně si lehl zpátky do trávy a zhluboka se nadechl, aby nedal průnik slzám zpod jeho očních víček.
„Co je, Bille?“ otočil k němu hlavu Tom, zvedl se na lokti a sledoval bratra.
„Nic…“ broukl Bill a snažil se znít normálně. „Jen odpočívám…“
„Jo?“ pozvedl Tom obočí, nedůvěřivě krčil čelo. Bill se jen usmál a podíval se na něj.
„Jo, jsem v pohodě,“ řekl lehce a nic jiného neřekl. Tom jen pokrčil rameny a zůstali tak ležet v tichosti, dokud se kluci nevrátili.

Obě dvojčata na sobě svou mírně zkaženou náladu nedala znát, nechtěli kazit večer i klukům, takže se po zbytek večera dobře bavili. Až kolem půlnoci se Billovi zachtělo domů. Tom nemohl nic dělat, vlastně se mu už taky chtělo do postele, takže se s kamarády rychle rozloučili a pomalu se dali na cestu domů.

„Ty… Bille… nemusíš mi lhát, moc dobře víš, že jsme dvojčata a že na tobě poznám, když není něco v pořádku. Co se stalo, když kluci byli pryč…?“
„Co by se mělo stát, Tomi? Nic se přeci nestalo,“ odpověděl stroze Bill.
„Teď jsem ti řekl, že mi nemusíš lhát,“ zamračil se Tom.
„Opravdu se nic nestalo, jen jsem přemýšlel…“ usmál se Bill.
„Jasně. Můžeš všechno, Bille, jen ze mě prosím tě nedělej idiota. Víš, že nenávidím, když mi někdo lže…“ odseknul Tom a trošku zrychlil krok.
„Tomi počkej…“ kníknul Bill a trošku za svým bratrem popoběhl. „Mohl bych dneska spát s tebou?“ pousmál se. Celý večer sbíral odvahu, aby se na tohle zeptal.
Tom se na Billa podíval, nejdřív vážně, ale po chvíli se usmál a kývnul na souhlas.
„Vlastně… jsem byl zamlklý, protože jsem čekal trošku něco jiného od té pusy…“ řekl Bill po chvíli ticha. Už na Toma nebyl naštvaný, odpustil mu, když mu povolil u něj spát.
„A co jsi od té pusy čekal, Bille…? Že tě začnu líbat…?“ zasmál se Tom.
„Já nevím… třeba,“ pokrčilo rameny mladší dvojče.
Tom se nestačil divit, co všechno jeho bráška dokáže vymyslet.

„Tak ještě před pár hodinami v krámě jsem byl krypl, debil, hovado, idiot, mentál, postiženec, individum, trotl… a… no teda, já mám pocit, že tě nechápu…“ Tom si promnul obličej a zastavil se.
„Co by na tom bylo špatného, co…? Mimochodem, za ty narážky v tom krámě se ti omlouvám…“
„Billy… jsme bráškové, nemůžeme se líbat, víš? To je zakázané a tohle bráškové dělat nesmějí,“ pokývnul hlavou Tom.
„Ani kvůli mně bys to neudělal?“ Bill se nevinně usmíval.
„Hej, ty hajzlíku, tohle je citový vydírání. Za tohle ti dám maximálně na zadek…“ zasmál se Tom.
„Ty bys mě neuhodil, Tomi, na to mě máš až moc rád…“ zavrtěl se radostně Bill, nahnul se k Tomovi a vrazil mu dlouhou pusu na tvář.
„Jo, miluju tě, ty sluníčko…“ usmál se Tom a lehkým plácnutím Billa do zadku brášku pobídnul, aby pokračoval v cestě.

„Já tebe víc…“ pošeptal si Bill pro sebe, ale Tom to slyšel. Tom by něco řekl, ale v tom mu zapípal mobil a on si přečetl smsku.

HEY, VOLE, ZÍTRA V JEDNU PO OBĚDĚ NA LOUCE. BUDU MÍCHAT DRINKY. UDĚLÁM MOCHÍTO A PIŇA COLADU. NEVÍM, JAK SE SLOVO MOJITO PÍŠE xD TVŮJ GEORG.

Tom se nahlas zasmál a podrbal se prsty pod čelenkou.
„Píše Georg,“ hodil Billa do obrazu, když viděl, že se jeho bratr tváří nechápavě. „Prý bude zítra po obědě dělat Mojito a Piňa Coladu na louce.“
„Jo?!“ tleskl Bill a vyskočil snad metr vysoko do vzduchu. Tom přemýšlel, zda místo nohou nemá péra z něčeho. „Přijdeme! Chci pít!“
„Na louce jsi říkal, že alkohol nemáš rád.“
„Nemám, ale tohle je dobré pití, říkal jsi to.“

Tom jen pokýval hlavou a už odepisoval.

JASNÝ, HAGENE.

To bylo celé.

***

„Vy chcete spát u sebe?“ podivila se matka dvojčat, když viděla Billa, jak si v náruči nese deku, polštář a medvěda na spaní k Tomovi vedle do pokoje.

„No jo, cestou domů jsem Billa strašil a on se teď bojí, takže si to musím taky nějak odpykat,“ zasmál se Tom, který právě opouštěl koupelnu.
Bill neodpověděl, rychle mámě popřál dobrou noc a vklouznul k bráchovi do pokoje.
„Nechápu jednu věc, Bille… a to takovou, proč si vždycky sakra nosíš i peřinu, když se vždycky v noci vzbudím a tvoje peřina je na druhé straně pokoje a ty mi kradeš tu mojí a já spím buď namáčknutý na tobě, nebo odkrytý,“ zakroutil hlavou Tom.
Bill se jen zatetelil. „Můžeš se v té noci zvednout a dojít si pro tu mou deku, když ti to tak vadí…“
„Jasně. Nevím, jestli ti to někdo řekl, ale já se v noci nedokopu ani na záchod… a ještě vstávat kvůli peřině… to radši budu klepat kosu,“ zaksichtil se Tom.
„Tak si nestěžuj,“ zasmál se Bill a spokojeně se usadil doprostřed postele. „Dlouho jsem tě takhle… jen ve spodním prádle neviděl. Máš pěkné tělo,“ pokýval uznale hlavou Bill.
Tom se usmál. Měl rád, když ho někdo chválil. „Díky… aspoň se vedle tebe cítím víc zodpovědně. Ty jsi jak holka s tvým tělem… Jsi roztomilý…“ usmál se Tom a pohladil brášku po vlasech. Plácnul sebou do postele vedle něj a ruce si dal za hlavu. „Jsem unavený…“ zívnul si po chvíli.

Bill se na něj otočil a odvážil se zapřít rukama nad jeho hlavou. Na Tomovi bylo znát, jak znervózněl a uhýbal očima.
„Tak dobrou noc, bráško,“ šeptl Bill a naklonil se nad Toma. Přivřel oči a jemně polaskal svými rty ty Tomovy. Vsál maličko jeho spodní ret a v tu chvilku oběma bratry projel příjemný blesk skrz jejich páteř. S Tomem se zatočil svět a Bill cítil uvolnění.
Pak se odkulil a jakoby nic si lehl na bříško a snažil se usnout. Tom na tom nebyl ale zdaleka tak dobře, zíral mlčky do stropu a snažil se posbírat své pocity s myšlenkami a polepit je dohromady. Jako by jedno z nich byl papír a druhé lepidlo. Ovšem Tom si teď připadal jako papír přilepený lepidlem s názvem Hercules Bill na matraci své malé postele.

Bill se sladce usmíval, a tak i po chvilce usnul. Dnes se mu usínalo moc dobře, jindy mu to trvalo třeba hodinu, ale dnes byl „tuhý“ během pěti minut.
Tom zíral do stropu ještě asi dvě hodiny, přemýšlel. Nechápal, co se to s ním stalo, nechápal vůbec nic, proč to Bill udělal, tohle nebyla normální pusa. Zavřel oči a snažil si ten jejich polibek na dobrou noc promítnout znovu. Nejdřív to možná pusa byla, jenže Bill svými rty pořád dokola tak zvláštně pohyboval proti rtům Toma. Pak nasál mezi svoje rty spodní ret Toma a jazykem po něm přejížděl, sice to trvalo jen pár sekund, ale stejně to udělal… Tom těžce oddechl a natočil hlavu ke straně, kde ležel Bill. Tom se natáhnul po své peřině a při té příležitosti se nad Billa naklonil a chvíli si ho prohlížel.
„No takže… dobrou noc, bráško…“ zatřepal hlavou a opatrně brášku políbil na rameno. Musel přivřít oči, tak nádherně voněl. Bill byl ve všem dokonalý, jeho oči nikdy nebyly rozmazané, i když měl na sobě tunu očních stínů, řasenky a všeho možného, pořád tak krásně voněl, nikdy nebyl špinavý nebo tak. Dbal o sebe…
Tom se přetočil na bok, raději zády k Billovi a zavřel oči s myšlenkou snažit se usnout.

pokračování