autor: cynical_terror
„Jdeš?“
Bill vystrčil hlavu z koupelny a obdaroval Toma pěkně nespokojeným pohledem. „Jo, ježiš, říkal jsem za minutku.“
Tom si povzdechl, Bill se vrátil ve svém „Diva stylu“. „Jedeme jenom do obchodu, vždyť víš.“
„Jo, vím,“ odpověděl Bill. Vyšel z koupelny s udělaným makeupem a vlasy. Tom byl trochu zklamaný, že vidí Billa zase takhle.
„Uvědomuješ si, že tě takhle lidi nejspíš poznají?“ řekl Tom.
Bill na něj mávl ledabyle rukou. Jeho nehty byly oprýskané. „Třeba to taky chci.“
Tom někdy Billovi prostě nerozuměl. „Fajn, jdem.“ Opustili malý farmářský domek, Bill celý vystajlovaný a Tom ve volných šortkách a obrovském triku. Své dredy měl rozpuštěné a padaly mu do obličeje.
Když došli ke staré dodávce, Tom si vlasy upevnil do culíku na temeni hlavy.
„Vypadáš směšně,“ řekl Bill, v jeho hlase byl slyšet smích. Tom se podíval na bratrovy smějící se rty a vzpomněl si na jejich hru. Usmál se zpátky.
„Jo, já vím. Ty jsi tady ten normální, co?“
Oba se rozesmáli a naskočili do auta. Tom řídil, i kdyby měli oba řidičák. Po všem tom povyku, co Bill pro řidičák ztropil, řídil vzácně. Většinou využíval Toma nebo Georga, aby ho někam hodili. Buď to, anebo si na den najímal řidiče.
Tom si nebyl zase tak jistý, jak se dostat do města, bylo zde hodně klikatících se cest, takže se několikrát ztratili, než našli tu svou. Výlet mu vůbec nevadil, i přes Billovo věčné ječení ze sedadla spolujezdce.
„Jak tady může být takových krav?“ zeptal se Bill, když míjeli další malou farmu. „Kurva, ty smrdí.“
Tom se opřel do starého, vrzajícího koženého sedadla. „Jo, to jo.“ Ale za vším tím kravským hnojem Tom cítil léto. Tu sladkou, suchou vůni, která ho nutila se usmívat. Díval se na pole a stromy, slyšel bzučení broučků, kteří prolétávali kolem otevřeného okna, někteří z nich našli svůj poslední odpočinek rozmáznutí na předním skle.
„Vzpomínáš, když jsme tu byli v zimě?“ zeptal se Tom. Špatně odbočili a skončili ve slepé uličce. Bill zanadával, když Tom řízl zatáčku, že skoro skončili v příkopě.
„Jo, na Vánoce,“ odpověděl konečně Bill. „Vždycky jsme tu zapadali sněhem a nemuseli do školy.“ Bill poklepal nehty o palubní desku. Strčil si prst do pusy a ukousl si špičku nehtu.
„Ty jsi vážně neposedný,“ zamumlal Tom. „Hodláš se tenhle týden zbláznit?“
„Myslím, že to už jsem,“ řekl Bill, velmi potichu. Jeli dál, potřetí minuli domek jejich prarodičů a odbočili na malý most. Tom konečně poznal, kde jsou.
„Vlčí říčka,“ řekl Tom.
„Huh?“ Bill vzhlédl ze svého místa, jeho vlasy začaly vlhkostí pomalu ztrácet objem. Tom je měl stejně radši uhlazené, ale Bill si je takhle čechral a snažil se vzdorovat gravitaci.
„Vlčí říčka,“ řekl Tom znovu. „Děda vždycky chtěl, abychom sem s ním dolů chodili chytat ryby.“
„Ale já se štítil navlíkání červů na háček,“ řekl Bill. Zase se usmíval. Tom natáhl ruku a dotkl se té Billovy.
„Myslím, že jsme skoro ve městě.“ Zmáčkl Billovo rameno a dal svou ruku opět pryč.
Bill se naklonil na stranu a uchopil Tomovu ruku do své. Jeho prsty pohladily Tomovu zpocenou dlaň. „Dobře,“ řekl.
***
Malá vesnička byla přesně taková, jakou si ji Tom pamatoval. Téměř mu připomínala jejich vlastní vesnici Loitsche, ale tohle bylo menší, jestli je to vůbec ještě možné. Několik obchodů, hospod a malých domečků lemovaly hlavní ulici a Tom zabočil autem na prázdné parkovací místo před starou poštou. Billovu ruku měl stále v té své, jeho nehty se zarývaly do jeho dlaně.
„Budeš v pohodě? Jen vezmeme pár věcí,“ řekl Tom. „Můžu jít dovnitř sám.“
„Žádný problém.“ Bill trhl svou rukou pryč a rozrazil dveře. Tom ho sledoval, jak vyskočil ven, projel si rukou vlasy a dlouhými kroky se vydal na chodník. Sotva byl dva kroky od dodávky, už způsobil Bill rozruch.
Několik místních se zastavilo a zírali z druhé strany ulice, zřejmě se snažili přijít na to, co Bill je, než kým je. Tom rychle následoval Billa, snažil se ho dohnat, když vešli do obchodu.
„Vezmu nějakou mraženou pizzu a Colu,“ řekl Bill. „Sejdeme se u pokladny.“
Tom přikývl a díval se na Billa, jak jde dozadu do obchodu k mrazákům. I přes všechny police mohl Tom vidět jeho enormní vlasy. Nebyl si jistý, proč se takhle naparádil, když šli jen nakoupit. Většinou, když šli ven a nechtěli být poznáni, oblíkli se co nejnormálněji a schovali se za obrovské sluneční brýle.
Vždycky to nezafungovalo, ale když chtěli své soukromí, pokaždé to nějak vymysleli.
‚Asi chce, aby ho ostatní poznali,‘ pomyslel si Tom. ‚Možná si potřebuje něco dokázat.‘
Tom pokrčil rameny a šel do uličky s občerstvením. Vzal nějaké chipsy a gumové žížalky, všechno, o čem věděl, že má Bill rád. Když se blížil k pokladně, měl plnou náruč. Podíval se za sebe a viděl jen vršek Billových vlasů vzadu v obchodě. Zdálo se, že s ním někdo mluví.
Možná fanoušek nebo tak něco.
„Je to všechno?“ zeptala se stará paní sedící za pokladnou. Měla šedivé vlasy a byla hodně vrásčitá, jako většina lidí, které Tom v městečku viděl.
‚Kde jsou všechny mladý holky?‘ Otočil se na ženu. „Ještě čekám na svého bratra.“
Kývla směrem k zadní části obchodu, nelibostí mžourala očima. „Nedělá žádné potíže, že ne?“
Tom se zamračil. „Pochybuju, že by-“ Tomovy oči se rozšířily, když uviděl, že byl Bill naražen na mrazáky. Upustil gumové žížaly na zem a už už chtěl vyběhnout dozadu, když si to Bill rázoval k němu. Jeho vlasy byly rozcuchané a oči vypadaly vlhké.
„Padáme odsud,“ řekl Bill, jeho hlas byl zlomený.
„Bille, co se stalo?“
Bill se rozčileně podíval za sebe. „Ten kokot mě chtěl shodit na zadek.“
Žena za pokladnou zavrčela. „To je můj synovec,“ řekla kysele.
„Je to čurák,“ odsekl jí Bill. Pokladní si dala v šoku ruku na hrudník.
„Jsi v pořádku?“ zeptal se Tom, ignorujíc tu ženskou. „Mám se tam vrátit?“
„Umím se o sebe postarat, proboha,“ řekl Bill. „Naser si!“ zaječel, obracejíc se na mladíka v zadní části obchodu. Uštědřil
ženě za pokladnou jeden krutý úsměv a vyhnal se z obchodu jak bouře.
Tom cítil, že by se snad měl omluvit, ale nemohl se k tomu přinutit. „Ježiši Kriste,“ zamumlal a běžel za Billem ven.
***
„Co to sakra bylo?“ zeptal se Tom. Bill vyskočil na místo řidiče a zabouchl Tomovi dveře před nosem. Tom se snažil dveře otevřít, ale Bill je zamkl. S povzdechem šel na druhou stranu a otevřel si. „Co kurva je, Bille? To ses tam pral s nějakým malým klukem?“
Bill si založil ruce. „Byl našeho věku a strčil do mě. Připoutej se.“ Bill nastartoval auto, dal zpátečku a vyjel z parkoviště.
„Možná bych měl řídit…“
Bill zaskřípal zuby a rozjel se dolů po malé ulici. „Kam mám zatočit?“
„Vpravo. Možná bych měl -„
„Proč si lidi myslí, že si do mě můžou strkat?“ Bill ostře zatočil doleva.
„Tohle není cesta zpátky,“ řekl opatrně Tom.
„Můžu se oblékat, jak se mi zachce. To přeci nikomu neubližuje.“ Bill hlasitě zatroubil na auto před nimi. „Jeď, nebo vypadni z týhle pitomý silnice!“
Tom si vzpomněl, proč Bill nikdy neřídí; nikdo ho radši nenechá.
„Okay, Bille, uklidni se,“ zkusil to Tom. „Ta stará paní před námi ti nic neudělala.“
„Je to kráva,“ vyštěkl Bill.
Tomovi unikl lehký smích, nedokázal ho v sobě zadržet. Bill trhl dodávkou kolem jejího auta a nazlobeně se podíval z okna.
„Už i ty se mi směješ,“ řekl.
Tomův úsměv se změnil v zamračení. „Vážně, Bille. Kam to vůbec jedeš?“
„Nesnáším to tady.“ Bill zatočil doprava a jel dolů zalesněnou cestou. „A vím, kde jsme. Touhle cestou nás sem vezla máma.“
„Jsi si jistý?“ Tom tohle okolí vůbec nepoznával.
„Spal jsi,“ řekl Bill. „Bože, ani mi nevěříš.“
Tom si mohl už jen povzdechnout. Billovy výkyvy nálady se řítily akorát tak proti zdi. „Okay, věřím ti,“ řekl Tom. „Věřím. Tak mohl bys na mě už přestat vyjíždět?“
„Je mi už prostě zle… ze všeho,“ řekl Bill. Jeho ramena poklesla, jeho napjaté držení volantu povolilo. „Nechci být nikde, Tome.“
„Hej, nebuď takový.“ Tom se k Billovi naklonil blíž a přitiskl se k němu ramenem. „Až se vrátíme, tak budem dělat, co budeš chtít, okay?“
„Nejsem dítě, neuplatíš mě tím, že na mě budeš milý,“ řekl Bill, ale jeho slova už nezněla ostře. Jeho rty úsměvem trochu škubly. „Už se ti ozvala Raquel?“
Změna tématu konverzace Toma překvapila. „Um, ne,“ zalhal.
„Možná jsem jen osamělý,“ zamumlal si Bill. „S Raquel je to naprd.“
„Jak můžeš být osamělý, když jsem pořád okolo?“
„Vždyť víš, co myslím,“ řekl Bill. Znovu zatočil a dům jejich prarodičů už byl na dohled. „Myslím, že se příliš bojím něco zkusit a být s někým.“
Tom si okusoval kroužek ve rtu a podíval se na Billa. Billovo obočí bylo svraštěné k sobě a jeho nehty se zarývaly do volantu. „Může to být děsivé, ale stojí to za to, víš.“
„Nemyslel jsem… s někým spát,“ řekl Bill. Zatočil na příjezdovou cestu. Slunce se zastavilo přímo nad nimi. „Myslím být skutečně s někým.“
„Nejsem zase tak bez srdce, jak si můžeš myslet,“ řekl trochu uraženě Tom. Auto zastavilo, ale ani jeden se nepohnul.
„Taky chci… vždyť víš…“ Tomovy tváře se zbarvily jemně růžovou. Ale možná to bylo tím horkem.
„Chceš to s Raquel? Ještě jsi s ní nespal.“
Tom si odkašlal a zíral z okýnka ven. Ucítil šeříky přes celý dvorek. „Já nevím,“ namítl Tom. „Nevím, co bych chtěl.“
Bill si odepl pás a jemně položil ruku na Tomovo koleno. „Tak to jsme dva. Pojď za mnou.“
„Kam?“
„Říkal jsi, že budem dělat cokoliv, co chci, ne?“
Tom těžce polkl a přikývl.
„Dobře.“
***
„Myslel jsem, že chceš jít dovnitř,“ řekl Tom, skoro bez dechu, jak se plahočili přes celý dvůr.
„Najdeme je,“ řekl Bill odhodlaným hlasem. Celí zpocení hledali maliny. „Myslím, že by mohly být za kůlnou.“ Kůlna byla ale až na konci celého pozemku, tak šli dál.
„Takže už teď budeš hodnej?“ zeptal se Tom. Setřel si trochu potu z čela, očima mžoural proti slunci.
„To se uvidí.“
„Kdy?“ Tom zachytil Billa za lem jeho trička, ten se zastavil a otočil se na něj.
„Jestli tam maliny budou nebo ne.“
Tom protočil očima. „Jsi tak tvrdohlavej.“
„Možná.“ Šli dál a Tom měl své prsty stále ovinuté v Billově tričku. Jakmile Bill zpomalil chůzi, Tomovy klouby šťouchly do bratrových vlhkých zad. Když dorazili k boudě, Bill náhle zastavil a Tom se celým tělem na Billa natiskl.
Bez přemýšlení se jeho ruce zapřely o Billovy boky, aby se udržel. Bill vypískl, ale pak se o Toma mírně opřel. „Už jsme tady?“ zeptal se Tom.
Bill přikývl a Tomovi se vykroutil. Šli okolo kůlny dozadu a Bill se zamračil. Žádné maliny.
„A jsem v průšvihu.“ řekl Tom. Bill se usmál a opřel se zády o hranu boudy. Tom si nemohl nevšimnout, jak vypadá Bill vysoce. Příliš štíhle a vysoce. Je on sám taky takový?
Přistoupil k bratrovi a opřel své ruce na obou stranách jeho hlavy. Nemohl sám sebe zastavit, když se k němu začal víc sklánět. Téměř se dotýkali nosy a Bill už vůbec nevypadal naštvaný.
„Ty sis nechal všechny kšiltovky doma?“ zeptal se Bill.
Tom zamrkal v překvapení z otázky. „Vzal jsem si jednu nebo dvě.“
„Hmm…“
Bill dlouze vydechl a Tom mohl jeho dech přímo ochutnat.
„Budeš na mě i přesto hodný?“ zeptal se Tom. Bill neodpověděl. Zavřel oči a cuknul od Toma hlavou pryč. Tomovy paže se proti dřevěné zdi napjaly.
„Budu,“ zašeptal Bill. Jeho oči se otevřely a velmi jemně ovinul své ruce kolem Toma. Jeho nohy se pohnuly, aby na něj nepřepadl a přitiskl si Toma do objetí.
„Bille,“ řekl Tom, nejistý, co chce vlastně říct či udělat. Posunul své ruce na Billova ramena a nechal se obejmout. Z Tomovy pusy chtěla uniknout slova, slova, která nechtěl říkat, neměl by.
V jeho žaludku vířil jakýsi druh emocí, kterým nerozuměl. Chtěl Billa znovu políbit a nechtěl se muset ptát. Ta myšlenka jím zachvěla.
Tohle přeci nemůže chtít.
Přesto chce. Tom sklonil hlavu níž. „Bille?“
Bill se na něj podíval. „Hm?“
Tom si olízl rty a vydechl na Billova ústa. Bill pozvedl svou bradu. Chtěl být políben, Tom si byl jistý. Tom přistoupil nejblíž, jak mohl, jeho ruce sklouzly dolů na bratrovy boky, téměř spojili své rty, když…
Billův mobil mezi nimi hlasitě zavibroval.
„Ugh,“ zasténal Bill. Tom ustoupil, v šoku z celé situace. Udělalo se mu skoro špatně, když Bill otevřel mobil a hovor přijal.
‚To je tím horkem,‘ říkal si Tom pro sebe.
„Ahoj Dave,“ řekl Bill. Tom se zděsil. „Jo, jeden týden. Nebuď na mě naštvaný, víš, že to byl nápad naší matky. Jo? Dobře, tak zavolej jí. Samozřejmě, že odtud chci už vypadnout. Fajn. Jo. Čau.“
Bill zaklapl mobil a podíval se dolů na své boty.
„Dave nás chce zítra v Berlíně na rozhovor,“ řekl. „Zavolá mámě.“
„Ale já nechci dělat žádný rozhovor,“ řekl Tom.
„Ani já ne, ale taky tu nechci tvrdnout celý týden. Zblázním se tu, Tome.“
Tom se podíval na Billa a otřel si pusu. „Jezdívali jsme sem rádi.“
„Taky jsme mívali chuť olizovat špínu,“ řekl Bill. „Lidi se mění. Není tu co dělat.“
„Proháněli jsme tu krávu. To byla přeci docela zábava, ne?“
Bill zanaříkal a kopl do hlíny. „Ugh, Tome. Ani tu nemáme pořádný jídlo.“
„A čí je to chyba?“
Billovy oči potemněly, tak jako obloha nad nimi, a Tom už radši nic neříkal. „Jdu dovnitř.“
Nechal ho jít, a když byl jeho bratr už úplně z dohledu, dovolil si konečně se sklonit a zhluboka se vydýchat.
***
Bill se znovu schovával ve svém pokoji a Tom se snažil najít způsob, jak ho vylákat ven. Měli by si promluvit o tom všem, co se teď děje, ale Tom neměl náladu. Kopl do mrazáku, přehraboval se mezi baleným masem a mraženou zeleninou a ke svému údivu a potěšení našel pizzu.
Předehřál troubu a strčil ji dovnitř. Brzy byla celá kuchyně zaplněná vůní rozpečeného sýra a rajčatového protlaku.
„Jestli nepomůže ani tohle, tak už nic,“ řekl Tom. Když vytahoval pizzu z trouby, Bill akorát strkal hlavu do dveří.
„Kde jsi to našel?“ zeptal se Bill, potichu se do kuchyně vecpal.
„Jsem génius,“ řekl Tom. Uřízl Billovi kousek a strčil mu ho na talíř. „Chceš trochu?“
Bill kývl a sedl si ke stolu. „Umírám hlady.“
„Myslel jsem, že zůstaneš nahoře celou noc.“ Tom si sedl vedle Billa a vzal si taky kousek. „Trochu se připálila.“
Billovi to vůbec nevadilo a rychle hltal. „Je dobrá,“ řekl mezi sousty. Nějakou chvíli jedli v tichosti, pak si Bill utřel pusu a zadíval se na Toma. Vypadal zamyšleně, žádné známky po zlobě nebo naštvání. „S tím klukem v obchodě jsem se nepral.“
„Tak co se teda stalo?“
„Strčil do mě a řekl mi, že jsem zrůda,“ řekl Bill. „A to mě vytočilo.“
„To mě by asi taky.“
„Opravdu?“
„Jasně. Měl jsi mi to říct hned.“ Tom si znovu ukousl pizzy.
„Myslel jsem, že by ses naštval.“
„Myslel sis, že budu naštvaný i dřív,“ řekl Tom a vzpomněl si na jejich setkání v kuchyni. „Ale já nebyl.“
Bill se usmál. „Je fakt kurevský vedro, budeš dneska spát se mnou?“
Tom se málem udusil soustem. „Um.“
„Už nebudu tak hnusnej,“ řekl Bill.
„Ne, já jen…“ Tom se natáhl pro další kousek jídla a Bill svou rukou zadržel tu jeho.
„Necítím se tak sám, když jsem blízko tebe,“ řekl Bill. „Takže, drž se u mě, alespoň chvíli.“
Tom jen přikývl.
***
„Je mi zle.“
„Snědl jsi moc pizzy.“
Bill zanaříkal, přetočil se na záda a kopl Toma do holeně. „Je dusno.“
„Dole je desetkrát hůř,“ řekl Tom. Bill se posadil a strhl si tričko dolů. Tom přitiskl víčka k sobě. „Asi to tady dělám ještě horší, to tělesné teplo a tak.“
„Nechoď.“
Tom cítil, jak se k němu Bill přitočil. Bylo velmi pozdě a už několik hodin se oba snažili usnout, ale vysoké teploty to značně znemožňovaly.
„Vyprávěj mi nějakej pitomej příběh,“ řekl Bill.
Tom zasténal. „Musím? A o čem?“
„Řekni mi něco o Jessice.“
Tom zasténal znovu. „Co s ní?“ Tom se scházel s dívkou jménem Jessica před několika měsíci a vždycky o ní vyprávěl Georgovi a Gustavovi ty nejpikantnější historky. Byla v posteli hodně divoká. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by o tom, co spolu vyváděli, někdy vyprávěl Billovi.
„Vždyť víš,“ řekl Bill. „Zvládnu to. Když jsi to mohl vyprávět nedotčenýmu panicovi Gustavovi, můžeš to říct i mně.“
Tom vážně, ale vážně nechtěl. „Co kdybychom tu prostě jen leželi a snažili se usnout?“
„No tak, Tome.“ Billův hlas měl docela otrávený tón a Tom věděl, že se tak i cítí. Tom najednou pocítil, jako kdyby měl Bill právo to vědět.
„Um.“ Tom si promnul oči a podíval se na bratra. Bill v měsíčním světle doslova zářil. Bylo to fakt neskutečné a Tom se nesnášel za to, jak si nádech vzrušení usnadňoval cestu do jeho břicha. „Takže…“
„Slyšel jsem vás přes zeď,“ řekl Bill. „Jsou všechny holky takhle hlasitý?“
Tom se nervózně zasmál. „Ne, ona byla…“
„Praštěná, já vím. Ale proč?“
„No…“ Zdálo se, že Tom nedokáže zformulovat slova. „Měla při tom ráda… trochu násilí.“
„Násilí?“ Bill vytáhl svou hlavu na stranu. „Proč?“
„Někteří lidé to tak mají rádi, asi.“
„Já bych nemohl,“ řekl Bill. „Fakt si to nemyslím.“
„Ona jo. Každopádně, chtěla, abych jí tahal za vlasy když… no…“
Bill měl doširoka rozevřené oči, opíral se o lokty a visel Tomovi na každém slově. „Co?“
„Když mě kouřila,“ podařilo se Tomovi dostat ven. Nikdy se necítil příjemně, když s Billem mluvil o takových věcech. Zkoušel to už dřív, když byli mladší, ale Bill byl vždycky tak znechucený z Tomových vyprávění, že Tom byl pak velice opatrný, aby se o něčem takovém nezmiňoval před svým bratrem.
„Jako opravdu tahal?“ zeptal se Bill.
„Jo a měla ráda výprasky, fackování, vždyť víš, takový ty věci.“ Tomovy tváře se začervenaly a bylo mu ještě větší horko než předtím. „Což bylo skvělý, dokud nezačala být vážně dominantní. Víš, držela mě a tak. Chvíli to bylo vzrušující, ale když jsem s někým, mám rád věci pod svou kontrolou.“
Bill byl chvilku zticha, vypadal, že přemýšlí nad tím, co Tom právě řekl. Padl zpátky na záda, ruce na svém žaludku.
„Nemyslím, že vzdát se kontroly by bylo tak zlý.“
Tom skopl deku ze svých nohou a zíral na strop. „Ale pořád?“
„Možná jsi prostě rád tím, který ovládá,“ řekl Bill.
„To ty seš ten, který všechno ovládá,“ odsekl Tom.
„Možná když dojde na věci ohledně kapely nebo tak, ale jinak si nemyslím, že bych byl takový v…“ Bill si odkašlal. „V posteli.“ Jeho hlas byl hluboký a vážný, jeho slova místností zaduněla tak, že se dostala i k vzrušení v Tomově břiše.
„Oh, no já nevím. Mohl bys být hodně panovačný,“ řekl Tom, aby trochu odlehčil atmosféru.
„Možná na začátku,“ usmál se Bill, Tom mohl ve tmě vidět záblesk jeho zoubků. „Líbám dobře?“
Tom chtěl v první chvíli instinktivně odseknout „jak to mám vědět?“, ale pak si uvědomil, že to ví.
„Buď upřímný,“ dodal Bill.
„Jo, líbáš,“ zamumlal Tom.
Bill se přetočil nad Toma. „Opravdu?“
„No, líbal jsi i jiný,“ řekl Tom. „Co si myslely ony?“
„Neptal jsem se jich.“ Billova ruka se dotkla bratrovy brady. „Vážně, Tome?“
„Jo… Jo.“
Jeho ruka pohladila Tomovu tvář. „Nikdy jsem to moc neprocvičoval.“
„Umíš to, um, od přírody,“ řekl Tom. Opřel se obličejem do jeho ruky a zazíval.
„Unavený?“ Bill schoval svou ruku a zase si lehl na záda. Tom zívl znovu a Bill po něm krátce také. Bill se lehce zasmál a
šťouchl Toma do ruky. „Mizero.“
„Jo, jo,“ zareptal Tom. Oba opět zazívali a jejich oči se začaly pomalu zavírat.
„Hej, Tome?“
Tom byl už skoro na mlhavých a příjemných březích vod spánku. „Hm?“
„Taky dobře líbáš.“
Tom zívl poděkování, příliš unavený, aby mohl ještě nějak jasně přemýšlet. Ráno bude určitě zase natlačený na Billa, lepkavý potem a Billova slova mu budou v uších znít znovu a znovu.
Do té doby bude spokojeně spát vedle svého dvojčete, i když se obloha zatáhne bouřkovými mraky a déšť se bude tříštit o okenní tabule do těch nejdrobnějších kapiček.
autor: cynical_terror
překlad: flixo
betaread: Janule
Miluju to!
Už sa neviem dočkať dalej 🙂
Šeříky!!! :)))
No nic, to bylo jen tak na okraj. 🙂
Pomalé tempo vyprávění si vyloženě užívám. Billovy změny nálad děj stejně vždycky o kousek posunou. 🙂
Vážně úžasné čtení. 🙂
krasny dil:)
Naprosto perfektní, co víc k tomu říct? ♥ Líbí se mi pomalý postup toho 'děje' a úplně se tu usmívám při každém přečteném slově!O:)
Milujem tento príbeh 🙂 . Autroka strašne pekne popisuje Billove nálady a Tomovu nadržanosť 😀 . Nedýcham , vždy keď to smeruje už k niečomu 🙂 …. btw . nech si Bill vypne mobil 😀
Oh to bola zase úplne skvelá časť 🙂 ja sa z toho zbláznim, ja to tak strašne milujem. Už naozaj dlho tu nebol taký príbeh, ktorý by som tak strašne žrala… ten Billov výbuch v tom obchode bol naozaj hustý, úplne som nemohla z toho "To je můj synovec." "Je to čurák." 😀 to bolo naozaj "milé" 😀 chudák Bill, také nervy… strašne sa mi ľúbilo ako išli potom s Tomom hľadať maliny, ako sa tam potom objímali a ako si chceli dať pusu. A aj by si ju dali keby ten magor David nezavolal v tú najnevhodnejšiu chvíľu. Musím priznať že som čakala že sa večer v tej Billovej posteli aj niečo stane, aspoň tá pusa alebo niečo ale oni nič. Oh, no aspoň si povedali, že sa dobre bozkávajú :D… strašne moc sa teším na ďalšiu časť, milujem to a hrozne ďakujem za preklad 🙂