Wicked Game 7.

*** Tom***

Stál jsem tiše vedle Billa ve výtahu a pozoroval náš odraz naproti v zrcadle. Jsme si tolik podobní, a přitom jeden druhému na míle daleko. Zvláštní pocit. Bratr lehce zaklonil hlavu a přivřel oči. Ucítil jsem jemnou vůni jeho šampónu. Bylo mi na první pohled jasné, že je unavený. A to byl teprve čas oběda. Snad ve zdraví přežijeme i večerní narozeninovou párty místního časopisu pro mladé, kvůli které jsme vlastně tady. Nu, ano a pak pozítří to malé vystoupení. Pak máme na pár dní klid a zase můžeme domů. Ale potom se ten vražedný kolotoč zvaný „tour“ rozjede zase na nové, ještě zběsilejší obrátky. Z těch myšlenek jsem taky začínal být unavený. Nejradši bych zmáčknul tlačítko stop!

*********

„Andy!“ Zvolal jsem upřímně nadšeně, vyběhl jsem z výtahu a na půl spícího bratra jsem nechal kdesi za sebou. Vrhl jsem se kamarádovi kolem krku a všiml jsem si, že i v jeho neposedných očích lze vyčíst zjevnou radost. „Ani si se nerozloučil, ty protivo!“ Prohodil na oko rozhořčeně a uštědřil mi jednu přátelskou herdu do zad. „Pojď, poobědváš s námi. A a, večer nás doprovodíš. Vždyť bez tebe by to ani nebyla správná párty!“ Táhl jsem ho za sebou do jídelny a on místy nadskakoval nad mou razancí. „Billééé kde jsi? Andreas je tady! Tak honem, čeká nás dlabanec!“

*** Bill***

Dveře výtahu už se poněkolikáté otevřely a znovu zavřely, tak jsem mezi ně strčil svou tenisku, to aby pořád zbytečně nependlovaly. Čelo jsem si opřel o studené zrcadlo a v duchu počítal snad do sta, abych se alespoň trochu uklidnil. „Do prdele!“ Zaklel jsem vztekle, a abych si pomohl, druhou volnou nohou jsem nakopl prostor před sebou. Netušil jsem, že Andreasovo „v nejbližší době“ bude označovat hned následující den. A Tom? Div se nepřetrhl, když ho uviděl. Mě takhle neobjal už pěkně dlouhou dobu. Blbeček jeden. Kretén.

Plivající kolem sebe jednu urážku za druhou jsem se přemístil do jídelny, kde už Tom spolu s Andreasem a kluky nadšeně debatovali. Neměl jsem hlad, tak jsem si na talířek naložil jen vafli s ovocem a trochou čokoládového krému, a posadil se naproti diskutující skupince. No, jistě, vedle Toma nebylo místo, tam se úspěšně procpal ten peroxidový ken :o(( Mám vztek. Pomstím se alespoň na vafli a nemilosrdně ji propíchnu vidličkou.

„Slušnej monokl Bille, to musí dost bolet.“ Přisadil si na mou adresu ten blbec a já zčervenal až za ušima.

„Mno, ehm ten tvůj rudej šrám taky nevypadá zrovna vábně.“ Tom chytil Andreasovu tvář do dlaní a natočil si ji tak, aby na ni lépe viděl. Jako nechápu, proč na něj musí takhle šahat. Že jsem nedržel hubu. Jako na protest jsem třískl vidličkou o kraj talířku, jen to zařinčelo. Andreas se jen drze pousmál, užíval si bratrovy pozornosti. Mrkl na mě a nasadil na něj psí oči.

„No Tome, tohle mi udělal Heinrich včera večer v hospodě. Víš, tam jak spolu vždycky chodíme. Je to ubohej kretén. Vůbec mu nebylo trapné jít ve dvou na slabšího. Ale kdybys tam byl TY, jistě bysme je zvládli.“ Tom přejel palcem po mém úctyhodném dílku a rezolutně pokýval hlavou.

„Počkej, až přijedeme zpátky domů. Tohle tak nenechám. Nikdo si z mýho kámoše nebude dělat boxovací pytel, a z tebe pak vůbec ne.“ Oklepal jsem se nad tou výhružkou a doufal, že nebude platná v případě jeho vlastního bratra. Nebo snad ano? Andreas mě znovu očastoval trapným mrknutím oka. Provokuje. Tom spokojeně dlabal oběd a ani si nevšiml, že si v hráškové polévce máčí jeden dred. Je tak… roztomilej.

*********

Stisknutím rudého tlačítka na ovladači jsem umlčel protivně ječícího zpěváka a tajně jsem doufal, že já takovéhle skřeky nevydávám :o)) Mrknul jsem na hodiny, bylo něco málo před šestou. Měl bych se začít chystat na večer, jestli chci vypadat opravdu dobře. A to já teda chci! Protože jak znám Andrease, ten si záležet dá. Tiše jsem přešel do ložnice a přisedl jsem na kraj postele. Tom zmožený vydatným obědem spokojeně odfrkával a dával si svým oblíbených „dvacet“, které se poněkud protáhly. Ale nechtěl jsem ho budit. Sám jsem byl pekelně unavený, ale usnout se mi nepodařilo. Odhrnul jsem mu z obličeje několik slepených dredů. Se zájmem jsem jeden převracel v dlani a po chvíli k němu přičichl. Hrášková polévka :o)) Takhle bych ho bral napořád. Když spal, nemohl vyvádět ty svoje věčný kraviny a nemohl mi ubližovat. Všiml jsem si něčeho, co čouhalo zpod Tomova polštáře. Opatrně jsem povytáhl svůj deník na světlo boží a pousmál jsem se nad nápisem, který byl hned na obale načmárán Tomovým škrabopisem. NEČETL JSEM ANI JEDINÉ PÍSMENKO, TAK PROČ MI NEVĚŘÍŠ, BRÁŠKO? Zasunul jsem ho nazpátek a líbnul Toma na čelo. „Věřím ti…“

*********

Zabarikádoval jsem se v koupelně a z malého přenosného rádia se linuly tóny pomalé písničky, nejspíš Britney nebo něco podobně „kvalitního“. Ale i to mi postačilo jako kulisa k líčení. Téměř obřadně jsem se posadil na malý stoleček před obřím zrcadlem a pyšně jsem si rovnal všechna svá líčidla. Chtěl jsem si to trošku rozmyslet. Snažil jsem se zbavit předešlého nalíčení a už se mi v hlavě rodil nápad na dnešní vizáž. Uvidíme, peroxiďáku, na kom nechá Tom dneska večer oči.

*** Tom***

Pod nosem mě dráždila vůně hráškové polévky od oběda, a i když jsem se sebe více oháněl, prostě mě probudila. Bill seděl zamyšleně vedle mě, v dlani můj ucintaný dred a s úšklebkem mi s ním přejížděl pod nosem.

„No, že jsem tě vzbudil. Za půl hodiny to začíná a ty ještě chrníš.“ Já… musel jsem na něj dost nepokrytě zírat, protože zaprvé mě překvapil jeho přátelský přístup a zadruhé… vypadal kouzelně. Vůbec celej nějak světélkoval, vypadal jako by byl pozlacený a mně se tajil dech. Se zívnutím jsem se posadil a palec mi vylítnul nahoru.

„Dneska tě fanynky roznesou na kopytech.“ Vyskočil jsem na nohy a vběhl jsem do koupelny jako velká voda. Čistý triko, trenýrky, heh, smejt ten hrášek z vlasů… i když zelená mi prej dost sluší :o)))

*** Bill***

Spokojeně jsem se posadil před televizi a zapnul nějaký diskusní pořad. Stejně jsem ho neměl šanci vnímat. V uších mi burcoval Tomův zastřený hlas… já… líbil jsem se mu snad? Srdce mi poskočilo radostí. Najednou někdo zabušil na dveře pokoje a já protočil panenky v sloup. „Billéé, otevřííí, to je Andyyyy.“ Křikl na mě bratr z koupelny. Nemusel mi napovídat, tušil jsem to. S nechutí jsem otevřel dveře a Andreas se nahrnul dovnitř, jako by se nechumelilo. Změřil si mě rentgenovým pohledem od hlavy k patě a ohodnotil moje snažení.

„No snaha tu byla, ale já vypadám líp, zlato.“ Naštvaně jsem o sebe vrzal předníma zubama, nechtěl jsem připustit, že by snad mohl mít pravdu.

„Hele, vy dva. Neřekli jste mi, že jdeme na nějakou módní přehlídku. Vypadáte jak figuríny z výlohy a já… “ Tom spráskl se smíchem ruce a já jsem si ho hladově… snad až nadrženě prohlížel :o))). Stačilo mu pár minut, aby vypadal o stupínek lépe než já. Hm…

„Vypadáš skvěle!!“ Vyhrkli jsme s Andreasem jednohlasně, div jsme se nepovraždili. Tom se usmál a ladně vplul mezi nás. Vzal nás kolem ramen a vyvedl nás na chodbu….

„Kate a Naomi, jde se na molo :o))).“