I’m all you need 18.

autor: LilKatie

Do pokojíku v hotelu profukoval otevřeným oknem slabý a příjemně chladivý vánek. Hladil Toma po nahých zádech, na kterých mu naskakovala husí kůže. Nebyl si ale jistý, jestli je to z toho příjemného větříku, nebo z polibků, které mu elf pokládal na rozpálenou kůži na krku. Tom roztřeseně zajížděl elfovi do hebkých vlasů, maličko ho za ně občas zatahal a ten pokaždé trochu roztřeseně vydechl, když se tak stalo. Tom ho chytil za zadek a vysadil si ho do pasu, elf se do něj zaklesl a ruce mu dal kolem krku. „Postel?“ vydechl roztouženě mladík a elf přikývl.

Tom, s Billem kolem pasu, doklopýtal k obrovské posteli se saténovým povlečením a opatrně ho na ní položil. Usmál se, chytl ho za lem červené košile a začal mu ji rozechvělými prsty rozepínat. Jakmile byla košile pryč, Tom se nad elfa naklonil, vtěsnal se mu mezi nohy a začal ho jemně laskat kolem pupíku, dlaněmi ho při tom hladil po bocích. Bill přerývavě vydechoval a přivíral oči, ze rtů se mu vydral sten, když mu Tom jazykem sklouzl do pupíku, po celém těle se třásl. „Ungh…“ zamručel Bill a zvedl nevědomky pánev. „Tome…umm…“ mručel a nehty ho škrabkal po hlavě mezi copánky. Tom se spokojeně usmíval.

„Ano?“ uculil se, když se rty odtáhl od elfova plochého bříška, Bill se pod ním trochu protáhl a kouzelně se uculil, konečky uší se mu jemně třepotaly. Červenal se. Tom nad tím jen trochu nakrčil obočí a prsty mu zahákl za okraj kalhot. Zkoumavě se zadíval na Billův výraz plný očekávání a uculil se.

„Tome, j-já… doteď jsem se jen… líbal…“ řekl trochu nejistě a polkl, jako by jeho nadšení do milování bylo to tam. „Trochu se bojím…“ přiznal, když viděl Tomův výraz.

„Neboj se,“ pousmál se a jemně ho políbil na rozpálenou kůži. „Budu něžný, ano? Můžu?“ vydechl mu horce na odhalenou kůži podbřišku a elf nakonec horlivě až skoro nedočkavě přikývl, byl důvěřivý, stačilo málo k tomu, aby ho někdo o něčem přesvědčil. A navíc, Tomovi plně důvěřoval, nemyslel si, že by byl člověk nějak schopný mu ublížit.

Tom se tedy už ani na chvíli nerozmýšlel a stáhl mu plátěné kalhoty, které mu na těle držely jen díky tenké gumičce. Bill musel trochu zvednout pánev, aby svému milenci napomohl ho svléknout. Když mu kalhoty stáhl, setkal se s něčím, co nečekal. Bill neměl žádné spodní prádlo, člověk se trochu zasmál a zadíval se na něj. „Nenosíš spodní prádlo?“ nakrčil čelo.

Bill jen ledabyle pokrčil rameny. „Proč? Je to jen ztráta času…“ uculil se hravě a stáhl si jeho hlavu k sobě, aby ho hladově políbil. „No tak, nebuď tak zdrženlivý… Udělej mi to už… Možná jsem to nikdy nedělal, to ale neznamená, že tě nechci…“ vydechl, když se jen na píď odtáhl od jeho rtů. Tom, překvapený Billovou náhlou ztrátou zdrženlivosti (Duhov měl vážně něco do sebe, měl pocit, jako by se zde místo kyslíku dýchalo afrodiziakum), se rozhodl, že už se dál vážně nebude ničemu divit a začal sám sebe svlíkat.

Svlečený chytl Tom Billa za stehna a přitáhl si ho blíž k sobě. Elf ho ale zastavil. „Počkej…“ usmál se a natáhl se k nočnímu stolku pro kožený váček zavázaný stříbrným provázkem, Tom se na něj tázavě podíval. „Rozetři si to na dlaně, gel nemám, to používáte jen vy lidé…“ řekl chápavě. „Tohle je mnohem lepší, zvyšuje citlivost a jemně dráždí… A ještě příjemně voní.“

Tom přikývl, Bill zněl, jakože ví, o čem mluví, raději nechtěl vědět proč. Nijak se mu nelíbila myšlenka, že Bill měl před ním i jiné. I když mu elf řekl, že nikoho neměl, stejně zněl podezřele sebejistě. Kdo ví, jaké praktiky dělá osamělý mladý elf na cestách. Vzal si od Billa váček, zatáhl za provázek a vylil si jeho obsah na ruce, Bill usykl, zřejmě to neměl vyplýtvat všechno, ale to mu nikdo neřekl. Rozetřel si ho do dlaní a pak ho vetřel i Billovi do klína a mezi třísla, elf se pod ním spokojeně kroutil a zvedal pánev. Nebylo pochyb o tom, že se mu Tomovo počínání líbilo.

Soustředěně se díval Billovi do obličeje, vůbec neměl tušení, jak se tohle dělá. Nikdy s klukem nic neměl a tak se snažil jednat pouze na základě toho, co mu říkal jeho zvířecí instinkt (a taky se troch řídil tím, co viděl ve Zkrocené Hoře, ale sám sobě si nechtěl přiznat, že právě tato zkušenost přebývala nad instinkty). Bill pod ním ležel rozvalený, nohy daleko od sebe, usmíval se na něj a jemně ho hladil po ruce. Tom se jen frajersky ušklíbl, aby nikdo nepoznal, že neví jak, a položil mu ruce na stehna. Roztáhl mu kolena ještě o něco víc od sebe a přitiskl se k němu o něco blíž. Nejdřív jen opatrně, pomalu do něj vnikl žaludem, a když elf neprojevoval žádné příznaky smrti, odvážil se přirazit do něj hlouběji. Bill trochu vyvalil oči, těžce vydechl a zaklonil hlavu, dlouhými nehty se Tomovi zarýval do kůže na předloktí. Tohle bylo dobré znamení, ano. Tom se blaženě usmál a naklonil se dopředu, ten Billův elfský olej byl vážně magický. Tomovi myslí proběhla myšlenka, že elfské pokolení musí být plné bohů sexu. Zvuky, které Bill při každém jeho pomalém přiražení ze sebe vydával, v něm probouzely něco tak silného, že sám od sebe začal přirážet tak, že ani nevěděl, kde se to v něm bere, jako by se nemohl ovládat. Šlo mu jen o to, aby Billa cítil, aby byl co nejhlouběji v něm, aby u něj probouzel to, co nikdo jiný předtím.

„Umm, Tome… ano, víc…!“ pobízel ho elf a slabě zakroužil pánví a stiskl v sobě Tomovu chloubu. Mladíkovi se málem protočily oči dvakrát dokola z toho, jakou slast to v něm vyvolalo. Neodmlouval a ještě rád Billa poslechl. Konstrukce postele neúnavně s každým přiražením narážela do zdi, která dělila jejich pokoj od pokoje hobita.

…Ve vedlejším pokoji hobit silně bušil hlavou do zdi a snažil se nemyslet na to, zdali se za tenhle ne až tak dobře splněný úkol dožije zítřejšího rána. Obraz Stefani se v zrcadle objevil zrovna ve chvíli, kdy se z vedlejšího pokoje ozval hlasitý sten, následovaný elfím výkřikem Tomova jména. Ano, byl oficiálně v prdeli.

**

Tom za sebou slyšel blížící se dusot koňských kopyt a to, jak kameny praskaly a pukaly pod ničivou silou magie, která se na něj zezadu společně s jezdci valila. Občas se otočil přes rameno, aby se podíval, jak daleko od něj ještě jsou, aby se podíval, kolik má ještě času, než dojde k nejhoršímu a on se jim bude muset buď bez jediné zbraně postavit, anebo se jim poddat.

Utíkal dál, před sebou slyšel ohlušující a bolestivý křik, věděl, že si musí pospíšit, jeho nastávající zřejmě trpěla nemyslitelnou bolestí, kterou jí trápila zlá čarodějnice, která tento hrad zabrala. Která i před tím zpustošila celou říši elfů.

Najednou mu země pod nohama zmizela a on cítil, jak padá, nebyl schopen pád nijak zastavit, ani se nemohl ničeho uchopit. Pod sebou viděl jen temnotu a nad sebou slyšel, jak se vojáci dohadují a křičí na sebe. Padal dál, a nakonec přeci jen dorazil až na dno propasti, jenže neupadl na zem, jak by se logicky mohl domnívat každý člověk, ne. Tom se zastavil deset centimetrů nad zemí a levitoval, nemohl se pohnout, tudíž mu připadalo, že zde bude zřejmě uvězněn navždy. Když už si začínal myslet, že nic nemůže být horší, vytryskly ze země pod ním obrovské rudé plameny a on cítil, jak se jeho kůže pálí na škvarek.

Tom křičel bolestí, nikdy v životě ho nic takhle strašně nebolelo. Cítil neuvěřitelný smrad, zřejmě z toho, jak se mu škvařila kůže na těle, křečovitě zavřel oči, brečet nemohl – slzy mu vyschly, nemohl utéci, opékal se jako nějaké prase na rožni.

Najednou však bolest utichla, Tom otevřel oči a zamrkal. Nic ho už nebolelo, oheň zmizel a on na sobě neměl ani jedno zranění, až na to, že ho obklopovala černo černá tma a nic neviděl.

„Zradils mě, Tome…“ uslyšel jedovatý ženský hlas, ani ve skrytu duše si neuvědomoval, kde tento hlas slyšel. „Podvedls mě!“ Tom musel uznat, že ať už to byl kdokoliv, zněl naštvaně. „Za to, že jsi mě podvedl s tou vyzáblou špičato-uchou krvelačnou a pomstychtivou zmijí, teď budete oba tvrdě pykat!“ zahřměla, a její hlas zmizel stejně náhle, jako se objevil.

V tom cosi chytlo zezadu za vlasy na krku a zvedlo ho do vzduchu, znovu zaúpěl bolestí. Podařilo se mu ale za této nepříjemně bolestivé pomoci postavit na nohy. V hlavě mu hučelo a stále slyšel slova, že budou oba pykat. Před ním se objevil sloupec bílého světla, Tom zamrkal. Jelikož ho už neznámá ruka nedržela, rozeběhl se ke světlu, ve kterém viděl stojící postavu. Když k němu doběhl, zjistil ale, že to není stojící postava, nýbrž oběšenec. Rukou do něj s trochou nechuti strčil. Z hrdla se mu vydral ohlušující výkřik, když viděl, jak špičaté uši v obličeji zjizvená mrtvola má.

**

Tom se celý zpocený posadil na posteli, zrychleně a ztěžka dýchal. Celé tělo měl polité studeným potem noční můry. Pomalu se podíval na postel vedle sebe a ze srdce mu spadl kámen velikosti minimálně velké hory. Byl to jen sen. Bill byl živý a zdravý. Znovu se vedle elfa položil a rukou ho objal kolem pasu, přitulil se k němu a spokojeně vydechl. Vtiskl mu při tom jemný polibek na obnažené rameno. Elf pootevřel oči, sám pro sebe se usmál a zase se ponořil zpátky do říše snů, aniž by Tomovi řekl jediné slovo.

**

Pár zamilovaných mladíků dorazil k hotelu pro koně, před kterým na ně čekal Glitter. Bill se nejdřív udivil, když viděl, že má jeho kůň hřívu obarvenou na duhovo, ale rozhodl se ho na to raději neptat (pochyboval o tom, že by mu jeho kůň poskytl rozumnou odpověď), Tom si pomyslel ‚Jaký pán, takový kůň‚ a tak to nijak nekomentoval. Georga od rána neviděli, četli jen jeho dopis, že se k nim přidá, až budou za hranicí Nenormálnosti. A tak hodili zavazadla na duhového koně se třpytkami kolem očí a vyrazili na cestu.