autor: Denie
Od chvíle, kdy Bill své tajemství prozradil i rodičům, navštěvoval pravidelně specialistu v místní nemocnici, který mu pomáhal naučit se znovu používat svůj hlas tak, aby jeho slova nebyla pouhým šepotem. Ale největší pokroky stejně dělal Bill ve společnosti svého dredatého přítele, který jej za každé slovo odměnil sladkým polibkem.
„Miluju tvůj hlas.“
„Miluju tebe.“
„Já vím,“ zaculil se Tom a se smíchem na rtech políbil černovláskovy rty. „Ale vážně, máš nádherný hlas. A tvůj smích… kdybych věděl, jak na tebe, mohl jsem to slyšet už dávno,“ mumlal Tom, zatímco seděli na školním hřišti, ukryti ve stínu stromů a z dohledu všech ostatních. Bylo to už pár týdnů, co Bill opět začal používat svůj hlas, ale ještě stále se před ostatními tvářil, že je pořád tím samým, němým klukem. Nechtěl, aby se na něj zase dívali jinak. Na tohle už byl zvyklý, to mu vyhovovalo a se znakovou řečí, kterou se pro něj Tom ještě pořád učil, mohli mít svůj vlastní svět, který jim nikdo nenarušoval.
„Víš, že mi ještě něco dlužíš?“
„Jo?“
„Mhm,“ přikývnul Tom a opět Billa políbil. Kašlal na pohledy, které jim ostatní věnovali, od chvíle, kdy se s Billem stali párem, mu bylo jedno, co si o nich bude kdo myslet. Jeho city pro Billa byly daleko důležitější, než názor ostatních.
„Až někdy příště, hm?“ usmál se Bill a položil si hlavu na dredařovo rameno. Bylo mu krásně. Co Toma poznal, zažil jen pár okamžiků, kdy by měl pocit, že jde celý svět proti němu, ale většinu času se cítil jako v ráji.
„Na to si počkám,“ ujistil jej Tom s úculem na rtech a dvojice se společně zasmála. Bill věděl, že se Tom těší, až mu zazpívá písničku, kterou pro něj složil, ale co jeho dredatý přítel netušil, byl fakt, že se bál chvíle, kdy by měl opět zpívat. Naposledy zpíval před sedmi lety, když byl ještě dítětem, neměl nejmenší tušení, jak bude jeho hlas znít teď. Nechtěl falešně krákat něco, co pro něj tolik znamená. Proto stále tu chvíli odkládal a vymlouval se na to, že jeho hlasivky potřebují načerpat ještě více sil. Tom mu to věřil.
„Půjdeme, hm?“ usmál se Bill a seskočil z malé zídky, na které doposud seděli. Spokojeně se zaculil na partičku holek z vedlejší třídy, která jej nenávistně probodla pohledem ve chvíli, kdy Tom seskočil vedle něj a jeho paže se automaticky omotala kolem Billova pasu.
Byl rád, že Tom patří právě jemu a nikomu jinému.
***
„Co když to nezvládnu?“
„Ale zvládneš. Pro mě už jsi zpívat zkoušel a šlo ti to. Nesmíš se tak bát, Billy.“
„Ale,“ rozhodil černovlásek rukama ve vzduchu a jen si povzdechnul. Opravdu se bál večera, který na něj čekal. Dnešní noc měli s Tomem strávit úplně sami u nich doma, rodiče s Alexem jeli do Mnichova a Billovi dovolili zůstat a užít si jeden klidný, soukromý večer s přítelem. První to byl pro všechny šok, že dva kamarádi jsou ve skutečnosti pár, ale nakonec si na to zvykli a oba chlapce popichovali kdykoliv se u nich doma společně ukázali. Byli rádi za to, že Bill našel někoho, s kým byl doopravdy šťastný a s kým dokázal zapomenout na minulost, která jej až doposud pronásledovala. Teď vše bylo, jako by se nikdy nic nestalo.
„Uvidíš, že to bude naprosto v pořádku. Tom se ti nebude smát, nikdy by se ti nesmál. To se mezi hrdličkama nedělá,“ zasmál se Alex a vypláznul na mladšího sourozence jazyk. Bill se na něj jen zašklebil a s dramatickým povzdechem se usadil uprostřed postele. Opravdu se nadcházejícího večera bál. Ne proto, že poprvé budou s Tomem úplně sami, bez dohledu někoho dalšího. Na tu chvíli se naopak těšil a věřil, že by snad mezi nimi mohlo dojít k něčemu víc. Čeho se bál, byla chvíle, kdy bude mít otevřít pusu a začít zpívat.
Byl nervózní. Chtěl, aby ta chvíle byla dokonalá.
***
„Klepeš se.“
„Neklepu.“
„Ale jo. Jsi nervózní?“
„Ne, m-měl bych?“
„Možná?“ usmál se šibalsky Tom a zlehka přejel od Billova kolena, přes jeho stehno až ke sponě pásku, kde jeho prsty zmizely pod lemem trička. Rozesmál se, když si černovlásek nervózně odkašlal. „Klid, hm?“ usmál se dredař a políbil Billa na pravý spánek. „Nemáš důvod.“
Bill si za týl zlatovlasého přítele přitáhnul blíž a sebevědomě spojil jejich rty v polibku. Nemohl se nabažit sladké, a tak jedinečné chuti Tomových rtů. Kdyby mohl, líbal by jej od východu slunce do hluboké noci. Což většinou dělal i tak.
„Zazpíváš mi?“
„Uhm,“ odkašlal si opět Bill a nervózně si promnul kořen nosu. „Jasně, proč ne.“
Tom se zasmál a pohodlně se uvelebil ve středu Billovy postele. „Neboj se, já se ti smát nebudu. Naopak se na to vážně těším, víš? Hrozně to pro mě znamená, že si mi složil písničku, i s hudbou, a že ses kvůli mně znovu naučil mluvit a že- dobře, už mlčím,“ zamumlal proti rtům, které se přitiskly v krátkém polibku k těm jeho. Usmál se, když se Bill nervózně přesunul na židličku vedle piána a nervózně si prokřupal všechny prsty.
Když se pokojem rozezněla tichá melodie, Tomovi se sevřela hruď. Věděl, že slova, která za chvíli vyjdou z Billových rtů, jsou slova, která zapříčinila to, že jsou dnes spolu. Nebýt těch pár řádků, které si tenkrát přečetl, trvalo by mu mnohem déle uvědomit si své city pro černovlasého kluka s nalakovanými nehty.
S prvními slovy se Tomovi na rtech usadil šťastný úsměv zamilovaného člověka. Věděl už, že Billa miluje stejně tak moc, jako černovlásek miluje jeho.
Patří k sobě.
Tom a Bill.
Bill a Tom.
Už nikdy jinak.
My boy
Some things are meant to be
Some things are meant to be
I told you once, I told you twice
That girl you been with, doubt she aint right
I see the tears, you try to hide
That girl you been with, way out of line
I’ve been there through sun and rain
I’ve been there to ease the pain
Got to learn how to break the chain
Boy if I gave you
If I gave you my world, would you be my boy?
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
Just ask your friends, I’ve seen her out
That girl you been with, she’s playing around
I’m here because, confirm your doubt
That girl you been with, to me she aint down
I’ll been there through time will change
I’ll be there I’ll be the same
Til you learn how to break the chain
Boy if I gave you
If I gave you my world, would you be my boy?
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
You make it, you take it
It’s clear to me there is something between us
Mistake it, my heart’s breaking
I’m begging you please
I’ve been there through sun and rain
I’ve been there to ease the pain
Got to learn how to break the chain
Boy if I gave you
If I gave you my world, would you be my boy?
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
If I gave you my world, would you be my boy?
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
What would it take? I’d wait forever
Some things are meant to be, you and me
And if you take a piece of my heart, a touch of your soul
Look what we’ve got, we fit together
I know this much is true I was made for loving you
KONEC
autor: Denie
betaread: Janule
Bože, nechce se mi věřit, že už je konec téhle povídky! Ale vlastně jsem to mohla očekávat, že? 😉 Každopádně, jsem moc ráda, že Tě vůbec napadlo něco takového sepsat, Denie, protože to bylo skvostné a já se těším na další tvorbu z Tvé dílny. ♥
už jsem to komentovala na autorčině blogu, ale neodpustím si, abych napsala i sem, jak moc vyjímečná tahle povídka byla. 🙂
zamilovala jsem si všechny postavy, ze všeho nejvíc samozřejmě Toma. 🙂 ukecaný a stále se usměvavý Tom….♥ prostě nejlepší! i po vší té době se nad vzpomínkou tohohle konce musím usmívat. 🙂
Nádherné.. Dokonalé…Nemám slov..:* ♥ ♥
Nemuzu tomu uverit ze uz je konec. Tu povidku zboznuju <3
To e taková škoda, že už je konec :(((……Tahle povídka byla úplně skvělá!!!
Škoda,že už skončila..,ale…byla nádherná <3!byl to úžasnej nápad a bylo to nádherně napsaný 🙂 Tahle povídka se řadí k mým nejoblíbenějším 🙂
Tuhle povídku jsem si opravdu zamilovala. Vždy bude patřit mezi mé oblíbené, které si někdy zase ráda přečtu 🙂
Byla nádherně napsaná, procítěná a překrásná ! <3
tak brzo konec!!! Ne ne ne ne ^
[7]: Ve všem s tebou souhlasím
Moc krásně napsane.
Neuveriteľná poviedka… naozaj prekrásna. 🙂