Innocent BawdyHouse II 67.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel

Tom

Stojím v kuchyni u sporáku, když se otevřou dveře a přijde Bill. Je nějaký zamračený, no ale o to víc se na něj já začnu usmívat.

„Ahoj, lásko,“ řeknu trochu hlasitěji, abys mě slyšel. Amy hned vystartuje k tobě. Kousek se plíží po kolenou, asi dva metry před tebou se s pomocí skříňky postaví na nohy, ale těsně před tebou spadne na zadek. Zasmějete se, taky se na vás zářivě usměju. „Bille, bude večeře… skoč si umýt ruce, nachystám ti jídlo na stůl.“ Hned se zase soustředím na ten můj luxusní pokrm. No, není přímo luxusní, jsou to obyčejné těstoviny s masem a sýrem, ale nastrouhat ten sýr – to byla sakra fuška… myslel jsem, že si ustrouhnu všechny prsty a sýr byl pořád stejný jako nově koupený. Nachystám nám jídlo na talíře a Amy na její červenou jídelní soupravičku s beruškami, jak jinak. Potom ji posadím do její sedačky a dám jí do ručičky malou červenou lžičku. Je jasné, že jí nebudu dávat makarony s pálivým silně opepřeným masem. Její papáníčko je lahoda. Už se naučila jíst celkem sama, občas najdu nějaký špinavý flek na zemi, nebo si pokydá bryndák, ale ona je šikovná, časem to zvládne sama. Když sejdeš dolů převlečený a krásně navoněný, usměju se na tebe.

„Ty sis dal sprchu?“ Šeptnu a pohladím tě po zádech, když tě jednou rukou držím za bok. „Moc krásně totiž voníš…“ Zachichotám se a políbím tě. Užívám si tvých rtů ještě pár vteřin, až dokud ti nezakručí v břiše. Trochu se začervenáš. „Tak honem, sedej na židli.“ Zasměju se a všichni se pustíme do jídla. Podívám se na Amy a na tebe, a konečně po dlouhé době se cítím šťastný, plný šťávy do života.

Bill

Pustím se s chutí do jídla, je to výborné, ale po pár soustech odložím příbor. Už mám dost. Rád bych si dal víc, ale už do sebe víc nedostanu.

„Tobě to nechutná,“ řekne sklesle Tom. Zakroutím hlavou.
„Ne, je to výborné, ale já už nemůžu,“ povzdechnu si. Nechci, aby si Tom myslel, že mi to nechutná, ale asi bude. Podívám se na malou a musím se pousmát. Je celá špinavá a už si cpe jídlo rukama do pusy, místo spořádaného stolování lžičkou. Vstanu, uklidím po sobě talíř a přinesu si věci z práce. Začnu si to skládat zpátky do složek, po tom pádu přede dveřmi. Jakmile to udělám, tak se tím začnu probírat, dělat si poznámky a předělávám návrhy. Když Tom vstane a začne uklízet i po sobě a Amy, vstanu a zezadu mu dám lehký polibek na krk. On se otočí a pousměje. Políbím ho na rty a jdu si sednout zpátky. Pracuju nějakou dobu, než zvednu hlavu a protřu si oči a na chvíli je zavřu. Bolí mě. Hned potom otočím hlavu směrem do obýváku a podívám se na Toma a Amy, jak si spolu hrají na koberci. S Tomem se střetneme pohledem a oba se v tu samou chvíli usmějeme.
Ještě mu pošlu vzdušnou pusu a pak se s povzdechnutím otočím na práci a čelo si opřu o ruku.

Tom

Nedá mi to a vstanu, přijdu za Billem. „Co to tady pořád děláš? Bille, měl by sis dát trochu pauzu, aspoň jeden den, pořád pracuješ…“ šeptnu a začnu ti pomalu zezadu masírovat záda. Upustíš papír a zaskučíš, usměju se a začnu tě pořádně masírovat. „Líbí?“ Uculím se a pokračuju v tom. Tiše sténáš a říkáš, jak se ti to líbí, říkáš mi, kde mám přitlačit. Nemůžu si pomoct, ale ta slova mi jdou přímo do rozkroku. Ještě chvíli s tím pokračuju a trochu se na tebe zezadu přimáčknu. Trochu sebou cukneš, a hned se trochu odtáhneš. „Promiň, promiň… nechám toho.“ Zašeptám smutně a odstoupím od tebe. „Budeš, prosím, trochu dávat pozor na Amy? Dám si sprchu.“ Řeknu. „A asi hodně ledovou…“ Dodám ještě tiše a odejdu nahoru, kde se osprchuju, vzrušení opadne a já si lehnu do postele.

Jen tak polehávám, až si najednou uvědomím, že jsem asi na chvíli zavřel oči. No, na chvíli… po pohledu na budík jsem spal asi tři hodiny. Vyhrabu se z postele a seběhnu dolů. Pořád pracuješ, jen trochu zakroutím hlavou. Uvidím, že jsi dal malou spát a ona se už budí.

„Vezmu si Amy ven… půjdu s ní do parku, dobře?“ Jen přikývneš a dál jako bys mě ani nevnímal. Vytáhnu si ji ven, dám jí čistou plínku a oblečení ‚do společnosti‘. Vezmu její sportovní kočárek a odejdu ven, směr dětské hřiště v parku.

Bill

Povzdechnu si. Když Tom odejde, tak pracuju možná půl hodiny a pak vstanu a jdu do kuchyně. Vidím tam ty Tomovy těstoviny, tak si hned dám na talíř. Jsou vážně dobré. Tom moc nikdy nechtěl vařit, ale když už se do toho dá, tak to stojí za to. Je to trošku pikantní, ale tak to oba milujeme. Tom je vážně dobrý kuchař, měl by vařit častěji. Jak se s malou vrátí, musím mu to říct.
Pak v lednici objevím zbytek dortu, co jsem koupil před pár dny. Sním ještě pár věcí a jdu zpátky pracovat. Nevím za jak dlouho, ale udělá se mi z toho blbě. Než byste stihli napočítat do deseti, tak je jak Tomovo jídlo, dort i další věci venku. Muselo to být zkažené. Když jdu zpátky ke stolu, držím se za břicho. Fuj… teď budu muset být den na suchém chlebu a černém čaji. Ani si už nesednu a jdu si lehnout na gauč. Lehnu si a zrovna, když se mi začnou zavírat oči, tak slyším, jak v zámku cvaknou klíče a smích malé Amy.

Tom

Hráli jsme si s Amy asi hodinku, potom začala být otravná. Byli jsme na houpačce, kde jsem ji opatrně malilinko pohoupal, potom se jí líbil koník na pružině, se kterého ale málem upadla. Naštěstí jsem ji chytil celkem včas, možná by se i jinak bouchla do hlavy, má ale jenom trochu sedřené zápěstí. Jenom malinko, doufám, že si toho Bill ani nevšimne. Pak jsme byli asi dvacet minut na pískovišti, teda jenom Amy tam byla, já jsem bábovičky nedělal. Seděl jsem kousek dál na lavičce a sledoval jsem, jak si Amy něco ‚vykládá‘ s nějakým malým klukem, mohly mu být tak dva roky. On jí odpovídal jednoduchými slovíčky, zatímco Amy zase žbrlala nějaké její podivné zvuky. Vypadalo to ale, že si rozumí, dokud nezačala toho kluka bouchat lopatkou do nohy a on se rozbrečel. To už jsem ji vzal, omluvil se mamince toho chlapečka, a jeli jsme domů. Když malá viděla, že se blížíme k domu, začala si poskakovat v kočárku, až jsem myslel, že z něho vypadne ven. Sám jsem cítil úlevu, když jsem konečně otevřel dveře od bytu. Postavil jsem ji na chodbě na zem, sundal botičky a ona se pajdavými a houpavými kroky vydala k tobě.

„Ahoj,“ houknu, když tě uslyším. Schovám kočárek, sám se vyzuju a přijdu k tobě. Amy ti skáče radostně na břichu a ty jen zaskučíš. Vypadáš nějak bledě.

„Co se děje, Bille, je ti špatně?“ přisednu si na křeslo k tobě a starostlivě si tě prohlížím. Amy z tebe sundám a podržím ji. Chce si jít hrát na koberec, ale nepustím ji, dokud jí neumyju ruce.

betaread: Janule