autor: Sandra Trümper
Zdravím, dámy =o)
Po kratší pauze se zase hlásím s vícedílnou povídkou. Většinu z vás asi nepotěší, že je to opět na stejný pár jako předcházející Alles wird gut, čili Tomshido (Tom/Bushido). Tentokrát je ovšem psána v docela jiném duchu, jak nejspíš vypovídá sám její název.
Povídka je celá psaná v ich formě, z pohledu Toma, a má o něco míň kapitol než AWG, je ovšem srovnatelně dlouhá, takže kapitoly budou o něco delší. Schválně není tak docela citově založená, jako bylo AWG.
No… nebudu to nijak prodlužovat a teď už ti, kteří mají do povídky chuť, si ji mohou vychutnat =o)
Doufám, že se bude líbit. =o)
Poprvé
Berlín je krásné město. Ale jako v každé velké Evropské metropoli se v něm najdou obrovské rozdíly. Sociální, ekonomické, morální… Prostě rozdíly. Rozdíly mezi bohatstvím a chudobou, zdravím a nemocí, vzdělaností a negramotností. Rozdíly mezi lidmi, které můžete vidět, jak se po těch velkých, skvostných ulicích vozí ve drahých vozidlech, a mnou.
Jmenuju se Tom a bydlím v garsonce v jedné z okrajových čtvrtí. Garsonku sdílím s mladším bratrem, dvojčetem, kterému se snažím vydělat na vzdělání. Nemůžu si stěžovat, obor, ve kterém, jestli se to tak dá říct, pracuji, vynáší nemálo, bohatě nám to vystačí na život. To ovšem nic nemění na tom, jak špinavě si připadám.
Ze začátku mi přišlo, že prostituce není až tak špatná. Konec konců, jsem zdravej, mladej a mívám chuť na sex. A prvních pár měsíců mi to fakt nevadilo. Jenomže postupně jsem se propadal víc a víc do toho hnusu. Stále ještě mám, jakožto soukromý podnikatel, za zákaznice bohaté paničky, jejichž muži jsou sice zatraceně přitažliví sumou na kontě, ovšem v posteli žalostně selhávají. A je překvapivé, kolik z těchto paniček má slabost pro mladé, téměř ještě neodrostlé kluky. Ale k nim se také přidalo pár stejně bohatých chlápků. A já trpce poznal, že jsem jen hračka v jejich rukou, žiju z jejich peněz, a tudíž nemám právo si klást podmínky.
Mám stěží základní vzdělání, nemůžu dělat nic jiného. A snažím se, aby alespoň Billa potkala lepší budoucnost.
***
Zastavil jsem se u jednoho z těch domů, co na mě působí, že spadly z jiného, bohatšího vesmíru. Ještě jednou jsem zkontroloval, že adresa na mém papírku a na domě souhlasí. Ze začátku se mi párkrát stalo, že jsem vlezl do špatného domu. Nepříjemné zkušenosti, řeknu vám. Nicméně poučil jsem se z nich.
Papírek jsem zastrčil do zadní kapsy svých volných kalhot. Nikdy jsem moc neřešil, co si vezmu k zákazníkovi na sebe. Je totiž většinou nezajímá, co mám na sobě, spíš co nosim pod oblečením. Jen občas volná trika, která nosím normálně, vyměňuji za poodhalenou košili. A jedna z těchto vzácných příležitostí byla i nyní.
Už jen adresa napovídala, že dotyčný asi nebude žádný troškař. Menší vilu uprostřed prestižní čtvrti si přece jen nemůže dovolit každý. A můj zákazník bude muž, neboť jeho hlas byl v telefonu hluboký a uklidňující. A podle toho, jakým způsobem mluvil, bylo jisté, že je zvyklý komunikovat s lidmi na jisté úrovni. Nemůžu říct, že jsem nebyl nervózní. Vždy, když jdu k novému klientovi, o kterém nic nevím, jsem trochu nervní. Ale ani tentokrát jsem si nemyslel, že tato návštěva bude nějak zvláštní.
Posledním pohledem jsem zkontroloval mobil a okamžitě ho vypnul. Už od začátku si mobil vypínám. Je tak lehčí Billovi tvrdit, že jsem na jednání. Pohledem jsem zapátral po zvonku. V těchto čtvrtích většinou bývají zvonky nechutně přezdobené, aby daly každému najevo, jak jsou jejich majitelé movití. Tento však takový nebyl. Zvonek se jmenovkou byl přesně takový, jaký máme my s Billem. Tato jmenovka však byla prázdná, majitel zůstal anonymní. Přitiskl jsem na ten kousek stisknutelného plastu prsteníček. Neslyšel jsem zvuk zvonku, proto jsem možná přidržel prst déle, než bylo nezbytně nutné. Rychle jsem však ucukl. Buď mě uslyší, nebo budu za pár minut zvonit znovu. Ale přišel jsem včas, měl by mě očekávat.
Vchodové dveře se otevřely a v nich stál vysoký, rozhodně starší muž. Na tu vzdálenost jsem nemohl odhadnout, jestli je vyšší než já, ale bylo patrné, že jsem ho vyrušil uprostřed převlékání. Bílou košili měl celou rozepnutou, právě si uvolňoval knoflíčky na rukávech, a nohy mu stále kryly tmavé kalhoty. Jeho opálená pokožka téměř zapadala do stínů vchodových dveří. Nepromluvil, téměř se na mě nepodíval. Jen mě přelítl rychlým pohledem a pokynul mi, abych šel za ním. Pak sám zmizel v domě.
Trošku nejistě jsem vešel dovnitř. Je pravda, že ke známějším zákazníkům chodím bez jakéhokoliv zaražení, ale tohle přece jen bylo poprvé, co jsem toho muže viděl. Nevěděl jsem, co vevnitř čekat, co čekat od něj. Zhluboka jsem se nadechl, ještě jednou jsem se rozhlédl a pak vyrazil za mužem ze dveří.
Už v předsíni na mě dýchl zabydlený luxus, ale rozhodně ne takový ten okázalý. Všude bylo kvalitní dřevo, vše dobře vypadalo. Ale přitom dům nebyl naklizený jak z časopisů, spíše zabydlený. Sklouzl jsem pohledem dolů a své boty připojil k hromádce v rohu. Byl teplý květnový den, takže jsem se nemusel zbavovat ani mikiny, ani bundy. Vešel jsem do jediných dveří, které z místnosti vedly, ale když už jsem si měl vybrat, zarazil jsem se.
„První dveře, na které narazíš, pak dveře vlevo, projdi místností do dalších dveří a tam si udělej pohodlí. Hned přijdu,“ uslyšel jsem shora hluboký hlas. Pousmál jsem se. Nemůžu popřít, že se mi líbí hlasy, které se dají snadno rozlišit, které jsou něčím originální. A tento hluboký, trochu zastřený rozhodně byl rozlišitelný. A když jsem ho slyšel teď, bylo to mnohem zřetelnější než při hovoru telefonem.
Vydal jsem se podle instrukcí. První místnost, do které jsem vstoupil, byla chladná, neosobní. Neodpovídala tomu, jak vypadala předsíň. Všechny zdi byly pokryté knihovnou a zhruba uprostřed stál stůl se židlemi. Jen v rohu se krčilo křeslo. Vypadalo pohodlně. Ovšem také bylo jedinou věcí, která na mě v té místnosti působila příjemně.
Přechod do další místnosti byl stejně příjemný jako vstup do vlastního domu. Očividně jsem právě objevil obývák. I zde bylo křeslo a také velmi prostorná sedačka, pár polic, hi-fi souprava, televize a její vybavení. Prakticky obyčejný obývák. Takový, o kterém sním. Nepotrpím si na luxus, po hodinách strávených s těmi dámičkami ho mám celkem plný zuby. Ale tohle působilo příjemně. Na malém stolku bylo rozházeno pár časopisů a jeden hrnek od kafe, nejspíš tu stál už delší dobu. Na moment jsem zaváhal, nakonec jsem se však usadil do jednoho rohu sedačky. Jednu nohu jsem skrčil pod sebe, ruce si opřel o opěrku sedačky a spokojeně zaklonil hlavu.
„Kafe, čaj? Něco studenějšího, džus, vodu? Něco ostřejšího, vodku, martini?“ ani jsem nepostřehl, že se můj klient vrátil. Na sobě měl tentokrát jen volné tepláky, s trikem ani ponožkami se neobtěžoval. Proč by měl?
„Džus, děkuji,“ nikdy jsem se neopíjel. Občas jsem sice měl pár skleniček, ale nikdy ne hned po tom, co jsem přišel k novému klientovi.
„Opatrnej?“ neznámý pobaveně pozvedl jedno obočí. Překvapilo mě, že toto pobavení dorazilo do jeho očí. Většině takových chlápků, jakým se zdál můj nový klient, žádný výraz nikdy do očí nedorazil. Vždy byly studené a pichlavé. Ale tyhle tmavé hloubky byly jednoduše jiné. Rozhodně ne tak nepřístupné, chladné.
„Možná,“ pokrčil jsem rameny a převzal si od něj sklenici plnou studeného džusu. Nehodlal jsem se jeho otázkou zabývat víc a ani on nevypadal, že by to ode mě očekával. Postavil přede mě prázdného panáka a sám si nalil.
„Takže… Kolik bereš za večer?“ navázal nezávazně konverzaci a posadil se naproti mně do křesla. I on zvolil stejně pohodlný posed.
„Částku nechávám na klientovi, ať mě ohodnotí tak, jak sám uzná za vhodné. Ovšem doteď jsem si na honorář nemusel stěžovat,“ pokrčil jsem rameny. Je fakt, že jsem si nikdy nedělal nijak moc velkou hlavu s tím, kolik mi asi dají. Prostě jsem vždycky dělal to, co jsem pokládal za správné, a vždycky jsem byl odměněn vskutku královsky.
„Kolik času na mě máš?“ další obvyklá otázka.
„Kolik budete chtít, kolik budete potřebovat. Každý klient dostane přesně tolik času, kolik bude chtít,“ znovu jsem pokrčil rameny. Tohle všechno bylo těžké zařídit, už jenom kvůli Billovi, ale když už jsem to jednou udělal, staral jsem se, aby to tak opravdu bylo. Výjimky jsem dělal jen v opravdu výjimečných, neodkladných případech. Třeba když byl Bill nemocný.
„Takže… Tolik času, kolik budu chtít, mi budeš věnovat veškerou svou pozornost a za to tě pak ohodnotim, jak sám budu chtít? A to jsi ještě nezkrachoval?“
„Asi se budete divit, ale lidi, kteří si mě najímají, jsou až překvapivě štědří,“ usrkl jsem ze svého džusu. V duchu jsem se musel zašklebit. Opravdu, levný džus se asi v nejbližších obchodech neprodává, protože já ho v této čtvrti neměl nikdy.
„Vážně?“ jen si mlčky upil ze svého panáka. Nepovažoval jsem za důležité odpovědět a on nejspíš můj názor sdílel. „Jsem Bushido,“ dodal potom znenadání.
„Um… Tom,“ přikývl jsem a odpověděl jsem to, co beztak už sám věděl. Odložil jsem poloplnou sklenici s džusem a znovu se pohodlně uvelebil.
„To je mi jasné,“ pousmál se. V jeho úsměvu byla jakási známka povýšenosti a arogantnosti, ale rozhodně toho bylo míň než u ostatních týpků z této čtvrti. „Takže… Mohu ti už nalít? Nerad piju sám.“
„Dobrá,“ přikývl jsem, po malé chvilce zaváhání.
Zatímco mi naléval, zamyšleně jsem ho pozoroval. Je možné, že by si mě ten muž zamluvil jen kvůli popíjení? Už se mi taková věc párkrát stala. Ale tenhle Bushido nevypadal jako chlápek, který by si potřeboval platit společnost. Vlastně, když jsem se nad tím zamyslel, vypadalo to, že je dostatečně charismatický na to, aby si někoho na tu jednu noc sbalil a nemusel si volat prostituty. Ale já nejsem detektiv, mým úkolem není zjistit jeho záměry, pouze vyhovět jeho přáním.
„Tak na naše zdraví,“ pronesl s lehce ironickým úšklebkem, když jsme si lehce přiťukli plnýma panákama. Přiložil jsem si ho ke rtům a na jeden zátah do sebe medovou tekutinu kopnul. Whisky.
„Takže… Co přesně ode mě požadujete?“ nemám zrovna v lásce chození kolem horké kaše. Raději mám všechno přímo. Nevadí mi, když si se mnou chce klient povídat, stejně jako si nemohu stěžovat, když chce jakýkoliv sex. Ale jsem raději, když rovnou vím, co se ode mě čeká.
„Přímý charakter, jak vidím,“ odfrkl si pobaveně. Nesnášim takhle nadřazené týpky. Tím spíš, že to jsou většinou oni, pro koho pracuju. „Ovšem smůla je, že mě tvůj charakter prakticky nezajímá. Na tobě mě zajímá něco docela jiného,“ kývl na mě. Pochopil jsem a vstal. Nesnášim, jak se na mě vždycky upřou jejich hladové pohledy, jak mě těma chladnýma očima propalují, jak mě mají za kus masa. Ale v těch chvílích prakticky jsem kus masa.
Mlčky jsem zvedl ruce a pomalu začal rozepínat svou košili. Viděl jsem, jak Bushidův temný pohled sjel na moje ruce a společně s nimi se pohyboval po mém těle, které jsem pomalu odhaloval. Ale v jeho očích bylo trochu něco jiného, než na co jsem zvyklý. Jakýsi podivný zájem, ale nejen ten o vlastní uspokojení. Bylo v tom cosi jiného. Možná dokonce až trochu vypočítavosti. Nechápal jsem to, nicméně i nadále jsem pokračoval v odhalování svého těla. Sundal jsem si košili úplně a po malé chvilce zaváhání jsem ji odhodil za sebe na sedačku.
„Pojď sem,“ natáhl ke mně jednu ruku. Chytil jsem se jí a nechal se stáhnout k němu na klín. Naše polonahá těla se k sobě ocitla velmi blízko a já jsem dosedl k němu na kolena. Měl je roztažené trošičku od sebe, takže jsem musel držet rovnováhu, abych se nerozplácl na zem. Přiložil mi ke rtům svého vlastního panáka, kterého jenom trochu upil, a naklonil ho tak, aby mi jeho obsah pohodlně vklouzl do rtů.
„Chcete mě opít?“
„Ale ne, to by nebyla taková zábava,“ odpověděl mi upřímně pobaveně. Odložil skleněného panáka a rukama přejel na má záda. Cítil jsem mráz, jak mi přeběhl po zádech. Ty ruce nebyly zhýčkané různými krémy a pečováním odbornic. Tyhle ruce znaly práci, byly zhrublé a silné, ale zároveň jsem cítil, že si dávají pozor, aby mi neublížily. Přejely mi od ramen přes celá záda až na bedra. Nemohl jsem si pomoct, trochu jsem se při těch dotecích prohýbal. Potemněly mu oči. Vytušil jsem, že pohyb mých svalů pod jeho rukama je mu opravdu příjemný. Jeho dlaně najednou mírně prohnětly mou pokožku a já se zmohl jen na tichý výdech.
„Líbí?“ jeho hlas byl najednou hlubší než předtím, zastřenější. Nečekal na moji odpověď. Jednou rukou znovu vyjel až k mému krku. Pevně, nikoliv však drasticky ho uchopil a zvedl mi hlavu tak, aby se mi mohl zadívat do obličeje. Palcem mi přejel po rtech, lehce mi je rozevřel. Viděl jsem, jak jeho oči kloužou po celém mém obličeji. Prudce se mi rozbušilo srdce. V jeho pohledu bylo cosi silného, dravého, zvláštního. „Líbáš se?“
„Když budete chtít,“ vždycky jsem nesnášel, že jsem jen loutka, se kterou si můžou dělat, co chtějí. Ale teď mi to bylo jedno. Cítil jsem to zvláštní napětí, to jiskření. Ze začátku to tak bylo u každého případu, ale jak dlouho jsem to už teď nezažil? Bushido nic jiného neřekl, jen si mě za týl přitáhl k sobě, až jsem cítil jeho rozehřátý hrudník zatraceně blízko toho mého, a dravě zaútočil na mé rty. Ani jsem si nestihl uvědomit, kdy se naše rty setkaly, a už jsem cítil jeho jazyk u sebe v puse. V první chvíli jsem nevěděl, co se děje, ale hned v tý další jsem se vzpamatoval a instinktivně začal svá ústa bránit před nekonečnými útoky jeho jazyka.
Neříkám, že nebylo příjemné si to jen užívat, ale já vždycky byl hodně aktivní. Nemohl jsem se držet dál, protože jsem věděl, že když se do bitvy zapojím, bude ještě mnohem lepší.
Ucítil jsem jednu jeho ruku, jak se z mých beder posunula až na zadek a přitáhla mě blíž k jeho tělu. Nebránil jsem se, prakticky jsem ani nemohl. Rukama jsem mu zajel pod rameny na záda a trochu do nich zaryl prsty. Ne nijak bolestivě, ale chtěl jsem, aby to dobře cítil. Aby pochopil, že já nejsem z těch maníků, kteří sebou nechají docela snadno zametat. Ano, splním všechna přání. To ale neznamená, že se chci vzdát jisté své hrdosti.
Odtrhl se ode mě a vážně se mi zadíval do očí. Dýchal mělce, zadýchaně. Ostatně já na tom nebyl o moc líp. Jako by na něco čekal, pečlivě si mě prohlížel a až po chvilce přejel jedním svým prstem po mé tváři.
„Kolik ti je, Tome?“
„Jednadvacet,“ vždycky jsem odpovídal na otázky pravdivě. V tomhle světě neexistoval práh, za kterým by se otázky staly až moc intimními. Naopak, tady byl práh, kde byly otázky až moc veřejné. Byly prostě věci, které klienti se svými kurvičkami neřeší. Své peníze, zaměstnaná, politiku… Nic, co by se nějak dotýkalo jejich profesionálního života. Toto pravidlo jsem se naučil velmi brzy.
„Jsi tak mladý… a přitom už máš takovou pověst,“ prstem sjel z mého obličeje po mé hrudi až ke kalhotám. Zachvěl jsem se.
„Jakou pověst?“ byla pravda, že o své pověsti nevím skoro nic. Klienti nepovažují za důležité sdělit mi, co si o mně povídají ve svých kruzích. Bushido to asi věděl, protože se mu v temných očích pobaveně blýsklo.
„Pověst vášnivého, dravého, ale přitom něžného, romantického milovníka. Kluka, který dokáže rozpálit každýho, který dokáže přesně takový div, jaký potřebuje přepracovaný člověk,“ nahýbal se ke mně, až mi posledních několik slov zamumlal do ucha. Cítil jsem na něm horký dech i letmý dotyk na lalůčku, když se ode mě pomalu zase oddálil, ale jen na tak velkou vzdálenost, aby se mi mohl zadívat do očí. „Tu druhou část mohu potvrdit. Ale tu první…,“ nechal svůj hlas odeznít. Tentokrát jsem byl na řadě s lehce arogantním úsměškem já.
„Ta první se vám může potvrdit velmi brzy. Ovšem na křesle je to velmi nepohodlné a prakticky jste na něm uvězněn v jedné poloze. Navrhuji přesunout se někam, kde bude dostatek místa i pohodlí a nebudeme muset brát ohledy na nábytek, který by se mohl velmi snadno rozvrzat, ačkoliv toto křeslo vypadá zatraceně bytelně,“ k mému překvapení se z jeho hrdla ozval pobavený smích.
„Takže nejen ty zvěsti o sexuálním bohovi, ale také o příjemném společníkovi budou, koukám, pravdivé,“ rukou mi naznačil, ať si stoupnu. Mlčky jsem ho poslechl. Když jsem najednou necítil horkost jeho těla, uvědomil jsem si, že v domě je vcelku chladno. Na mé pokožce naskákala mírná husí kůže. Ta ovšem nebyla tak akutní, abych si znovu musel navlíknout košili. Místo toho jsem se na jeho pokyn vydal za odcházejícím Bushidem.
Neohlédl se na mě, když stoupal do schodů, ani když zacházel do jednoho z pokojů. Počítal s tím, že prostě půjdu za ním. A konec konců mi ani nic jiného nezbývalo. Vešel jsem za ním do otevřených dveří a zavřel je za sebou. Vím, že jsme v celém domě sami, ale takhle se přece jen cítím bezpečněji. Bushido stál u postele, kde na nočním stolku, jak jsem si domyslel, právě rozsvítil lampičku.
Natáhl ke mně ruku. O krok jsem k němu přistoupil a ruku přijal. Čekal jsem, že si mě přitáhne k sobě, tělo na tělo, a políbí mě. Tak to dělá většina lidí. Ovšem, jak mi mělo dojít už tehdy, tento muž není většina lidí. Přitáhl si mě sice k sobě, ale to jen proto, aby mě mohl povalit do měkkých peřin. A než jsem se vzpamatoval, Bushido už klečel nade mnou.
Po dlouhé době jsem se cítil vývojem situace poněkud zaskočený. Ale za to jsem byl jen rád. Stereotyp v sexu není dobrá věc.
Okamžitě, jak jsem mohl, jsem zkřížil naše jazyky. Jedna má ruka sjela na jeho bedra a mírným tlakem jsem ho donutil přitisknout boky na ty mé. Pod měkkou látkou tepláků jsem cítil, že už je tvrdý. Ovšem ani můj klín nezůstával moc pozadu. Druhou rukou jsem vyjel přes jeho rameno až do krátkých ježatých vlasů, do kterých jsem zanořil prsty.
Překvapeně jsem vyjekl, když boky přirazil proti těm mým. Přestože jsme ještě oba měli kalhoty, cítil jsem se neuvěřitelně rozpálený. Takhle se mnou umí zamávat jen málokdo.
„Miluju zvuk stenů,“ přivřel jsem oči a pootevřel rty, když jeho dech narazil na citlivou pokožku mého ucha. Obvykle mi to připadá hnusné, ale to těm chlápkům nechutně páchne z pusy. Bushidovi nejspíš na jeho chrupu alespoň trochu záleží. „A ty tvé by mohly znít obzvlášť dobře.“
„Je mi líto, Bushido, ale já nejsem dobrý herec,“ tato věta mě stála mnoho úsilí, ovšem nezabránila mi užívat si, jak si Bushidův jazyk pohrává s mým lalůčkem.
„Nikdo po tobě nechce, abys něco hrál,“ od ucha se vrátil zpátky k mým rtům a znovu o sebe otřel naše klíny. Tentokrát jsem mu už vyšel vstříc, obě ruce přesunul na záda těsně pod jeho ramena a poněkud nešetrně do nich zaryl nehty. Cítil jsem, jak prudce vydechl do mých úst. „Jen… Jsi zvyklý, že nejsi ten dominantní?“
„Udělám vše, co mi řeknete, pane,“ ale v tu chvíli jsem nechtěl nic jiného, než aby nechal těch řečí, a konečně si mě vzal. Když jsem se měl poprvé podrobit muži, nesl jsem to velmi nelibě, ale časem jsem zjistil, že i takovou formu uspokojení moje tělo jednou za čas vyžaduje. A už to bylo moc dlouho, co mě naposledy měl muž.
„Ano. Ale na to jsem se tě neptal,“ zlehka skousl můj spodní ret. Bolelo to, ale ne natolik, aby opadlo mé vzrušení. „Jsi na to zvyklý?“ na chvíli jsem zaváhal. Nesnášim, když se musim nechat zcela ovládnout. Rád držím svůj život ve vlastních rukou.
„Ano,“ odpověděl jsem nakonec, ale pozvedl jsem boky a pevně je přitiskl na ty jeho. Pod rukama jsem cítil, jak se svaly v jeho těle napjaly.
„Dobrá,“ odtrhl se ode mě a zadíval se mi do očí. „V tom případě…,“ jednou rukou mi pevně přitiskl boky k matraci a pousmál se mému ukřivděnému obličeji. „Ale no tak. Nech mě si tě užít,“ trochu se posunul, až jsem měl rozkrok v úrovni jeho břicha, a zuby stiskl pokožku mého krku. Ale to jen krátce, a rychle po ní zase přejel jazykem. Objevil se mi mráz na zádech a dokázal jsem jen zalapat po dechu. Pochopil jsem, že si se mnou jen hraje. On ví stejně dobře jako já, že opravdu sténat budu. Teď jde jen o to, kdy začnu. A překvapivě jsem s ním ve hře spolupracoval. Snažil jsem se zhluboka dýchat, aby si mohl hrát dlouho, abych ještě dlouho nesténal. Ačkoliv to bylo opravdu těžké.
Bushido moc dobře věděl, co a proč dělá. Prsty ruky, která mi držela boky u matrace, zajel pod mé kalhoty. Neměl jsem pod nimi spodní prádlo, ke klientům jsem ho nenosil. Znamenalo vždy jen potíže. Takže Bushidovy prsty se ocitly na citlivé pokožce mého podbřišku, který okamžitě začaly jemně hladit a laskat. Naskakovala mi díky tomu husí kůže.
Jeho rty ani zdaleka nepostupovaly tak něžně. Tvrdě mě líbal, sál pokožku i opatrně kousal všude v okolí krku. Kůži jsem měl celou rozdrážděnou, když se konečně rozhodl, že jí věnoval dostatek pozornosti. Přesunul se na můj hrudník. Zaslechl jsem spokojené zamručení a přes skousnutý ret jsem se spokojeně pousmál. Vím, že se rozhodně nemám za co stydět. Jakmile se však jeho jazyk ocitl na mé bradavce, zapomněl jsem na všechnu pýchu, kterou jsem nad sebou pocítil, a zatnul všechny svaly v těle. Cítil jsem, že mlčky to opravdu nevydržím dlouho. A Bushido to věděl taky. Zintenzivnil tlak svého jazyka kolem mé bradavky a obemkl ji rty. Mé tělo se vypjalo, celé se prohnulo a hlava zaklonila. V dlaních jsem sevřel prostěradlo tak pevně, že se roztrhlo, ale to mi bylo jedno. Veškerou svou pozornost jsem soustředil na to, aby ze mě nevyšla ani hláska.
„Tvrdohlavý,“ zamumlal, když mou ztvrdlou bradavku opustil. Neodpověděl jsem a on mou odpověď ani nečekal. Jen se sehnul nad mou druhou bradavkou. Políbil každý kousíček kůže v jejím okolí, jen samotné bradavce se vyhýbal. Snad všechny svaly v těle mě bolely, jak jsem je zatínal, jen abych nevypustil hlásku. Ovšem ve chvíli, kdy do svých horkých úst vsál rozdrážděnou bradavku, vyšla veškerá má snaha vniveč. Jen jsem slyšel svůj vlastní sten, který se konečně vydral z mého hrdla. Bushidova ruka na mém podbřišku se přestala pohybovat a jeho jazyk opět přitlačil na mou bradavku.
„A-ah,“ nemohl jsem si pomoct, Bushido si opravdu počínal absolutně profesionálně a já jsem svou slast dokázal ventilovat jen hlasitými steny. Bushido rychle opustil mou beztak tvrdou bradavku a vrátil se k mým rtům. Tento náš polibek byl ještě dravější, ještě tvrdší než ty předešlé. A přestože jsem pod Bushidem ležel bez námitek, dominance v polibku jsem se nevzdal tak snadno. Ovšem když své boky tvrdě přirazil proti těm mým, vzmohl jsem se jen na zasténání do jeho rtů. A než jsem se nadál, jeho jazyk zcela ovládl mé rty a já se mu mohl jen bezmocně odevzdat.
Když opustil mé rty, konečně jsem se odhodlal otevřít oči, Bushido se na mě však nedíval. Jeho pohled směřoval na místo, kde se hromadilo veškeré mé vzrušení. Jeho ruka vyjela zpoza mých kalhot a já přes to, že má mysl byla zastřená chtíčem, okamžitě pochopil. Nadzvedl jsem své boky, a zatímco mi Bushido rozepínal a sundával kalhoty, já ho jedním pohybem zbavil tepláků. Ušklíbl jsem se, když jsem si uvědomil, že ani on se neobtěžoval se spodním prádlem. Bushido odložil oboje naše kalhoty kamsi pryč a rukou mi naznačil, abych se přetočil. S mírným protočením očí jsem si klekl na všechny čtyři. Nesnášim tuhle polohu. Je sice pravda, že potom je sex mnohem hlubší, ale já si ji prožil už tolikrát, že ji jednoduše nenávidim. Přijde mi zatraceně neosobní. Ale pokud se na to chci dívat takhle, tak je asi dobře, že klienti dávají přednost právě této poloze.
Ovšem na tyto úvahy jsem měl sakra málo času. Jakmile jsem na svých bocích ucítil ty hrubé dlaně, pevně jsem sevřel polštář, o který jsem se opíral, a narovnal hlavu. Po rýze mezi mými půlkami přejel horký jazyk a chybělo jen málo, aby zajel i do mě samotného. Frustrovaně jsem vydechl a rukama se opřel o zeď před sebou. Cítil jsem jednu jeho ruku, jak se pomalu posouvá k mému penisu, který začala v mírném tempu zpracovávat. Jazykem zatím stále zkoumal okolí mé dírky. Trpitelsky jsem zasténal. Bylo to mučení, které jsem snad v životě nezažil, ale náramně jsem si ho užíval.
Jeho jazyk do mě vnikl ve stejnou chvíli, ve které také uchopil můj penis pevněji. Zaklonil jsem hlavu a hlasitě zasténal. Dobrá, můj vztah k sexu by se už dal označit za posedlost. Ale kdo by nechtěl jednou za čas kvalitní sexuální zážitek?
Sténal jsem a propínal své tělo podle toho, jak hluboko ve mně se zrovna jeho jazyk nacházel a jak pevně držel můj penis. Měl jsem pocit, že každou chvíli vybuchnu, přestože jsem se snažil nešílet. Nebyl nejlepší, koho jsem kdy měl, ale rozhodně byl zatraceně dobrej.
Nepostřehl jsem, kdy volnou rukou sáhnul po lubrikačním gelu, ani kdy tu tubičku otevřel, ale rozhodně jsem si všiml, když jeho jazyk najednou zmizel a nahradil ho prst. Okamžitě jsem ho pohltil do sebe a stiskl. Nepříjemná bolest už byla jen vzpomínkou na několik prvních klientů, kteří si mě vzali. Teď už jsem dokázal si ten akt vyloženě užít, ačkoliv nepřirozený pocit tu ze začátku byl vždycky.
„Takže já se tu o tebe tak hezky starám a ty mi to ani neoplatíš?“ tichý sten se mi vydral ze rtů, když se mi u ucha opět objevily Bushidovy rty.
„Ja-jak bych… ah!… vám to… ugh… mohl op-oplatit… a-ach!… k-když jsme v… v týhle… yeah… pi-pitomý po… poloze?“ uznávám, mluvení při sexu rozhodně není mou silnou zbraní. Vlastně vůbec žádnou zbraní. Obvykle se vzmůžu jen na steny a jakési neidentifikovatelné zvuky.
„Pitomá poloha, říkáš?“ jeho ruce, k mému zklamání, ustaly se svou dosavadní činností a přesunuly se na mé boky. Zuby lehce stiskl pokožku mého krku, až mi přejel mráz po zádech. „Tak zvol sám polohu, kterou chceš.“
Rychle jsem se chopil příležitosti, otočil se k němu čelem a rychle ho povalil pod sebe. Přetočil jsem se a okamžitě pohltil jeho naběhlý penis do úst. Pod hlubokým stenem, který se najednou ozval za mnou, jsem spokojeně přivřel oči. I já steny miluju.
Když jsem v sobě ucítil tlak teď už dvou prstů, moje pohyby hlavou na moment ustaly. Musel jsem se nosem zhluboka nadechnout, než jsem mohl pokračovat v kuřbě. Ovšem když Bushidovy prsty narazily do mojí prostaty, musel jsem přestat. Pusu jsem velice nutně potřeboval na dýchání. Musel jsem se s rovnováhou spolehnout na jedinou ruku, protože tu druhou jsem přesunul do Bushidova klína. Nedával jsem pozor na to, co dělá. Spoléhal jsem, že je dostatečně zkušená na to, aby zvládla potřeby toho chlapa. Sám jsem se musel soustředit, abych se neudělal dřív, než Bushido uzná, že jsem dostatečně připravený. A jeho stálé, pravidelné nárazy do mé prostaty mi to rozhodně neulehčovaly.
„Máš kondomy?“
„V ka-kalhotech,“ mou odpověď přerušil další náraz do prostaty. Och bože, ten chlap vážně ví, co dělá!
Prsty z mého těla zmizely a Bushido mě pustil. Já uvolnil sevření jeho penisu a rozhlédl se kolem. Mé kalhoty ležely nedaleko postele, ovšem dělila mě od nich moc velká vzdálenost na to, abych se pro ně jen natáhl z postele. Rychle jsem vylezl a sehnul se k nim. Vyndal jsem z kapsy už poloprázdný balíček kondomů (budu si je muset dokoupit) a z něj vzal jeden do prstů. Rychle jsem balíček vrátil do kapsy a kalhoty tam nechal ležet. Vrátil jsem se na postel k Bushidovi, který se mezi tím posadil a zády se opřel o zeď. Jedním rychlým pohybem jsem roztrhl obal na kondomu a začal jsem ho Bushidovi nandávat.
„Máš opravdu skvostnou postavu,“ na mém boku se objevila ruka a přes břicho a hrudník klouzala až k mému obličeji. Vzhlédl jsem, protože jeho hlas byl překvapivě zastřený, a spokojeně jsem se pousmál, když jsem uviděl, že má zakloněnou hlavu a slastí přivřené oči. Rád odvádím svou práci pořádně. „Prozraď mi svůj recept na ni.“
„Sex,“ odpověděl jsem jednoduše. „Pravidelný, kvalitní sex,“ vyhoupl jsem se mu na klín a dosedl na jeho penis. Z jeho úst se okamžitě vydral sten a já se poněkud bolestně pousmál.
Můžu být roztažený, jak chci, ale první příraz vždycky bolí. Položil jsem mu ruce na ramena, pevně se ho přidržel, nadzvedl jsem se a zase na něj dosedl. Mé nespokojené zabručení se ztratilo v Bushidově stenu. Na bokách jsem ucítil jeho drsné ruce. Nadzvedly mě, trošičku přesunuly a zprudka zase přirazily na Bushidův penis. I tentokrát mi do těla vystřelila bolest, ta však byla mnohonásobně přebitá nenadálou slastí. Bushidův penis prudce narazil do mé prostaty.
Naše ze začátku poněkud líné tempo se znenadání rozjelo a já byl téměř neustále v zajetí slasti. Tahle naše poloha netrvala dlouho. Potom, co Bushido nejspíš pochopit, že se nezvládám nadzvedávat tak, jak by on chtěl, mě povalil pod sebe a začal do mě zprudka přirážet. Naše těla po sobě hladce klouzala a já sténal tak nahlas, jak jsem jen uměl.
Zběsilé tempo nám samozřejmě nevydrželo dlouho. Po pár minutách jsem s dlouhým, táhlým stenem vystříkl mezi naše těla. Bílá, hustá tekutina pokropila obě naše břicha a já se intenzivně stáhl kolem Bushidova penisu. Jakoby z dálky ke mně dolehl jeho výkřik a já ucítil, jak se ve mně přestal pohybovat.
Po pár sekundách na vrcholu ze mě vyjel a dopadl na postel vedle mě. Slyšel jsem, jak ztěžka dejchá, ale věděl jsem, že já na tom jsem stejně. Jen pomalu se můj dech zklidňoval a já z vrcholu sestupoval jen velice neochotně. Nakonec jsem se přece jen posadil.
„Mohu použít vaší koupelnu?“ nesnášim, když se musim vrátit domů celý zpocený a páchnoucí po sexu. Ne že bych tu vůni nemiloval, ale nesnášim, když se s ní musim objevit před Billem. Vždycky potom mám pocit, že snadno prohlédne mé lži a odhalí mé pravé „zaměstnání“.
„Hm,“ otočil jsem se za zvukem jakéhosi zamručení a pobaveně se pousmál. Bushido i nadále ležel rozvalený na zádech se zavřenýma očima. Vypadal spokojeně. Jen mlčky ukázal na dveře v rohu pokoje. Pochopil jsem to jako souhlas.
Horká voda dopadající na mé tělo byla více než příjemná. Vhodně uvolňovala mé napjaté tělo. Sval po svalu se postupně vymaňoval z křeče a na mě začaly dopadat první kousky únavy. Bylo mi jasné, že jakmile se vrátím domů, padnu do postele a usnu. Jen jsem doufal, že ještě před tím si zvládnu krátce popovídat s Billem. Den na to měl odevzdávat nějakou práci a já přemýšlel, jestli to už má hotový, nebo jestli se zase bude na poslední chvíli nervovat. Opravdu jsem doufal, že už to má, protože jsem nestál o to, aby celou noc cosi dělal na počítači.
Do Bushidovy ložnice jsem se vracel už oblečený do kalhot a marně jsem si lámal hlavu s tím, kde jsem nechal košili. No jistě! Zůstala v obýváku.
„Chceš odvíst domů?“ překvapeně jsem zamrkal. V zápalu přemýšlení jsem si nevšiml, že Bushido, už také napůl oblečený, sedí na posteli.
„Ne, děkuju, radši půjdu pěšky,“ aspoň mi vychladne hlava i tělo. Procházka domů je záruka, že se mi z těla stihnou vyplavit opravdu všechny hormony.
Jen přikývl, že bere na vědomí, a pokynul mi, abych šel první. Poslechl jsem ho a vydal se do obýváku. Tam jsem si vzal košili, navlíkl jsem ji na sebe a zapnul pár knoflíčků.
„Takže… Mohu jít?“ otočil jsem se na Bushida stojícího ve dveřích. Ten si odfrkl.
„Odešel bys bez odměny?“ pobaveně nadzvedl jeden koutek.
„Těžko. Nějak mile, nenápadně bych si o ni řekl.“
„Jak?“
„Dej sem ty prachy, bez nich neopustím tento barák,“ odpověděl jsem po chvilce přemýšlení. „Nebo tak nějak,“ obočí mi vyletělo až do oblak při pohledu na jeho pobavený úsměv. Většina klientů nebere peníze na lehkou váhu a nesnáší, když o čemkoliv kolem nich vtipkuju.
„Opravdu, upřímnej až to bolí,“ usmál se na mě a podal mi balíček bankovek, kterého jsem si předtím nevšiml. Vzal jsem si ho, aniž bych ho nějak víc prozkoumal. „Nepodíváš se, kolik jsem ti dal?“
„Dost na to, abych měl dobrej pocit ze slušně odvedený práce,“ pokrčil jsem rameny. V Bushidových očích se na malou chvíli mihl zájem o mou osobu, ale hned zase zmizel.
„V tom případě… Na shledanou, Tome.“
„Na shledanou, Bushido.“
Už tehdy mi bylo jasné, že ten muž je čímsi zvláštní, jiný než ostatní zbohatlíci, se kterými jsem přišel do styku. Tenkrát mi to ještě bylo jedno. Ale to jsem nevěděl, že Bushido plánuje tento můj lhostejný postoj změnit. Nebo to neplánoval?
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Páni, tohle se mi moc zamlouvá! ^^
heh tak to je moje povídka,toto 🙂
jen se bojim co udělá Bill,až se tohle dozví….
Umm.. E tooo…
Tak jo… Jsem moc ráda, že jsi sem poslala další svojí povídky… Díky tobě se mi Tomshido opravdu zalíbilo..
Chudák Tom.. takovéhle povolání mu opravdu nezávidím.. Ale on asi opravdu neměl na vybranou… Je od něj hrozně hezké a obětavé, že sám šel do práce, aby uživil sebe, Billa a aby Bill mohl dál chodit do školy =)
no a co dodat k návštěvě u Bua… *kapou sliny* =D prostě úžasné =)
musím říct že tahle povídka je upřímně totálně suprová už po prvním díle.. těším se na další díl 😉
Tak toto vyzerá veľmi zauímavo, a najvias ma pritahuje k tejto poviedke to, že Tom má úplne netypickú úlohu. Som zvedavá ako to vezme Bill.
🙂 ja som poviedku čítala už na Sandrinom blogu a doporučujem ju 🙂 je perfektná ♥
No pecka! Nejenom netradiční pairing, ale i velmi dobrý děj. Obdivuju, že se Tom tak obětoval a šel do tohoto povolání, aby Bill mohl studovat. Ale jsem zvědavá, co on na to, až se to jednou dozví. Budu se těšit na další díl 🙂
Nemůžu teď napsat víc než. Že se strašně moc těším na další díl a že této povídky se stávám okamžitě pravidelný čtenář! Je to skvost!
Tak spokojenost je na obou stranách :), hm na třech stránách já jsem spokojená rovněž :)) – to bylo popsáno tak dopodrobna, že snad chyběla jen příchuť toho kondomu 🙂
no vyborny, ja si to tady ctu v obchodnim centru a mam co delat, abych si neodskocila nekam na zachodky 😀
dokonaly! Tomshido mam rada 🙂
nááádech…výýýdech… ufff. 😀
tak tohle by mi úplně stačilo i jako jednodílovka, nashledanou a konec. 😀
wow. to bylo šíleně žhavý. jen můj chorý mozek si pořád pletl Toma s Billem. 😀 ale to se poddá. 🙂 to zas budou divoký sny. 🙂
Tuhle dvojici mam radší než Bill a Anis.