Got’s Clothes 1.

*Clarrkys = Tom

Tom

Zrovna jedu autem, když projedeme kolem nějaké nového obchodu. Zaujal mě hned výlohou, určitě se tam budu muset jít podívat. Ale teď ne, otec mě veze ze školy. Když se asi před měsícem dozvěděl o mém průšvihu s jednou mladou učitelkou u nás na střední, řekl, že si mě musí hlídat, a proto mě vyzvedává od toho dne každé odpoledne. Je to otrava, je mi 19, jsem dospělý a on mi musí dělat takovou ostudu před kamarády. Když zastaví před naším velkým domem, nic neřeknu, jen popadnu batoh a jdu nahoru do pokoje. Obrátím máminu fotku obličejem dolů a začnu se vysvlékat.

Vždycky to tak dělám, připadá mi pak, že mě sleduje, ale přesto tu její fotku tady vždycky budu mít. Žijeme s otcem bez ní už šest let. Byl jsem ještě dítě, když zemřela, ale dokázal jsem to zvládnout, na rozdíl od táty. Neuměl se o mě postarat, najímal soukromé učitele, vychovatelky, služky a já nevím koho ještě. Všechno to bylo zbytečné, ve škole mi nic nejde, budu rád, když tento rok dokončím střední. I když musím říct, že ta jedna vychovatelka byla fakt dobrá a hlavně krásná, byla to moje první láska. Teď už nejsem tak blbej, jako jsem byl před tím. Myslel jsem, že když potkám holku svých snů, hned se do sebe zamilujeme a budeme spolu až do smrti. Místo toho jsem ji našel, jak si to rozdává s mým tátou na kuchyňské lince. Mamka v kuchyni trávila hodně času, milovala její mramorovou linku, nikdy tohle otci nezapomenu, ale taky jsem mu to ještě nikdy neřekl, že jsem je viděl. Od té doby jsem jiný, nevěřím na lásku a dávám si pozor na falešné lidi. Mám jen pár svých kamarádů, se kterými občas chodím o víkendech ven. Jen jednomu můžu věřit, je to opravdu můj nejlepší kamarád. Nebaví se se mnou jen kvůli tomu, že má můj otec spoustu prachů, jako to dělají ostatní.

Znovu se oblíknu, oznámím tátovi, že odcházím, ale že přijdu do šesti večer. No jo, pořád mu to musím oznamovat jako malé dítě. Přemýšlím, jestli si mám vzít auto, nebo se svezu autobusem a pak pěšky. Zvolím druhou možnost a asi za deset minut už se k tomu obchodu blížím.

Bill

Zrovna předělávám nějaké regály a poličky. Hned jak to mám, tak tam začnu skládat čepice, aby se jich tam vešlo co nejvíc. Tenhle obchod je tu jen pár dní a já jsem rád, že tu jsem. Původně jsem myslel, že to bude obchod trochu víc do mého stylu, ale za ty peníze mi to až tak nevadí. Potřebuju je. Žiju jen s mámou a ta nemá moc na rozhazování. Ne! Nejsme chudí, že bychom žili, jak se říká ‚z ruky do huby‘, ale vyskakovat si nemůžeme. Auto máme staré, ale dokud jezdí, je dobré. Máme vše, co k životu člověk nezbytně potřebuje, ale pokud si sám chci koupit hezké tričko nebo kalhoty, musím si na ně našetřit. Tátu nemám a ani jsem ho nikdy nepoznal. Máma o něm nemluví, ale kdysi mi řekla, že ji opustil, když se dozvěděl, že mě máma čeká. Co nadělám. Mám mamku rád a stačí mi.

Mám taky kamarády, ať už ze školy nebo z různých brigád. Maturita za mnou, a tak jsem si konečně našel nějakou práci, kde můžu být na dlouho. Dneska je tu celkem shon. Museli jsme dodělat regály, a navíc máme akci, že když někdo nakoupí nad 40 euro, tak si může vybrat cokoli do 10 eur k tomu zdarma. Většinou jsou to ale jenom šátky a nějaké drobnosti, všechno jinak stojí daleko víc. No jo, je to holt značkový obchod, který mi ovšem nic moc neříká. Dneska nad tím nemusím moc přemýšlet, protože se nezastavím, kolik je tu lidí.

Tom

Když přicházím ke dveřím, vyběhne z nich parta malých kluků. Je jim tak kolem 12 let, nebo tak nějak. Vrazí do mě a málem mě povalí. Jsou to spratci, než aby se omluvili, tak se tomu ještě zasmějí. Teď, když jsem starší, děsně mě ta dnešní mládež štve, ale vždycky si uvědomím, že já byl úplně stejný, tak toho přemýšlení o dětech vždy radši nechám.

Hned, když vejdu dovnitř, zaujme mě výloha s poličkami a čepkami. Prohlížím si je dlouho, ale nemůžu najít žádnou, která by se mi k něčemu barevně hodila. No, nejspíš koupím první čepici a potom k ní dokoupím nějaký outfit. Usměju se, když za rohem uvidím i trička. Okamžitě jdu k nim a musím se trochu zasmát, když zjistím, že skoro všechny už mám, většinou koupené přes internet, protože jsou to nejnovější modely. Když procházím kolem šátků, vyberu si tři. Přejdu k pokladně a teprve teď si všimnu, že ty nejlepší a nejdražší čepice jsou na policích za pultem. Prohlídnu si toho kluka, co tam stojí a usmívá se na mě, taky se musím pousmát. Podám mu ty šátky, a hned se zadívám na ty čepice.

„Můžete mi podat tu černou New Era čepici?“ Beze slov mi ji podá do rukou „Díky.“ Usměju se na něj a začnu si ji prohlížet. Mhm, černých už mám dost a tahle je za 43 euro, nevím, jestli by mi moje momentální hotovost vyšla na tuhle čepici i šátky. „Můžu se ještě podívat na támhle tu od Southpole?“ Zazářím, když uvidím béžovou čepici z limitované edice, kterou jsem se už dlouho snažil sehnat k mému bílému tričku taky od Southpole. Zadívám se na tu černou a chvilku čekám, pak zvednu oči. Ten černovlasý kluk tam stojí a kouká na ty čepice celkem zmateně. Rozhlídnu se po nich a žádnou jinou tam od této značky nevidím, nevím, proč mi ji nepodá. „Je to ta béžová uprostřed.“ Dodám po chvíli s potutelným úsměvem.

„Pardon,“ usměje se ten pohublý kluk a konečně mi ji podá. Prohlídnu si ji a jsem nadšený, stojí jen 35 eur. Zářivě se na toho prodavače usměju a podám mu obě čepice zpátky. „Beru tu béžovou. A ty šátky samozřejmě.“ Přikývne a za chvilku už mám čepici v krabičce a potom v sáčku společně s těmi šátky. Pořád myslím na to, že tenhle kluk to asi moc nezná, no ani nevypadá na to, že by něco takového nosil. Musím se pořád culit, i když nechci, aby to vypadalo, že se mu směju. Vyruší mě až jeho hlas.

„69 euro, prosím.“ Řekne dneska poprvé hlasitěji a pousměju se nad tím jeho poměrně zvláštně vystrašeným hláskem. Zaplatím a odcházím, ode dveří se na něho ještě podívám. Trochu se začervená a sklopí hlavu, ale taky se usměje. Srdce mi poskočí a já zamířím zpátky na autobus. Nevím proč, ale nemůžu ho dostat z hlavy, myslím na něj celou cestu až domů…

Bill

V devět večer zhasínám a zamykám obchod. Jsem úplně vyřízený. Dneska tu bylo tolik lidí, že jsem se nestihl pořádně ani najíst. Až teď, po cestě domů, jím sendvič, co jsem si udělal už doma. Ještě je trochu světlo, ale když dojdu domů, je už za okny tma. Máma už není doma, chodí na noční, protože za noční dostane víc peněz. Udělám si čaj, vlezu do sprchy a na počítači si pustím nějaký film. Na ten jsem si našetřil minulý rok, když jsem ještě chodil do školy. Ani nevím, kolik minut jsem se díval, než jsem usnul.

Ráno mě probral až zvuk klíčů, a když jsem rozlepil oči, tak jsem uviděl mámu, jak si odkládá kabát. Je unavená z toho pracování. Ještě přes den pomáhá roznášet letáky. Jednou si najdu práci, při které uživím sebe i mámu.
Popadnu jablko, tašku a pádím do práce. Po cestě si koupím čerstvé pečivo, a když přicházím k obchodu, je tam už pár lidí. Mají smůlu. Zamknu se vevnitř, protože otvíráme až za 20 minut.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel