Just my boy 20.

autor: Rachel

Surprise

Otočil se, jeho pohled jen na malou chvíli utkvěl na východu, jímž jeho pán před okamžikem odešel, než shlédl dolů. Jeho mužství rostlo, tyčilo se před jeho očima, bylo jen přirozeným důsledkem vzrušení, jež mu kolovalo v žilách.

Stál tam osamělý uprostřed místnosti, poslední zbytky rozumu opouštěly jeho chabou mysl, v níž se míhal jeden nemravný obraz za druhým. Před jeho očima se rozprostírala dlouhá, slabě osvětlená chodba, lákala jej a sváděla, na jejím konci na něj čekalo to, po čem teď toužil nejvíc. Čekal na něj on.

Stiskl rty a pevně přivřel víčka, dobrovolně nechal svoji vůli ustoupit před vzrušením a chtíčem, jenž ji zahnal někam do pozadí. Poodstoupil od stolu a obtížně zapnul zip kalhot, natěsnal své, již značně viditelné vzrušení dovnitř.

Ještě naposled se otočil, pozvedl z prachu země svůj šátek, pokládajíc jej na desku stolu, samovolně zamířil k východu z dílny.

Jeho kroky jej vedly samy, stejně jako neukojená touha, vzrůstající uvnitř něj, potemnělou, dlouhou chodbou a po schodech nahoru. Chodby byly tiché a prázdné, nebyl zde nikdo, kdo by jej směl spatřit. Zrychlil svůj krok, zastavil se až před posledními dveřmi na samém konci. Pomalu vztáhl ruku, váhavě ji položil na chladnou kliku a lehce stiskl, s nádechem vstoupil dovnitř.

Seděl na dlouhém psacím stole. Jeho svršky byly divoce rozházeny po podlaze, nechávaly tak jeho tělo odhaleným. Nohy měl široce roztažené do stran, jeho rozkrok se viditelně vypínal a tyčil přímo před chlapcovýma očima. V uhrančivém pohledu potemnělých očí se proplétala vášeň se smyslností, vábila jej a nutila se v ní topit, přitahovala jej jakousi magickou silou, jíž bylo zbytečné odolávat.

Vzhlížel k jeho chladné, ledově dokonalé tváři, hlasité zabouchnutí dveří za jeho zády pro něj zůstalo přeslechnutým. Nechal mezi svými prsty protéct jedinou, poslední šanci na únik.

Na plných, na pohled hebkých rtech, se usídlil malý úsměv, na okamžik vystřídal chladný, nicneříkající výraz, zračící se v jeho tváři. Zůstával a sílil, rostl s každým dalším pohledem na chlapce, nesměle stojícího na druhém konci místnosti.

Ani nepomyslel na to, že by mu mladík mohl odolat. Nikomu před ním se to nepodařilo, on nebyl výjimkou. Ne v tomhle. Jen dalším v pořadí, jenž se jím nechal svést, dobrovolně přišel až sem, pro vysvobození z mučivého vzrušení, jež mu způsobil on sám. Jež se rýsovalo pod hrubou látkou pracovních kalhot, přitahovalo chtivý pohled jeho žádostivých očí.

Nemusel mu dávat rozkaz, aby za ním přišel do jeho pracovny. Nemusel se zálibně usmívat a přitom mu šeptem do ucha líčit, co by jej čekalo, kdyby jeho příkazu neuposlechl. Nemusel detailně popisovat všechno to mučení, jež by byl nucen za trest podstoupit. Nemusel viset pohledem na zavřených dveřích. Věděl, že se otevřou a v nich bude stát on, vzrušený, připravený jen pro něj.

Stačilo jen tak málo z toho, co mohl udělat. Jen jej svést, jen nahodit udičku, aby se chytl sám.

„Věděl jsem, že přijdeš.“

Tichý, zastřený hlas naplnil místnost, poprvé narušil její hrobový klid. Pousmál se a odklepl narůstající přebytek popele, naposled potáhl z dlouhé, zapálené cigarety. Jeho prsty odstrčily drahý popelník stranou, než zamířily ke smyslně pootevřeným rtům. Nasliněný prostředníček vyklouzl z horka jeho úst, líně sjížděl přes pokožku těla dolů k jeho rozkroku, zanechávajíc za sebou vlhké stopy. Zastavil se, lehce přejel svým bříškem po malém, úzkém vstupu.

„Chci tě cítit tady. Chci tě mít v sobě,“ zašeptal vzrušeně, nechal jej zajet dovnitř. Přivřel víčka a blaženě se pousmál, pomalu se dráždil a uvolňoval.

Jeho prst opustil úzký vstup, ukázal na chlapce v malém gestu, vábil jej a přivolával blíž. Jeho tváří prolétl úsměv, lichotila mu mladíkova poslušnost, to, jak k němu cupital jako pejsek, neohlížel se napravo ani nalevo. Zastavil se až u něj, plaše vzhlédnul k jeho tváři, stále poznamenané úsměvem.

„Já sám,“ zašeptal úsměvně, v jeho hlasu se nalézaly stopy jakéhosi potěšení. Pohledem utkvěl na pracovním oděvu svého milence a jazykem si přejel po rtech, v jeho očích se až nebezpečně zablýsklo, jakmile si jej za opasek přitáhl blíž, pustil se do své práce.

Jeho prsty si samy našly cestu k lemu malých knoflíků, obratně rozepínaly jeden po druhém. Svlékl volný svršek z jeho ramen, dlaněmi vklouzl pod látku černého, sepraného trička. Přetáhl jej přes jeho hlavu a nechal jej se zout, pokračoval úzkým opaskem a kalhotami, odepnul knoflík a zip, svlékl jej spolu s trenkami a nechal volně spadnout dolů.

Jeho pohled si žádostivě přeměřil nahého chlapce před ním. Konečně jej mohl mít jen pro sebe.

Přisunul se blíž k okraji stolu, roztáhl nohy více od sebe a dlaněmi zlehka spočinul na jeho bocích, přitáhnul si jej do svého vzrušeného klína. Rty se žhavě přisál ke kůži na jeho krku, plné zarudlých skvrn, jeho ruka drze zamířila do chlapcova klína, hladila jej na koulích, zatímco ta druhá sjela po nahých zádech níž.

Zastavil její pohyb, dlaní zlehka pohladil malý, pevný zadek. Ještě nikdy mu na něj nesáhl, dosud se jej nedotkl. Pomalu jej krouživými pohyby hladil a masíroval, jeho prst zvědavě sjížděl dolů, mezi půlky, netrvalo dlouho, aby nahmatal malý, úzký otvor.

Zastavil své horké polibky, jimiž doposud pokrýval mladíkův krk, soustředil se jen na jediné místo, jež nyní objevil. Jeho penis znatelně ztopořil, cítil to mučivé pnutí v něm, zatímco prstem přejížděl po malém vstupu. Musel být až hříšně úzký a žhavě horký. Tvrdnul jen při pomyšlení na to, co všechno by se do něj mohlo zasunout.

Opustil jeho citlivé místečko i rozkrok, jeho dlaně se usídlily na chlapcově zadku. Neodolal a plácnul si.

V jeho očích byl dokonalým. Tak jako nikdo před ním. Jeho zadek byl sexy, jeho mužství takové, jaké u svých milenců vyžadoval. Jeho hruď byla pevná a vypracovaná, poznamenaná mužností, až hříšně kontrastující s nevinnou, jíž nacházel v každém pohledu plachých očí, jež k němu pokaždé nesměle vzhlížely. Nebylo zde ničeho, co by se mu na jeho milenci nelíbilo. Byl ideálem, něčím, čeho se nechtěl vzdát tak snadno a tak rychle. Ba naopak. Tohohle nevinného, poslušného kolouška si chtěl vychutnávat ještě dlouho. Neexistovalo nic, co by mu v tom mohlo zabránit.

Horce vydechl proti jeho kůži, rty se přisunul k jeho uchu a zlehka se o něj otřel.

„V prvním šuplíčku, kocourku,“ zavrněl vábivě, nechal jej poodstoupit k řadě přihrádek, úsměv prolétl jeho tváří, jakmile chlapec z obsahu první z nich vytáhl malý modrý balíček.

Vzal jej z jeho prstů a šikovně otevřel, získal z přebytečného obalu to, co potřeboval. Promnul jej a nasadil čepičku na ztopořený úd svého milence, plně se položil na stůl pod sebou a pohodlně se uvelebil. Roztáhnul nohy více do stran a pokrčil je v kolenou, dal mu tak plný přístup k jeho tělu. Přivřel víčka a vzrušeně vydechl, první sten se vylinul z jeho pootevřených rtů, jakmile se špička žaludu otřela o jeho vstup…

Seděl na semenem potřísněném stole, stále ještě téměř nahý. Jeho prsty pomalu, líně zapínaly drobné knoflíčky jeho košile, na jeho rtech pohrával blažený úsměv z právě prožitého orgasmu.

Pohledem uhnul od špinavého stolu, spokojeně pozoroval odhalenou, potem se lesknoucí hruď svého milence, dokud ji opět nezahalila černá látka. Viděl, že odchází, jen na okamžik zastavil jeho kroky.

„Již brzy budeš odměněn tím, co si zasloužíš.“

Pootočil se, jejich pohledy se naposled střetly dřív, než slabě pokýval hlavou, zmizel za dveřmi v oné potemnělé chodbě.

Pousmál se a pozvedl z popelníku nedokouřenou cigaretu, poslal za jeho zády vzdušný polibek.

*****

Vstoupil do zpola prázdné místnosti šaten, v níž zůstávalo již jen několik mužů, jeho kroky samy zamířily již známou cestou k jeho skříňce. Odemknul ji a svlékl ze svého unaveného těla pracovní svršek, otočil se, jakmile ucítil na svém rameni lehké poklepání.

„Tome?“

„Ahoj, Georgu,“ pozdravil, usmál se na staršího mladíka, stojícího před ním. Nenápadně se ohlédl, nemohl je vidět nikdo než jen několik mužů.

„Nesu ti výplatu, tedy peníze jsou na tvém účtu, tohle je jen výplatní lístek. Všichni jsme ho dnes dostali,“ pousmál se, podal chlapci malou, pečlivě zalepenou obálku, nadepsanou jeho jménem.

„Chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys se mnou nešel domů, když jsme skončili oba stejně.“

Sklopil pohled, záměrně jím uhnul před tím Georgovým. Jeho pozornost zaujala obálka v jeho rukou.

„Promiň, Georgu, ale musím si něco vyřídit ve městě, dnes to nepůjde. Nezlob se,“ vzhlédl k jeho tváři, odpovědí mu byl úsměv.

Prvním důvodem jeho nesouhlasu byla skutečnost, že poplatky ani staré dluhy nebyly ochotny čekat na splacení moc dlouho. Druhým důvodem… nebylo bezpečné se v těchto místech s jakýmkoli jiným mužem bavit či s ním odcházet. Neměl na vybranou. Ne po tom, co všechno musel kvůli svému nevědomému přestupku podstoupit.

„To je v pořádku, tak třeba příště. Měj se,“ s úsměvem se rozloučil, zmizel z jeho očí dřív, než mu stihl poděkovat.

Pomalu se posadil na lavičku vedle skříněk a položil svršek po svém boku, veškerá jeho pozornost se upínala k malé obálce, jíž stále držel v rukou. Váhavě rozlepil její okraj a trhaně se nadechl, začetl se do lístku, jenž svíral v roztřesených prstech.

Jeho oči se rozšířily počátečním úžasem, nevěřil tomu, co spatřil, jeho pohled si obsah lístku četl stále dokola.

Čistá mzda, jež mu podle počtu odpracovaných hodin náležela za jeho práci, a pod ní, v kolonce odměny částka 1.000 €.

autor: Rachel