pokračování
Bill zastavil před omlácenou budovou blízko vlakového nádraží. Motorku zaparkoval vedle již přítomných dvou aut. Chytil do ruky helmu, pouzdro s kytarou, co měl na zádech, si poupravil do pohodlnější pozice a vstoupil do dveří. Vevnitř hrála rocková hudba, linoucí se ze starého dosluhujícího kazeťáku, a na gauči se zašlými potahy seděli dva členové kapely. Basista Fred; černoch s velmi hustým afrem, a bubeník Gustav se svými vždy přítomnými velkými brýlemi s tlustými černými plastovými obroučkami. Oba drželi plechovku piva a líně se váleli. Zpěvák Ricki si u pultu, který tam měli, připravoval sendvič; dostal totiž z čekání na Billa hlad. Jejich zkušebna byla prostor o jedné místnosti, pokud se nepočítal malý koutek za pomalovanými nalomenými dveřmi, obsahující záchod a malé umyvadlo. Nedalo se tam skoro hnout, ale účel to plnilo. Nepotřebovali moc rozsáhlou koupelnu.
„Jdeš pozdě.“ Podotkl bubeník dávno zřejmý fakt.
„Musel jsem něco zařídit.“ Bill si sundal pouzdro z ramena a opřel ho o pohovku.
„Myslíš tím, musel sis obstarat svoje péro. Tak jakou oběť sis vybral tentokrát? Určitě musela být nešťastná z tvého náhlého odchodu.“ Řekl ledabyle Gustav a lokl si další doušek ze svého vychlazeného piva.
„Co to meleš? S nikým jsem nebyl, ok?“ Bill si vytáhl z kapsy krabičku cigaret a otevřel ji. Mírným zatřepáním povyskočily ven do půlky dvě cigarety. Bill si přiložil krabičku k ústům a jednu z cigaret uchopil mezi rty. Zapálil si ji svým kovovým zapalovačem. Slastně a dlouze si potáhl a se zakloněnou hlavou kouř vydechl nosem. Neměl dnes náladu na Gustavovy analýzy.
„Většinou, pokud se opozdíš, vždycky jsi někde s jedním z tvých úletů. Navíc, kromě tvých příležitostných prací se stejně jenom poflakuješ kolem. Byla to pouze logická úvaha.“ Dodal s plnou pusou sendviče Ricki a posadil se vedle Freda na opěradlo gauče.
„Co má tohle bejt, nějakej rozbor, jak trávím volný čas nebo co? Jak jsem řek, s nikým jsem nebyl, tečka. A teď bysme měli jít zkoušet. To je to, proč jsme sem dnes všichni dotáhli svý zadky, takže?“ Uchopil Bill kytarové pouzdro a nadzvednul obočí.
„Ty máš dneska zase náladičku.“ Zvednul se z gauče Ricki a Gustav ho hned následoval, jak si šel usednout za své bubny.
„Tak, kdepak ses nám flákal, ďáblíku?“ Promluvil poprvé od chvíle, kdy Bill vešel do místnosti, Fred. On jediný většinou nelezl Billovy na nervy.
„Stavil jsem se do nebe poskvrnit zadky pár andělům a pošpinit jejich počestné duše.“ Bylo všechno, co Bill řekl. Fred se jenom ušklíbnul a přešel ke své base.
„Hele, kluci, mám něco novýho. Ještě to není hotový, napadlo mě to včera v noci.“ Oznámil zbývajícím členům kapely Ricki a vytáhl z kapsy pomuchlaný papír s textem. Byl sice zpěvák, avšak nebyl jediný, kdo skládal texty. Na těch se tam mohli podílet všichni.
…
Schylovalo se k osmé hodině večerní. Tom byl od oběda zalezlý v pokoji, zachumlaný v posteli a přemítal v hlavě o událostech z dopoledne. Rodiče se doma neukázali ani na večeři, která se musela kvůli Tomovu odchodu uspíšit. Franz se podle toho, co se Tom doslechl, neměl dnes vrátit vůbec, kvůli nějaké pracovní záležitosti, což byl jenom výmysl, o čemž Tom samozřejmě nevěděl. Konstantine by se měla vrátit kolem deváté večer, a to už tady Tom nebude. V tuhle chvíli právě prohrabával svůj obrovský šatník a bezradně se probíral kusy oblečení. Neměl tušení, jak se na takovou párty vhodně obléct, a do hlavy se mu začaly vkrádat myšlenky typu: Nebyl to zase tak dobrý nápad. Co jsem si sakra myslel, když jsem to odkýval? a další podobného typu. Žaludek se mu kroutil nervozitou a on si nepřál nic jiného, než se zabarikádovat ve svém pokoji a nikdy nevylézt. Padnul na postel mezi kopu oblečení, a do polštáře tlumeně zafňukal. Nevěděl, kolik minut spočíval v téhle pozici, ale muselo to být dost dlouho, protože na něj Adelaide klepala.
„Zlatíčko, je za deset minut osm, už jsi připravený?“
„Můj bože, to né, ještě nejsem ani oblečený.“ Zaklel Tom a začal se sbírat z postele.
„Jak to? Měl jsi celou hodinu.“ Nechápala Adelaide, co může tak dlouho trvat na oblékání. Ani jí samotné to tolik netrvalo.
„Vůbec nevím, co se nosí na takové večírky.“ Koukal na ni bezradně Tom.
„Tak se na to podíváme, ukaž.“ Začala Adelaide prohlížet jednotlivé kusy oblečení. Vytáhla bílé tílko, červenobílou kostkovanou košili a k tomu úzké šedé roury.
„Tohle ti bude slušet, moc se mi na tobě líbí červená.“ Posunula Adelaide věci k Tomovi. Ten jí omotal ruce okolo krku a vtiskl jí na tvář obrovský vděčný polibek.
„Děkuju, Aduško, co já bych bez tebe dělal.“
„Oh, není zač, chlapče. Měl by sis pospíšit, nechám tě se převléknout.“ Adelaide vyšla taktně ze dveří. Sice Toma viděla v mnoha situacích již od mala, ale Tomovi už dávno nebylo 10 a potřeboval svoje soukromí. Navíc s jeho stydlivostí…
Jakmile byl Tom převlečen, zadíval se na sebe do dlouhého zrcadla přilepeného na dřevěných dvířkách jeho mohutné velké skříně. Adelaide měla pravdu, červená mu slušela. Obuje si k tomu své kotníkové červené conversky a bude sladěný od hlavy až k patě; uvažoval. Spletené prameny vlasů si jenom prohrábnul a zamířil dolů. Schody seběhl velmi rychle a zamířil rovnou do kuchyně. Dům se pomalu vyprazdňoval, Irma douklízela poslední nepořádek a také se chystala domů. Jediný, kdo nakonec zůstal, byla Adelaide, která tam bydlela v jednom z pokojů. Nalila Tomovi pomerančový džus. Ten si sedl na židli a hltavě vypil celou sklenici. Měl najednou nějak sucho v krku a kolem žaludku mu čím dál víc přitahovala opratě nervozita. Cítil se, jako by měl každou chvíli zvracet.
„Chlapče, nevypadáš moc dobře, co se děje?“ Optala se starostlivě Adelaide a přiložila Tomovi ruku na čelo k vyloučení možnosti horečky.
„Jsem zatraceně nervózní. Nikdy jsem na takovém večírku nebyl.“ Opřel si Tom bradu o dlaně. Adelaide Toma chápavě pohladila po lokti.
„To je normální, srdíčko. Všechno je jednou poprvé. Není se čeho bát. Jde hlavně o to, aby ses pobavil, tak se z toho nestresuj. Ještě si to užiješ, uvidíš.“ Mrkla na Toma povzbudivě. Tomovu odpověď přerušil zvonek. Tom v té chvíli ztuhnul a vykulil oči.
„To bude Ben.“ ‚Sakra a je to tady, co teď, co teď.‘ Začal v duchu panikařit.
„Běž se obout, já zatím dojdu otevřít. No pospěš si a neseď tady jako pecka.“ Popohnala Toma Adelaide. Ten se strnule zvedl a šel si pro svou dříve plánovanou obuv. Tkaničky se mu nepovedlo na několik prvních pokusů zavázat, jak se mu třásly prsty.
Nakonec to však zvládl a vydal se do předsíně, kde na něj již čekal Ben. Tom musel uznat, že vypadal dobře, jenže to ostatně vždycky. Je to přeci florbalista a z tohoto sportu měl skvěle vypracovanou postavu. Jeho výška vyvážené proporce ještě podtrhovala. Opálená pokožka mu kontrastovala s karamelovými vlasy a oceánově modré oči na sebe upoutávaly pozornost, a dávaly mu nádech tajemna. Snad v nich bylo ukryto tajemství… Ladily mu s modrou košilí; mírně porozepnutou. Odhalovala tak další kus jeho na pohled sametové pokožky. Tom přemýšlel, jestli je doopravdy na dotek tak jemná, jako vypadala. Po uvědomění nad jakými věcmi to přemýšlí, mírně zatřepal hlavou, až se mu spletení hadi, dlouzí až po lopatky, rozpohybovali.
„A-ahoj.“ Pozdravil Tom a věnoval Benovi mírné stydlivé pousmání.
„Čau.“ Oplatil Ben pozdrav s drobným úšklebkem. „Takže půjdem?“ Nadzvedl obočí v otázce, když po jeho osobě Tom hodnou chvíli jen těkal očima.
„J-jasně.“ Vyhrkl Tom, trochu sklopil pohled a zamířil ke dveřím. Ben ho následoval. Před domem stál stříbrný jeap.
„To je tvoje auto?“ Vykulil Tom oči. Koneckonců, nemusel se vůbec podivovat, Benova rodina měla peněz, že by s nimi mohli dláždit chodníky.
„Ne, Marie Terezie.“ Protočil Ben oči. Tom si uvědomil, jak hloupě otázka vyzněla, přitom ji mínil úplně jinak. Ben odemkl auto a otočil se na Toma nešikovně postávajícího na chodníku.
„Tak pojď, blondie, nebo tam nedojedem ani do zítřka.“ Ben naskočil do auta a Tom ho následoval. Pohodlně se zavrtal do sedačky a zamračeně pohlédl na Bena.
„Nejsem blondie.“ Upozornil na Benovu předchozí narážku.
„Ne?“ Ben přejel pohledem Tomovy zlaté světlé dredy a potom se s úšklebkem zadíval Tomovi do očí. „Potom jsem asi barvoslepý.“ Ben nastartoval auto a pomalu se rozjel.
„Proč mě pořád musíš provokovat?“ Řekl Tom a soustředil pozornost na zapínání bezpečnostního pásu. Všimnul si, že Ben si ho nezapnul. „Měl by sis zapnout pás.“ Podotknul.
„Je to jen kousek odtud. Navíc nejedeme stovkou nebo tak.“ Odpověděl Ben, aniž by spustil oči ze silnice. Nejeli rychle, to byla pravda, ve městě ani nemohli, ale Tom byl vždycky naučený, aby si bezpečnostní pás zapnul. Člověk nikdy neví, co se může stát.
„Takže ty si byl asi na spoustě takových večírcích, co?“ Zeptal se Tom Bena. Ben se na chvíli podíval Tomovým směrem v údivu nad takovou otázkou, a potom pohled stočil zpět na silnici. Nikdy se ho nikdo na tohle nezeptal.
„Dá se říct.“ Pokrčil Ben rameny. Jistěže trávil hodně času na večírcích. Chtěl se doma co nejmíň zdržovat a tohle byl na hodně nocí dobrý způsob.
„Uhm…“ Tom nevěděl, co na to říct. Nechtěl se před Benem ztrapnit s faktem, že tohle byla vlastně jeho první párty tohohle typu. Tak raději mlčel.
Ticho bylo po zbytek cesty. Přerušovala ho jen hudba z rádia; nebyla však puštěna hlasitě, ale tak akorát. Ben konečně zaparkoval před jedním obrovským domem, kde stálo již spoustu jiných aut. Hlasitá hudba pronikala až ven a přehlušovala i tu jejich uvnitř auta. Ben s Tomem vystoupili a prošli obrovskou branou, která kryla dění za ní zvědavým očím z ulice. Tom se zastavil a ohromeně zíral. Na domě byla zavěšená světla; vypadala z dálky jako dlouhý řetězec zářících korálků. Všude okolo byli studenti, většinou ze školy. Tom se rozhlížel a poznával známé tváře. Všichni pili, kouřili a tancovali.
„Jdeš nebo hodláš zůstat tady?“ Zavolal na Toma Ben stojící pár kroků před ním, ve snaze překřičet hlasitou hudbu. Tom se probral z transu a urychleně Bena dohnal. Vstoupili do domu. Všude kolem byl zmatek, zmatek a zase znovu zmatek. Bena okamžitě přišli přivítat jeho přátelé, jestli se tak vůbec dali nazývat. Hned poté se ohlédli na Toma. Přikývli mu na pozdrav. Nebyli nijak zaražení, že ho Ben přivedl s sebou. Bylo jim to jedno.
„Pojď, půjdem dostat něco k pití.“ Tom následoval Bena a stále se ohromeně rozhlížel okolo sebe. Pohlédl na gauč a uviděl líbající se dvojici v nápadně sexuální poloze. Zrudnul a odvrátil pohled. Nemohl pochopit, jak někdo může dělat tak intimní věci na veřejnosti s tolika lidmi okolo. Také si po cestě stihnul všimnout dlouhovlasé blondýny zvracející do květináče. Znechucením nakrčil nos. ‚Ubohá květina.‘ Pomyslel si. Dívky mu nebylo ani trochu líto, protože si za to pravděpodobně pitím velkého množství alkoholu mohla sama. Dorazili do kuchyně a Ben si vzal kelímek s pivem, přičemž jeden nabídnul Tomovi.
„Já…“
„Vím, nepiješ.“ Přerušil ho Ben. „Ale sakra, chlape, tohle je jen pivo. Z jednoho kelímku se neopiješ, ani kdyby ses sebevíc snažil.“ Tom tedy s váháním kelímek přijal. Správně, dá si jen jeden a víc pít nebude. Rozhodně nechtěl dopadnout jako ta dívka, co ji viděl zvracet po cestě sem. Pomalu zvedl kelímek k ústům a usrkl malý lok. Okamžitě zkřivil ústa. Pivo bylo hořké a mělo zvláštní pach; ačkoli bylo vychlazené. Nebylo to vůbec tak dobré a sladké jako griotka, kterou Bill Tomovi objednal v baru, blesklo mu hlavou. Už zase myslel na toho ďábelského výstředního kytaristu. A to si říkal, že na něj co nejrychleji zapomene. Kdyby tady byl, jistě by teď utrousil nějakou popichující poznámku na Tomův účet, jejíž dvojmyslný význam by Tom nejspíš stejně nepochytil.
„Je to děsně hořký… .ehrmmerhmm“ Pročistil si Tom krk. Ben se zašklebil.
„Pár z nich a přestaneš to vnímat.“
„Hodlám zůstat jen u jednoho kelímku.“ Ujistil Bena Tom. Nehodlal se zpít do němoty. Navíc, jak by to vysvětloval doma? Už jeden kelímek byl podle něj dost.
„Jak myslíš, křehotinko.“ Neodpustil si Ben a nalil do sebe víc než polovinu kelímku na ex. Tom nechápal, jak to mohl polknout a nevyhodit ven. Při té hrozné chuti zvládl jenom malý lok. Odebrali se na zahradu za domem poblíž bazénu. Stála tam skupinka lidí, Ben Toma představil těm, kteří ho neznali, a pak se hodil s někým do řeči. Tom si sednul na zahradní lehátko a kolem něj se slétlo pár holek. Byly očividně starší než on. Připadal jim roztomilý a zajímavý.
„Jak to sakra ten kluk dělá? Snažil jsem se tady Jessicu sbalit přes hodinu a nic. Přijde si on a všechny holky ho tu začnou obletovat jak vosy lízátko.“ Zakroutil hlavou nevěřícně Patrick, pořadatel celé téhle párty. Ben se s pobavením otočil Tomovým směrem a chvíli ho pozoroval.
„Kdy sis nechal udělat dredy?“ Zeptala se Marissa. Opravdu hezká dívka. Chodila do čtvrtého ročníku oboru sociální činnost. Byla jeden z těch tmavších exotických typů. Dlouhé tmavě hnědé lokny až po pás, plné křivky a oproti celému jejímu snědému vzezření kontrastovaly světle zelené oči, jako měly kočky. Byla velice přátelská a společenská.
„Uhm asi ve dvanácti.“ Odpověděl Tom. Jiná dívka jménem Darisha ho za jeden z dredů hravě zatahala.
„Jsou roztomilé, proč sis je nechal udělat?“ Podívala se na něj zvědavě.
„Když jsem byl menší, nerad jsem se česal a vlasy se mi tak pořád zašmodrchávaly. Tak jsem si nechal udělat dredy.“ To, že se rodičům celý ten nápad nelíbil a značně se musela přimluvit Aduška, už Tom nedodával. Byl to vlastně celé její nápad.
„Je to opravdu cool. Vždycky jsem si je chtěla nechat udělat.“ Řekla Darisha. Její hlavu zdobily dlouhé křiklavě červené vlasy, rozcuchané na všechny strany. Tom si myslel, že její účes vypadá šíleně, a proto se mu tak moc líbil. Byla docela výrazně oblečená i namalovaná. Připadalo mu to cool, trochu mu tou výstředností připomněla Billa.
„Určitě bys měla. Vsadím se, že by na tobě vypadaly dobře.“ Usmál se na ni Tom bez jakýchkoli postranních úmyslů, které kluci většinou mají, když skládají dívce jeden kompliment za druhým.
„Oh myslíš? Ty si tak sladký.“ Mrkla na něj Darisha. Tom se trochu začervenal.
Takhle si povídali pořád dál a dál. Tom zůstával s dívkami. Zábava proudila a pití ubývalo a ubývalo. Tom celou dobu ucucával po douškách ze svého časem zteplalého kelímku piva. V polovině si na nápoj jeho chuťové buňky zvykly a nebylo to tak hrozné oproti začátku.
„Někdo by měl skočit pro pití, jsme na suchu.“ Pozvedla svou prázdnou skleničku Marissa. Tom se jako správný gentleman nabídl, že pro pití dojde, a Jessica se přidala k němu. Chodila do druháku, byla z celé skupinky dívek nejmladší. Její hlavu pokrývalo krátké promelírované mikádo, již ne tak hladce uhlazené jako při příchodu. Tmavá řasenka doplněná o modré stíny jí dělala šmouhy pod očima. V tom horku se rozmazala. Její pohled byl skelný, měla taky nějakou tu skleničku v sobě. Po cestě se opile motala a Tom si dělal obavy o to, jestli vůbec nějaké pití bude schopná nést. Dorazili do kuchyně, která byla oproti jejich očekávání zcela prázdná. Jessica uklouzla na rozlitém pití. Tom rychle zachytil její máchající ruku ve vzduchu a naštěstí včas. V kuchyni panoval hrozný nepořádek; všude rozlité pití, rozházené občerstvení a kelímky. ‚Nechtěl bych být ten, kdo to bude uklízet.‘ Pomyslel si Tom.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Jessicy. Ta se na něj podívala skelnýma očima a zazubila se.
„Jasně, děkuju, jsi můj hrdina.“ Zachichotala se a Tom stydlivě sklopil pohled.
„Zasloužíš si odměnu.“ Zamrkala na něj a přiblížila se.
„To je dobrý, hlavně, že sis nezlomila nohu nebo něco.“ Zasmál se nervózně Tom a otočil se k lince s pitím.
„Jsi tak jiný, ne jako ostatní kluci, kteří se mě pořád pokouší sbalit.“ Jessica se připlížila za Toma. Ten se poplašeně otočil a v následujících vteřinách cítil na svých ústech vlhké sliny smíchané s pachem alkoholu. Vykulil v šoku oči. Tak takhle si svůj první polibek rozhodně nepředstavoval, jestli si ho vůbec kdy představoval.
Pozn:.
Chtěla bych vám tu jenom napsat, jak se čtou jednotlivá jména dívek, aby si třeba někdo neřekl např: Jessica, to se bude číst určitě Džesika. Četlo by se to tak, kdyby to bylo po Americku, ale tenhle příběh se, jak již víte, odehrává v Německu. I když zrovna, když se to čte Jesika, mám pocit, že je to dánské nebo tak, ale nejsem si teď úplně jistá. No dánské nedánské, je to jedno. Prostě tu mám Jesiku a hotovo×D
Marissa [Marysa]
Darisha [Daríša]
Jessica [Jesika]
Jo a ještě obrázek Billovy motorky. Je to Harley Davidson Night Rod Special:)
autor: Emilia
betaread: Janule
vííííí!!! To je tak šíleně dobrý! Já to tak moc žeru, fakt luxusně to máš napsaný teda podle mě 🙂 Akorád jsem myslela, že by třeba Bill mohl hrát na té párty, ale nakonec to tak nebylo xD Já to tak miluju tuhle povídku, ty si prostě fakt dobrá autorka 🙂 Miluju tvoje povídky 🙂
[1]: Souhlasím taky sem čekala víc Billa .. :-/ .. nebo že bude aspoň milejší .. :-/ ..
ale tak uvidíme co pro nás připravíš za překvapení tuhle povídku naprosto miluju .. takže .. 🙂 se nechávám překvapit .. 😛 …
to na to čekám tak dlouho a oni se jako vidí jenom na takovou chvilku? XD Tak to doufám, že v príštím díle bude s Billym víc. jinak skvěle napsaný. Jen tak dál, jen tk dál
No tyjo, já jsem plná euforie, zážitků a nadšení!!! Tohle jsem fakt vůbec nečekala. Jako tušila jsem, že bude Bill zezačátku naštvaný, že Tom přišel třeba nečekaně (nevím proč, ale myslela jsem, že tam měl vevnitř jednu ze svých nezávazných známostí), ale myslela jsem, že potom, až teda uvidí, že za ním panenka přišla až domů, hříšně toho zneužije. A on teda takhle, s ním asi opravdu není radno si zahrávat. Ta pasáž, jak se bavili o bohatých lidech, tak podle mě mají pravdu oba. Bill to vidí z pohledu člověka, který je oproti zbohatlíkům o několik úrovní níž, Tom má zase pravdu v tom, že všichni takoví nejsou. I když ze zbohatlíků je normální a nenamyšlený asi jenom on ♥
Billovo vyjadřování mě opět srazilo na kolena, ale myslím, že pokud v té jeho černé dušičce jeho svědomí doteď ještě vůbec skomírala nějaká poslední jeho světlá část, tak ta se ozvala právě teď. Moc se mi líbilo, jak vlastně přemýšlel o tom, jak moc je Tom nezkažený a nevinný a přitom si sám nebyl jistý, jestli by měl sílu (nebo možná i svědomí) na to, ho pošpinit. Myslím, že stejně bude mít Toma tak nějak pořád v hlavě a to on udělá první krok, možná za ním přijede, nebo zařídí další jejich setkání. Protože podle mě, Tom ho přitahuje právě proto, že je jeho pravý opak a takového člověka v místech, kde se celý čas pohybuje, Bill rozhodně nenajde 😉
Ty holky jsou děvky!!!:-D I když já na jejich místě bych asi dělala to samý, i když bych si nedala alkoholu ani kapku xD Doufám, že se Tom do jedné z těch kačen nezamiluje, jejda, hlavně do té Jessicy, to nám snad neuděláš xD Ale podle mě je tak stydlivý, že se v příštím díle bude snažit co nejrychleji z téhle párty vzít roha. Já ho miluju, jak je nevinný, ale zároveň se mi na něm líbilo, že se Billa nijak nedoprošoval, prostě se sebral a šel. Jasně, taky má svoji hrdost ♥
Neuvěřitelně se těším na další díl, tohle byl skvělý zážitek. Doufám, že ta dlouho psaná osmička bude plná Billa 😉