autor: Tina
Tenhle díl bych chtěla věnovat Nisch, ona moc dobře ví, proč a za co. A také vám, co čtete a zanecháváte tu komentáře, které mě vždycky potěší. Hezké počteníčko. Tina
Dredatý chlapec se na ni překvapeně podíval. Netušil, že jej bude znát, a proto byla jeho nadcházející otázka naprosto oprávněná.
„Ty mě znáš?“ Podivil se.
„Ano,“ přikývla. „Znám tě, Tome, a ty mě znáš taky.“ Usmála se na něj a pozorovala jej svýma smaragdovýma očima.
„Cože? Já tě neznám… jen z vyprávění, co jsem se tady doslechl,“ opáčil Tom a díval se na ni.
„Jen přemýšlej, přemýšlej…“ usmála se na něj takovým zvláštním úsměvem.
„Opravdu nevím,“ zavrtěl hlavou.
„Tak já ti pomůžu si vzpomenout. Chodila jsem ti do snů. Povídali jsme si spolu. Tenkrát jsi byl ještě malý špunt, bylo ti asi deset, ale tvoje fantazie byla úžasná, snadno jsme se tam mohla dostat.“ Usmála se na něj.
Tom na ni jen překvapeně hleděl. Skutečně to byla ona. Evelin.
„Takže už mě poznáváš, dlouho jsme se neviděli, viď?“ usmála se na překvapeného chlapce.
„Tak když tě tedy znám, tak bys mě mohla pustit, ne? Opravdu tam musím jít.“
„Přesvědč mě,“ usmála se. „A můžu ti narovinu říct, že prosíky ani tvé problémy mě vážně nezajímají.“
Tom, zamyšlen nad tím, jak ji přesvědčit, se tedy vydal zpět ke Gerardovi a Mikeymu, kteří uvázali koně a posadili se na spadlý kmen.
„Tak, jak jsi pořídil?“ zeptal se Mikey.
„Mám ji přesvědčit, aby mě tam pustila, ale nemám ponětí jak?“ povzdechl si a posadil se k nim.
Přemýšlel prakticky celou noc, jak by ji mohl dokázat, že zrovna on tam potřebuje. Nechápal, proč jej tam prostě nemůže pustit. Co by jí to udělalo, a navíc se znali. Moc dobře si pamatoval, jak se spolu procházeli a povídali si. Bral ji jako svou starší sestru. Dokonce ho naučila i trochu zacházet s mečem a jezdit na koni. Jasně! Naučila jej jezdit na koni. Proto s tím teď nemá problém. Že jej to nenapadlo dřív. Musel si vzpomenout na to, co spolu probírali, o čem se tak nejčastěji bavili, třeba mu to nějak pomůže.
Xx Flashback xX
„Musíš ten meč držet pevně a ne jako kytici, kterou podáváš ženě,“ protočila oči hnědovlasá dívka a přešla k malému chlapci. Postavila se za něj, chytla mu jeho malou ručku a ukázala mu, jak správně meč držet.
„Skvěle, a teď jak jsme tě to učila, na mě zaútoč,“ řekla mu. Chlapec teda udělal, co řekla, ale stejně nakonec jeho meč zase skončil na zemi.
„Je to těžký, jsi moc dobrá,“ povzdechl si a vzal meč ze země.
„Nekňourej, jednou jistě budeš taky. Musíš jen trénovat. Podívej se, jak ten meč držíš. Jako kytku dragulonií.“ Povzdechla si.
„Jak vypadají dragulonie?“ zeptal se Tom.
„Jsou to vzácné květiny a moc krásné. Jejich okvětní lístky jsou zelené a vnitřek je krvavě červený,“ pousmála se.
„A ty je máš ráda, viď?“ usmál se malý Tom.
„Mám. Jsou opravdu krásné, ale jsou také velmi zvláštní tím, že když je utrhne člověk, který je zlý, lstivý a závistivý, tak okamžitě zvadnou a promění se v prach. Prakticky žádný člověk nemá šanci ji nalézt. Rostou jen na málo místech, a ta místa jsou navíc posvátná, takže je velmi obtížné se tam dostat.“
„Jednou ti takové květiny donesu,“ usmál se Tom
„Tak dobře. Už se na ně těším,“ usmála se Evelin a pohladila Toma po jeho vláscích.
Xx Konec flashbacku xX
Tom se probudil ze svého snu. Skutečně usnul, ani mu to nějak nepřišlo. Gerard a Mikey už klidně spali. Noc byla klidná, i když tady byla jakoby noc i ve dne, díky těm hustě šedým mrakům. Neprosvítal sem jediný paprsek slunce. Byla tu jen pustina a ta proklatá brána, přes kterou se potřeboval dostat.
Mám toho dost. Musím něco podniknout, Nemůžu tady jen tak čekat. Pomyslel si. Pak mu ale přišla na mozek myšlenka. Proč to vlastně všechno dělá? Pomátl se? Ještě před několika dny měl chuť Billa znásilnit, a teď? Tohle místo bylo opravdu nějaké divné. Odhánělo mu z hlavy všechny ty zlé myšlenky a nahrazovalo je těmi správnými. Vůbec tomu nerozuměl. Nechápal, proč se stala tahle zásadní změna s jeho chováním. Možná, že to bylo tím, že za Billa cítil jakousi zodpovědnost za to, co mu udělal. To bude asi ono. Konečně jej dohnalo jeho svědomí, a teď jej nutí takhle uvažovat.
Tom vstal a rozhodl se najít ony zmíněné dragulonie. Věděl, že to bude velmi obtížné, ale viděl to jako jedinou možnou cestu, jak se dostat do země mrtvých. Nasedl na koně a tiše se vydal do hloubi lesa. Díky tomu, že byla tma, dělalo mu to opravdu potíže rozeznat, co je buď keř, nebo strom a co pouhý stín. Naštěstí jeho kůň věděl, kam jít. Byl jako pes, který šel po stopě. Tomovi připadalo, že mu čte myšlenky. Zní to sice dost divně, ale Tom už se raději ničemu v této zemi nedivil, všechno tady bylo divné.
Postupovali celkem rychle. Tom nemusel koně ani vést, šel sám. Brzy mladík zahlédl nějakou zelenou záři. A pak to uviděl. Na malé mýtince uprostřed lesa rostly dragulonie. Svit měsíce, který na ně doléhal, je rozzářil, a ony tak byly naprosto viditelné. Bylo to tak magické. Ta mýtina nebyla moc velká. Normálně by nebylo možné ji najít. Byla tak důkladně schovaná v hloubi lesa.
Tom slezl z koně a pomalými kroky se blížil k rostlinám. Moc dobře si pamatoval, co mu Evelin řekla. Že dragulonie je téměř nemožné utrhnout, protože se promění v prach, a také proto, že tato místa jsou posvátná a nepovoleným je zde vstup zakázán.
Tom k nim přišel a poklekl. Chvíli se na ně jen díval. Když se jeho ruka přiblížila k jednomu květu, tak jeho záře pomal ustávala, a když ji Tom zase odtáhl, tak opět zářil stejně jako ty ostatní.
Tom dlouze vydechl, a snažil se být pozitivně naladěný. Myslel pouze na Billa. Tohle všechno dělá pro něj, aby jej probudil. Aby jej dostal z iluzí. Otevřel oči a utrhl tři květiny. Ty přestaly zářit. Co ale bylo zvláštní, že se neproměnily v prach. I když nezářily, byly stále krásné s velkými květy.
Jak byl okouzlen krásou květů, přehlédl, že se v křoví cosi hnulo. Až vrčení jej probudilo. Z křoví se vynořil mohutný vlk. Nevypadal však jako ti vlci v lese. Byl černý, velký a měl červené oči. Rozzuřeně vrčel na Toma a chystal se po něm vystartovat. Tom věděl, že je zle. Pomalu vstal a malými kroky couval ke koni. Poté, co nejrychleji vyskočil na koně a pobídl jej k běhu. Kůň zareagoval okamžitě a rozeběhl se hustým lesem. Vlk nebyl však pozadu. Jeho bystré vnímání zaznamenalo Tomův rychlý čin, a proto se rozeběhl za nimi.
Chlapec si jednou rukou držel květiny u sebe, aby mu nevypadly a druhou rukou se držel uzdy.
Byla to opravdu rychlost. Vlk byl v těsném závěsu za koněm a doslova Tomovi dýchal na záda. Mladík se ohlédl za sebe, aby se podíval, jak daleko je vlk za nimi. Byl tak blízko a využil toho. Vyskočil přímo na Toma.
autor: Tina
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
moc zajímavé, těším se na další díl 😉 jen tak dál 🙂
Ježiš, teraz som vážne rada, že je tu už pokračovanie zverejnené, pretože takto useknutá kapitola je na infarkt.