Ráno Billa probudila šílená bolest hlavy a ostré sluneční světlo. Proč to slunce musí tak šíleně svítit? Pomyslel si naštvaně a posadil se na posteli karmínové barvy. Snažil se rozpomenout si na události z včerejšího večera.
„Oh, ne,“ zaklel, když spatřil Tomovo tělo zkrouceně spící na gauči. Upřímně se sám za sebe trochu styděl. Nebyl zas tak opilý, aby si nevybavoval svoje včerejší dotěrné chování. Trochu se mu ale zlepšila nálada, když si vzpomněl, že jeho otec bude na týden pryč. S úsměvem vstal z pokoje a zahalil svoje tělo do saténového černého županu. Ležérně si ho převázal v pase a vydal se do kuchyně. V jídelně už byla připravená snídaně a to pro dvě osoby. Zdejší služebnictvo bylo opravdu bystré. Bill se do ní s chutí pustil, když se ve dveřích objevil zpřelámaný Tom.
„No, moc se neškleb. Stejně za to můžeš ty!“ obvinil ho se smíchem Tom a posadil se ke stolu naproti Billovi.
„Já? No to snad ne,“ zakroutil hlavou Bill a svatouškovsky se usmál. Tom na chvíli roztával pod jeho úsměvem, ale pak se s chutí pustil do snídaně. Po snídani měl Tom snahu sklízet nádobí, ale když si všiml Billova výrazu allá „Co to proboha děláš?“, tak toho nechal. Nádobí samozřejmě sklidila služebná. Nakonec se rozhodli ještě sledovat televizi a posadili se do obývacího pokoje.
„Víš, Bille… potřeboval bych s tebou o něčem mluvit…“ začal pomalu Tom a ztlumil zvuk u televize.
„Tak povídej,“ usmál se Bill mile. Celkově byl dneska dobře naladěný.
„Ehm… jako tvůj psycholog,“ dodal Tom ještě. Podíval se nejistě na Billa, který okamžitě uhnul pohledem. Tušil, o čem chce Tom mluvit.
„To s tvým otcem… to není v pořádku… potřebuju, abys mi řekl, i když vím, že to bude těžké, co všechno ti dělal,“ zašeptal Tom do ticha a Bill nepříjemně poposedával na pohovce.
„Myslím, že to víš… mlátí mě, nadává mi, a… sexuálně zneužívá,“ řekl sotva slyšitelně Bill. Skoro byste ho nepoznali od toho sebevědomého, dokonalého, arogantního Billa, který se dokázal tvářit tak, že v jeho životě není žádná chybička a vše je naprosto perfektní. Jenže nebylo.
„Bille… to je hrozný… ale nedokážu pochopit, jak to můžeš říkat takhle klidně,“ podivil se Tom a Bill se ironicky ušklíbl.
„A co jiného mi zbývá, Tome… mám být troska? Myslíš, že mě to neničí? Ne, to jsem řekl špatně… já nedovolím, aby mě to ničilo. Vypínám tu bolest,“ zašeptal Bill.
„To pak ale nemůžeš cítit ani lásku,“ nesouhlasil Tom.
„Taky necítím,“ řekl Bill a podíval se Tomovi zpříma do očí.
„Ah…“ Tom chvíli nevěděl, co říct, ale nakonec se vzpamatoval. „Zhroutíš se z toho, Bille. Třeba ne teď… třeba ne tenhle měsíc, možná rok… ale jednou určitě… a čím víc to budeš oddalovat, tím horší to bude… tohle nemůžeš unést, Bille… proč to potlačuješ, vždyť jsi mladý kluk, máš se řídit city a ne… rozumem a… společností,“ poslední slovo Tom řekl, jako by se měl pozvracet.
„Protože musím, Tome. Mám vůči této rodině nějaké závazky… úctu,“ vysvětlil mu Bill.
„Jak můžeš mít úctu k někomu takovému, jako je tvůj otec?“ zeptal se nechápavě Tom.
„Nemám úctu přímo k němu… ale k rodinné tradici, chápeš? A také, i když to bude znít blbě… tak já asi trochu chápu, proč to dělá… víš, on moji matku miloval… naprosto šíleně. Chtěl se kvůli ní vzdát i firmy, ale jeho otec by ho za to nenáviděl. A tak se jejich láska úplně nevyplnila… žili daleko od sebe, občas se vídali a pak máma otěhotněla… otec měl šílenou radost… jenže zemřela při porodu a on mě začal nenávidět. Od prvního dne mě nenáviděl. Proto mě mlátil, nadával mi… a když mi bylo čtrnáct let a on přišel opilý domů… tak mě poprvé znásilnil. Bylo to hrozné. Ale já jsem věděl jedno. Nikdy nechci být jako on, a proto… nikdy se nesmím zamilovat,“ vydechl Bill a Tom nestačil zírat. Bál se, že je to poprvé a naposledy, co mu Bill otevřel své srdce.
„Ale on to neudělal jako následek lásky, Bille. Láska je krásná,“ zašeptal Tom a podíval se Billovi hluboko do očí. Seděli od sebe jen malý kousek na velmi malé sedačce, a najedou Tom konečně uviděl, to co si přál z celého srdce vidět. Billovy čokoládové oči pomalu tály a Tom měl konečně pocit, že by se mu mohl podívat do duše. Po chvíli ale zase sladkou čokoládu nahradil chlad a Bill se odvrátil, když do místnosti přišla služebná.
„Pane? Máte telefon. Volá váš otec,“ oznámila a podala Billovi telefon.
„Haló?“ přijal Bill otráveně telefon.
„Ahoj Bille. Nemůžu moc mluvit, ale potřebuju, abys pro mě něco udělat. Dojdi ke mně do pracovny a na stole leží modré desky. Potřebuji, abys je odnesl do firmy a nejlépe do zítřka. Uděláš to pro mě?“ požádal ho otec.
„Jo dobře, odnesu to tam,“ řekl stroze Billa telefon vypnul.
„Musím do firmy,“ sdělil Bill Tomovi.
„Dobře,“ šeptl sklesle Tom. Smutně se podíval na Billa, který nyní seděl jako nějaký miliardář a tvář měl dokonale chladnou. Bylo mu z toho do breku. Proč se zrovna on musel zamilovat do takového člověka? Ale věděl, že za tou alabastrovou pletí se skrývá duše z porcelánu.
„Tak já zatím asi půjdu…“ řekl do prázdna Tom a začal se zvedat.
„Přijdeš večer?“ zeptal se Bill.
„Chceš abych přišel?“ pozvedl obočí Tom a překvapeně se na Billa podíval.
„Ano,“ vydechl Bill.
„Dobře… tak já přijdu,“ usmál se Tom a vyšel ze dveří.
Bill si povzdychl a šel do svojí šatny. Vzal si uhlově černý oblek a bílou košili, kterou nechal mírně rozeplou. Přestříkal se parfémem, který byl mimochodem dámský, ale za nic na světě by to nikomu nepřiznal. Nemohl si pomoct, ale líbilo se mu, když voní jako květinová louka. Cestou dolů se ještě stavil v koupelně, a když se na sebe díval do zrcadla, tak se mu chtělo brečet. Dokonce i sám sobě viděl v očích tu hradbu, kterou si pečlivě pěstoval a která mu teď překážela, i když o tom vlastně sám nevěděl. Potlačil slzy a obtáhl si oči tužkou, řasenkou a pohledem sjel svoji dokonalou bledou pleť. Působil tak křehce, ale zároveň v očích divoce. Měl velmi svůdný pohled, který nenechal žádného muže chladným, ale zároveň plné sladké rty dodávalY obličeji jemnost.
Bill byl celkem spokojený se svým vzhledem a i byl na něj trochu namyšlený. I když, trochu bylo slabé slovo. Bill sice po svém otci ve vzhledu ani charakteru moc nezdědil, ale nějaké vlastnosti přece jen. Touhu po bohatství, úctě a moci. Ano, po moci. To bylo to, co dovádělo Kaulitzovy do hrobu. Moc. V některých lidech z jejich rodu byla moc to jediné, co chtěli. Moc a peníze. A Bill nebyl výjimkou. U něj to ale bylo ještě trochu jinak, ale o tom také nevěděl. Sdělil po matce silnou touhu po lásce, kterou v něm ale otec potlačoval a vlastně ho naučil myslet si, že se bez ní obejde a že je láska špatná. Ale Bill po ní podvědomě toužil. A také moc toužil se pomilovat s osobou, která by ho měla ráda. Chtěl vědět, jaké to je. Jak to může být krásné. A také si chtěl napravit vzpomínky na sex. Nechtěl si pamatovat ten se svým otcem. Celý se při myšlence na to otřásl a sešel dolů po schodech.
Vzal ty desky, nazul si boty a zavolal si limuzínu, aby ho odvezla do firmy. Ještě řidiči řekl, aby od školy odvezl i jeho auto a dal mu klíčky. Nepomýšlel na to, že chudák šofér bude muset dojít až ke škole pěšky.
„Jacku? Zatav mi tady. Chci se projít,“ řekl svému šoférovi a ten podle jeho příkazu zaparkoval na kraji chodníku. Bill vystoupil elegantně z auta, desky si tiskl k tělu a nechal vítr, aby se probíral jeho vlasy. Připadal si teď naprosto dokonale. Zrovna procházel podzimním parkem, listí bylo zbarvené do teplých barev a korunami stromů do parku pronikalo sluníčko a dávalo večeru příjemnou atmosféru. A jak se Bill zasnil, tak narazil na starou cikánskou vědmu, co seděla v parku na lavičce.
„Proč zůstáváš zamčený v cele, od které máš klíče, hochu?“ zeptala se ho vědma a chlapec byl těmito slovy donucen zpozornět.
„Prosím?“ zeptal se a nyní odhodil veškerou namyšlenost stranou. Posadil se ke staré vědmě a ta se na něj přívětivě usmála.
„Chceš vyložit osud, Bille?“ zeptala se ho.
„J-jak víte, jak se jmenuji?“ zděsil se Bill.
„Já vím o tobě všechno, Bille. Máš tak potrhanou duši, že je snadné do ní pohlédnout,“ zašeptala a vyndávala z tašky karty.
„Sejmi karty,“ poručila Billovi a ten to bez váhání učinil. Ne, že by na to nějak věřil, ale znalost vědmy jeho jména, ho zaskočila. A také byl odmala zvědavý.
„Vidím tady velké trápení,“ řekla vědma a první položila na lavičku kartu ďábla. „To, ale brzy pomine, a díky tomu se ti povolí mysl. Bude to katastrofa, ale tobě se díky ní velmi uleví. Ale pamatuj, Bille. Není dobré radovat se z cizího neštěstí,“ poučila ho a vyložila další kartu. Byl na ní obrázek mladého muže.
„Ale podívejme se. Cestu ti zkříží muž, Bille,“ usmála se a skládala další karty. „Podívej, tohle je největší karta lásky, jaká existuje. Bude to muž tvého života. Ale ne…“ posmutněla pak vědma.
„Co se děje, co je tam?“ vyzvídal Bill.
„Jeho duše je příliš čistá pro tu tvoji. I když jsi hodně trpěl, Bille, tak ty špatné věci, co se děly, nechaly trochu špíny i v tobě. Budeš se muset hodně poučit, než s ním budeš moct sdílet tu krásnou, čistou lásku. Tvoje duše se musí očistit. Ale ani karty teď nedokáží říct, jestli to dokážeš. Budeš se muset vzdát hodně věcí, Bille. A to především pýchy a hamižnosti,“ vyložila mu vědma.
„Ale jak ho poznám?“ zeptal se zvědavě Bill. Probudila se v něm stránka, kterou zdědil po své matce.
„To je právě to, Bille. Budeš k jeho lásce slepý a možná i šlápneš vedle. A pak ho možná… i raníš. Nevím, jak a čím, ale je tu černá liška, která značí chybu. Budeš muset otevřít své srdce, abys ho našel. Pokud tak neučiníš, nikdy ho nenajdeš,“ dořekla vědma.
„Ale vždyť… to můžu úplně promarnit životní šanci!“ zděsil se Bill.
„Ano, to ano… ale záleží to jen na tobě, Bille,“ kladla mu na srdce.
„Nejde ho vážně nijak poznat?“ prosil zoufale Bill.
„Tak, že seš to ty, tak mi ještě podej levou dlaň,“ vybídla ho. Bill jí dlaň nadšeně podal.
„Vidím tady, pokud se nepletu, že by měl mít dlouhé hnědé vlasy. Ale víc už nevyčtu, Bille. Otevři se a osud si tě najde sám, uvidíš. Sbohem, Bille. Nebo možná… někdy nashledanou,“ usmála se tajemně. Bill se s ní také rozloučil, poděkoval jí a vydal se k firmě. Když byl na půli cesty, tak si vědma všimla, že ještě jedna karta zůstala zakrytá, a když ji otočila, tak se zhrozila. Značila, že Billovu lásku k jeho neznámému zkříží ještě jedna věc. Vědma si smutně povzdechla. Bude za to totiž moct ona tím, že mu dala příliš mnoho informací. Osudu se totiž nemá dopomáhat a ona sama to pravidlo porušila.
Bill právě vstoupil do nejvyššího patra firmy, aby odnesl ty desky, když se ve dveřích srazil s o pár let straším chlapcem a dlouhými, hnědými vlasy.
„Pozor, krásko,“ usmál se tajemně mladý muž a podíval se Billovi do očí. „Jak se jmenuješ?“ vyzvídal.
„Bill. Bill Kaulitz,“ řekl Bill hrdě.
„Ale, podívejme se. Mladý Kaulitz. Já jsem Georg. Jsi opravdu, tak kouzelný, jak se povídá,“ usmál se Georg.
„Kdo vám o mně říkal? A jsem spíše zvyklý na vykání,“ upozornil ho Bill.
„Dobrá tedy,“ zasmál se Georg. „To víte, firemní večírky. Kolegové o vás mluvili velmi pěkně. A váš otec mi s vámi chtěl dokonce sjednat schůzku. Ale koukám, že osud byl rychlejší,“ usmál se Georg.
„Osud?“ zeptal se Bill zaraženě.
„Jistě. Věříte na něj?“ zeptal se mile Georg.
„Máte dlouhé hnědé vlasy,“ řekl jako ve snu Bill.
„Co?“ zasmál se Georg.
„Ale nic,“ usmál se Bill. „Nechcete tu na mě počkat? Hned jsem tu, jen musím odevzdat tyto desky,“ poklepal na ně Bill rukou.
„No, ty budou zřejmě pro mého otce,“ řekl pobaveně Georg a ukázal na štítek na dveřích, kde stálo ‚Listing‘.
„Tak vy jste ten mladý Listing,“ usmál se Bill.
„Ano, to jsem já,“ oplatil mu úsměv Georg.
„V tom případě na mě rozhodně počkejte,“ řekl flirtovně Bill a zmizel ve dveřích. V rodě ještě měli jednu věc, která se dědila z generace na generaci. Touhu provdávat se do nejlepších, urozených rodin.
autor: Darkbeth
betaread: Janule
mmmm z ní to zajmavě a jak se ted do toho zapojil i Georg tak jsem zvědavá jak se to vyvine dál
Tak doufám ze Bill nebude tak blbý a pozna kdo to je!!! xD
waaa….já asi do dalšího dílu nevydržím!!!A už chápu toho novýho kluka :DD…Geo se tam hodí líp :DD…A jsem rádá, že se Bill pomalu před Tomem otevírá….Strašně moc se těším na pokračování
Tyjo super díl…docela mě vyděsilo to,co říkala ta vědma…
jo…bude to asi hodně těžký,ale snad tím mužem bude Tom.
No tak takýto vpad Georga som nečakala 😀 dúfam, ale, že Bill spozná kto je ten pravý. Som rada, že sa Tomovy otvoril. Rychlo ďalej
bill a georg? :D:D zajímavá představa 😀