autor: Adella Kaulitz
Poslední díl bych chtěla věnovat Illyrias. Ona do mě virtuálně neustále kopala, podporovala mě, když jsem povídku psala.
Osobně jsem moc ráda, že jsem zvládla povídku dopsat. Je to moje osobní dílečko, na které jsem pyšná, ač má jistě své chyby.
Napsala jsem, co jsem napsat chtěla a ještě toho něco málo o mých dvou monstrech napsat chci.
Tímhle dílkem nic nekončí.
Kdo mě zná, ví, že tohle nesmí být konec:)
Děkuji Vám, že jste s upírem a vlkodlakem vydržely, děkuji za krásné komentáře, a pokud to vydržíte dále, dočkáte se pokračování.
Wedding of Monsters – Opposites Attract
se právě píše…Vaše A.K.
Bill zvedl pohled k vlkodlakovi a vydechl. Byl vyčerpaný, ale konečně bylo po všem. I když, ten jeho největší boj ho teprve čekal.
„Tome.“ Bill natáhl ruku a vlk se s hlasitým vrčením stáhnul. „Ššš… klid…“ pokusil se ho dotknout, ale Tom ucouvnul, otočil se a rozběhl se lesem pryč. „Tome!“ chtěl běžet za ním, ale Viktor ho stačil chytit za ruku a stáhnou k sobě.
„Nech ho běžet. Je to pro něj šok,“ syknul Vik Billovi do ucha a držel ho pevně, jelikož černovlásek se mu snažil vykroutit.Viktor dobře uměl odhadovat pocity druhých. Obával se, že tohle nebudou mít Bill ani jeho vlkodlačí protějšek jednoduché.
„On… on mě nesnáší,“ vzlykl Bill, opřel se o Viktora a položil obličej do dlaní.
„To je blbost. Blbost! Běž domů a počkej tam na něj. Určitě přijde, musíte si oba dva promluvit.“ Otočil Billa k sobě a zatřepal s ním. „Hlavně se uklidni! Na hysterčení budeš mít času dost až potom.“
„Co budeš dělat ty?“ zamrkal Bill, aby zahnal slzy a podíval se na zpopelněné tělo Artemis.
„No…“ vydechl Viktor a podíval se stejným směrem. „Já se musím postarat o to, aby k moci přišel někdo, kdo tam měl být už dávno,“ poplácal jej po rameni povzbudivě a otočil se k němu zády. “ Držím ti palce, Bille,“ pousmál se a rozběhl se pryč.
Bill se zaposlouchal do ticha a slyšel rychlé pohyby v dálce i v blízkosti.
Upíři vycítili smrt vládkyně a stahují se pryč. Na ústup. Zatímco všichni utíkali pryč, Bill procházel opačným směrem, jelikož přesně tudy vedla cesta k jeho a Tomovu domu. Rozběhl se a nezajímal se, kolem kolika vlkodlaků proběhl. Vlci, jako by nereagovali na Billa, na upíra, který kolem nich probíhal. Vrčeli, štěkali po něm, ale neběželi za ním. Věděli, kdo to je. Věděli, že patří Tomovi.
Po tváři mu tekly slzy strachu, mrtvé srdce mu bušilo jako na pokraji smrti, nezastavil se, ani když byl ve městě a hrozilo, že by jej někdo viděl. Vyskočil na strom, kde se odrazil a skočil do jejich ložnice otevřeným oknem.
Pokoj byl prázdný, cítil jej však v domě. Zavřel okno a sešel z ložnice dolů.
Tom stál v obývacím pokoji, zády k němu, a zhluboka se nadechoval. Holá záda mu pokrývalo pár jizev po upířích zubech a drápech. Nehojila se, nebyla to obyčejná zranění. Hojila se déle než obyčejná škrábnutí.
„Tomy,“ šeptnul Bill, ale nehnul se z místa. Nechtěl Toma vyplašit, nechtěl, aby mu zase uniknul.
Tom se k němu pomalu otočil. Jantarové oči měl podlité krví a z pootevřených rtů mu vyčuhovaly ostré tesáky. Mlčel. Chtěl po Billovi tolik křičet, ale nebyl schopen slov.
„Tolik mě to mrzí…“ začal Bill a o krok popošel k Tomovi, ten však zase o krok ucouvnul.
„Mrzí?!“ štěkl po něm vlkodlak a nebezpečně se skrčil, připraven kdykoli zaútočit. „Co tě mrzí, upíre?“
„Tome!“ Bill kroutil hlavou a snažil se něco říct, jeho protějšek se ohnal a Bill tak tak stačil uskočit před letícím stolem. „Tome, nech toho!“ křikl a stáhnul se do kouta. „Pro mě to nic neznamená! Jsme přeci pořád spolu!“
„Nějaká upíří strategie, jak se vlkodlakům dostat pod kůži?“ zaštěkal Tom a chtěl po něm zase něco mrštit, očima hledal, co by to mělo být.
„Ne, to je moje strategie, jak uklidnit svého manžela, aby se choval podle slibu, který mi dal!“ zařval Bill a skočil po Tomovi, držel se ho jako klíště. „Uklidni se, Tome!“
Tom se snažil Billa ze sebe setřást, bledé ruce hladící jej po krku a po tváři jej jen stěží mohly nechat dále rozzuřeného. Brzy se jako krotký beránek sesunul k zemi, po tvářích mu tekly slzy a i přesto sebou škubal a tiše vrčel. „Proč musíš být upír,“ zakňučel bolestně a upřel na Billa jantarové oči.
„Prostě to tak je,“ zašeptal Bill a hladil Toma po rameni. Konejšivě s ním houpal ve svém klíně a sušil mu slzy hlazením.
„Bude to dobré. Zapomeň na to. Budeme spolu, ano?“ Bill se sklonil k jeho tváři a lehce jej políbil. Měl strach, že to Tom nepřijme, že jej opustí.
„Na to nejde zapomenout, Bille. Nejde!“ vzlykl a vyškubl se z Billova sevření. „Nemůžu být s tebou. Nemůžeme být spolu.“
„Neříkej to.“
„Je to tak!“ štěkl znovu a setřel si slzy. „Slíbil jsem si, že pokud by tě nějaký upír dostal pod ruku a byl z tebe taky upír, musím tě zabít!“
„Tak dělej!“ Bill vstal, odhrnul bundu na svém krku a naklonil hlavu pro volný přístup k tomu, aby jej Tom zakousnul a zabil. „Na co čekáš! Zab mě!“ křikl a šel k němu blíž.
Tom byl celý rozčilený. Nechtěl, aby to Bill dělal. Jenže Bill moc dobře věděl, co jeho gesto znamená. A věděl, že i Tom moc dobře ví, co znamená odkrytí krku.
Důvěru a oddanost. Žádný sebevražedný akt.
„Bille, dost,“ vydechl a trochu od sebe Billa odstrčil. „Já to nechci udělat.“
Bill vzlykl a podíval se svému manželovi do očí. „Já tě miluju, Tome. I přesto, že jsme každý jiný. Tolik let jsme spolu dokázali žít.“
„Ale v nevědomosti. Teď to vím, a já s tím žít nedokážu.“
„Dokážeš!“ vykřikl upír a skočil Tomovi kolem krku. „Prosím.“
Tom ucukl, ale když nezavětřil žádné zákeřné chování, opatrně Billa objal. Po tváři mu stekla slza a políbil Billa na krk. „Mrzí mě to. Musí to tak být.“ Odtáhl ho od sebe lehce a pohladil jej.
„Prosím,“ rudé oči žadonily po blízkosti a tesknily nad ztrátou, která měla přijít.
Vlkodlak zakroutil hlavou. Na jeho horkých rtech přistály ledové.
Líbali jej se vší láskou jako posledně, když se loučili a oba věděli, že to může být naposledy.
„Naposledy…“ vydechl upír a ignoroval slzy valící se mu z očí. Vnímal jen horké dlaně, hladící jeho útlé boky, beroucí jej do náruče a nesoucí jej do jejich ještě pořád společné ložnice.
Naposledy… znělo oběma v uších.
Tom Billa položil na postel a polibky zasypával jeho odhalený krk.
Upír pod ním oddaně ležel a rozplýval se nad dotyky své jediné lásky, která mu dokázala oživit jeho mrtvé srdce.
Tom z něj pomalu svlékal všechno těsné oblečení. Nebyl vzrušený, jen naplněný láskou, touhou a lítostí. Tolik nechtěl opustit tohle křehké stvoření, se kterým žil bezmála dvacet let. Tohle stvoření, které tolik miloval I přes skutečnost, že je upír, rasa, kterou nenáviděl, a proti které bojoval, kterou zabíjel.
Ne. Nikdo tomu tvorovi nesmí ublížit. Ale být s ním už nikdy nemohl.
Tohle celé byla hra pro pobavení jedné vládkyně upírů, která zahynula rukama jich obou.
Ale teď hra, kterou brali smrtelně vážně, skončila.
Tisknul se k Billovi a naposledy užíval jeho dokonalého těla. Sledoval ten bolestně označený obličej, jak jej sleduje rudýma očima, sleduje každý jeho pohyb a zarývá si ho hluboko do paměti, aby nikdy nezapomněl. Ani Tom nikdy nezapomene, tím si byl jistý.
Roztáhnul jeho štíhlé nohy od sebe a plynule, se vší něhou, do něj vstupoval.
Bill omotal ruce i nohy kolem jeho svalnatého těla a s tichým sténáním je přijímal hlouběji do sebe, kam patřil.
Patřili k sobě, to věděli oba dva.
I když už nikdy nebudou spolu. Jenom každý zvlášť, daleko od sebe, ale srdce bude tlouci jen pro toho druhého.
Tom se v Billovi pomalu pohyboval a tiskl k sobě jeho tělo. Nechtěl ho pustit, ale brzy jej musel opustit.
Bill naklonil hlavu oddaně na stranu a Tom instinktivně přitiskl rty k nabízenému krku.
Laskal jej a olizoval jeho studenou kůži, která voněla po kořisti.
Billovy tesáky se zvětšily, když Tom přejel po jeho holé kůži zubama.
„Kousni si…“ vydechl a nabízel se dál. Chtěl patřit jedině Tomovi. Patřil mu. Vždycky. Navěky.
Tom opatrně zabořil své tesáky do Billovy bílé kůže. Na jazyku cítil chuť jeho krve. Zakousl se hlouběji, až krev sršela. Vtékala mu do pusy a on ji plnými doušky přijímal.
Billův úsměv na tváři byl blažený, hladil Toma po svalnatých zádech a pažích a vychutnával si ztrátu krve, které měl více než dost.
Tom povolil stisk a olízl Billovu stále krvácející ránu. Vydechl a přirazil do jeho těla hlouběji.
Naklonil krk a nabízel Billovi ten samý dar.
Teď mu bezmezně věřil. Nezabil by ho. Bill by mu nedokázal ublížit. Byl si jeho láskou stoprocentně jistý.
Upír dychtivě natáhl hlavu k jeho krku a přitiskl na něj své rty. Zhluboka nasával tu vůni Tomova těla i vlkodlačí pach. Tesáky jej už bodaly do rtů, jeho oči byly zalité krví. Rozevřel pusu a tesáky opatrně zabodl do Tomova obnaženého krku. Divoce nasával jeho horkou krev a polykal ji. Nevěděl, zda dokáže přestat.
Ale dokázal. Po pár locích té lahodné tekutiny se odtáhl a zhluboka dýchal. Do nosu jej štípal lahodný pach, a proto raději vyhledal jeho rty. V ničivém polibku tišili svou bolest, vyhledávali lásku toho druhého.
Tom stiskl Billovy boky těsněji a dokončil pár posledních prudších přírazů, doprovázených tichými steny tlumenými vášnivým polibkem. Cítil teplé krůpěje Billova spermatu na svém břiše, mezitím co on plnil jeho drobné tělo.
Ještě dlouho ležel vedle něj, hladil jej a šeptal uklidňující slova.
Bill tiše plakal a tisknul se k němu. Plnými doušky nasával jeho pach, dokud vyčerpáním neusnul.
Nikdy nezapomeneme.
X___x
Bill se ráno s trhnutím probudil. Seděl nahý uprostřed manželské postele. Ještě stále tu byl cítit pach vlkodlaka. Rozhlédl se, ale nikde jej neviděl. Sesedl s postele, okolo sebe obmotané prostěradlo, a pomalu stoupal po schodech do kuchyně. Po jeho Tomovi ani stopy.
Zničeně se sesunul na studenou zem. Nemohl už plakat. Takhle to muselo být. I když jej to ničilo, trhalo jej to na kusy.
Miluji Tě. Zavřel oči a viděl rošťácký a milující úsměv svého Toma.
KONEC
autor: Adella Kaulitz
betaread: Janule
Bože to je tak nádherný..:') Tuhle povídku jsem začala číst nedávno a včera jsem dočetla všechny díly a on je teď konec..:( 🙂 Měla jsem na krajíčku, když Tom od Billa odešel.. Nečekala jsem, že ho opravdu opustí..:( A těším se na další řadu týhle dokonalý povídky..:) nikdy nebudu litovat toho, že jsem jí začala číst..:) A strašně se těším na pokračování..♥ Ten konec mě opravdu zaskočil… o_O 🙂 Ae tk, dalo se to čekat…:)) I když je to docela smutný.. Je mi jich líto..;(*** ♥
Moc krásný! Je mi moc lito ze to takhle skoncilo ale co se da delat… Jinak jsme rada ze bude druha rada!!! Tak do toho uz se moc tesim. =oD verim ze bude stejne skvela jako prvni rada!!! =)
Bože..já normálně brečela. Řvala jsem jako malí dítě, slezy mi pokapali klávesnici..Ten konec je nesktečný..moc ti děkuji, že jsi povídku dopsala a doufám, že se můžu těšit na další , tedy druhou řadu. Povídka je originální a hlavě potavá..tudíž skvělá. Jsi skvělá autorka a i když tu byly nějaké pauzy mezi díly..nevadí to. Vždycky jsem je i po pomlce rozklikla a jedním dechem přečetla. Jednoduše skvost….jeden s klenotů blogu…mám smutné konce ráda, ale stejně doufám , že v druhé řadě se opět setkaí, jestli teda nějaká bude.. 🙂
néé :'(.. proč to muselo takhle skončit… od půlky jsem měla na krajíčku, ale ten konec mě opravdu rozbrečel.. nevím, co ybch k tomu měla napsat.. k tomu slova prostě nemám… jedno bych ale přeci jen měla.. DOKONALOST ♥… dokonale napsané, a prostě… bulim, bulim a bulet budu ještě nějakou chvilku :D♥… škoda, že to muselo takhle skončit :'(
a ještě neco :D… tuhle povídku si jdu uložit, vytisknout a vložit do nějakých desek, které by odpovídaly dokonalosti téhle povídky x))♥ jo jsem magor.. 😀 ale nemůžu si pomoct.. miluju tuhle povídku a budu si ji číst stále dokola.. málo kdy se mis tane, že mě ta povídka tak uchvátí, jako tahle.. čtu jich spoustu, ale jen pár se mi jich takhle zakousne do srdce x))♥
nehodlam se opakovat…ty vis jak desne jsem to obrecela a jak jsem ti hned psala :DD mas kliku ze te znam jelikoz tenhle konec je napor na moje zdravi :DD Nadherna povidka a uz ted se moc tesim na pokracovani, ktere bude doufam veselejsi 🙂
Jak už tady bylo mnohokrát řečeno, tahle povídka naprosto dokonalá. Jen mě mrzí, že to takhle skončilo. Ale aspoň je nějakou útěchou, že bude i pokračování, tak doufám, že snad už to bude lepší a ti dva nakonec spolu zůstanou navěky.
Skoro jsem se u toho rozbrečela, jak to bylo dojemné a krásné. Už se moc těším na to další pokračování, které tady bude doufám co nejdříve 🙂
Kdybys nenapsala, že bude druhá řada, nejspíš bych tě za tenhle konec musela uškrtit XD, ale naštěstí pro tebe, jí budeš psát ;).
Moc se na ní těším, tahle povídka se mi moc líbila, upíry a vlkodlaky zbožňuju, tohle byl dobrý, pěkně napsaný nápad.
Bylo mi jich obou strašně líto, milují se, ale "nemůžou" spolu být. Ale jestli spolu nebudou ani na konci druhé řady, oběsím se ! 😀
Já budu brečet… I když jsem čekala, že spolu nezůstanou (alespoň ne teď) dost mě to mrzí. Taky mě mrzí, že už končí, ale doufám, že slibované pokračování na sebe nenechá dlouho čekat, protože tuhle povídku jsem si docela oblíbila. Bude se mi po ní stýskat.
Prekrasny :') jsem strasne zvedava na pokracovani.. Prosim at jsou spolu! Musi <3
:'( už se těším na další řadu 🙂 nádhera!
Veľmi pekný koniec, aj keď by som bola radšej keby bol trošku iný 🙂 ale keď bude druhá rada, tak som zatiaľ spokojná. Len prosím nech sa neskončí zle 🙁
Moc se těším na druhou řadu doufám že ji brzo napíšeš.
Nádherná povídka. Tak moc krásná a je mi líto, že nemohli zůstat spolu…
Ale jsem zvědavá, co bude dál