autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
„Šup, šup, hni se,“ zasměje se Bill. Postaví na stolek tělové mléko, které přinesl, a začne mi rozepínat mikinu.„Hmmm,“ zabručím a pomalu se posadím. Všechno mě bolí, skoro necítím tělo.
„Ale no tak, nebruč,“ usměje se sladce a stáhne mi tu mikinu a pak i tričko. Chtěl bych mít aspoň polovinu jeho energie. On se nemusel celou noc snažit o to, aby se udělal. Já ano. Já celou dobu přirážel a snažil se mu dělat dobře. Jsem unavený jako kůň, i když jsem spal do půl jedné. Což samozřejmě po tak náročném sexu opravdu nestačí. Mám na zádech škrábance od těch jeho dlouhých nehtů, cucfleky na krku jak od pijavice a bolí mě i ten nejmenší sval v těle. Jak mám potom být asi příjemný?
„Když já jsem tak unavenej,“ povzdechnu a zas sebou seknu do té peřiny.
„Namasíruju ti ty zádíčka, uleví se ti,“ pousměje se a začne mě otáčet. Radši kdyby se mě snažil udržet vzhůru. Stejně jsem si jistý, že ten film bude nějaká krávovina. Dám si v kině šlofíčka. Snad nebudu chrápat moc hlasitě.
„A zítra se už vůbec nehnu,“ zasměju se, ale i přesto si lehnu na břicho. Pleskne mě lehce přes zadek.
„Chceš si snad zopakovat noc?“ zasměje se. Když si lehnu na břicho úplně, klekne si nade mě.
Hm a co mám teď říct? Když řeknu „ne“, možná se urazí a zas si bude myslet, že se mi to nelíbilo. Když řeknu „ano“, možná ze mě serve hadry a vojede on mě. Oh, to ne. Nechci mít natrženej zadek.
„Masáž mi postačí,“ ujistím ho raději jen. Není to ano ani ne.
„Okay,“ kápne mi na záda sem tam tělové mléko.
„Aaaaaaaa! Bille!“ začnu pištět. Do háje, to studí!
„Studené?“ zasměje se a kápne ještě jednou. Gah! Okamžitě se prohnu.
„Uh… Mohl jsi mě aspoň varovat,“ zavrtím se pod ním.
„Myslel jsem, že je ti to jasné. To přejde,“ usměje se a začne mě tedy masírovat.
„Já vím, že to přejde, ale pitomé: „Pozor, už ti na záda kydnu tu sračku, co jsem vytáhnul… já nevím… snad z mrazáku,“ by tě nezabilo,“ oklepu se trošku. Po těle mi naskočí husí kůže.
„Oh, tak pardon. Příště spustím i houkačku, abych tě nějak upozornil,“ rozesměje se a dál mě masíruje. Začne u ramen.
„To ti doporučuju,“ brouknu s úsměvem a zavřu oči. Miluju, když se mě dotýká, a tohle je vážně příjemné. Bill pokračuje. Po chvilce mi začne masírovat krční páteř. Očividně jsem to zakřikl.
„Auuu,“ zakňučím a škubnu sebou.
„Tlačím hodně?“ No to je otázka. Jsem ztuhlý jak kus olova.
„Bolí to. A děsně!“ zaúpím.
„Promiň, ale máš to hrozně ztuhlé. Musím to rozmasírovat,“ broukne Bill smutně.
„Seš nějaký vycvičený masér nebo co?“ zavrčím, ale i přesto se nechám dál mučit. Kurva. On se v tom snad vyžívá. Hajzl. To je určitě odplata za to, že jsem mu natrhnul zadek. To je mi tedy ale vybraný vkus odplaty. Dyť se mu to líbilo!
„Jestli tě to bolí ještě víc, nebo se ti to nelíbí, tak přestanu,“ odvětí mi Bill, ale pokračuje. Snaží se být jemný.
„Jen si to užij,“ zabručím a mračím se na prostěradlo pod sebou.
„Tome,“ přestane a narovná se, „dělá mi hrozně dobře, že tě to bolí,“ řekne ironicky. Oh, najednou si bude hrát na to, jak děsně se mnou soucítí. Vyzařuje z něj ta škodolibost.
„Bych řekl,“ přitakám nevrle.
„Ne, vážně ne. Vzal bych si to za tebe, kdyby to šlo.“ Jó, jó, kecičky mojí babičky.
„Hmm,“ zabučím jak nějaká těhotná kráva a zabořím si hlavu do polštáře.
„Tak co? Mám pokračovat nebo ne?“ Beze slova pokrčím rameny. Stejně by mě neslyšel, když se snažím udusit polštářem.
„Dobře.“ Bill nakonec pokračuje. A já jen kňučím a skuhrám. Nepřál bych nikomu z vás, nechat si dělat masáž od tohohle maséra amatéra. A to říkám s veškerou láskou k tomu stvoření.
„Bille, tak pohni sebou,“ zasyčím na něj netrpělivě. Snaží si jak křeček pobrat celou krabici popcornu a ještě půl litrovou colu. Stejně to nesežere. Film už začal a on tu furt okupuje bufet. Dělá, jako bych mu doma nedal najíst. Tse. Navíc je mi horko jako prase. Nemají tu klimatizaci nebo co?
„No jo, už letím,“ broukne, a ještě si nacpe popcorn do pusy. Oh, je mi špatně. Kdybych měl teď pozřít jen sousto toho popcornu, nejspíš bych se pozvracel. Mám žaludek na vodě. Rozejde se hned za mnou. Rozhlédnu se a stáhnu obočí.
„Všichni na mě čumí, jako bych ti snad doma nedával najíst,“ zabručím. Vezmu mu tu colu, protože jak ho znám, v té tmě se v sále zabije a vylije si to na svoje výstavní triko. A kdo to bude muset prát? No samozřejmě že já.
„Oh, tak si to vezmi a sněz si to,“ prskne už taky a jde rychle za mnou.
„Jo, klidně to sežeru a ty budeš jen závistivě koukat,“ zabručím zas jen a vejdu do sálu. Dobře, nebudu předstírat, že mám dobrou náladu. Nejen že je mi ještě hůř než před masáží, ale navíc jsem kvůli těm jeho zázračným prstům usnul, tak jsem teď nepříjemnej. Stejně mi tam určitě amatér namáčknul nějaký nerv a uspalo mě to.
„Fajn,“ zaslechnu ho ještě. Bill mě pak už jen tiše následuje. Vyjdeme schody nahoru.
„No, támhle, ježíš. Zalez tam už,“ ukážu mu a snažím se ho tam dostrkat.
„Tome, přestaň,“ řekne a rychle se rozejde k našim sedadlům. Lidi mu hned uhýbají.
„Co ti zas dělám?“ vyjeknu naštvaně.
„Buďte zticha, vy dva buzeranti!“ zakřičí někdo zepředu.
„Drž hubu, blbečku, nebo ti na hlavu vyleju tu colu!“ zařvu nazpátek. Bill už si raději sedne.
„No tak,“ řekne naštvaně a stáhne mě za ruku k sobě.
„Hej!“ vykřiknu a rychle uhnu dřív, než se stihnu polít. „Málem jsem se polil tou tvojí debilní colou!“ Jebe mu nebo co?! Když dosednu, Bill se narovná.
„Jestli máš špatnou náladu, tak si to na mě nevylívej. Ty lidi se dívají, my tady na sebe řveme jako paka. Dost už,“ řekne tiše.
„Dej mi pokoj,“ odseknu. Hodím si nohy na sedadlo před sebou, jelikož tam nikdo nesedí, a založím si uraženě ruce na hrudi. Prej, abych přestal. Jsem snad malej parchant? Štve mě!
„Sakra, co ti dělám? Jsi na mě jako na psa,“ řekne znovu tiše.
„Radši nemluv, abys náhodou nerušil lidi kolem,“ prsknu sarkasticky a soustředěně pozoruji plátno. Jak on na mě, tak já na něj. Když já musím držet hubu kvůli lidem kolem, on musí taky.
„Spíš jen tebe,“ rozzlobeně se odtáhne.
„Jó, jasně, zas jenom já,“ řeknu ironicky a zakroutím hlavou. On najednou nic.
„Jděte si řešit vaše hádky někam jinam, do háje!“ zakřičí někdo přes sál.
„Ty mi taky polib prdel!“ zařvu tím směrem a nasupeně hledím na plátno. Bill se chytne za hlavu. Nahlas vydechne a sklopí pak hlavu. Raději si ho nevšímám. Sednu si až na kraj křesla, daleko od něj, a koukám na film.Hádat se s ním, to je teda něco. Můj sen. Bill odloží popcorn a zkroutí se do křesla. Ani nemukne. A já taky ne. To je tedy hezky strávený den. Děsná zábava. Asi v polovině filmu už to nevydržím. Zvednu se k odchodu. Asi se brzo pochčiju. A musím si zakouřit. Ani nevím, kdy jsem dnes měl poslední cigaretu. Nechci na něj být hnusný jen kvůli tomu, že mi chybí nikotin.
„Nechoď, prosím,“ chytne mě Bill za ruku. Najednou. Nejradši bych se fakt sebral a vypadnul odtud.
„Jdu na záchod.“
„Okay,“ povzdechne si Bill. Nevypadá, že by tomu věřil, ale to už není můj problém. Projdu kolem lidí, seběhnu dolů a vyjdu ze sálu. Projdu kolem pár dalších sálů, kde se také promítá, a vyjdu ven. Sednu si do kavárny a zapálím si. Začnu jen klidně kouřit a snažit se uklidnit. Po cestě zpět si ještě dojdu na záchod a vrátím se do sálu.
Jdu po schodech a najednou mi to přijde jako rok. Mám pocit, že na mě každý i v té tmě kouká. Tome, nebuď naivní. Nikdo na tebe nekouká. Všem jsi ukradený. Nikdo neví, kolik jsi zabil lidí. Nikdo tu z tebe nemá strach. Nikdo z nich tě nezná. Zajdu do naší řady a dosednu zpět vedle Billa. Co to se mnou zase je, sakra? Vždyť jsem si bral prášky ráno. Jindy mi to vydrží celý den. Bill úlevně vydechne a koukne se na mě. Je smutný. Jen se na něj krátce kouknu, opřu se a koukám na film. Po chvíli si podložím hlavu rukou. Ani ten film moc nevnímám. Spíš přemýšlím, co to se mnou zase je.
Jsem ospalý, unavený, všechno mě bolí a nejspíš mi přestávají působit prášky. Super. Jediné, co se v mém životě změnilo, je… Bill a sex s ním. Ale… to mi přijde jako blbost. Sice jsme se včera milovali vážně dlouho, ale to na to přece nemůže mít vliv, ne.
Bill se dívá také na film, ale neustále má hlavu dole a prohrabuje si vlasy. Zřejmě film moc nevnímá. Takže jsme dva.
Zase se narovnám a začnu nervně klepat prsty do opěrky. Mám takový vztek. Chci něco rozbít, na někoho křičet. Co to se mnou sakra je?
„Tomi,“ pošeptá Bill najednou.
„Hm?“ podívám se na něj a sundám ze sebe mikinu. Bože, už se zase potím. To mi chybělo.
„Promiň, já se nechci hádat,“ povzdechne a trošku se ke mně nahne.
„Zapomeň na to,“ řeknu jen a zakroutím hlavou. Odvrátím pohled k plátnu a sleduji děj. Moc se mi to ovšem nedaří. On jen sklesle sklopí hlavu. Až po chvilce zase vzhlédne k plátnu. Stále se potím. Mám celá zpocená záda. Cítím na sobě něčí pohled, tak se rozhlédnu. Ale nikdo na mě nekouká. Otřu si pot z čela a snažím se soustředit na film. Co to se mnou do háje je?! Do prdele už! Nikdo na mě nekouká, tak proč mám furt pocit, že jo?
„Ach jo,“ povzdechne vedle mě Bill. Zavrtí se na sedadle. Znovu se rozhlédnu a zhluboka se nadechnu a vydechnu. Nikdo mě nesleduje. Jsou tu jenom lidi, co koukají na film. Na chvíli zavřu oči, a když je otevřu, opět hledím na plátno. Zase ten pohled. Už zase. Sakra. Začnu klepat prsty do opěrky jako předtím. Nikdo tě nesleduje. Nikdo tě nesleduje. Nikdo tě nesleduje.
„Bille,“ oslovím ho ztěžka. „Taky je ti takový horko?“
„Trochu,“ odpoví a zavrtí se.
„Jsem úplně mokrý,“ řeknu potichu a otřu si čelo. No tak, Tome, vzpamatuj se.
„Je tu hroznej vzduch. Není ti špatně?“
„Já nevím,“ zhluboka se nadechnu a snažím se uklidnit. Žádný pohled. Žádný zlý člověk. Nikdo na mě nekouká. Proč by to dělal. Není tu nikdo kromě Billa. Jenom Bill. No tak…
„Chceš jít ven? Aspoň na chvíli?“
„To je dobrý,“ odmítnu, i když bych nejradši vypadnul, jak rychle to jenom jde. Zavřu oči a pravidelně dýchám. Najednou před očima uvidím Albertův obličej. Vidím jeho oči a vyhasínající pohled, jak z něj odcházel život. Najednou se někdo dotkne mojí ruky. Albert! Leknutím nadskočím. Bože můj! Tohle ať mi nedělá! Billova ruka přejede po té mojí.
„Napij se,“ podá mi Colu. Rychle zamrkám a snažím se vzpamatovat. Neodmítám. Nechci se zbytečně hádat, tak se napiju.
„Tak,“ šeptne Bill a nahne se ke mně. „Vážně nechceš jít ven? Možná by se ti udělalo lépe.“
„Asi mám horečku,“ zašeptám a znovu se otřu. Jsem celý ulepkaný od potu.
Co jiného mu mám říct? Že mám nějaký absťák nebo co? Že vidím umírajícího Alberta? Že mám pocit, že mě někdo sleduje? Nejspíš Albertův duch nebo co… Bude si myslet, že jsem blázen. I mně samotnému to přijde absurdní.
„Tak půjdeme, ano?“ Hned se ke mně starostlivě nahne o něco víc a sáhne mi na čelo.
„Ne, v klidu to dokoukej. To přejde,“ zašeptám a zavřu oči pod dotykem jeho chladné ruky. To potřebuju.
„Myslíš, že ten film vnímám?“ šeptne a sjede mi rukou po tváři.
„Ne,“ šeptnu. Vím, že většinu doby nekoukal. Opřu si tvář do jeho studené dlaně a úlevně vydechnu. Opravdu je tak studený nebo hořím?
„Kvůli filmu se mám dívat na to, jak je ti špatně? To ne,“ pošeptá a hladí mě něžně tou rukou. „Napij se ještě,“ podá mi zase Colu. Nemám sílu mu teď odporovat, tak prostě začnu cucat z brčka. Bože. To je sladký jak prase. A ty bublinky. Bleh…
„Jen pij,“ broukne. Po chvíli přestanu sát a vypustím brčko z pusy.
„To mi nedělá dobře. Je to hrozně sladký,“ zašeptám.
„Ale já tu vodu nemám,“ řekne smutně Bill. „Pokud tady chceš zůstat, dojdu ti pro ni. Anebo vážně můžeme jít.“
„Jestli ti to nebude vadit, tak… bych raději jel. Pochybuji, že se to zlepší a nerad bych pak někde naboural,“ hlesnu. Protřu si oko a zamrkám. Mám pocit, jako bych na hlavě měl hořící pochodeň.
„Mám z toho řízení obavy,“ přizná se, „tak pojď,“ vezme mě za ruku.
Pomalu se tedy zvednu, vezmu mikinu a povzdechnu. Jen co si i Bill posbírá věci, vyjdeme tiše ven. Nic neříkám. Jdu beze slova vedle něj a pomalu si oblékám mikinu. Poté spustím ruce podél těla. Mlčím. Nevím, co mu říkat.
„Tady je už lepší vzduch, že?“ řekne tiše Bill. Starostlivě se na mě podívá. Jenom přikývnu a koukám pod nohy. Nenápadně se rozhlédnu, zdali nás nikdo nepozoruje. Mám stále divný pocit v zádech jako by mě tam někdo doslova bodal pohledem.
Už mi fakt jebe. Tohle není normální. Jsem paranoidní psychopat. Slyším, jak Bill něco říká, ale nevnímám ho. Možná bych si vážně měl dojít k psychiatrovi. Jenomže když mu řeknu, že jsem někoho zabil, pošle na mě poldy. Ty mě zavřou do vězení, dokud neshniju na uhel.
„Tome,“ probere mě Billův hlas z myšlenek, a jak mě chytne za paži. Rychle vzhlédnu a pozvednu obočí.
„Jo?“ zeptám se jako bych věděl, o co jde, i když jsem ho absolutně neposlouchal. Vím, že něco říkal, ale nevím co.
„Jak ti je?“ řekne o něco tišeji znovu. Zaměřím své smysly. Zpocená záda, krk i obličej. Je mi horko a zdá se mi, že mě někdo sleduje, protože se mě chystá zabít. Normálka.
„Jde to…“ šeptnu.
„Co je ti? Jak se cítíš? Jak je ti špatně?“
„Nic mi není. Neměj strach,“ řeknu tiše a zpod řas sleduji lidi kolem nás. Nevím, proč stále očekávám, že tu uvidím někoho, kdo na mě namíří zbraní, nebo že tu rovnou uvidím Albertova ducha.
„V kině ti bylo špatně, Tome,“ povzdechne. Na to nic neřeknu a sleduji zem. Když mu řeknu pravdu, tak mě pošle do blázince, a o to vážně nestojím.
V dalším díle se můžete těšit na novou postavu spojenou s Billovou minulostí, díky níž se pár věcí zkomplikuje. =)
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
aaaa! já jsem čekala že to nezůstane v klidu Tom by měl vážně někam zajít a říct to Billovi…
Jinak se těším na novou osobu :))
no ježíši mária… aj mi došli slová na další komentár 😀
oh, to je napínaní! 😀 tak šup sem s tím 😀
aaaa, absťák po práškách? 😀 no na tu postavu jsem teda zvědavá, že by Andy?
Nevypadá to vůbec dobře, a propo chtěla jsem se zeptat, kolik dílů má povídka..:)
[5]: 81
81 dílů? No teda…to si zaslouží obdiv, zvlášť, když je to tak skvěle napsaný a pojatý. Je to moc dobrá povídka, která slibuje bohatý děj, takže já určitě čtu všechny díly. 🙂
Tyjo vůbec nevim,co říct…u tohohe dílu jsem ani nedýchala..mrzí mě,že se Tom k Billovi choval tak ošklivě…Jsem zvědavá,jak se sám se sebou a svejma pocitama popere….určitě to nebude lehký…a taky by mě zajímalo,jestli se s tim svěří Billovi…uvidíme 🙂
A ta postava z Billový minulosti..no…už se těšim 🙂 :o)
Nejdřív to teda vypadalo, že je Tom nevyspalý a otrávený, ale bude to ještě horší, než jsem čekala. Tomovi se teď jeho svědomí bude ošklivě mstít, toť můj názor. Na další postavu se těším, ať už s dějem zamíchá, jak chce, rozhodně to bude změna a jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál. Doufám, že Toma ta vražda nedostane k šílenství…
Áh…děláš to napínaví jak tatínkovi trenky…to já rád…:D
Oh bože.. 😀 Už teď je to komplikované a napínavé!! Jestli to bude ještě komplikovanější, tak to bude teda něco!! 😀