No one is innocent II – I will love you forever 12.

„Šup, šup, nebo nám zavřou,“ usměje se a začne mě táhnout pryč. Míjíme hodně obchodů, které jsme za dnešek prošli křížem krážem. Divím se, že Tom už ani nevypadá unaveně. Moji pozornost ale upoutá obchod, kam mě Tom táhne, eh… Zlatnictví? Zamrkám. Proč jdeme do zlatnictví? Co může Tom chtít… tady? Pohladím ho po paži. Třeba si to jen spletl. Jo, určitě se spletl. Chtěli jsme jít do pizzerie. Smířlivě se na něj usměju a zastavím ho. Políbím ho na rty a pohladím po tváři.

„Lásko, asi sis spletl obchod,“ zašeptám mu na rty a otřu se mu o ně letmo svými.

„Mmm…“ vydechne a začne si ten obchod prohlížet. „Je to zlatnictví?“ koukne tázavě na mě. Pohladím ho po tváři a usměju se na něj. Určitě teď řekne, že se spletl. Teda… Alespoň si to přeju. Mám hlad jako pes. Jestli okamžitě něco nedostanu, začnu tady okusovat nejbližší květinovou dekoraci. Yeah.

„Jo. Právě, že to je zlatnictví,“ za ruku ho zatahám na znamení, aby šel pryč. Akorát překážíme v průchodu lidem, kteří tam opravdu chtějí jít.

„Hey, hey, kdo říkal, že nechci jít tam?“ přitáhne mě zpět a zvedne jedno obočí. „Hlad počká,“ usměje se a pohladí mě po bříšku. Zakňučím. Dělá si ze mě jen srandu, že jo? Opravdu umřu hlady.

„Protože tady neprodávají pizzu,“ vypláznu na něj jazyk. Olíznu mu rty a usměju se. Jo, nenajím se takhle, ale alespoň se zabavím, že. Nebudu myslet na hlad.

„Pár minut zvládneš, pak tě klidně i nakrmím,“ zasměje se a políbí mě na rty. „…Je to kvůli… dnešku, kvůli něčemu, o čem… jsi nedávno… mluvil,“ šeptne a kousne se lehce do piercu. Kvůli dnešku…? Oh… Znamená to, že chce Tom tady něco koupit? Ale… Já nepotřebuju žádné drahé dárky, ne? Já potřebuju jen Toma a jeho lásku. Jo. To mi ke štěstí stačí. Bohatě. Víc nic nechci. Začnu ho hladit na zádech a pomaloučku líbat na krku. Usmívám se u toho.

„Lásko, ale já nic nepotřebuju. Já mám tebe a tvoji lásku,“ zašeptám mu do jemné kůže, kterou následně skousnu. Víc se k němu přitisknu a druhou ruku mu dám kolem ramen. Chtěl bych se teď… Mazlit. Hodně mazlit. A jít s Tomem do vany, kde bude nějaký voňavý olejíček. Navrhnu to, až dojdeme domů.

„Já vím,“ šeptne a nakloní se mi nad krk, kde se mi otře nosem.
„Ale… Já to chci udělat, víš?“ Přitiskne se rty na můj krk do polibku, cítím, jak se mi do kůže lehce usmál. Pohladím ho po tváři a usměju se na něj. Semknu obě ruce za jeho krkem a olíznu si rty. Je tak… Strašně pozorný a hodný. Nikoho hodnějšího, lepšího… a prostě všechno, jsem si nemohl přát. Opravdu ne.

„Dobře, ale ty se pak se mnou vykoupeš a budeme se mazlit, ano?“ políbím ho. A taky mu dám svůj dárek. Doufám, že se bude Tomovi líbit. Alespoň trošku…

„S tím problém nemám,“ usměje se a políbí mě na rty. „…Jen mi tu chvilku nesmíš umřít hlady. Pak ti můžu koupit tu pizzu a… Jestli budeš chtít, můžem ještě jít na něco sladkýho.“ Znovu mě pohladí po bříšku, usmívá se. Opřu se do jeho dlaně. Mhhh… Na něco sladkého? Ne, to nepotřebuju. Mám Tomovy polibky, které jsou lepší než všechny sladkosti na světě.

„Dobře, počkám tady na tebe,“ přikývnu a políbím ho na rty. Usměju se a vezmu Tomovi z ruky tašku s mými kalhotami. Stejně mi bylo trapné, že ji nese on a ne já… Pohladím Toma po paži a řítím se k lavičce. Postavím tašku vedle sebe a dám nohu přes nohu. Jo, moc kluků takhle nesedí… Ale mně to nevadí. Dokonce mi je to pohodlnější víc, než kdybych seděl normálně.

(Tom)

Nechám Billa jít si sednout na lavičku. Je mi malinko blbé nechat vzít ho ty věci, aby se s tím tahal. No, nic. Včera večer, když Bill spal, přemýšlel jsem o dnešku. Napadlo mě, co mu koupit. Jen takovou… drobnost, co by mu dnešek připomínala. Celkově… mu chci udělat pěkný den. Vejdu do zlatnictví a začnu si prohlížet skleněné pulty se šperkama. Zastavím se u stříbrných kroužků.

Po chvilce vyjdu s lehkým úsměvem na rtech a rukama v kapsách z obchodu. Bill se okamžitě zvedne z lavičky i s taškou v ruce. Přijde ke mně a obejme mě. Pevně mě k sobě tiskne. Je to… jako bych mu hodně chyběl. Ale nebyl jsem pryč tak dlouho, nebo jo? Zapomněl jsem uvnitř na čas, heh.

„Lásko, tak moc jsi mi chyběl,“ zamumlá mi do rtů, na které se s vervou přitiskne.

„Nebyl jsem tam tak dlouho, ne?“ usměju se na něj a dlouze ho políbím. Je tak krásně roztomilý. Obejmu ho kolem pasu. Od té doby, co tady Bill je, tak jsme od sebe vážně nebyli skoro ani pět minut. Zakroutí rázně hlavou. Vlasy se mu rozlítávají do všech stran. Och… Je jako miminko. Roztomilý za všech okolností.

„Byl jsi tam celou věčnost,“ strčí svoji dlaň do mé a pevně mi stiskne ruku.

Usměju se a políbím ho na tvář.
„Dobře, lásko,“ šeptnu a znova ho na tvář líbnu. Dělám to rád, jako všechno, co se ho týče. „…Ale teď… Zavři oči, dobře?“ usměju se. Doufám, že to bude trošku překvapení, že snad… se mu to bude líbit.
„Proč?“ Usměje se na mě, ale poslechne. Poslušně zavře oči. Pořád se na mě tak roztomile usmívá… Poslepu mi své dlaně položí na boky.

Nastavím před něj dlaň a jeho pomalu na ni položím. Vyndám z kapsy malé pouzdýrko fialové barvy a otevřu ho. Pousměju se a vyndám z něj stříbrný předmět, který mu pomalu navléknu na prst. Jo… Tenhle se mi líbil nejvíc. Je širší a na něm je pár světlých kamínků a vyryté vzory. Políbím ho na hřbet ruky.

„Můžeš,“ šeptnu malinko nejistě. Třeba se mu… to nebude… líbit. Cítím, jak se zachvěl. Nejistě se mu podívám do tváře. Koukám, jak pomalu otevírá oči. Podívá se dolů na ruku a… Zamrká a usměje se. Vzhlédne ke mně. Vidím, jak má… v očích malé slzičky?
„Lásko, ten je… Strašně moc úžasný. Děkuju, moc, moc, moc,“ řekne spokojeně a obejme mě. Tiskne se ke mně a líbá na krku.

„J-já… Líbí se ti?“ šeptnu a usměju se. Oplácím mu objetí, hladím ho po zádech. Jsem rád, že vypadá spokojeně, nadšeně? Dělá mi radost vidět ho usmívat se. Rychle a přesvědčivě přikyvuje.
„Šíleně moc,“ líbá mě na tváře. Nedočkavě mi zajíždí dlaněmi pod tričko. Počkat… Nedočkavě?

„Lásko, pizzu si objednáme, teď už půjdeme… domů,“ přikývne a usměje se.

„Opravdu? Měl jsi hodně velký hlad, víš, aby ti pak nebylo špatně.“ Zamrkám na něj a vsaju si mezi rty pierc. Vážně… Nerad bych, kdyby se mu udělalo po cestě zle, vypadal hodně hladový. Chytím ho za ruku a propletu s ním prsty. Pousměju se, když se mi něco chladivého otře o prst.

„Já to vydržím. Chci být už s tebou sám. Už se chci s tebou mazlit,“ usmívá se a tiskne moji dlaň ve svojí. Spokojeně vydechnu, když mě palcem pohladí po hřbetu dlaně.

„Dobře, jestli chceš… Můžeme domů,“ usměju se na něj. Přece jenom jsme tady skoro celý den, že? Musí být už utahaný, ani bych se nedivil. A… Ta Billova myšlenka se mi víc než dobře zamlouvá.

***

„Lásko?“ usměje se na mě Bill a políbí mě na krk. Dá mi ruce kolem krku a pomalu se mi přesune do klína.

autor: Catherine & Sch-Rei

betaread: Janule