„Takže vy se mi snažíte říct, že jste je ztratili?!“ ozval se rozzlobený hlas chodbami paláce.
„A-Ano paní, já… moc se omlouvám, ale moje jednotka prostě… měli jsme je, pořád jsme je sledovali, ale… Najednou nám zmizeli z očí!“
„Jak je tohle možné? Jak vám jen tak někdo může zmizet z očí?! Chcete mi snad nakecat, že mají nějaký neviditelný plášť nebo něco?! Naposledy, když jsem se koukala, tak elfové kouzla neviditelnosti neuměli!“ probodla Stefani svého špeha vražedným pohledem a rozčíleně si prohrábla sněhobílé vlasy, které jí dnes sahaly až po pas. „Kde jste je ztratili?“ řekla po chvilce, když se maličko uklidnila.
„Za hranicemi Nenormálnosti, Paní…“ polkl modrovlasý. Stefani se uculila a špičatým nehtem si přejela po krvavě rudých rtech.
„Nenormálnosti, říkáš?“ usmála se mile jakoby nic. „To je báječné… prostě báječné… Stačí jen, abychom Toma donutili být paranoidním a aby si představoval ty nejhorší možné věci…“ zasmála se zahořkle. „Najděte je… A přiveďte mi je sem…“ zamručela a zakousla se do šťavnaté jahody. Šťáva z ní se jí rozlila po bradě.
„A-Ano, má paní…“ Přikývl a otočil se k odchodu, když už byl skoro u dveří, uslyšel za sebou ještě:
„A toho člověka chci živého…“
Sluha odešel. Stefani se otočila zpátky k mladíkovi, se kterým mluvila před tím, než ji modrovlasý přerušil, a usmála se. „Takže, Georgu, copak si mi to povídal? Oni spolu spali, to mi říkáš? A neřekla jsem ti náhodou, abys je od sebe držel co nejdál a že se do sebe nesmí zamilovat? Říkala, že ano… To naší situaci celkem komplikuje, co když teď Tom už za svou milovanou nebude chtít přijít?“ klepala si prstem na bradu a probodávala ho smaragdově zelenýma očima.
Georg polkl. Viděl ty lidi ve sklepení, nechtěl skončit jako oni. Nechtěl skončit jako Angel. Lidská schránka bez duše.
„Kdyby se to těm idiotům v Nenormálnosti nepovedlo, ty osobně mi sem Thomase přivedeš… Jestli ne… Přej si, aby ses radši nenarodil…“ usmála se kouzelně a Georg zbledl.
Oheň příjemně hřál. Chlapci seděli vedle sebe, bok po boku. Bill měl hlavu opřenou o Tomovo rameno a díval se na tančící plamínky ohně. Tom ho nepřítomně hladil prsty po odhalené kůži na boku a tiše si něco broukal. Večeře byla uspokojivá. Sex, který po ní následoval, byl… byl prostě sex. Tom si přestával být jistý, zdali je to s Billem to pravé. Nevěděl. Byl na ženské, ne na chlapy, ne na něco, co připomínalo muže, ale vypadalo občas jako dívka. Povzdychl si. Chtěl ještě svou princeznu? Ve snech ji přestal slyšet, jen občas. Naposledy když mu vyhrožovala smrtí jeho a Billovou. Možná proto se snažil nemyslet na jejich sex. Třeba se mu dokáže nabourat do myšlenek a co pak? Co když přijde a Billa zabije a jeho usmaží zaživa? Bál se, bál se hodně… Bál se tak, že si toho všiml i elf sedící vedle něho.
„Copak se děje?“ otočil se na něj elf a rukou mu sjel od hrudníku dolů na břicho, jemně ho škrábal nehty. Tom ale jen zavrtěl hlavou a dal mu ruku pryč. „Oh…“ zamrkal Bill a malinko si odsedl, chvíli ho se skousnutým rtem pozoroval a pak si povzdychl. „Chápu…“
„Ne, nechápeš, Bille… Jde jen o to, že ty nejsi…“ Tomovi došla slova.
„Co nejsem, hm?“ zamrkal trošku ublíženě a postavil se na nohy, jeho polonahé tělo jen mizerně zakryté rozepnutou košilí z hedvábí a černým spodním prádlem se lesklo ve světle světlušek a červeného ohně.
„Nejsi…“ Tom si skousl ret. „Ona…“ špitl tenkým hláskem.
„Ona?“ vyhrkl Bill s nevěřícným smíchem. „Nejsem ona? Kdo ona? Jako ta tvoje vymyšlená princezna? Ta?“ Tom trošku přikývl, pohledem se stále díval do ohně. Bill nevěřícně zavrtěl hlavou, do očí se mu hrnuly slzy, Glitter si opovržlivě odfrkl. „Přál bych ti, abys zjistil, co je zač… a věř mi, až to zjistíš, tak… t-tak budeš litovat, že si to kdy zjišťoval!“ a s tím Bill odešel do stanu.
„A já si přeju, abys-“ Toma uprostřed věty přerušil Glitter, který po něm hodil šišku ze stromu. Tom usykl a promnul si zasáhnutý krk. Ještě že větu nedokončil, pro dobrou jich obou. Tom mávl rukou a zadíval se zpátky do ohně, pokaždé když křupla nějaká větvička, zvedl roztržitě pohled a rozhlédl se po okolí. Plápolající oheň si pohrával se stíny křoví a stromů a Tomovi se do mysli hrnuly opravdu ošklivé myšlenky.
Po nějaké chvíli za sebou Tom uslyšel něčí kroky, povzdychl si.
„Copak, copak?“ uslyšel u svého ucha Tom nepříjemný jízlivý hlas, zachvěl se, jak mu po těle naskočila husí kůže. „Neboj, tobě nic neudělám… Jen mi řekni, kde je ten elf…“ Tom se znovu zachvěl. A je to tady, pomyslel si. „Řekni mi to a nic ti-“ neznámý nedokončil větu, namísto toho Tom vedle sebe uslyšel nepříjemné dávivé zachrčení a pak cítil, jak se mu něco horké rozlilo na rameno. Nůž od jeho krku zmizel a zanedlouho za sebou uslyšel tupé padnutí na zem. Sáhl si na rameno a podíval se na prsty, byly rudé od husté červené tekutiny. Krev. Tomovi se zamotala hlava. Roztržitě se otočil, aby se podíval, co to zavinilo, a spatřil Billa.
Bill tam stál, celý zadýchaný, v ruce třímal svou malou kudlu, z jejího ostří kapala krev. Pohled nespouštěl z mrtvého těla ležícího na zemi.
„B-Bille, tys ho… tys ho zabil!“ vykřikl Tom a rozmáchl se rukama, postavil se. Bill byl bílý v obličeji a malinko přikývl. „Panebože, ty jsi toho člověka zabil! Proboha!“ Elf se na něj podíval, na tvářích měl stopy po zaschlých slzách.
„M-musíme jít… Musíme jít dál, pryč, musíme odsud, vědí, kde jsme…“ mumlal Bill, maličko sám sobě přikývl na souhlas, schoval kudlu zpátky za pásek a okamžitě šel sbalit stan. Zrovna když ho uklízel do kabely, ozvalo se opodál bolestivé zaržání koně. Tom se otočil právě včas, aby viděl, jak se Glitter pomalu a bolestivě svezl k zemi. William zalapal po dechu.
Tom se nemusel ptát, co se stalo, ihned mu vše došlo. Obzvlášť, když se elf rozeběhl směrem ke křoví, u kterého teď už jen ležel Glitter. Bill objímal a hladil koně po hřívě, usedavě plakal a stále šeptal něco, čemu Tom ani za mák nedokázal rozumět. Tomovi naskočila husina, pomalým krokem se rozešel k elfovi a klekl si vedle něj na zem. Objal ho kolem ramen a podíval se na koně. Měl zavřené oči a už nedýchal. Zřejmě to byl přímý zásah. Bill byl k neutěšení, z očí se mu hrnula jedna slza za druhou, objal Toma kolem hrudníku a přitulil se k němu, hlavou se mu zabořil do krku. „Notak… Nebreč, Bille… Třeba…Třeba se tam nahoře bude mít líp, hm?“ šeptal mu Tom do vlasů. Bill ale jen malinko zavrtěl hlavou.
„M-musíme pryč….“ Zašeptal slabým zlomeným hláskem. Glitterova duhová hříva se najednou přímo před Tomovýma očima stala stříbrnou a jako by nějaké kouzlo opadlo, objevil se koni na čele stříbrný roh. Mladík zamrkal. Glitter byl jednorožec. A Bill se to zřejmě z nějakého důvodu snažil celou tu dobu skrýt. Zřejmě proto se vůbec nechoval jako normální běžný kůň. Kdesi v dáli se ozval silný dupot čehosi a Tom vytáhl Billa na nohy.
„Máš pravdu, musíme jít… Pojď…“ táhl ho pryč od koně, který se pomaličku ztrácel do neznáma jako přízrak. Tom uhasil oheň a podal uplakanému elfovi jeho kabelu. Bill si ji dal přes rameno, utřel si hřbetem ruky slzy, nechal se Tomem obejmout kolem pasu a vyrazili rychlým krokem pryč.
Prodírali se křovím, houštím, vysokou trávou, banánovníky, stromy na peníze, sýrovníky, marihuanou a cigaretovníky, když konečně dorazili k řece.
„Co teď?“ podíval se Tom tázavě na Billa, ten se podíval na druhou stranu nažloutlé řeky a pokrčil rameny.
„Musíme ji přejít… Když se dostaneme na durhou stranu, měli bychom dostat náskok…“ přikývl Bill a trošku si povzdychl, Tom také přikývl a vzal Billa do náruče. „C-Co to děláš?“ vypískl překvapeně. „Myslel jsem, že mě nesnášíš… Když nejsem ta tvoje princezna…“ zabručel trochu podrážděně Bill.
Tom protočil oči. „Tak to se omlouvám, že se snažím být gentleman… Princátko…“ vkročil Tom do řeky, když v tom mu podjely nohy a zahučel i s Billem přímo na zadek. Elf vypískl a Tom usykl bolestí, zadkem totiž narazil přímo kámen. Zrovna když chtěl začít nadávat na bolest, která mu vystřelila do těla, všiml si, že ta voda podivně páchne. Vlastně to byla vůně jemu velice povědomá. Začichal si k mokré ruce a nakrčil čelo. Pivo? Tom to přešel už pouze jen pokrčením ramen a zvedl se zpátky na nohy, dobelhal se s Billem v náručí až na druhý břeh, kde ho úspěšně vyklopil na zem a složil se vedle něj. Přechod řeky ho až nesmyslně vyčerpal.
**
„Byli tady…“ řekl modrovlasý a špičkou kozačky rozhrnul kupu bílých perel. Pohledem přejel po bývalém tábořišti, které teď už jen slabě doutnalo. „Vypusťte psy…“ zadíval se do lesa. „Nemůžou být daleko…“
autor: LilKatie
musím říct, že popis jejich cesty k řece mě skutečně pobavil 😀 Jen tak dál, úžasná povídka 😉
Tom mě tak vytočil, že bych mu dala pěstí. A co, že není 'jeho princezna'? On je přeci mnohem lepší, tak co se mu sakra jakože nelíbí?:-@ No naplácat mu, je málo. Bylo mi tak líto Billa ♥ ♥ Ale těším se na další díl, jak blázen ^__^ Jen tak dál, Lil ♥