Innocent BawdyHouse II 71.

*O týden později*

Tom

„Bileee, utíkej, nestihneme to.“ Zrychlím krok a uleví se mi, když u nástupu do letadla stojí ještě fronta lidí. Trochu si ‚nadhodím‘ Amy v náručí, aby mi nespadla, a hned po chvilce přijdeš ke mně ty. Usměju se a pohladím tě po zádech. Jsme na letišti, kufry máme odbavené a před chvílí jsme odevzdali kočárek. Letadlo má odletět asi za deset minut. Amy začne být otravná a sápe se po tobě, tak ti ji předám, a ještě si na chvilku sedneme, než bychom přišli na řadu. „Těšíš se?“ šeptnu a skousnu si spodní ret. Přikývneš. Já se těším tak šíleně, že se asi samou radostí rozskočím. Připadalo mi, jako bych vyhrál válku, když ti doktor řekl, že na dovolenou v klidu můžeme. Sice se máš mít na pozoru, hodně pít, nevystavovat se dlouho sluníčku… ale já nad tebou budu mít dohled, nedopustil bych, aby se ti něco stalo. Pohladím Amy po líčku a vstaneme, stoupneme si do fronty. Snad to zvládneme.

*

Bill

Nadechnu se a vydechnu. Pak si k puse přiložím papírový pytlík a vyzvracím do něj, co můžu. Tom mě pohladí po zádech. Jen se na něj podívám. „Já… já musím na záchod,“ řeknu a už jsem u dveří, ale je obsazeno. Je to snad o 5 vteřin a už bych se pozvracel. Nikdy mi nedělalo špatně lítání, za to může ten maloch v mém břiše. To je jedna z mnoha věcí, co nesnáším na těhotenství. Bože, co si to myslím? Mluvím jako zasloužilá matka. V hlavě se mi mihne představa dalšího dítěte a z toho se mi zatočí jak hlava, tak žaludek.
Jen co přistaneme, jsem rád, že jdu konečně po pevné zemi, ale spíš se tak plížím. Mám Amy na kočárku a svoji tašku na rameni.
Tom bere kufry, ještě že jsou na kolečkách. Venku na nás čeká autobus, který nás odveze do přístavu, a tam zase lodí až k našemu ubytování. Rád bych řekl, že se nemůžu dočkat, až tam budeme a budeme se koupat a užívat si, ale já chci být jen v posteli.
Jen co dorazíme, tak shodím tašku a podívám se na Toma. „Já jen vybalím… postaráš se o malou? Zvládneš to?“

„Bille…“ šeptnu. „Ty si půjdeš lehnout, ano? Já vybalím, a dokonce se i postarám o malou. Vidím, že ti není dobře, jsi celý bledý, a nechci, abys měl zničenou dovolenou. Pojď…“ Dovedu tě do ložnice. Teda jestli se tomu tak dá říkat, nic luxusnějšího a hezčího jsem snad ještě neviděl. Celý pokoj je zbarvený do fialově-bílých barev, obrovská manželská postel a vedle je ze stropu zavěšená ‚houpačka‘ jako postýlka pro malou Amy. Je to pokoj pro rodiče s malým miminem, ale myslím, že Amy se ta houpajda bude líbit, i když je na ni už veliká. Zatají se mi dech, když se ještě jednou po tom pokoji rozhlédnu. „Tak… uhm, pojď.“ Pomůžu ti do postele. „Zdřímni si, jestli chceš. Já to zvládnu, ano? Budeme tiše jako myšky, abys mohl spinkat. Potom se půjdeme koupat, jo? Počkáme na tebe.“ Usměju se a dám ti pusu na líčko. Tiše za sebou zavřu dveře a ložnice se ponoří do tmy. Rychle se rozhlížím a hledám Amy a vyděsím se, když ji uvidím v bazénku. Přilítnu tam, no naštěstí je tam jenom tak 20 cm vody, ale myslím, že v šatičkách s kloboučkem a v plínce se tam jít plácat nemusela… Rychle ji vytáhnu, přebalím a převléknu a vysypu jí na takovém plácku v kuchyni na koberec hračky, abych od ní měl chviličku pokoj a mohl trochu vybalit naše věci. Když se na ni podívám, jak si strká do pusy prsty u nohy, přemýšlím, jestli to vůbec zvládnu…

Bill

Když otevřu oči, praští mi do nich nepříjemně sluníčko. Dám si ruku před obličej a posadím se. Teprve teď si všimnu, v jak luxusním pokoji jsem. Je tu plazmová televize, moderní nábytek a ta ‚postýlka‘ pro malou je úžasná. Vstanu a projdu se kolem, hned vedle je koupelna s velkou vanou i sprchovým koutem a samozřejmě se záchodem. Delší chodba mě vede až do obýváku spojeného s kuchyní, kde Tom krmí malou Amy, ale ta mu uhýbá a nechce jíst.
„Ahojte,“ řeknu chraplavějším hlasem a posadím se za stůl. Chvíli se koukám, jak Tom malou nutí jíst a pak se podívám jen na Toma.
„Mrzí mě to, že ti tak kazím dovolenou,“ šeptnu a sklopím hlavu. „Takhle si to vůbec neužiješ, se mnou… Když se budeš starat o Amy i o mě.“
Jen co to dořeknu, tak se natáhnu pro tašku a vytáhnu z ní malou krabičku s prášky. Jeden vytáhnu a hned si ho dám a zapiju velkou sklenicí vody. Dal mi je doktor, kdyby mi bylo špatně.

Tom

Jenom zakroutím hlavou a snažím se ještě pár lžiček polívky dostat do Amy. Nepodaří se mi to a ona si zívne. „Jen chvilku počkej, promluvíme si, jo?“ Vezmu malou do náruče a odejdu s ní do naší ložnice. Uložím ji to do té postýlky a stačí ji jen párkrát zhoupnout a ona sladce usne. Vrátím se k tobě. „Mám pro tebe překvapení.“ Uculím se a otevřu mrazák. Některé věci tady už byly, máme to i s jídlem, takže pokud nebudeme chtít, vařit nemusíme… ale našel jsem pro tebe lahodu – jahodovou zmrzlinu v kelímku. Podám ti to i se lžící a poskočí mi srdce, když uvidím, jak ti září oči. „Máš radost?“ Tiše se zasměju, když horlivě přikyvuješ, zatímco máš plnou pusu té zmrzliny. „Bille, teď už k věci.“ Posadím se. „Nechci, abys říkal takové věci… jakože si neužiju dovolenou. Jediné, na čem mi teď záleží, abyste ty i Amy měli pohodlí a byli rádi. Když budete šťastní vy dva, tak já budu taky. Rozumíš?“ Usměju se a setřu ti z brady trochu zmrzliny. „A užijeme si to tady všichni. Amy už se koupala v dětském bazénku, už jsem jí musel dát sušit šatičky.“ Zasměju se. „Teď spí, takže pokud je ti dobře a pokud chceš, můžeme jít do vody my dva, co říkáš? Tak krásné moře jsem ještě neviděl.“ Září mi nadšením oči, napjatě čekám, co řekneš.

Bill

Jen několikrát přikývnu. „Ano, ano… hned,“ zajásám, ale pak si dám ruku přes pusu, protože si uvědomím, že malá spí. V cuku letu jsem v plavkách a už jdeme oba do moře. Voda je příjemná při takovém horku, a tak tam hned skočím. Plaveme s Tomem a ve vodě se líbáme a mazlíme, když mi začne být trochu chladno, tak vylezu ven a sednu si na teplý písek. Dívám se na Toma, jak plave ve vodě a sám se trochu nahřívám.
Po chvíli, kdy mám zavřené oči, na sobě ucítím studené a mokré ruce, zachvěju se a otevřu oči. Tom sedí vedle mě. Položím mu hlavu na rameno. „Myslím, že se nám tu bude líbit.“

autor: Clarrkys & Disturbed Angel