autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Jdeme s Billem z obchoďáku.
„Bille?“ ozve se najednou. Zaslechnu klučičí hlas. Bill hned zvedne hlavu a zůstane stát jako opařený. Zastavím a vzhlédnu. Wtf? Podívám se na Billa, poté kam směřuje jeho pohled. Ježiš, co to je za strašidlo?
„Alexi,“ vydechne. Nevypadá příliš šťastně, že jakéhosi Alexe vidí. Ten kluk k nám hned dojde. Zmateně se podívám na Billa.
Ušlo mi něco? Pořádně si toho kluka prohlédnu. Kalhoty má bílé, tyrkysové triko s nějakou opicí a nagelované světlé vlasy.
To je jasný gay. Vyznám se ve své lize. Obličej… nic moc. Rysy má celkem výrazné, obličej štíhlý a protáhlý a delší nos. Oči má zelené.
Fuj. Ohrnu nad ním nos. Bill udělá krok ke mně, čímž od něj trošku poodstoupí. Nervózně si začne kousat do rtu a těká očima všude možně. Za to ten kluk se podívá na mě, změří si mě pohledem.
Jestli na mě bude takhle čumět, tak mu vyškrábu oči!
„Co tady děláš… s ním?“ řekne Alex a znovu si mě sjede pohledem.
AAAAA! Kde je nůž?! „Proč ses neozval, že jsi ve městě?“ řekne skoro až naštvaně.
Oh… To je určitě bývalý. Okamžitě si Billa přivinu majetnicky k sobě.
Sáhni na něj a urazím ti pracky, ty blbečku teplej.„Kdo to je?“ zeptám se Billa schválně znechuceně. Ani tu znechucenost nemusím hrát. Ten kluk je mi vážně proti srsti.
„Ahm,“ poodkašle si Bill, „Alexi, to je Tom. Tome, to je Alex,“ představí nás. On mu dá přednost přede mnou?! Cože?! To já se sakra ptal, kdo to je! Ne on!
„Čus,“ zabrblám jen a pustím Billa. Však ať si k němu táhne, když mu dává přednost.
„A proč bych se měl ozývat, Alexi?“ povzdechne Bill. S přimhouřenýma očima si sjedu toho blbečka pohledem.
Naprostá kopírka Efrona… Až na ty vlasy a přihřátější oblečení. Měl si na sebe rovnou vzít růžovej roláček. Kretén. Vrrrr. Znovu si pořádně prohlédnu jeho obličej. Vypadá jak indián. Ksicht má jak Tamarín vousatý. (Opice). Divím se, že vůbec rozumí německy. Tipnul bych ho na Eskymáka.
„Ty nevíš proč? To ti tenhle gangsta tolik zamotal hlavu nebo co?“ zasměje se Alex. Já mu dám gangstu, až si z toho chlapec nasere do těch svých značkových posrávaček!
„Přestaň,“ prskne Bill. Zamračím se.
„Nemám s čím přestat. Říkám jen, co si myslím.“
„Ale mě nezajímá, co si myslíš. Skončili jsme,“ řekne Bill mrzutě. Já vím, že bych ho tu neměl nechávat… navíc s bývalým. Nevím, co mezi nimi bylo, ale je mi to upřímně jedno. Poslouchat tu tuhle estrádu fakt nepotřebuju. To nemám zapotřebí.
„Víte co? Já jdu, vy si tu spolu pokláboste. Rád jsem tě poznal, Alexi,“ zabručím. Seberu se a odejdu od nich. Nemám náladu poslouchat nějaké sračky, a už vůbec koukat na Billova bývalého. Zvlášť když vypadá jak… pičus! Grrr. Kretén. Ten mi zas hnul žlučí. A jak na mě vejral, blbec. Zakroutím nevrle hlavou, něco zaprskám a vyjdu z nákupního centra. Jdu ke svému autu. Po cestě si zapálím. Neměl bych být tak náladový. Vypadám pak jako hysterka. Seru na to. Mám chuť udělat scénu, tak ji udělám. Držel jsem v sobě emoce už dost dlouho.
Opřu se o auto a jen čekám.
Asi po deseti minutách Bill přišel. Bylo na něm vidět, jak je naštvaný.
„Promiň mi to. Já s ním mluvit nechtěl. Neměl jsi odcházet.“ Beze slova pokrčím rameny, odklepnu z cigarety a dál v klidu kouřím. „Omlouvám se za něj,“ řekne tiše. Je rozhozený.
„O nic nejde. Raději nebudu přemýšlet nad tím, jak moc zhulený jsi musel být při výběru toho hnusnýho opičáka,“ zakroutím hlavou.
„Byl jsem idiot,“ přizná.
„Nechápu, jak se ti můžu já líbit, když se ti líbil takovej ohyzda s prasečím rypákem,“ nakrčím nos. Jsem silně uražen. Připadám si pod průměrem.
„Myslíš, že jde jenom o to, jak člověk vypadá?“ dojde ke mně blíž. „Jsi úplně jiný než on. A jestli to můžu říct upřímně, on není hezký. Ty ano. Vy dva… Nemůžeš ho se sebou srovnávat.“
„Hm,“ zamručím a sleduji zamračeně stromek vysazený za obrubníkem.
„Nechci ho už ani vidět,“ nakopne Bill kamínek a vztekle si založí ruce na hrudi.
„Co ti udělal tak hroznýho?“ pozvednu obočí, ale když se nadechne, raději ho zastavím. „Nebo mi to raději neříkej. Vlastně mě to nezajímá.“ Téma „EX“, yeah, to je fakt něco pro moje uši.
Zůstane se na mě dívat. Přivře bolestně oči a opře se o auto. „Proč jsi na mě takový, co jsem ti udělal?“
„Nesnáším téma „ex“, ok?“ povzdechnu. Skvěle, zas jsem děsně zlej. Tohle mě fakt nebaví.
„Chováš se ke mně tak celý večer.“ To se mi snad zdá. Vztah vážně není pro mě.
„Cože?“ pozvednu obočí. „To myslíš vážně?“
„Doma se tě snažím namasírovat, je to špatně. Jdeme do kina, všechno je špatně. Co ti dělám?“ Co???
„Jo, jasně. Nezapomeň zas ze mě udělat toho nejhoršího,“ vyjedu na něj. „Tom může za tohle a taky za tamto. On není normální, má problémy. Když mně je ho tak líto, proto ho nemůžu opustit,“ napodobím Billův hlas a hýbání jeho rukou při mluvení. Zakroutím hlavou a radši začnu koukat někam jinam.
Bezva. Tohle chybělo. Nemůžu za to, že když jsem nasraný, tak se neumím hlídat. No fajn. Ať mě seřve, když se mu uleví.
Bill odstoupí od auta a stoupne si ale přede mě. „Tohle myslíš vážně? Řekl jsem tohle někdy? Zatraceně, nikdo z tebe nejhoršího nedělá! Tys nakonec chtěl dnes někam jít. Měl jsi jít za Robertem a ty problémy řešit!“
Jistě. Jen do všeho zatáhni Roberta. To ti jde moc dobře.„Jo a příště to taky udělám! Už jsem pro tebe obětoval dost. Nehodlám tohle poslouchat.“
„Nic jsi obětovat nemusel.“
Mám chuť na něj začít křičet, jaký je idiot a jak mě sere, ale raději mlčím. Odvrátím pohled. Nemám zapotřebí se tu s ním hádat. Navíc na nás čumí kolemjdoucí jak na debily.
„A jestli mě už nehodláš poslouchat, tak to rovnou řekni. Když už jsi pro mě obětoval dost, neobtěžuj se se mnou dál.“ Super. Teď je děsný chudáček.
„Skončils?“ podívám se na něj.
„Líbilo by se ti, kdybych byl teď ticho?“
„A nevíš ani jak,“ prsknu. „Protože už mě nebaví tohle poslouchat!“
„Možná bude lepší, když mě ani neuvidíš.“ Dělá si ze mě prdel?! To nemyslí vážně! Tohle už fakt přehání!
„Buď už zticha, do háje! Baví tě tohle hodně?! Dělat ze sebe chudáčka? Mám si tu kleknout a začít se tě doprošovat, abys takový věci neříkal? Vzpamatuj se, proboha!“ zakřičím na něj.
„Neřvi na mě,“ řekne jasně. „Jestli jsem tě nasral, tak mi řekni proč a neječ na mě. Od večera nemáš náladu. Vím, že máš problémy, Tome. Ale já nemůžu nic dělat, sakra.“
„Tak se nechovej jako debil a neříkej takový sračky, jaký vypouštíš z huby!“ okřiknu ho. „Prej – Bude lepší, když už mě neuvidíš,“ napodobím ho a zatnu ruce v pěsti. Mám takový vztek. Nejradši bych ho poslal do prdele a jednu mu vrazil, aby se probral.
„Když ti tak hrozně lezu na nervy,“ prskne po mně. AAAAAAAA!
„Jo, lezeš! S těmahle pitomýma kecama!“ zavrčím.
„Do prdele, přestaňme. Oba dva. Dost,“ vydechne Bill. Je rozrušený a vzteklý. Odemknu auto, nasednu a prásknu za sebou vztekle dveřmi. Bill venku chvíli přešlapuje, jako by se snad rozhodoval, zda se mnou pojede. Já ho něčím už praštím! Stáhnu okýnko.
„Dělej. Nebudu tu čekat dvě hodiny, než se uráčíš nastoupit,“ řeknu mu vytočeně a svírám volant.
To se mi snad zdá. On se mě fakt snaží vytočit ještě víc nebo co! Nakonec nastoupí.
„Mohl jsi jet,“ řekne. To už nevydržím.
„Baví tě to kurva hodně?!“ zařvu a podívám se na něj nechápavě.
Jestli dělá furt takovýhle scény, tak ho brzo vykopnu z bytu a řeknu mu amigos. Už mě fakt sere. Podívá se z okýnka a neřekne už ani slovo. Vynervovaně nastartuji a hned vyjedu. Jedu co nejrychleji, abych ze sebe dostal ten vztek.
Navíc vím, že Bill nesnáší, když jezdím jak šílenec. Aspoň, že už zavřel hubu. Bill za celou cestu ani jednou nepromluví. Pořád se jen dívá z okna a nervózně si stále pohrává s prstýnkem. A já jsem za to rád.
Kdyby ještě chvíli vedl ty řeči o tom, jak by bylo nejlepší, kdyby odešel, tak už bych ho vážně praštil, a to jsem ani v nejmenším nechtěl. Nechtěl jsem na něj ani křičet, ale… Ach jo.
Zajedu do garáže a vypnu motor. Chvíli jen tak tiše sedíme, až se nakonec odpoutám a vystoupím z auta. Rozejdu se k domu a Bill mě jen tiše následuje.
Opravdu by mě zajímalo, jestli se všechny páry druhý den po sexu štěkají takhle jako my dva. Když vejdu do bytu, hodím boty do botníku a rozejdu se do obýváku, přičemž ze sebe sundávám mikinu. Zaslechnu, jak tiše zamkne. Po chvíli se rozejde do ložnice. Nechám ho být a přesunu se do kuchyně. Vezmu si nějaké prášky na uklidnění a také svoje prášky. Musím mít vážně slušně játra v prdeli, když věčně chlastám nebo žeru nějaké debilní prášky. Nakonec v kuchyni zhasnu a dojdu do ložnice. Bill tam stojí u okna a dívá se ven do tmy. Ani nepostřehne, že tam jsem. Otevřu skříň a chvíli si vybírám boxerky. Spíš při tom v odrazu v zrcadle koukám na Billa. Na chvíli zavřu oči, tiše povzdechnu a i s trikem se přesunu do koupelny.
Když vykonám hygienu, už v koupelně si neobvykle obléknu boxerky a triko. Ani nevím, proč jsem to udělal, ale přišlo mi to najednou správné. Měl jsem lepší pocit. Nechtěl jsem jako vždycky přijít do ložnice nahý a začít se tam před ním převlíkat. Bylo by to teď vážně nevhodné. Hodím ručník na topení a vyjdu z koupelny. Když jdu přes obývák, chvíli koukám na gauč. No to nebude zrovna příjemné spaní, ale když jsem vydržel spát i na zemi v koupelně, tohle mě nezabije. Nechce se mi s ním spát v jedné místnosti. Bude pro oba nepříjemné spát vedle toho druhého, aniž bychom se ho mohli dotknout. Samozřejmě, že se můžeme navzájem dotýkat, ale ani jeden o to teď nestojíme.
Přijdu do ložnice. Ale Bill tam není.
Možná kouří. Podívám se na balkon, ale tam taky není. Přejdu do kuchyně, kde je tma. Otočím se zpět do bytu.
„Bille?“ zavolám. Nic se neozve. Takže tu není. Fajn. Koneckonců ho tu držet nemůžu. Může si jít, kam chce. Nejsem jeho manžel. Povzdechnu, vezmu si z ložnice peřinu a polštář a přesunu se do obýváku. Ustelu si na gauči a pak si lehnu. Pustím televizi a jen tak přepínám mezi programy. Vážně by mě zajímalo, kam šel. Jestli se sebral a šel domů, nejsem z toho šťastný, ale je to zatím ta nejlepší varianta, která mě napadá. Snad se mu nic nestane.
BILL
Od té doby, co zašel do koupelny, jsem seděl dole před vchodem do domu. Potřeboval jsem být sám. Naprosto sám. Jen jsem si v klidu kouřil svou cigaretu a uvažoval o tom, co se dnes stalo. Bylo to tak špatné. Choval jsem se jako idiot. Ale on mě tak naštval. Nechoval se ke mně taky zrovna nejlépe. Už doma, když jsem ho masíroval, byl rejpavý. Jako by byla moje vina, že ho všechno bolí. Jestli je to vážně kvůli té noci, už se to opakovat nemusí. Nehodlám mu ubližovat. Mohl něco říct. Ale on chtěl víc a víc, stejně tak jako já. O tom kině snad raději ani nemluvím. Ale co jsem řekl nebo udělal tak špatného? Měl jsem jen dobrou náladu. Vím, že jsem mluvil hlouposti, které mě teď mrzí, ale on mi taky neříkal zrovna nic pěkného. Křičel na mě. Snad i víc než tehdy před klubem. Ah, zase se vracím zpátky. Už nechci. Na to místo nikdy. Kdyby toho všeho nebylo, nic by se nemuselo stát. Já bych tady teď možná ani neseděl a Tom by byl spokojenější. Navíc to s tím idiotem Alexem. Nechápu, proč jsem ho zrovna dnes musel potkat. To byla poslední kapka. Nesnáším ho po tom všem. Jak se jen opovažuje takhle mluvit, když Toma ani nezná? Hajzl! Rozhodilo mě to. Proto jsem možná jednal tak unáhleně. Ale rozhodně si nenechám kazit vztah s člověkem, kterého miluju, kvůli tomuhle blbečkovi.
Jakmile dokouřím už třetí cigaretu, seberu se a rozejdu se zase nahoru. Jdu pomalu. Loudám se. Mám špatný pocit. Nebude se mnou mluvit. Nebude chtít ani vyslyšet mou omluvu. Kdybych z toho parkoviště odešel k sobě do bytu, udělal jsem možná lépe. Oh, Bille, jsi idiot. Neuvažuj takhle. Musím to řešit. Nemůžu před tím utíkat. Tolik se ale bojím, že ho ztratím. Spíš se bojím víc toho, že už ho pomalu, ale jistě ztrácím. Sice to byla dejme tomu naše první hádka, ale o to víc mě to zasáhlo. Mrzí mě nejvíc to, jak jsem mluvil. Co jsem mu řekl. Jak jsem se k němu choval. Ale já… se jen bránil. Rozejdu se rychleji. Když už stojím u dveří, chvíli nervózně přešlapuji, ale nakonec tiše odemknu a vejdu. Zuju se, boty uklidím a rozejdu se do obýváku, kde ho vidím. Nejistě k němu dojdu a postavím se kousek od pohovky.
Stojím tu jak na hanbě a dobře mi tak! Když se ale podívám pořádně, uvidím ho, jak spí. Zatraceně, tady se ale nevyspí. Měl by si lehnout do postele. Já bych si přece mohl lehnout sem. On si potřebuje odpočinout. Tak ale co teď. Když se ho pokusím přenést, možná se mi to podaří, ale probudím ho. Když si půjdu lehnout do ložnice, neusnu. Pokud půjdu domů, bude to ještě horší. Jestli si k němu přilehnu, nebude to ani pro jednoho z nás příliš pohodlné a po tom všem, nevím, jak by na to reagoval.
Tiše se posadím do křesla vedle pohovky a dívám se na něj.
Neměl bych na to ani pomyslet ani si to říkat, ale je mi ho líto. Je chudáček tak vyčerpaný, proto tady zřejmě usnul. Natáhnu se pro ovladač a vypnu televizi, čímž vymizí veškeré světlo z pokoje, ale i tak na něj vidím. V rychlosti si ještě nařídím budík, ale zvuky na mobilu vypnu.
Kdyby tak šel vrátit čas a já mohl dnešní den nechat běžet od začátku od toho okamžiku, co jsem se probudil, všechno bych udělal jinak. Ale bohužel, stalo se. Teď to už nezměním, ani kdybych se rozkrájel na miliony kousíčků. Jediné, co teď musím udělat je, pokusit zamhouřit aspoň na chvilku oči, protože jdu zítra do práce. A hlavně… musím se Tomovi omluvit. Při pohledu na něj jsem si pořád dokola promítal dnešní den a víc a víc viděl ty chyby, které jsem napáchal. Pořád jsem přemýšlel nad tím, co udělat, až jsem vyčerpáním zhruba po třech hodinách usnul.
Ale probudil jsem se ještě o dost dříve, než mi zazvonil budík. Proto jsem ho vypnul, aby toho andílka, který stále tvrdě spal na pohovce, nevzbudil. Zvedl jsem se a šel do koupelny. Udělal jsem si ranní hygienu. Jen trošku jsem se upravil. Neměl jsem náladu na nějaké fintění se. Rychle jsem se pak odebral do ložnice a převlékl se. Když jsem byl hotov a chystal se k odchodu, plácnul jsem se do čela. Málem bych na to zapomněl. Vyhrabal jsem z tašky blok, který jsem neustále nosil při sobě. Společně s ním jsem vytáhnul i propisku a posadil se na kraj postele a začal psát.
‚Dobré ráno, Tomi,
mrzí mě, že jsi usnul na pohovce. Měl sis v klidu lehnout do postele. Stejně jsem to nevydržel a strávil jsem celou noc u tebe. Nechtěl jsem si k tobě přilehnout, abych tě nevzbudil, ale to je teď fuk. Já ani nevím, kde začít. Chtě nechtě musel jsem odejít do práce. Vím, že tohle je velice neosobní, ale nemůžu to v sobě dál dusit. Uvědomil jsem si, jakou chybu a ne jednu jsem udělal. Chci se ti za včerejšek moc omluvit a nejen tímhle způsobem. Až se uvidíme, omluvím se ti znovu, ale potřebuju to ze sebe dostat už teď. Vážně mě to mrzí. Choval jsem se jako idiot. Prostě mě mrzelo, že jsi měl včera špatnou náladu. Nechovali jsme se k sobě nejlépe. A Alex byl poslední kapkou. Rozrušil mě. Omlouvám se ti.
Prosím, najez se, vezmi si prášky a odpočiň si. Pokud tě můžu požádat, ozvi se mi. Budu rád. Nevím, kdy se vrátím z práce. Musím si včerejšek nadělat. Ale pokusím se přijít co nejdřív, protože mi už teď chybíš. Odpusť mi to, prosím.
Miluju Tě.‚
Papír z bloku vytrhnu a blok s propiskou si zase uklidím. Vezmu si tašku a vykročím. Dopis mu položím na konferenční stůl, který je v obýváku, a nahnu se nad něj.
„Spinkej,“ pošeptám tichoučce a dám mu drobný polibek na tvář. Tiše pak odejdu do chodby, kde se obuju a pak vyjdu ven z bytu. Zamknu za sebou dveře a vydechnu.
Musíš, Bille. Tak jsem tedy vykročil a rozešel se ven. Hned jsem nabral směr centrum a rozešel se do práce.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Tak tenhle díl byl fakt extrémní zkrat. Nevím, koho se mám zastávat, spíš to byla špatná shoda okolností i s tím Alexem a Tom nejspíš opravdu neměl svůj den, což mám vyzkoušený na vlastní kůži, jaké to je. Bohužel, jeho cholerické výlevy si Bill opravdu nezasloužil a Tomova nálada to neomlouvá. Stejně ale měli zůstat doma a nic z toho by se nestalo, to už je teď ale jedno, nic z toho se nedá vrátit.
Doufám, že Tom Billovu omluvu přijde a všechno se postupně urovná, hádky těm dvěma nesluší. Bohužel, mám pocit, že Tomovu náladu zapříčinila hlavně absence jeho prášků. Nejvyšší čas, aby s tím svinstvem skončil :-/
jak tom na začátku žárlil to bylo úplně ňuňu ♥ Ale dalo by se říct že to pak vedlo k té jejich hádce. Poslední dobou se hádají kuli každé malichernosti, asi bych je oba propleskla aby se už nechali. Tom měl opravdu za tím Robem jít, vzít si prášek a všechno by bylo OK. Stejně si myslím že jeho chování se od těhle 2 věcí určitě vyvíjí. Furt mě vrtá hlavou co to bere za svinstvo. Určitě to nebude nic dobrého když na tom (podle mého názoru) začíná být závislý. Opravdu doufám a věřím že si Billův vzkaz přečte a vezme to. I když omlouvat by se měl myslím on. Všechno pak zase bude (aspoň na chvilku) v pohodě. 🙂
Miluju tuhle povídku ♥ těším se na další díl. 🙂
Já věděla, že se něco takového stane. Taková hádka. Ale snad se to zase urovna. A ten Alex mě teda fakt překvapil. Ex… Jo a souhlasím s Rachel s timi prášky. To dělají ty prášky 😀 jinak by se takhle nechoval, když už skončil s Robertem, nebo si dal aspoň pauza 😀 takže to na něj vliv mít nemůže.. No vlastně se nehorázně moc těším na další díl a doufám, že se to s tím Tomem a Billem vyřeší a bude to jako dřív, ale asi to tak snadno nepůjde. I když jak je asi jasný, tak Tom Billovi podlehne, takže.. A nebo to může být úplně jinak.
No to som strašne zvedavá ako Tom zareaguje.
Ach jo…šíleně mě mrzí,že se hádaj…a teď do toho ještě ten Alex…no super :/
Snad se to už zlepší,ale upřímně se obávám…myslim si,že se tam ještě určitě objeví ten Alex..
Skvělej díl :o)
Taky mě mrzí, jak po sobě kluci štěkali. Doufám, že to Tom přijme a přinejmenším se taky omluví, protože to vážně trochu přeháněl. Já být Bill, tak po něm taky v obraně štěkám.
[6]: To jo no..taky bych štěkala..
Tom byl fakt nepříčetnej..I když zase…chápu..nebylo mu dobře…má problém sám se sebou..ach jo…
co se má co Tomovi omlouvat Bill??? do háje… že potkal Alexe, to se stane, a jestli se ten copatej kripl nadále hodlá cpát práškama a chovat se jak kápo nejvyšší, tak budu i ráda, kdyby se na chvíli Bill s Alexem stmelili! idiot jeden, dneska mě fakt nasral, gangsta jeden… chová se hůř, než moje extřídní při menstruaci!!! 🙁
[8]: :D:D:D:D:D:D:D:D😀 Tvoje extřídní při menstruaci :DD Bože :DDD No jinak k povídce.Nechápu proč se Bill omlouval té rasta opici ale bohužel to má v povaze.Celkem mě překvapil ten zkrat ale příjemně.Tímhle jsem si tu povídku ještě víc oblíbila ;)) Ale bojím se jak povídka skončí.Když je Tom v takový 'branži' tak se vážně bojím aby se ani jednomu nic nestalo.Doufám že to bude v pohodě :))