No one is innocent II – I will love you forever 13.

„Copak?“ šeptnu a prohrábnu mu vlasy, koukám se mu do oček. Jo, miluju jeho oči, jsou překrásné.

„Taky pro tebe něco mám,“ usměje se a začne hrabat pod naším velkým polštářem. Jo, říkal jsem si, že mě tam… něco tlačí. Vytáhne balíček, zabalený v červenočerném obalu.
„Moc tě miluju. Tady máš ode mě takovou… maličkost, k našemu výročí.“ Zamrkám a vezmu si to do rukou. Kouknu na Billa a usměju se.
„Nemusel jsi mi nic dávat, víš, že mi stačí, když jsi spokojený ty.“ Políbím ho na rty. Kouknu zpátky na věc v rukou. Zajímalo by mě, co to… asi je. Ale to se nedozvím, dokud to nerozbalím, že? Ale… Jak jsem Billovi řekl. Jediné, co potřebuju ke štěstí, je šťastný Bill. Začnu to rozbalovat. Vykoukne na mě černobílá kšiltovka, bílý šátek a ve stejné barvě veliké tričko. Je u toho ještě barevný šátek.

„Musel, protože tě moc miluju, víš,“ usměje se na mě Bill a trošku se odtáhne. Cítím, že se mi dívá do tváře.

Překvapeně zamrkám a usměju se. Zvednu k černovláskovi u mě na klíně pohled a nadšeně se usměju. Je to… Opravdu pěkné, je milé, jak Bill ví, co se mi líbí.
„Oh. Moc děkuju, lásko,“ zašeptám.

(Bill)

„Nemáš za co, Tomi,“ usměju se na něj a procítěně ho políbím. Jsem opravdu moc rád, že se mu dárek ode mě líbí tak moc. Přinejmenším tak, jako se mně líbí prstýnek od něj, který je opravdu strašně moc… Nádherný. Ne, není nádherný. Je… Přenádherný, tak. Spokojeně se na něj culím. Natáhnu se pro skleničku s pomerančovým džusem a napiju se. Olíznu si rty. Tom si utáhne gumičku, která mu stahuje dredy a spokojeně se zavrtí. Usmívá se.

„Je… Pěkné, jak víš, co se mi líbí, opravdu přesně!“ vezme si tu čepici a nasadí si ji na hlavu, začne si ji na hlavě pečlivě upravovat, spokojeně se usmívá. Taky se na něj usměju. Pohladím ho po paži a pak ho políbím na krk. Je… Zvláštní, že teď jsou polibky na krk stejné jako na rty. Dřív to bylo něco úplně jiného. Dělali jsme to jen občas. Přejedu mu rty po tepně. Cítím, jak mu v ní pulzuje krev.

„Vidíš? Znám tě… Jako své boty,“ zasměju se a přikývnu. Jo, své boty znám opravdu hodně dobře. Miluju je, ale ne tolik jako Toma. Kdybych si měl vybrat mezi nimi a Tomem… Zvolil bych Toma. Zvolil bych ho za všech okolností. Vzdal bych se všech věcí, ale… Hlavně ne Toma. Prohlížím si ho. Opravdu mu to moc sluší. Je to dokonce mnohem hezčí vidět na něm takhle naživo, než když jsem si to představoval v obchodě. Klidně se na mě usměje a majetnicky si mě k sobě přivine.

„Jsi úžasný, víš to?“ vydechne mi tiše do krku a začne mi jezdit dlaní jemně po zádech.

„Pořád ne tolik moc jako ty,“ spokojeně vydechnu a otřu se mu svým nosem o jeho. Políbím ho na znamínko na tváři a poté ho olíznu špičkou jazyka. Miluju tu malou, hnědou tečku na jeho tváři. Je… Roztomilá. Taková pěkně medvídkovská. Pevně ho obejmu kolem ramen a políbím na ucho.

„Půjdeme spolu do té vany?“ usměju se a pohladím ho pod tričkem po břiše. Zamručí mi na souhlas. Pohladí mě s úsměvem na tváři.
„Teď hned?“ šeptne a vytáhne jedno obočí, na rtech mu stále hraje úsměv, jen teď… Malinko jiný. Natěšený úsměv? Taky se usměju a dám mu malou pusinku. Takovou dětskou… Ale ne uslintanou.

„Ano, teď hned,“ přikývnu. Opravdu se strašně moc těším. Já, Tom, vana plná teplé vody, pěny, a možná i… svíčky? Zní to tak moc úžasně… Přemýšlím. Dala by se atmosféra ještě nějak… jinak zlepšit? Olíznu si rty a zamyslím se.

„A co všechno máš v plánu na dnešní večer?“ zašeptá mi u ucha, kam mě políbí, lehce, ale rty na něm ještě chvíli nechá položené. Spokojeně přivřu oči. Nadechnu se. Je… moc úžasné, cítit u sebe tak blízko člověka, kterého bezmezně milujete…

„Nevím. Uvidíme, jak se to vyvine,“ pousměju se. Bude opravdu hezčí, když situaci necháme volný průběh, než kdybychom něco plánovali nebo ne?
„Mmm… To se mi líbí,“ zamumlá mi Tom proti rtům, na které mě políbí.

„Je to zatím… Pěkný den, viď? Ale… Hádám, ještě lépe bude pokračovat.“ Začne mě konečky prstů hladit těsně pod lemem trička na kůži na zádech. Spokojeně se usměju a víc se na něj natisknu. Opírám se mu do prstů.

„Jo. Je to moc nádherný den. A bude pokračovat… Určitě ještě hezčeji,“ přikývnu a políbím ho na krk. Koukám kolem sebe. Hledám… Viděl jsem tady takovou velkou tmavě modrou svíčku, ale nemůžu ji teď nějak… najít. Tom se spánkem položí ke mně na rameno a s tichým povzdechem zavře čokoládové oči. Rty tře o kůži na mém krku a hladí mě pomalu po zádech.

Hladím ho po zádech a ochranitelsky ho tisknu k sobě. Políbím ho do dredů. Nikdy se mi takovýhle styl úpravy vlasů nelíbil, ale… Na Tomovi je to hezké. Tomovi dredy sluší a stará se o ně. Jeden z mých oblíbených si namotám na prst a hraju si s ním.

„Miluju tě princi,“ zašeptám mu u ucha, na které ho následně políbím. Vsaju mezi rty jeho lalůček – vím, jak potom šílí, když to dělám. Cítím, jak se mu lehce otřou řasy v zamrkání o můj krk. Ztěžka mi vydechne proti kůži.
„Taky tě miluju,“ zašeptá a rukou, kterou mě hladí po zádech, mi vjede pod tričko. Opatrně mi po kůži přejíždí konečky prstů do abstraktních vzorců, sem tam přejede i nehty, bezbolestně, jemně. Odevzdávám se Tomovým dotekům a spokojeně vydechuju. Víc se tisknu na jeho tělo. Chci ho cítit celého, nejen prsty. Dám si hlavu mezi jeho krk a rameno. Přivřu oči a nadechnu se. Tom voní tak… Moc omamně. Zbožňuju tu vůni.

„Nádherně voníš,“ otřu se mu o linii krku pomaloučku nosem. Tom jen něco s úsměvem broukne. Usmívá se, v jeho hlase to poznám.
„Nechtěl jsi jít do vany, lásko?“ broukne malinko nedočkavě a tiskne si mě k sobě.

„Chtěl jsem jít do vany. Moc…“ přitakám a svléknu mu tričko. Přivoním k němu. Voní tak stejně krásně jako Tom… Pečlivě ho poskládám a položím vedle sebe. Pohladím Toma po boku. Usměje se a to samé udělá i s mým tričkem. Přitulí si mě zase k sobě, je teď takový… Hodně přítulný. Tiskne mě k sobě a něžně se mě dotýká, kde může.
„A… Můžu si tě tam sám odnést?“ zamumlá mi do krku, kam mě políbí. Spokojeně vydechnu a otřu se mu svým hubeným břichem o jeho svalnatý. Spojím mu ruce na týle.
„Mh… Pokud se nestrhneš, tak můžeš,“ přikývnu a začnu ho líbat pomaloučku na krku. Laskám každý centimetr hebké kůže.

(Tom)

Tak. Dneska se o Billa hodlám pozorně starat. Blbost… To zkouším dennodenně. Čím dál víc mám chuť s ním do té vany vlézt. Pousměju se a pomalu z postele, a i když nerad, tak i z Billova objetí, vstanu na nohy. Natáhnu k němu ruku, kterou přijme a pomůžu mu postavit se na nohy. Ano, chci ho tam odnést. Nemůže být těžký, Bill určitě ne, naopak.

autor: Catherine & Sch-Rei