autor: Terý
Bill:
„Kaulitz!“ ozve se z ředitelny docela naštvaným hlasem. Protočím oči, zvednu se a jdu k ředitelně. Vejdu dovnitř a podívám se na tak středně tlustého chlápka se strništěm. Sedí tam s kamennou držkou a něco si zapisuje. Stojím tam a čekám, jestli se uráčí mluvit, nebo jestli mě tu nechá stát ještě hodně dlouho. Nejradši bych mu dal facku a odešel bych, ale myslím, že to mi za to nestojí.
„Posaďte se, pane Kaulitz,“ pokyne rukou na židli před sebou. Přikývnu a usadím se. Chvíli se pořád dívá do papírů, které má na stole, ale když si vzdychnu, tak ke mně konečně zvedne pohled.
„Víte co jste udělal, pane Kaulitz?“ položí propisku, kterou držel v ruce a podívá se na mě. Jen zakroutím hlavou a poslouchám, co z něj vypadne dál. „Takže vy nevíte?“ zvýší hlas a narovná se. Znovu zakroutím hlavou. To vypadá, jako bych udělal něco jemu, ale to je blbost. Nic jsem tentokrát neudělal. Nebo jo? Podívám se na něj s pozvednutým obočím.
„A co takhle ta červená barva v bazénu? Dneska když paní Larvingová šla s děvčaty na hodinu plavání, tak dostala málem infarkt. Celých 10 let se stará o bazén a nikdy se nic takového nestalo. Ale jakmile sem přijdete vy, tak se najednou stane toto. Není to trochu podezřelé?“
Přesednu si na židli do jiné polohy, aby se mi lépe sedělo, a podívám se zpět na ředitele.
„Oh, a vy myslíte, že s tím mám něco společného? Tak to jste na omylu. Myslíte, že mám potřebu sem do školy nosit barvu? Tak to asi těžko. Ale u jednoho kluka jsem červenou barvu viděl. Měl byste se zeptat svého synáčka. Určitě o tom bude něco vědět!“ zasměju se.
„No, tak to nezkoušej hochu. Na mýho Andrease to házet nebudeš. To je slušný kluk,“ založí si ruce v bok a podívá se na mě. Připomíná mi malou holku, která brání svůj kočárek.
„Oh jistě. Já zapomněl. Vy jste ale naivní. Je vidět, že svého synáčka moc neznáte. Je to magor. Nemá to v hlavě v pořádku,“ usměju se na něj a znovu se opřu o židli. Vidím na něm, že jsem ho docela vytočil a nevadí mi to.
„Prosím? Tak chlapečku, dávej si pozor na pusu, nebo bys tady odsud mohl rychlostí blesku vystřelit!“
„Vážně?“ zvednu se. „Myslím, že za to, kolik si berete od táty za mé studium, byste mi měl spíš lízat prdel!“
„Cože? Co si dovoluješ, ty spratku! Dneska budu volat tátovi, ať se dostaví do školy. Myslím, že nebude rád, že sem bude muset kvůli tobě až z Ameriky.“
„Ježiš, zavolejte si, koho chcete. Nebudete na mě házet špínu, kterou udělal váš syn, to ani omylem!“ vidím, že je už docela vytočený. Na čele mu stéká kapka potu a obličej má celý červený. Teď mi pro změnu připomíná býka, který se chystá do boje. Najednou se však uklidní a podívá se na mě.
„Jdi do třídy!“ ukáže rozhodnutě na dveře. Zvednu se a bez nějakých připomínek odejdu. Myslím, že už jsem ho vyprovokoval dost. Ale jako, nebude to na mě házet. Vím, kdo to udělal a také vím proč. Chtěl to na mě hodit hajzl.
————–
Tom:
Vezmu kufry a táhnu je k autu. Sice jsem se tam těšil, ale čím více se to blíží, tím více se mi tam nechce. Nevím proč. Asi se bojím o Billa. Přeci jenom mu chtěli ublížit, a teď tu nebude nikdo, kdo by mu když tak pomohl. Jasně, bude tu mít Terezu, ale ta proti nim přeci nic nezmůže. Je snad ještě křehčí než Bill. Ale o ní vím, že se o sebe postará, vlastně všichni vědí, že je to moje sestra, tak si na ni nic nedovolí, ale bojím se, že na Billa ano. Budu si s ním každý den psát. Snad mi tam půjde ten zahraniční tarif, minule když jsem byl v zahraničí, tak mi nešel a docela mě to naštvalo, tak doufám, že tady to půjde.
Když všechny ty kufry dotáhnu do auta a zavřu ho, na chvíli se opřu o kapotu. Tahal jsem to i za tátu, asi si neumí odnést pár kufrů. V nějakých mi přišlo, jako by tam měl cihly, nebo něco takového, protože byly docela těžké. Rukou si otřu čelo a podívám se na hodinky.
„Doprčic,“ vyjeknu. Musím ještě za Billem, musím se s ním rozloučit a za 2 hodiny už jedeme. Nic nikomu neřeknu, je možné, že mě budou hledat, ale to je jedno. Seberu se a běžím k domu, kde bydlí Bill.
Zazvoním na zvonek, a když nikdo nejde, tak se o něj opřu. No tak, Bille, vím, že jsi doma.
„Jakej kokot!“ slyším za dveřma. Asi jsem ho vzbudil, ale co. Potřebuju se s ním rozloučit. Když se otevřou dveře, nahodím nevinný úsměv a zvonit přestanu.
„Ahoj.“
„Jsi norm… Ahoj Tome. Promiň, spal jsem a nevěděl jsem, že jsi to ty. Pojď dál,“ ustoupí, otevře dveře a pokyne mi rukou, abych šel dovnitř. Neváhám a vstoupím. „Proč jsi přišel? A v 7 ráno?“ podívá se na mě a jednu ruku si dá před ústa a zívne si.
„No v 9 jedeme a já jsem se s tebou přišel rozloučit,“ mrknu na něj. V tu ránu, jako by se probral a zbystří.
„T-ty jedeš už teď?“ Přikývnu. V tu ránu ho mám obmotaného kolem sebe. Objímá mě a říká mi, jak strašně mu budu chybět. Musím se nad tím zasmát. Nečekal jsem, že mu budu až tak chybět, a navíc, je to jen měsíc, to snad vydrží. Spíše se bojím, jestli to vydrží s těma pakama, ale snad jo. Nemůžu říct tátovi, že s ním, nejedu, už se mnou počítá, a navíc, budu v Americe. V tom nejkrásnějším místě světa. Těším se tam, ale i netěším. Mám takové smíšené pocity, ale jsem rozhodnutý tam jet.
„Ale no tak, Bille,“ zasměju se a pohladím ho po vlasech, když už mi asi po 10 řekne, že mu budu strašně chybět. „Ty mně taky, ale to přežijeme. Měsíc není zas tak strašná doba, nemyslíš?“ usměju se.
„Stejně mi budeš chybět. Dávej tam na sebe pozor a vrať se v pořádku.“
„Neboj, budu. To ty tady na sebe dávej pozor. A neboj, jestli ti někdo něco udělá, tak si to s ním potom vyřídím,“ zasměju se a dám ho od sebe. Má slzy v očích. Bože, to mě má až tak rád?
„Ale no tak, Billí,“ usměju se a pohladím ho po tváři. „Vrátím se v pořádku. Neboj… NEZŮSTANU TAM,“ poslední část věty zdůrazním, aby věděl, že zase přijedu zpět. Je mi to divné, že se takhle chová. Nejdříve mě nesnášel, a teď skoro brečí, když odjíždím.
Přikývne a usměje se na mě.
„Musím jít,“ úsměv mu oplatím a ještě jednou ho obejmu. Jo, bude mi chybět, ale jak říkám, je to jen měsíc a to budu muset vydržet. Měsíc neuvidím žádné kamarády, kteří mi také budou chybět. Vím, že Bill víc, protože je to nejlepší kamarád, který mi přirostl k srdci, ale v podstatě je to stejný kamarád jako ostatní. Je to trochu zamotané, ale to nevadí.
„Ahoj Bille. Měj se a ozvu se ti, hned jak dorazíme na místo,“ mrknu na něj a odtáhnu se od něj.
„Ahoj Tomi,“ usměje se a vyprovodí mě ke dveřím. Naposledy mu zamávám, usměju se a vrátím se k autu.
Ani si nikdo nevšiml, že jsem odešel. Což je dobře, protože by se to asi tátovi nelíbilo. Myslím, že už je vše potřebné sbalené. Beru si s sebou i kytaru. Asi bych to tam bez ní nevydržel. Zkusím Billovi složit melodii k dalším songům. Na mou žádost mi je dal okopírované, sice se trochu zdráhal, ale nakonec mi je dal.
„Můžem vyrazit,“ přijde k autu táta a usměje se.
„Ale tati, vždyť je ještě brzo,“ podívám se na hodinky, které ukazují 7:55.
„Já vím. Přesunuli nám let a letíme už v 9.“
„Aha,“ přikývnu a nastoupím si do auta. Ani s mámou se nemůžu rozloučit. Je v práci. Zase. Její syn jede na měsíc pryč a ona mi neřekne ani ahoj. Nevím, co by bylo lepší. Jestli mít mámu, která je, jako bych nebyl její syn, nebo ji nemít vůbec. Alespoň bych nebyl kvůli tomu vynervovaný, jak se ke mně chová.
Když vyjedeme, strčím do rádia CD hip hopových remixů a dám to naplno. Táta si už zvykl a nevadí mu to. Stejně za chvíli budeme na letišti, takže to moc dlouho poslouchat nebude. Doufám, že tam budou alespoň nějaké hezké holky. Zasměju se sám pro sebe.
Bill:
No a je pryč. Bude mi chybět a strašně moc. Ale nevidím se, že do Ameriky chtěl. Amerika je krásná. Vždycky jsem ji měl rád a jednou se tam vrátím, ale ne k tátovi. Budu tam žít sám. Nebo možná s nějakým přítelem. Úplně nejlepší by bylo s Tomem, ale to pochybuji. Chtěl bych tam odjed po střední studovat Hudební fakultu v Los Angeles. Kdybych se tam dostal, bylo by to to nejlepší, co by se mohlo stát. Mohl bych zpívat, což bych chtěl, ale myslím, že nemám moc velké šance se tam dostat.
Podívám se na hodiny a docela se zděsím. Ono už je půl 9? To to tak rychle letí? Za hodinu a půl musím být v té pekárně. Přesunuli to na dnešek, na 10. hodinu, takže si musím pospíšit, abych všechno stihl. Docela se tam těším, i když mám i strach, ale snad se to obejde bez problémů. Tedy, nikdy se neobešlo nic bez problémů, ale snad to bude v pohodě. Jen jestli nejsem trochu naivní. Nikdy jsem je neviděl a nevím, co jsou zač.
————–
Už tu sedím asi půl hodiny a pořád tu nikdo není. Je mi to divné, ale třeba mají jen zpoždění. Jsem docela zvědavý, kdo přijde, protože znám jen… No, já vlastně nevím, jak se jmenuje, ale to mi snad řekne. Nelíbí se mi v tomhle prostředí. Ale co se dá dělat, když se tu schází pořád. Asi si na to už zvykli.
Zezadu začínám slyšet nějaké hlasy. Myslím, že už jdou.
autor: Terý
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
hrozne sa o Billa bojím, vôbec sa mi nepáči že tam išiel 🙁 ale aj tak som hrozne zvedavá čo sa stane a ako to dopadne, a tiež čo bude Tom robiť v tej Amerike.. moc sa mi to nepozdáva ale veď uvidíme
Tak tenhle dílek byl vážně úplně dokonalej!!!!Já jsem se tady ušulala nad tím Billem jak šel otevřít ty dveře ale já bych moc vlídna asi taky nebyla kdyby mně někdo vzbudil v sedm ráno XD…No a pak jsem se následně rozplynula nad tím jak Bill na Tom vyskočil a nechtěl jej pustit!!A v škole samozřejmně musel někoho vytočit…to už je v téhle povídke asi tradice, kterou miluji!!!A Andreas je protivnej když to na něho chtěl hodit ale Bill se nedal a proto ho mám mooooc rada……A jsem vážně zvědavá na tu pekáren….Podle mně tam jít NEMĚL, protože to vúbec nevizerá dobře a ten trkvas dokonce ani neví, jak se ten kluk volá!!Ale jestli mu ten zatím neměnovaný kluk a jeho partia něco udělá tak se vplížím do tý povídky a ukameňuji jeho i ten zbytek!!!Straaaaaašně se těším na pokračování!!Tohle je vážně jedna z úplně nejlepších povídek a ty jseš jedna z úplně nejlepších autorek!!!!!!!
budem sa opakovať , ale Bill je trkvas 🙂
no bille, a seš v pr…! neměls tam chodit! a muselo to takhle skončit?! budu zas napnutá 😀
Bill je truhlik na n-tu to naozaj. Dufam ze bude v poriadku.
Strašně moc vám děkuju holky..:** ♥ Jste zlatý..;)**
Bill je magor… ˇ__ˇ
Tak jako první se omlouvám, že jsem neokomentovala už včera, ale já přišla totálně zbitá, koukla jsem asi v deset večer co je na blogu a šla spát. Takže tento díl jsem přečetla hned teď ráno a musím říct, je to hodně napínaví díl.
Tom odjel do Ameriky..hmm..ani se nedivím. Vždyckz jsem tam chtěla. Ne Los Angels jako jsou kluci, ani ne do New Yorku, tyhle poutní města mě moc neberou, já vždy chtěla na Floridu. Mýt tam dům..prostě skoro stejně jako Bill. Co mě ale odrovnalo úplně je ten konec. Ten magor tam vážně šel ???? OK. Budu klidná, vím jak mu je a že potřebuje přátele aby mu nechyběl zas tak strašně Tom..beru, ale líst za nějakou podivínskou partičkou se mi moc nelíbí. Divné je u to že jich jde víc najednou, mají spoždění a Bill ani neví jak se jmenuje.
Ach..mám divný tušení, já to asi do příštího dílu nevydržím! Terý..ty to dokážeš tak posat, že mi kolikrát naskakuje i husina. Jsi vyjímečná a asi nej autorka na blogu. Uveřejňuješ několik povídek zaráz, často ne-li pravidelně přibívají..obdivuju tě. Já mám čas tak na jednu a do toho pár jednodílek, víc toho nestíhám. Jsi úžasná a jsem hodněě zvědavá co se bude dít dál 🙂
[8]: Děkuju ti Stel..:)) Takovou chválu si snad ani nezasloužím..:')** ♥ Ten komentář od tebe vždycky tak moc potěší..:))** Taky mě láká Amerika, ale pochybuji, že se tam někdy dostanu..:D 🙂 Ae tk třeba jo…:) Opravdu ti děkuju..;)*
Samozřejmě moc děkuji všem..;)) JSem strašně ráda, že se vám povídka líbí, a že jí komentujete, protože to pro mě strašně moc znamená..:))
Téééda tak tahle povídka je super.Koment píšu trochu oppožděně,ale přece jen 😀 🙂
Je to skvělý,má to super příběh..A když jsem četla tenhle díl tak jsem si řekla přesně to,co tady psala Stela: Ten magor tam fakt šel..no tvl. Jsem zvědavá na příští díl..nemůžu se ho dočkat. doufám,že tu bude co nejdřív :o))Ale..fakt nechápu,proč Bill dělá takovouhle kravinu,proč tak riskuje…fakt nezná toho kluka..jenom ho viděl a prohodil s nim pár slov..,ale ani nezná jeho jméno,nezná lidi z tý party ..a ke všemu mu neni divný,že si dávaj spicha na takovymhle opuštěnym místě…ten má dost.no a ke všemu Tom je teď proč…ach jo Bille Bille.Ještě by byla pecka,kdyby v tý partě byl ten Denis nebo Andreas a nebo dokonce oba ! jáj..no uvidíme 🙂 moc se těšim :o)