Wicked Game 13.

autor: Gia

*** Tom***

Lehce jsem patou tenisky přikopl vrzající dveře, které se mermomocí odmítaly zavřít na doraz. Konečně se líně a s hlasitým protestem definitivně zavřely. Chvíli jsem balancoval s taškami v náručí, nakonec jsem nad gravitací přece jen zvítězil a unaveně dopadl na pečlivě ustlanou a vyrovnanou postel. Jen to zaskřípalo.

Tašky jsem nechal ledabyle rozházené po celém pokoji a unaveně jsem dolehl do přikrývek. Nahmatal jsem pod zadkem ovladač hifi věže a po chvíli se pokojem rozléhala moje oblíbená hudba. Měl bych jít nejdřív do sprchy, ale to chvíli počká. Založil jsem si ruce pod hlavou a tupě zíral na sněhově bílý strop.

Idylka mi příliš dlouho nevydržela. Vyrušil mě drnčící mobilní telefon, který zběsile poskakoval na nočním stolku hned vedle mé hlavy. Líně jsem se pro něj natáhl a zamžoural na blikající displej. Z něj na mě světélkovalo Andreasovo jméno a příjmení, a já překotně uvažoval, jestli hovor přijmout, nebo to odložit na později. Po chvíli jsem neobytný mobil přece jen položil zpět na místo. Měl bych Billovi trochu vrátit jeho starostlivost a péči. Přece jenom, už je to hezkých pár měsíců nazpět, co jsme společně strávili večer u televize nebo povídáním.

Donutil jsem se přetřídit prádlo z tašek a po hodině a půl jsem konečně zamířil pod sprchu. Převlékl jsem se do čistého oblečení, sejmul z věšáku červenou kšiltovku a poupravil rozcuchané vlasy. Konečně jsem se znovu začal trochu podobat tomu stvoření, které hraje na kytaru ve skupině Tokio Hotel :o)) Pomalu jsem se loudal dolů a přemýšlel jsem, co s načatým večerem…


*** Bill***

„Au!“ Vyjekl jsem a mírně nadskočil úlekem, když jsem se místo do černě nalakovaného nehtu kousl do prstu. Sport mě nikdy příliš moc nezajímal, přesto jsem teď nadšeně sledoval hokejový zápas z mistrovství světa, duel Česká republika – Německo. Pravidlům jsem nějak zvlášť nerozuměl a ani jsem to nepotřeboval. Zaujaly mě tvrdé souboje mezi jednotlivými hráči a zrudl jsem až za ušima, když jsem si uvědomil, že si místo dvou do sebe o mantinel narážejících hráčů… představuju sebe a Toma. Ze slastného snění mě vyrušilo zašustění Tomových kalhot a já program pohotově přepnul na hubení stanici.

„Odkdy sleduješ hokej, Bille?“ Vyzvídal podezíravě Tom a něco urputně hledal v likérníku. Nakonec se vítězoslavně obrátil mým směrem a na konferenční stolek položil láhev vodky i se dvěmi skleničkami.

„Tome, já nebudu.“ Máchl jsem odmítavě rukou a Tom se na mě protivně ušklíbl.
„Nevadí, dám si i za tebe.“ Sedl si vedle mě na pohovku, jen to zaskřípalo. Obě skleničky s naprostou přesností naplnil po okraj a bez mrknutí je do sebe obrátil, až jsem se oklepal.
„Brrrrr.“ Uteklo mi. Tom se uchechtl a rituál několikrát zopakoval. Potom se pohodlně opřel a se zaujetím sledoval hudební klipy v televizi. Nechtěl jsem být za sraba, a tak jsem doprovázen Tomovým posmíváním vypil asi tři panáky. No a stalo se, co muselo, když se mi téměř okamžitě začaly plést jak nohy, tak i slova.

„Chtěl bych ti něco říct, Tomí.“ Zaskučel jsem prosebně a Tom zakoulel očima zprava doleva :o))

„No? Co to zase bude za perlu, bráško?“ Snažil se o mírný tón. „Dáš si pár skleniček a už nevíš, čí jsi. Měl by ses více kontrolovat.“
Věděl jsem moc dobře, co dělám, jen jsem se uvolnil a bylo mi tak nějak lehko :o) Vyskočil jsem na nohy a postavil se před zapnutou televizi. Zrovna začal nový, docela povedený klip Avril :o)) Začal jsem smyslně kroutit boky a Tom se div nepřevrátil i s pohovkou :o)) Po chvíli jsem se beze studu přidal ke zpěvu té krasotinky, přitom jsem prozaicky ukazováčkem mířil na Toma.
„Hey, hey, you you! I want to be your girlfriend!“ Další pasáže jsem neuměl, ale tuhle jsem nadšeně opakoval, div jsem se nezalknul.
„Prosím, Bille, stačí, tuhle kravku fakt nemusím. A navíc, ty přece nemůžeš být moje holka, když jseš chlap.“ Klekl jsem si na všechny čtyři a líně se začal plazit bratrovým směrem, až jsem nakonec „zaparkoval“ mezi jeho stehny.
„Budu všechno, co si budeš přát, Tome, jen když mi projevíš trochu lásky.“ Tom nevěděl, kam s očima, a doslova vypískl radostí, když nás v téhle lechtivé chvilce vyrušilo drnčení domovního zvonku… Scheisse!!…

*** Tom***

S omluvným pohledem bratrovým směrem jsem se vymanil z jeho „imaginárního“ sevření a hezky svižně jsem si to namířil k neodbytnému návštěvníkovi. Bill se mezitím uraženě posbíral z podlahy a s funěním dopadl zpátky na pohovku. S do široka roztáhnutými rty do amerického úsměvu jsem otevřel dveře a Andreasova blonďatá kštice se mírně zatřepotala.

„To je dost, že jdeš, člověče. Div jsem si neumačkal prst.“ Postěžoval si na oko naštvaně a bez vyzvání, ostatně tak, jak byl zvyklý, si to napochodoval do předsíně. Cestou do obývacího pokoje mě nadšeně informoval o podrobnostech svého dnešního plánu.

„Mám pro tebe překvapení, Tome.“ Při těch slovech si důležitě poklepal na zadní kapsu u kalhot a Bill, který to celou dobu nasupeně pozoroval, velmi rychle stejně jako já pochopil. Neschvaloval mi to, že jsem si čas od času s Andreasem rád zahulil trávu, ale já s ním o tomhle tématu prostě odmítl diskutovat. Nemůže mi mluvit do všeho, co se týká mého života. Už tak na mě má až přílišný vliv. Chtěl jsem si zachovat kousek sebe samého. Šibalsky jsem na Andyho mrkl a nevnímal nabručeného Billa, který měl ruce bojovně založené v bok. „Skočím si nahoru, posaď se. Jen si vezmu mikinu a můžeme jít.“ Andreas se nenechal dvakrát pobízet a zabral místo hned vedle Billa.

*** Bill***

„Nezdravíš nebo co?“ Prohodil Andreas a bylo vidět, že mu na mé odpovědi ani za mák nezáleží, ať už by byla jakákoliv. Proto jsem svůj pohled znovu zabořil směrem k televizi a prostě ho ignoroval. Andreas si s tím vrásky rozhodně nedělal. Ochotně se sám obsloužil a do Tomovy skleničky si nalil vrchovatou porci vodky. Vypil ji stejně obratně jako před chvílí Tom, v tomhle si byli hodně podobní. Už odmalička se snažili o to, aby spolu ve všech neřestech drželi krok. A více méně se jim to dařilo.

„Jsem zvědavý, jak budeš brášku chránit dneska večer, Bille.“ Houkl do ticha a já značně znervózněl. Chtěl jsem mu to oplatit stejnou mincí, ale zrovna se ze schodů přiřítil udýchaný Tom. Andreas se pohotově zvedl z pohovky, ale neodpustil si, aby do sebe „nekopl“ načatou skleničku. Horlivě se začal soukat do bot a já se snažil pohledem vyhledat Toma. Přece jen se mi to po pár minutách snažení podařilo. Nechtěl jsem tu před Andreasem tropit nějaké rodičovské scény, přesto z mého pohledu musel vycítit, že s tím, co dělá, prostě nesouhlasím. Čekal jsem, až Andreas zmizí za pootevřenými dveřmi, kterými do místnosti pronikal studený, večerní vzduch.

„Tome, musíš to dělat? Copak alkohol nestačí? Copak ti nestačím já?“ Znovu jsem na něj spustil útočnou kanonádu, ale neměl jsem na vybranou. Nevěděl jsem, jak jinak ho mám zastavit. Zul si napůl obutou tenisku a přešel zpátky ke mně. Přiklekl a lehce se dotkl mého zápěstí. Téměř jsem se zachvěl :o(

„Bille, nikdy nebudu jen tvůj. Copak to nechápeš? Musím mít určitý životní prostor, který bude jen můj… a ve kterém nebudeš ty… Pochop to.“ Překvapně jsem na něj zamrkal a v mozku zpracovával větu po větě. Pořád mi to nějak nedocházelo. Nebo mi to dojít nechtělo :o(
„Tome…, ale já jsem přece tvůj bratr. Tvoje dvojče! Nemůžeš mě ignorovat. Nemůžeš mě od sebe odhánět. To nejde….“ Zoufale jsem se rozkřičel a bylo mi upřímně jedno, jestli to ten kretén slyší nebo ne. Šlo přece o Toma, o mého Toma! Tom zpupně zakroutil hlavou a mírně zvýšil hlas… to dělal málokdy.
„Jsi můj bratr…, ale nejsi můj partner, Bille. Prostě mě nemůžeš takhle kontrolovat. Chci trochu svobody.“ Teď už jsem se rozzuřil i já na nejvyšší možné obrátky.
„To znamená, nechat se ojet Andreasem?“ Nevím, kde se ve mně ta odvaha vůbec vzala, každopádně nevyřčená otázka byla na světě a já bych nejraději okamžitě utekl k sobě do pokoje. Uvnitř jsem se neuvěřitelně třásl při po myšlení, že mám pravdu. Pozoroval jsem bratrovy měnící se grimasy a po pravdě jsem se jeho odpovědi začínal bát. Obrátil se na patě a zamířil ke stále pootevřeným dveřím.
„On mi dá, ty ne!“ Štěkl naštvaně a u dveří se naposledy otočil mým směrem. „Nečekej mě, nevím, kdy se vrátím.“ Musel vědět, že i přesto, co řekl… čekat budu, klidně celou noc. Dveře se definitivně zavřely a já si znovu a znovu přemítal naši hádku.
„Ani nevíš, jak rád bych ti dal… Ty troubo…“

autor: Gia

betaread: Janule

3 thoughts on “Wicked Game 13.

  1. Ty vado..proč proč proč …:(( Proč jen Tom a Andreas…proč 🙁 je mi z toho smutno..:( 🙁 Já chápu,že Tom nechce Billovi znova ublížit a že si myslí,že by mu znova ublížil,kdyby s nim byl,ale TAKHLE  mu ubližuje ještě víc. To si jako myslí,že ho Bill přestane jen tak milovat..??..že prostě zapomene??to asi těžko Tome(teda já si to myslim…nemohla bych přestat,kdyby byl někdo,koho bych milovala).Ach jo jsem tak neuvěřiteně naštvaná,že se to ubírá směr Andreas…:( a zároveň mě to šíleně mrzí..chudák Bill.

  2. ale ten Tom mi přijde jako pako… jak že by mu nedal, on nechápu to Billovo snažení???… jako nevím, ale tohle mu asi fakt nedochází….

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics