Lehce jsem patou tenisky přikopl vrzající dveře, které se mermomocí odmítaly zavřít na doraz. Konečně se líně a s hlasitým protestem definitivně zavřely. Chvíli jsem balancoval s taškami v náručí, nakonec jsem nad gravitací přece jen zvítězil a unaveně dopadl na pečlivě ustlanou a vyrovnanou postel. Jen to zaskřípalo.
Idylka mi příliš dlouho nevydržela. Vyrušil mě drnčící mobilní telefon, který zběsile poskakoval na nočním stolku hned vedle mé hlavy. Líně jsem se pro něj natáhl a zamžoural na blikající displej. Z něj na mě světélkovalo Andreasovo jméno a příjmení, a já překotně uvažoval, jestli hovor přijmout, nebo to odložit na později. Po chvíli jsem neobytný mobil přece jen položil zpět na místo. Měl bych Billovi trochu vrátit jeho starostlivost a péči. Přece jenom, už je to hezkých pár měsíců nazpět, co jsme společně strávili večer u televize nebo povídáním.
Donutil jsem se přetřídit prádlo z tašek a po hodině a půl jsem konečně zamířil pod sprchu. Převlékl jsem se do čistého oblečení, sejmul z věšáku červenou kšiltovku a poupravil rozcuchané vlasy. Konečně jsem se znovu začal trochu podobat tomu stvoření, které hraje na kytaru ve skupině Tokio Hotel :o)) Pomalu jsem se loudal dolů a přemýšlel jsem, co s načatým večerem…
*** Bill***
„Au!“ Vyjekl jsem a mírně nadskočil úlekem, když jsem se místo do černě nalakovaného nehtu kousl do prstu. Sport mě nikdy příliš moc nezajímal, přesto jsem teď nadšeně sledoval hokejový zápas z mistrovství světa, duel Česká republika – Německo. Pravidlům jsem nějak zvlášť nerozuměl a ani jsem to nepotřeboval. Zaujaly mě tvrdé souboje mezi jednotlivými hráči a zrudl jsem až za ušima, když jsem si uvědomil, že si místo dvou do sebe o mantinel narážejících hráčů… představuju sebe a Toma. Ze slastného snění mě vyrušilo zašustění Tomových kalhot a já program pohotově přepnul na hubení stanici.
„Odkdy sleduješ hokej, Bille?“ Vyzvídal podezíravě Tom a něco urputně hledal v likérníku. Nakonec se vítězoslavně obrátil mým směrem a na konferenční stolek položil láhev vodky i se dvěmi skleničkami.
„Chtěl bych ti něco říct, Tomí.“ Zaskučel jsem prosebně a Tom zakoulel očima zprava doleva :o))
*** Tom***
S omluvným pohledem bratrovým směrem jsem se vymanil z jeho „imaginárního“ sevření a hezky svižně jsem si to namířil k neodbytnému návštěvníkovi. Bill se mezitím uraženě posbíral z podlahy a s funěním dopadl zpátky na pohovku. S do široka roztáhnutými rty do amerického úsměvu jsem otevřel dveře a Andreasova blonďatá kštice se mírně zatřepotala.
„Mám pro tebe překvapení, Tome.“ Při těch slovech si důležitě poklepal na zadní kapsu u kalhot a Bill, který to celou dobu nasupeně pozoroval, velmi rychle stejně jako já pochopil. Neschvaloval mi to, že jsem si čas od času s Andreasem rád zahulil trávu, ale já s ním o tomhle tématu prostě odmítl diskutovat. Nemůže mi mluvit do všeho, co se týká mého života. Už tak na mě má až přílišný vliv. Chtěl jsem si zachovat kousek sebe samého. Šibalsky jsem na Andyho mrkl a nevnímal nabručeného Billa, který měl ruce bojovně založené v bok. „Skočím si nahoru, posaď se. Jen si vezmu mikinu a můžeme jít.“ Andreas se nenechal dvakrát pobízet a zabral místo hned vedle Billa.
*** Bill***
„Nezdravíš nebo co?“ Prohodil Andreas a bylo vidět, že mu na mé odpovědi ani za mák nezáleží, ať už by byla jakákoliv. Proto jsem svůj pohled znovu zabořil směrem k televizi a prostě ho ignoroval. Andreas si s tím vrásky rozhodně nedělal. Ochotně se sám obsloužil a do Tomovy skleničky si nalil vrchovatou porci vodky. Vypil ji stejně obratně jako před chvílí Tom, v tomhle si byli hodně podobní. Už odmalička se snažili o to, aby spolu ve všech neřestech drželi krok. A více méně se jim to dařilo.
„Jsem zvědavý, jak budeš brášku chránit dneska večer, Bille.“ Houkl do ticha a já značně znervózněl. Chtěl jsem mu to oplatit stejnou mincí, ale zrovna se ze schodů přiřítil udýchaný Tom. Andreas se pohotově zvedl z pohovky, ale neodpustil si, aby do sebe „nekopl“ načatou skleničku. Horlivě se začal soukat do bot a já se snažil pohledem vyhledat Toma. Přece jen se mi to po pár minutách snažení podařilo. Nechtěl jsem tu před Andreasem tropit nějaké rodičovské scény, přesto z mého pohledu musel vycítit, že s tím, co dělá, prostě nesouhlasím. Čekal jsem, až Andreas zmizí za pootevřenými dveřmi, kterými do místnosti pronikal studený, večerní vzduch.
„Tome, musíš to dělat? Copak alkohol nestačí? Copak ti nestačím já?“ Znovu jsem na něj spustil útočnou kanonádu, ale neměl jsem na vybranou. Nevěděl jsem, jak jinak ho mám zastavit. Zul si napůl obutou tenisku a přešel zpátky ke mně. Přiklekl a lehce se dotkl mého zápěstí. Téměř jsem se zachvěl :o(
autor: Gia
Ty vado..proč proč proč …:(( Proč jen Tom a Andreas…proč 🙁 je mi z toho smutno..:( 🙁 Já chápu,že Tom nechce Billovi znova ublížit a že si myslí,že by mu znova ublížil,kdyby s nim byl,ale TAKHLE mu ubližuje ještě víc. To si jako myslí,že ho Bill přestane jen tak milovat..??..že prostě zapomene??to asi těžko Tome(teda já si to myslim…nemohla bych přestat,kdyby byl někdo,koho bych milovala).Ach jo jsem tak neuvěřiteně naštvaná,že se to ubírá směr Andreas…:( a zároveň mě to šíleně mrzí..chudák Bill.
ale ten Tom mi přijde jako pako… jak že by mu nedal, on nechápu to Billovo snažení???… jako nevím, ale tohle mu asi fakt nedochází….
Kdyby mu Bill byl po vůli tak by to bylo dobry?