
„Jsme doma!“ zatleskal jsem rukama. Rád jsem se vracel domů, i když koncertování a noci na hotelech byly rozhodně vzrušující. Přitulil jsem se k Tomovi a zaryl mu čelo do krku v místech mezi uchem a ramenem. Konečně jsem byl skutečně šťastný, nic mi nechybělo…
Jeho hlasité projevy postupně utichaly, dokud pouze nešeptal mé jméno. Věděl jsem, co jeho tiché prosby signalizují. Zatlačil jsem jazykem na vrcholek jeho vzrušení, ale to už můj milovaný bráška nemínil vydržet. Ústa mi vyplnila bílá tekutina doplňovaná Tomovým výkřikem.
Když se jeho dech vrátil do normálu a přestal křečovitě svírat povlečení, přitáhl si můj obličej ke svému a něžně mě políbil.
„Miluju tě,“ zašeptal a hladil mě ve vlasech.
Nikdy jsem se ani neodvažoval přemýšlet o tom, jaké by to asi bylo, kdybychom si s Tomem prohodili pozice. Od začátku našeho vztahu to probíhalo stejně, tak proč to tak z ničeho nic měnit? Ráno mě napadlo, že by to mohla být příjemná změna a že jsem vlastně zvědavý na další nepoznanou verzi své drogy.
Opatrně jsem do Toma vnikl, jako kdyby se při rychlejším pohybu rozpadl. Tuším, že tohle bude noc, na kterou nikdy nezapomenu. Celé tělo mi zaplavilo horko, z hrdla mi vyšel tichý blažený povzdech. Všechno se však rozbilo jako kousek křehkého skla, když k mým zalehlým uším dolehlo Tomovo tiché syknutí. Okamžitě jsem znervózněl a bál se dalšího pohybu.
„P-pokračuj,“ zamumlal Toma a já si všiml, že pod rukou pevně muchlá polštář. Rozpohyboval jsem tělo v rytmu tlukotu srdce a doufal, že to bude jen lepší. Nerad bych Tomovi působil jakoukoli bolest jen kvůli nějakému stupidnímu experimentu.
Zamyšleně jsem přirážel k jeho tělu a dusil v sobě vzdechy. Ze zamyšlení mě vytrhlo až Tomovo táhlé zasténání mého jména. Okamžitě strhl moji pozornost k sobě. Změna v jeho obličeji mi udělala radost. Stále ještě pevně svíral polštář, ale jeho obličej už byl uvolněný a oplýval spokojeným úsměvem.
Zbytek večera jsme se nesli na vlně extáze spolu. Blížilo se už k půlnoci, když jsem znaveně dopadl vedle Toma, položil mu spokojeně hlavu na hrudník a téměř okamžitě usnul.
Tom se usmál a pohladil Billa ve vlasech. Z jeho strany se ozývalo už jen spokojené oddechování proložené občasným zamlaskáním. Toma to nutilo přemýšlet o všem, co se stalo. Málem o tohle spokojené černovlasé klubíčko přišel jen kvůli své nenasytnosti. Teď už věděl, že by bez něj nedokázal žít. Stokrát radši měl svého Billa než 30 holek za měsíc, jejichž jména mu stejně nikdy neulpěla v paměti. Konečně našel svoje štěstí, které tu vlastně bylo celý jeho život, ale on ho jen přehlížel…
Od té doby jsem se každé ráno budil po boku Toma. Nikdy se nestalo, že bych ho viděl potají někde zvracet po noční návštěvě nějakého klubu, o kterém jsem se neměl dozvědět. Konečně jsem si byl stoprocentně jistý, že nemá nikoho jiného než mě, konečně jsem byl šťastný.
KONEC
autor: Helie
a ta psolední věta je jako coo?? XDD doufám, že bude aspoň druhá řada teda… když už to tak hezky ukončíš xD a jinak skvělá povídka, miluju ji ♥♥
[1]: Děkuju moc =)
No, druhou řadu zatím neplánuju… možná někdy časem 😀 Jen si neumím představit, že by některá z mých povídek měla mít jasný konec… Nikdy nevím, kdy se mi bude chtít pokračovat 😀
nádherná poviedka, krásny diel, úžasný koniec :)) a ešte mi do toho hrala hrozne pekná romantická pesnička xD ale tá posledná veta.. fakt by to chcelo pokračko 😉
[3]: děkuji, děkuji, děkuji =D
Já vím, snad někdy časem… uvidíme =)
no myslím, že bys plánovat určitě měla… nějaká další zápletka by se určitě ještě hodila x)
Už som túto poviedku čítala u Teba na blogu, ale dala som si repete, pretože je naozaj pekná 🙂