It’s a Game 12. (konec)

autor: Helie

Jak už jsem psala k minulému dílu, máme tu konec. Takže co bych k tomu tak napsala… 😀 Jsem ráda, že jste It’s a Game četli a rozhodně děkuju za všechny komentáře =) Teď už jen doufám, že budete s koncem téhle podívky spokojení, necháte mi tu nějaký ten komentář a budete číst další povídky, které sem pošlu 😀 Díky H. =)

Vtrhl jsem do našeho bytu, hodil tašku za dveře a vydal se na průzkum, jestli je vše v pořádku. Když jsem si dával druhé kolečko, našel jsem Toma nataženého na gauči. Rozjařeně jsem mu skočil do klína.

„Jsme doma!“ zatleskal jsem rukama. Rád jsem se vracel domů, i když koncertování a noci na hotelech byly rozhodně vzrušující. Přitulil jsem se k Tomovi a zaryl mu čelo do krku v místech mezi uchem a ramenem. Konečně jsem byl skutečně šťastný, nic mi nechybělo…

Laškovně jsem přejel jazykem po celé délce Tomova penisu. Zarýval prsty do povlečení a pokojem se rozléhalo jeho blažené sténání. Přitvrdil jsem, když mi zajel rukou do vlasů, zatímco druhou drtil prostěradlo. Svíjel se jako had. Dráždil jsem jazykem jeho přirození a s potěšením sledoval jeho reakce. Celým domem se rozhléhalo jeho sténání a výkřiky mého jména.

Jeho hlasité projevy postupně utichaly, dokud pouze nešeptal mé jméno. Věděl jsem, co jeho tiché prosby signalizují. Zatlačil jsem jazykem na vrcholek jeho vzrušení, ale to už můj milovaný bráška nemínil vydržet. Ústa mi vyplnila bílá tekutina doplňovaná Tomovým výkřikem.

Když se jeho dech vrátil do normálu a přestal křečovitě svírat povlečení, přitáhl si můj obličej ke svému a něžně mě políbil.

„Miluju tě,“ zašeptal a hladil mě ve vlasech.

„Chci tě,“ opáčil jsem a přejel jazykem po horním rtu. Tom se zasmál a znovu mě políbil.

„Máš mě mít,“ odpověděl a naznačil mi, že se mám otočit, ale já mu jen v odpověď na gesto zakroutil hlavou.

„Chci si to taky jednou vyzkoušet,“ zašklebil jsem se a v očích mi poskakovaly rozpustilé jiskřičky. Jeho výraz chvíli prozrazoval naprostý nesouhlas, ale v momentě, kdy jsem na něj udělal štěněcí očka, podlehl. Nadšeně jsem zatleskal a políbil ho.

Nedočkavě jsem mu přejížděl rukama po bocích a dravě kradl z jeho rtů polibky. Nenápadně jsem ho přetočil na záda, čímž jsem přerušil kontakt našich rtů. Rty jsem mu přisál ke kůži na krku a opatrně sjel rukou k jeho pozadí. Cítil jsem z něj všechnu nervozitu, tohle byla novinka pro nás oba. Opatrně jsem prsty promnul jeho vstup přesně tak, jak to vždy dělal on.

Ztuhnul, když jsem opatrně jeden prst strčil dovnitř a automaticky se natáhl po prvním šuplíku v nočním stolku, kde spočíval poslední dobou už nevyužívaný lubrikační gel. Vděčně jsem jej přijal.

Nikdy jsem se ani neodvažoval přemýšlet o tom, jaké by to asi bylo, kdybychom si s Tomem prohodili pozice. Od začátku našeho vztahu to probíhalo stejně, tak proč to tak z ničeho nic měnit? Ráno mě napadlo, že by to mohla být příjemná změna a že jsem vlastně zvědavý na další nepoznanou verzi své drogy.

Opatrně jsem do Toma vnikl, jako kdyby se při rychlejším pohybu rozpadl. Tuším, že tohle bude noc, na kterou nikdy nezapomenu. Celé tělo mi zaplavilo horko, z hrdla mi vyšel tichý blažený povzdech. Všechno se však rozbilo jako kousek křehkého skla, když k mým zalehlým uším dolehlo Tomovo tiché syknutí. Okamžitě jsem znervózněl a bál se dalšího pohybu.

„P-pokračuj,“ zamumlal Toma a já si všiml, že pod rukou pevně muchlá polštář. Rozpohyboval jsem tělo v rytmu tlukotu srdce a doufal, že to bude jen lepší. Nerad bych Tomovi působil jakoukoli bolest jen kvůli nějakému stupidnímu experimentu.

Zamyšleně jsem přirážel k jeho tělu a dusil v sobě vzdechy. Ze zamyšlení mě vytrhlo až Tomovo táhlé zasténání mého jména. Okamžitě strhl moji pozornost k sobě. Změna v jeho obličeji mi udělala radost. Stále ještě pevně svíral polštář, ale jeho obličej už byl uvolněný a oplýval spokojeným úsměvem.

Zbytek večera jsme se nesli na vlně extáze spolu. Blížilo se už k půlnoci, když jsem znaveně dopadl vedle Toma, položil mu spokojeně hlavu na hrudník a téměř okamžitě usnul.

Tom se usmál a pohladil Billa ve vlasech. Z jeho strany se ozývalo už jen spokojené oddechování proložené občasným zamlaskáním. Toma to nutilo přemýšlet o všem, co se stalo. Málem o tohle spokojené černovlasé klubíčko přišel jen kvůli své nenasytnosti. Teď už věděl, že by bez něj nedokázal žít. Stokrát radši měl svého Billa než 30 holek za měsíc, jejichž jména mu stejně nikdy neulpěla v paměti. Konečně našel svoje štěstí, které tu vlastně bylo celý jeho život, ale on ho jen přehlížel…

Od té doby jsem se každé ráno budil po boku Toma. Nikdy se nestalo, že bych ho viděl potají někde zvracet po noční návštěvě nějakého klubu, o kterém jsem se neměl dozvědět. Konečně jsem si byl stoprocentně jistý, že nemá nikoho jiného než mě, konečně jsem byl šťastný.

Gustav se o nás dvou nikde nezmínil, a dokonce se velkoryse rozhodl, že kdyby se něco stalo a případně se náš vztah nějakým způsobem ohrozil, bude se snažit nás krýt.

Akorát jsem si měl tehdy uvědomit, že štěstí je vratkavá záležitost a nikdy netrvá věčně…

KONEC

autor: Helie