autor: Saline A.
Stejně jako tenkrát, i nyní jsem seděl v křesle a nepřítomně zíral před sebe. Po včerejším večeru mě bolelo přinejmenším celé tělo. Přestože jsem byl na sex bez nějaké větší přípravy zvyklý, ten v předešlé noci byl vážně velmi prudký a hrubý. Bohužel jsem si nemohl ani slůvkem stěžovat, jelikož ten nápad pocházel z mé zhulené hlavičky.
Pokaždé jsem si přísahal, že na trávu už nikdy nesáhnu, ale okolnosti daly za své a já za Thibaultem se staženým ocasem přišel znovu. Chodil jsem za ním tak často, že Tom bouchl pěstí do stolu a rozhodl se Thibaulta počastovat návštěvou.
♥ FLASHBACK ♥
„Nazdar, Bille! Koukám, že sis přivedl návštěvu,“ zářivě se na mě usmál Thibault a podle našeho zvyku se mě na uvítanou vydal políbit, ale cestu mu rázně zakročil Tom.
„Opovaž se sáhnout na mého bratra!“
„Chápu to správně, že tohle nebude přátelská návštěva, Bille?“ okamžitě se zastavil a vrhl po mně rozezlený pohled.
„Promiň, nemohl jsem jinak, donutil mě!“ vystrašeně jsem se omlouval a modlil se ke všem svatým, aniž bych nějakého znal, aby se Tom uklidnil.
„Ty mlč!“ pohotově se na mě Tom otočil, ale vzápětí se vrátil k Thibaultovi. „Už nikdy se nedozvím, že’s Billovi prodal nějaké svinstvo, je ti to jasné?!“
„Má úcta, Tome,“ zavrčel a chvatně odešel. Zřejmě se, stejně jako já, obával, že by nemusel odejít úplně bez zranění, kdyby ještě chvíli setrvával.
♥ KONEC FLASHBACKU ♥
Přesně si pamatuju, jak jsme se společně sjížděli v jeho bytě, a poté se oddávali nejen sexuálním hrátkám. Dokonce si pamatuju na můj rozhovor s vodovodním kohoutkem – asi nikdy jsem si s nikým tak skvěle nepromluvil. Nechával mě mluvit, neskákal mi do řeči a tenkrát mi i odpovídal.
Tiše jsem se zasmál nad těmi vzpomínkami a unaveně vyhlédl z okna. Byl pátek, brzy ráno a spousta lidí rozespale kráčela směrem ke svým zaměstnáním s vidinou konce pracovní doby, která pro ně znamenala konec pracovního týdne, tedy alespoň pro většinu.
Za necelé dvě hodiny město začne ožívat pod úsměvy dětí, znuděně kráčejících do školy, a já bych v té době měl po správnosti vstávat, ale mé myšlenky měly v noci povídavou a mně nezbývalo nic jiného, než je uctivě vyslechnout.
Nakonec jsem toho ale nelitoval, jelikož mi připomněly, kdo vlastně, ve svém nitru, jsem.
Přál bych si možnost užít si jeden den podle svých představ, aniž by to vyvolalo nějaké důsledky. Nemožné přání, ale stále přání. A sny jsou to, co nás popohání kupředu. Sny a víra.
***
„Oh, ahoj,“ překvapeně jsem zamumlal, když se v mém zorném poli objevil rozespalý Tom ještě s ospalkami v očích.
„Dobré ráno,“ pomalu kývl a pohledem mě sjel od hlavy k patě. Mám dojem, že chtěl zkontrolovat můj stav.
„Jsem čistý a v pořádku.“
Znovu mě počastoval kývnutím a posadil se proti mně. Zírali jsme na sebe ve snaze rozpoznat, co se tomu druhému honí v hlavě, ale ukázalo se to jako zbytečné, protože dvojčecí spojení, o kterém jsme rádi a často mluvili, vykazovalo chyby, a my nevěděli, jak je napravit.
„Bille, promiň, ale musím se zeptat… Bylo to od Thibaulta?“
„Ne, od Joeyho, toho neznáš,“ pohotově jsem zalhal. Vážně jsem si nepřál, aby udělal další „přátelskou“ návštěvu. Kdo ví, jak by to dopadlo.
„Proč jsi za ním šel?“ starostlivě se naklonil.
„Bylo toho na mě moc. Naše neustálé hádky, výčitky vůči Chrisovi… Nezvládl jsem to, potřeboval jsem tomu na chvíli uniknout, být bez starostí,“ šeptal jsem s pohledem sklopeným k zemi. „Já vím, že jsem si mohl promluvit s tebou i s Chrisem, ale tohle je něco, co se odehrává ve mně, musím si to vyřešit sám, aniž bych přivolával strach o mou psychiku ještě někomu dalšímu.“
„Je něco, jak bych ti mohl pomoci?“
„Potřebuju kapelu. Zkoušet, zpívat, cokoliv zaměstná mou mysl. Mám teď až moc volného času na to, abych mohl přemýšlet. Nemám kde vybít energii.“
„Můžu zavolat Davidovi, jestli chceš,“ ochotně se usmál a jemně mě pohladil po hřbetu dlaně.
„Byl bys moc hodný, Tomi,“ úsměv jsem mu oplatil. „Možná po nás nějaká zkrachovalá televize zatouží.“
„Ty jsi blázen,“ krátce se zasmál. „Ještě nám budou platit za to, že se jim vecpeme do programu!“
***
„Omlouvám se, Chrisi, dnes večer nemůžu, máme rozhovor a vystoupení pro televizi,“ trpělivě jsem vysvětloval. Neunikla mi stopa smutku v jeho hlase.
„Myslel jsem, že si uděláme hezký večer.“
„Promiň, domluvíme se na jindy, ano?“
„Dobře. Měj se hezky, ahoj,“ pohotově zavěsil. Překvapeně jsem se podíval na hluchý telefon, ale s krátkým pokrčením ramen jsem ho odložil vedle zrcadla a dál se věnoval kouřovým stínům kolem mých očí.
Rukou jsem si labužnicky prohrábl vlasy, které volně splývaly kolem mého obličeje a dal stranou jediný dred, který neseděl přesně na svém místě.
„Bille, jsi hotový? Auto už je před domem,“ vtrhl do koupelny Tom. Zvedl jsem k němu pohled a usmál se. Slušelo mu to víc než obvykle.
„Sluší ti to,“ zopakoval jsem mu svou myšlenku nahlas a otočil se čelem k němu.
„Tobě taky, Bille.“
„Děkuju,“ zářivě jsem se usmál a sklonil hlavu, jelikož se mé tváře začínaly zbarvovat do ruda. „Tak, půjdeme?“
„Jasně,“ o kousek mi uhnul z cesty, abych mohl bezpečně projít.
„Bille, počkej!“ pohotově mě přitiskl na zeď v kuchyni, kde jsem si chytře odložil kabelku. Nijak jsem se nebránil, jen vyčkával. „Dnes ti to vážně sluší.“
„To už jsi říkal,“ pousmál jsem se.
„Jsi dokonalý,“ zašeptal a naklonil se ke mně, aby mi mohl věnovat nejjemnější polibek ze skladu jemných polibků.
„Dnes večer se s tebou chci milovat, Billy,“ šeptal mi do ucha a rukama jemně svíral můj drobný pas.
„Možná bych i…“ zasekl jsem se v půli věty, když hlasitě bouchly vchodové dveře.
„Ahoj, kluci!“ ozval se pištivý hlas Carrie. Hbitě jsem odstrčil Toma a hmátl po své kabelce.
„Vítej doma,“ zasyčel jsem s pohledem naštvaně zavrtaným do Toma a pohotově se kolem ní protáhl.
Pomalu jsem šel k autu, kde mě ještě rozrušeně zastavil Tom.
„Co se stalo, Bille?“
„Je konec, Tome. Dneškem končí vše, co se začalo tvořit,“ zamumlal jsem, nahodil svůj úsměv a vlezl za Géčkama. „Nazdárek! Chyběli jste mi, pánové!“
„Je konec, Tome. Dneškem končí vše, co se začalo tvořit,“ zamumlal jsem, nahodil svůj úsměv a vlezl za Géčkama. „Nazdárek! Chyběli jste mi, pánové!“
autor: Saline A.
betaread: Janule
Och bože… můžu tu… tu… echm… Carrie… zaškrtit? Prosííííím!
Jsem napnutá jak kšandy. Tady to bude ještě hodně zajímavý. Ale přeju klukům, aby jim to vešlo. Pevně jim věřim =o)
A mají po ptákách. Jo kdyby nastražili medvědí pastičky na ženský kolem baráku, tak se jim to nestalo 🙂 Taky na vás všechny ženský v těchto povídkách působí tak rušivě 😀
Dokonce si pamatuju na můj rozhovor s vodovodním kohoutkem – asi nikdy jsem si s nikým tak skvěle nepromluvil. Nechával mě mluvit, neskákal mi do řeči a tenkrát mi i odpovídal. =d =d =d D no to byl konec hned na začátku …musela jsem se pět minut smát =D