autor: Pajule
Ahoj všem, kteří si mě ještě alespoň trochu pamatují, a těm, kteří si pamatují především tuto povídku. A právě těm, kteří teď pátrají v paměti, zda jim to něco říká, dlužím omluvu. Víte, nebudu se tu rozepisovat s důvody, proč jsem se od ledna neozvala. Ví je Janule (předpokládám, že vám dochází, kvůli čemu – aneb aby věděla, jak to s mojí povídkou bylo, je a bude) a dál to šířit nechci. Omlouvám se.
Nemyslím si, že by se k této povídce vrátili všichni, kteří ji četli, ale budu ráda, když alespoň někdo ji bude ještě číst a „hodí“ mi pod pár posledních dílů ať už pochvalný nebo kritizující komentář. Ještě jednou se omlouvám a slibuji, že teď už budou díly opět přibývat normálně.
Pajule :o)
Našeho společného intimního života.
TOM
Snažím se Billovi vyrvat laptop z rukou, ale nechce mi ho dát a ke všemu se na mě divně kouká. I přesto, že se brání tomu, abych mu sebral počítač z rukou, stihne kliknout na Historii. Vidím to. Bill určitě musí pocítit, jak jsem okamžitě ztuhl. Vidím stránku, kterou jsem navštívil. Díkybohu, že je vidět jen ta jedna a jen ta poslední. Oddechnu si. Předpokládám, že Bill to rozklikne a bude hledat v jednotlivých záložkách, co se kalendáře týká a tak. Ovšem to, co si myslím, není pravda. Možná jsem udělal chybu, že jsem ty ruce dával z laptopu pryč.
„Hele, takovou žádnou stránku jsem nenavštívil…“ všimne si právě toho „mého“ posledního odkazu. K mému zděšení ho rozklikne. Webovou stránku začne zkoumat.
„Bille…“ začnu, protože mám takové tušení, že bych mu to možná měl vysvětlit. Nebo mám zvolit taktiku Zatloukat, zatloukat, zatloukat?
„Tome? To ty? Je to z data, kdy jsme byli na tom výletě a ty jsi nejel…“ upřeně kouká do monitoru s pootevřenou pusou. Nemám sebemenší tušení, co mám dělat. Co když si o mně bude myslet, že jsem… zvrhlý nebo tak něco? Co mu mám říct? Pravdu nebo zalhat? Sakra, sakra, sakra! Tome, ty jsi tak pitomej!
„Bille… já jen prostě… nevím… chtěl jsem… vlastně jsem potřeboval… Nevěděl jsem, jak… prostě…“ mluvil jsem rychleji, než jsem myslel, věděl jsem to, ale nemohl jsem si pomoct. Vážně jsem nevěděl, co mám dělat. Neměl jsem sebemenší tušení. Bill se ještě na něco podíval, pak notebook zaklapl a odložil ho vedle sebe. Přesedl si do tureckého sedu čelem ke mně a čekal, jestli ještě něco řeknu. Když zjistil, že ze mě asi už nic nevypadne, začal mluvit sám.
„Tomi, ty se stydíš?“ usměje se na mě milým úsměvem. Opět si přesedne, blízko ke mně. Chytne mě za ruku.
„Já…“ opět nevím, co mám říct. Sklopím hlavu i oči a přemýšlím, co asi si o mně Bill může myslet.
„Tome, prosím, nestyď se přede mnou. To není zapotřebí. Se mnou o takových věcech můžeš mluvit. Chápu, pokud jsi něco nevěděl a chtěl ses o tom dozvědět víc a tak. Webový stránky jsou někdy… fajn pomocník. Pokud chceš něco vědět, podívej se. Ovšem musím se ti s něčím přiznat…“ čekám, že Bill ještě něco dodá, ale nic neříká, ani se na mě nekouká. Vypadá to, jako by se styděl, což je v Billově případě naprostá blbost. Nemožné.
„Ehm… s čím?“ přemluvím se po chvíli, abych promluvil, abych se ho zeptal.
„Víš, byl bych mnohem raději, kdybys laptop odložil a raději se zeptal mě,“ pošeptá mi do ucha, vydechne na něj horký vzduch a kousne mě zlehka do ušního lalůčku. Projede mnou okamžitě vlna vzrušení. A Billova slova mě dostanou.
„Když, Bille… já se prostě o tom bojím a stydím mluvit. Určitě si o mně pomyslíš, že jsem úplně vypatlanej a já nevím, co všechno. Samozřejmě jsem prošel přednáškou mojí mámy a ještě tu bylo něco jako sexuální výchova a tisíce sexuálních přednášek ve škole, ale… moc toho prostě není. Základy. Hrozně se před tebou stydím,“ zamumlal jsem. Kdybych mluvil ještě chvíli, začal bych se zakoktávat a pravděpodobně bych se začal červenat. Každopádně mám takové tušení, že červenání se mám ještě před sebou.
„Tomi, nic takovýho si o tobě myslet opravdu nebudu. Každej jednou začíná. To, že já jsem… ehm… zkušenější nic neznamená. Alespoň ti můžu pomoct. Budu moc rád, když ti budu moct něco říct, něco vysvětlit, s něčím pomoct. Jen se alespoň snaž nestydět se. A buď ke mně otevřený, prosím,“ na chvíli se odmlčí. Když už se nadechnu, že začnu něco říkat, začne opět mluvit on: „Takže… co začít klidně hned teď?“ navrhne mi s úsměvem na tváři. Vykulím oči a zaleknu se.
„Jako… s čím začít, Bille?“ zeptám se ho vyděšeně. Začne se chichotat, ale když vidí můj zoufalý výraz ve tváři, nechá toho.
„Tomi, otázky, neboj!“ zachichotá se znovu a mně tak trochu spadne kámen ze srdce. Né, že bych něco nechtěl, ale… Jenže počkat, jaký otázky?
„Jaký otázky?“ svou otázku následně zopakuji nahlas. Bill se opět zachichotá. Donutí mě k tomu, abych pokrčil nohy, a sedne si přímo přede mě, čelem ke mně. Chytne obě moje ruce do těch svých. Než začne mluvit, zhluboka se nadechne.
„Otázky… jak to jenom říct? Otázky, které se týkají intimního života,“ řekne mi Bill s úsměvem. Pár věcí si porovnávám v hlavě, takže chvíli trvá, než začnu mluvit. Ovšem Bill čeká, protože vidí, že něco říct chci.
„Myslíš tím otázky našeho společného intimního života?“ vypravím ze sebe s obtížemi. Tak trochu se musím přemáhat. A možná se trošičku začínám červenat.
BILL
Tom mě tak trochu svojí otázkou dostane. Našeho společného intimního života. Nečekal bych, že něco takového by zrovna Tom mohl říct. Ale řekl. A já bych s tím měl nějakým vhodným způsobem naložit. Když už to řekl…
„Pokud chceš a máš zájem se bavit o našem společném intimním životě…“ zavedu to do autu, ať Tom pokračuje odvážně dál. Když to říkám, úmyslně zdůrazním slovo našem.
„Myslím, že chci, že mám zájem. Připadám si tak trochu blbě, když ty víš tolik a já vím tak málo. Je to strašně zvláštní. Nebo… bojím se toho, že by ti třeba moje neohrabanost mohla začít vadit,“ je sladký, je neuvěřitelně sladký. Ani si to nedovede představit, jak moc. Teď, v tuhle chvíli, mě nesnesitelně rajcuje. Je neuvěřitelně sexy. Ale vím, že se musím držet. V tuhle chvíli musím.
„Ale no tak, Tome, nech toho. Ta tvoje neohrabanost – když tomu tak chceš říkat -, je kouzelná. A jestli chceš, tak se s ní klidně hned můžeme začít prát,“ navrhnu. Je vidět, že Tom přemýšlí. Asi nad tím, jak začít, předpokládám.
„Takže… ty už jsi to s klukem…ehm,“ vymáčkne ze sebe.
„Jo, už jsem spal s klukem.“
„A… víš, nechci, aby to vyznělo…“ odmlčí se.
„Ptej se, Tomi, neboj, když ti nebudu chtít odpovědět, řeknu ti to.“
„Jen… jakože… jestli… jestli… prostě jestli ty do něj nebo on do tebe?“ ze začátku se nemůže zaboha vymáčknout a pak to zamumlá neuvěřitelnou rychlostí. Červená se.
„Obojí.“
„Fakt?“
„Fakt,“ odpovím upřímně. Svá slova ještě potvrdím tím, že kývnu hlavou na souhlas.
„A – co bylo lepší? Nebo jako… co se ti víc líbí?“ vychrlí ze sebe. Už se nečervená a mám pocit, že i nějaký ten ostych jde stranou.
„Já vlastně nevím. Obojí je dobrý,“ trošku zalžu. Samozřejmě je lepší, když já jsem tím, co to tak trochu „vede“. Jenže problém je možná v tom, že je to obojí neuvěřitelně rozdílný.
„Fakt? A hele… je to lepší s holkou nebo s klukem?“
„No, řekl bych, alespoň v mém případě, že s klukem.“
„A jak to vlastně všechno…ehm… funguje a tak? Jako, víš jak to myslím, ne? Teda, ono, ne že bych to nevěděl, že jo. Ale to, co vím, je na nic. Sexuální přednášky, učebnice, internet… porno…“ zamumlá opět. Vrhneme se do diskuze. A myslím, že tahle diskuze bude opravdu velmi, velmi dlouhá.
O dvě hodiny později – 23:30
Tom se mě zeptá ještě na pár posledních otázek po skoro tříhodinovém výslechu, a pak navrhne, že bychom mohli jít do sprchy a mohli bychom jít spát. Neprotestuji. Svým způsobem jsem po několika… no, po hodně otázkách, docela unavený. Bylo to náročné a některé Tomovy otázky byly tak trochu záludné, složité.
„Bill’s?“ zaslechnu Toma, který se přehrabuje ve skříni a pravděpodobně něco hledá. Stejně jako já. Ve své super velké toaletní tašce mám nehorázný bordel a nemůžu najít kartáček na zuby. Hledání hřebenu už jsem vzdal.
„Copak?“ odpovím otázkou. Kartáček se asi někam ztratil nebo co.
„Neviděl jsi někde můj sprcháč?“ zahuhlá. Polovinu těla má zastrčenou v polici skříně. Otočím se na něj. Kartáček není. Sakra, má neuvěřitelně sexy zadek!
„Neviděl, ale můžeš si půjčit můj. Neviděl jsi ty někde můj kartáček na zuby?“ zeptám se zoufalým tónem, ale s úsměvem na tváři. Když se na mě Tom usmívá, nejde se neusmívat taktéž.
„Viděl, čistě náhodou ti leží na nočním stolku i s pastou,“ než stačím cokoliv udělat, Tom přejde ke stolku, vezme pastu na zuby společně s kartáčkem, popadne ještě svůj ručník z postele a pobídne mě, abychom šli do té sprchy.
Ve sprše
Vejdeme do budovy, kde jsou sprchy. Všechno si položím na poličku, která tu je, a automaticky se začnu svlékat. Tom postává, nic nedělá, jen si odloží věci na malé topení, které tu je nevím z jakého důvodu.
„Nestyď se,“ zasměju se a jen v boxerkách dojdu těsně k Tomovi. Chytnu ho okolo pasu, dám mu pusu a zase se od něj odtáhnu. Začnu mu vysvlíkat triko. Spolupracuje a ulehčí mi to tím, že dá ruce vzhůru. Začnu jeho hruď i bříško pokrývat motýlími polibky. Pomalu mu stáhnu i tepláky, u kterých si všimnu, že jsou to vlastně moje tepláky. Z jeho břicha se vrátím zpět k jeho plným rtům a mezitím, co se líbáme, mu stáhnu i boxerky. Po chvíli se od něj odtáhnu.
„Co bys řekl na to, kdybych navrhl společnou sprchu?“ zašeptám mu do ucha. Cítím, jak se zachvěje.
„Myslím, že bych souhlasil,“ zašeptá i on. Bez rozmýšlení od něj odstoupím, dojdu zamknout dveře od budovy sprch a děkuji za to, že se tahle budova dá vůbec zamykat. Následně dojdu až ke sprchovému koutu. Tom stojí stále na jednom místě. Nahý. Sundám si boxerky a vlezu do sprchy. Pustím vodu, když najednou ucítím, jak někdo dává ruce na mé boky. Tom stojí za mnou. Myslím, že tohle jsou jedny z nejkrásnějších okamžiků. A také myslím, že jsem v tom až po uši. Zamilovaný…
autor: Pajule
betaread: Janule
Tohle je ta snad nejkouzelnější věc, jakou jsem kdy četla! No vážně, pravda je taková, že na tohle si vzpomenu celkem často a mám tu povídku strašně, strašně ráda =o)
Takže… ať už byly tvé důvody jakékoliv, vítej zpátky. Já jsem strašně nadšená, že povídka neskončí rozepsaná a že nám tu zase přibyl další díl. A doufám, že další na sebe nenechají dlouho čekat =o)
Wooow vážně jsem ráda, že se tu tahle povídka znovu objevila. Shodou okolností jsem nedávno projížděla pár starších dílů, takže jsem docela v obraze. Tom byl opět stydlivý, jako obvykle. Jsem zvědavá, kdy na Billa vybalí ty hračky co má schované ×DD No už se těším na pokráčko 😉
Jsem moc ráda, že tuhle povídku dokončíš. Tom byl roztomilý jak se stydí a na ty schované hračky jsem taky zvědavá. Doufám v brzké pokračování
aa jak jsem zjistila ze tu je dalsi dil tehle povidky hned mi to zlepsilo:) a kdyz jsem si to precetla tak toho ani nelituju ze tu je dil az po takove dobe:D:P fakt se poved:) obdivuji autorcinu fantazii je skvela:) takze i logicky dil byl skvelej:) jak jinak u tyhle povidky:)
oh, to bolo uuplne perfektné…. už si ani nepamätám kedy bola posledná časť, ale úplne viem o čom bola, akoby to bolo včera 🙂 proste totoo je uplne dokonalá poviedka so zvlástnim prevedením, celé je to tk milo popísané.. je to strašne realistické… proste dokonalé 🙂 … kludne si počkám aj pol roka na další diel pretoťe to stojí za to 🙂
Taky jsem moc ráda, že ses k týhle povídce vrátila – moc 🙂
Miluju tohohle rozpačitýho a nezkušenýho Toma… Vyvíjí se to slibně, moc se těšim na další část
není možný!!! další díl _:D