No one is innocent II – I will love you forever 15.

(Tom)

Mám menší nutkání se zasmát, nebo se usmívat. Je roztomilý, s celou tou stydlivostí, sám o sobě. Myslím… Nikdy jsem to, o čem mluví, nezkoumal. Beru to tak, jak to je, protože ho mám takového rád, bez ohledu na to, jak je… velký. Na tom přece vůbec nezáleží…

„Ale, tak… Nezáleží na tom, jak velký jsi tam dole, miluju tvoje tělo. Pro mě je dokonalé jako zbytek tebe. Vůbec na tomhle nezáleží, Bille,“ řeknu potichu. Nechci rušit ten klid, Billův tichý stydlivý hlas.

„Víš, Tome… Ty se nemáš za co stydět, víš? Ale já prostě…“ zamumlá mi do krku, kam mě začne pomaloučku a opatrně líbat. Povzdechnu si. Já že se nemám za co stydět…? Kdy on pochopí, co se mu snažím říct?
„Ty co, lásko?“ zašeptám a přitisknu si ho víc na sebe. Nechci, aby takhle mluvil. Já… Na něm nevidím jedinou chybičku, dokonce jeho stydlivost mi na něm přijde roztomilá. Neměnil bych.

„Nikdy jsem nebyl před nikým… Až takhle moc nahý. Něco jiného to je v posteli a tady,“ tiše zašeptá. Do krku mě něžně kousne a místečko poté náležitě ošetří hbitě jazykem. Hah… A tohle se nestydí dělat? Usměju se. Pohladím ho po zádech.

„Zkus nemyslet na to, že… jsi nahý. Mysli na jiné věci. Ale… Stydět se přede mnou nemusíš. Viděl jsem už párkrát takhle… No to je jedno… Chci ti jen říct, že si musíš víc věřit. Nikdo není dokonalý, ale každý je i po téhle stránce něčím výjimečný. Každý je jiný, a víš, že pro mě jsi pořád dokonalý,“ pousměju se. Pohladí mě po krku, po tváři a po rtech, na které mě nakonec něžně a opatrně políbí.
„Dobře. Budu se snažit nestydět… Kvůli tobě,“ odpoví mi odhodlaně a obejme mě kolem ramen. Jeho palec mi jezdí po týle.

„Je to roztomilé,“ zasměju se. Ale v hlavě mám něco jiného než Billovu roztomilost. Andy… Proč jsem začal mluvit o tom, že jsem už viděl… Ggrrr. Pamatuju si, jak jsem Billovi řekl, že jsem měl něco s klukem. Byl to sex s blonďáčkem nějakou tu dobu zpátky. Byl jsem tak ztřískaný… Oh. Ale od té doby jsme byli v pohodě, jako kámoši, vyjasnili jsme si to a Andreas šel dál šukat holky místo svého nejlepšího kámoše. Asi bych na to neměl teď myslet.

„Lásko, co tě trápí?“

Zamrkám. Jak může Bill vědět, že mě něco trápí, když… mlčím a jen o tom přemýšlím? Zakroutím hlavou. Je to nějaké… podezřelé. To už ale cítím ve svých očích Billův tázavý pohled a na boku jeho hubené prsty, které pomalu po něm přejíždí.

„Já… Nic, nic já jen… Nic,“ zašeptám, ale i tak se mi zlomí hlas. Blonďáčku, proč děláš pořád věci, kvůli kterým se trápím? Povzdechnu si, ale trošku se na něj pousměju. Nemůžu už na to myslet, ne dneska, ne na něj.

„Ale… Něco tě trápí. A já chci vědět co. Protože… nechci, obzvlášť dneska, aby ses trápil, víš?“ zašeptá mi u ucha, na které mě políbí. Pokud mám zapomenout, tak potřebuju vypít hektolitry alkoholu, hah.

„Mně… Já… Nechci náladu kazit ještě tobě, já… Oh,“ povzdechnu si a sklopím pohled někam pryč. Billa obejmu. Andreas… Blonďáček… Proč? Já mám jenom strach, že bude dělat něco, co nás s Billem prostě rozdělí od sebe.

„Mám strach,“ zašeptám mu do krku a políbím ho tam. Bojím se, že udělá nějakou hodně velkou blbost. Nevím, co teď ke mně cítí nebo necítí, ale… mám zmatek. V sobě.

„Z čeho máš, lásko, strach? Nechci, aby ses něčeho bál, víš?“ hladí mě po zádech a tiskne se ke mně. Ach… Kdyby chudák Bill tušil, co se stalo… v chodbě. Ne. Nesmí se to dozvědět nikdy. Nechci mu tím ublížit, zlomit ho. Vím, jak moc mě miluje, tak jako já jeho. Myšlenky na Andrease musí zmizet… Hned, teď, okamžitě. A pokud nezmizí, musíme to nějak vyřešit. Tak. Možná bych mohl s Andym promluvit a vyřešit to.
„Jenom Andreas dělá blbosti, nějak mi to vlítlo do hlavy.“ Jo, jako včera alespoň padesátkrát. Jen nechci, aby to Bill neřešil, vážně o tom nemusí nic vědět.

„Dobře. Doufám, že se to vyřeší,“ usměje se na mě Bill. Jooo, kéž by to bylo tak jednoduchý jako úsměv. Ale… Billovi odpověď stačila. Jsem rád, že mu to nemusím vysvětlovat… Nic víc.

Usměju se na něj. Kéž by to šlo vyřešit snadno. Pořád myslím na to, jak byly jeho rty na mé tváři, na mých rtech. Nijak mě to nevzrušuje, ale naopak znepokojuje.
„Pojďme nemyslet na blonďáka, ale na nás, co, lásko?“ zašeptám a políbím ho dlouze na rty.

(Bill)

Tulím se k Tomovi. Doufám, že ho tím i zároveň utěšuju. Vypadá to tak, jakoby… alespoň trošku jo. Nechci, aby se trápil, opravdu ne. A zvlášť ne dneska, když máme naše malý-velký výročí. Všude ho hladím, i stud ze mě postupně opadává. Musím Tomovi věřit, že se mu mé tělo líbí. A i kdyby ne, má smůlu. Tolik věcí bych na sobě změnil, ale… nejde to. Bohužel. Grrrrr.

„Jo, nebudeme myslet na nic blonďatého,“ přikývnu. Nebudeme myslet ani na Andyho, a ani na Bonnie – blonďatou tupku, která si ani neumí pořádně připnout vlasy. V duchu se tomu musím zasmát. Bylo to… Hodně vtipný, když mi v ruce zůstaly její vlasy. Její smůla, ne moje. Nemá se srát do věcí, se kterýma neumí, ne? Začne mě hladit po bocích, jednou rukou mi vjede do klína.
„Potřebuju myslet na jiné věci,“ zasměje se. Přivřu spokojeně oči. Už i takhle malé doteky se mnou dělají velké věci…
„Ale… Nemáme tady gel,“ šeptnu mu do ucha. Ačkoliv Toma miluju, tak to nechci bez gelu… Pořád ze začátku cítím… takový tlak. Bez gelu by to bylo určitě milionkrát horší a nemohl bych se postavit a ani posadit

„Jestli chceš, tak… můžu pro něj zajít,“ pokrčí rameny a začne obkládat můj obličej pusinkami. Opatrným pohybem mi přejede v klíně a vezme mě do ruky.
„Ale jenom jestli chceš… Hm?“ Olízne si rty a pak přejede na můj krk.
„Nebudu tě vůbec do ničeho nutit, víš…“ Pousměju se na něj a víc se k němu natisknu. Milovat se ve vaně… Jinak… Och… To bude určitě hodně dobré. A… nové. Kouknu kolem sebe. Nechci, aby mi Tom odešel… Zrovna teď. Sáhnu po sprchovém gelu.
„Tohle by mohlo stačit,“ přikývnu a položím to na okraj vany, blíž k nám. Pohladím Toma po boku a políbím na krk.

„Mmm… chytrý chlapec,“ zasměje se a lehce mě pokouše na krku. Lehce se mě dotýká po těle a hladí mě po penisu.
„Bude to nové,“ vydechne mi proti kůži. Tiše se zachichotám a přikývnu. Bude to jiné, ale přesto krásné. Možná že… Ještě krásnější? Blbost! Už to nemůže být krásnější, než to je teď.

„Už chápu, proč si máme pořádně umejt vanu,“ zasměju se a víc mu krk nastavím. Nechávám se do něj kousat. Moc se mi to líbí. Opravdu. Tom se zasměje a laská mi krk rty i zuby. Hladí mě všude, kam jeho ruce dosáhnou. Dotýká se mě jako vždycky moc něžně a jemně. Je vždycky tak… opatrný.

„Miluju tě, miluju, miluju, miluju,“ začne šeptat, usmívá se a rukou mi přejede na zadeček a začne mi jezdit po vstupu. Pořádně se uvolním. Je to… lepší a lepší. Už vím, co mám dělat, aby to bylo pro oba dva příjemný. Přivřu omámeně oči.
„Mh… Já tebe taky lásko,“ odpovím mu a opatrně ho kousnu do krku. Spokojeně zamručí a jedním prstem do mě vjede, ale hned vyjde.

„Když se ti nebude cokoliv líbit, povíš mi to, že ano?“ zašeptá a vezme do ruky ten gel. Říká mi to vždycky, pořád se takhle ujišťuje. „…Nechtěl bych dělat něco, co by se ti nelíbilo. I když to není poprvé,“ šeptne a prohrábne mi vlasy. Usměju se. To jak se pokaždé strachuje… Je tak moc roztomilé. Opravdu. Připadám si jako nějaký poklad, který se musí opečovávat opravdu šetrně, aby se mu něco nestalo. Je to jedna z mnoha věcí, které na Tomovi miluju. Jeho starostlivost. Pohladím ho po paži.
„Neboj se. Samozřejmě, že se ozvu, když mi bude něco nepříjemné,“ přikývnu. Ne… Asi bych to neřekl, protože chci, aby se Tom odreagoval. A to může perfektně díky mému tělu.

Uvolním prstenec svalů a opřu si čelo o jeho rameno. Čekám, až si mě připraví.

„Nechtěl bych ti ublížit, lásko,“ pousměje se a dá si na ruku trošku sprcháče, druhou rukou mi nadzvedne zadeček. Rukou s gelem mi zajede ke vstupu, vjede do mě jedním prstem a pak druhým. Začne mě líbat na krku. Tiše, spokojeně, ale hlavně uvolněně vydechuju. Tom se mnou opravdu dělá divy. Oči nemám přivřený, nýbrž zavřený. Takhle… vychutnávám si to snad ještě víc – pokud to tedy jde. Je to opravdu něco hodně… Úžasného. Pevněji se Toma chytím a tiše mu zasténám do ucha. Chci ho vyprovokovat. Nasaju mezi rty jeho ušní lalůček a hraju si s ním. Dělá to dobře jak jemu, tak mně. Ztěžka vydechne, zachvějí se mu řasy a zavře oči. Prsty do mě zajede hlouběji a přidá další.
„Provokuješ?“ zasměje se tiše a kousne mě opatrně do krku. Pokrčím rameny, ale nakonec přikývnu. Proč se nepřiznat, když mě stejně Tom prokouknul? V duchu se tomu zasměju. Je to… Vtipné. Přiznávat se k věci, která je očividně viditelná, i cítitelná. Škubnu boky. Cítil jsem Toma naposled uvnitř sebe… Včera? Yeah. Ačkoliv je matika věda, která mi nikdy nešla nijak moc dobře, tohle si spočítat umím. Ještě aby ne. Poslední dobou se s Tomem milujeme snad každý den. Ale ne že by mi to vadilo. Spíš naopak. Miluju to. Cítím, jak se v tom den ode dne zlepšujeme. Jak postupně nacházíme společný rytmus.

„Baví mě tě provokovat,“ doplním odpověď slovy a opatrně ho do lalůčku kousnu.

„Mmm… Vidím,“ zašeptá a usměje se mi do krku. Cítím, jak se jeho koutky rtů do mé kůže povytáhly opravdu do úsměvu. Jeho ruka se dala zase do pohybu, prudce ji do mě ponořil co nejhlouběji a sám stále v úsměvu zalapal trhaně po dechu. Škubnu boky proti Tomovi a zakloním hlavu. Hlasitě zasténám. Och… To bylo… Tak silné. Strašně moc. Víčka se mi vzrušením třepotají, snažím se je uklidnit. Ale… Chci je vlastně vůbec uklidňovat? Ne… Asi ne. Určitě ne. Nechci uklidňovat své vzrušení, proč taky jo, že? Za chvíli ho uklidní Tom.