pokračování
Objednaný oběd nám opravdu přivezli v rekordním čase. Najedli jsme se v přátelském tichu a pak…
„Tak co kdybychom teď konečně dali ten kulečník?“ navrhl jsem s poťouchlým úsměvem. Měl jsem náladu provokovat. Ovšem dal jsem si dobrý pozor, aby Bushido ten úsměv nezahlídl. Skláněl jsem se ke svým botám, abych si je mohl zapnout.
„Další věc, která ti jde stejně jako šachy?“ zasmál se Bushido a vrátil nádobí na pojízdný stolek.
„Ne, to rozhodně ne. Ale baví mě,“ pousmál jsem se, vstal a přešel k místu, kde visela tága. Trošku jsem se nahnul a sundal jsem je ze stěny. Moc dobře jsem si uvědomoval pohled, kterým mě Bushido propaloval. A o to přesně mi šlo. „Takže si zahrajeme?“ usmál jsem se a natáhl jednu ruku s tágem k Bushidovi. Ten s úsměvem vstal a převzal si ho ode mě.
„Začneš?“
„Rád,“ usmál jsem se.
Vzal jsem připravenej trojúhelník, položil ho na stůl a narovnal jsem do něj koule. Opatrně jsem odložil trojúhelník stranou a s patřičně ladnými kroky došel na druhou stranu stolu. „Sledujte mistra,“ zasmál jsem se a předklonil se nad stůl. V (předstíraném) soustředění jsem si přejel přes rty jazykem a trošku jsem je našpulil. Koutkem oka jsem sledoval Bushida a byl jsem nadšený z toho, jak pozorně mě sleduje. Nikdy jsem nechápal, co někdo na tom kulečníku vidí. Ta hra mě nikdy moc nebavila. Ale rozhodně mi to v tu chvíli poskytovalo možnost provokovat. Ještě trošku víc jsem se předklonil a ťukl tágem do bílé koule. Rozrazil jsem tak utvořený trojúhelník z ostatních koulí, které se rozletěly všude po ploše. Spokojeně jsem se usmál. „Jste na řadě, Bushido,“ zamrkal jsem nevinně a opět se vyhoupl na stůl. Spokojeně jsem se uculil, když přejel pohledem přes celé mé tělo.
„Fajn,“ jeho hlas byl poněkud přiškrcený. Sjel jsem pohledem do jeho klína a tiše jsem se zasmál do ruky. Otočil se na mě, ale já jen pokrčil rameny a otočil hlavu k oknu. Úsměvu jsem ale nemohl zabránit. „Tak fajn,“ zopakoval znova. Povzdechl si a přešel k místu, kam dorazila bílá koule. Otočil jsem hlavu zpátky na něj. Jen se nahnul přes stůl a začal se soustředit na úder. Ani já si nemohl pomoct, můj pohled samovolně sklouzl na jeho zadek. Skousl jsem si spodní ret. Jo, na tohle bych se mohl dívat celý večer. „Kruci,“ rychle jsem vzhlédl. „No, je to tvoje,“ zašklebil se Bushido a galantně mi nabídl ruku. Cudně jsem se pousmál, nevinně zamrkal řasami, chytil se jeho ruky a ladně seskočil. Och bože, měl bych přestat, nebo se ze mě vážně stane zženštilý gay. Anebo se dát k filmu.
„Díky,“ pohledem jsem zapátral po bílé kouli. Jakmile jsem ji našel, moc jsem o tom nepřemýšlel, jen jsem se nahnul možná až přehnaně moc, naschvál se mírně otřel o Bushidovu nohu a ťukl jsem do bílé koule. Nedíval jsem se přitom, kam mířím, spíš jsem koutkem oka pošilhával po Bushidovi. Po Bushidovi, jehož pohled směřoval přesně tam, kam jsem předpokládal. Rychle jsem mrkl po koulích a spokojeně se zašklebil. „Jo!“ povyskočil jsem a dal si záležet, aby mi sukýnka vyskočila dostatečně vysoko. „Takže mám barevné,“ otočil jsem se a vyplázl na něj jazyk. Nikdy nevím, jak se mi povede nějakou kouli shodit do díry, ale většinou mám štěstí. Bushido jen hlasitě polkl. Zašklebil jsem se, spokojený sám se sebou, a otočil se zpátky ke hře.
Zamyšleně jsem naklonil hlavu na stranu. Pak jsem se jen usmál, obešel roh a zase si vyskočil na stůl. Otočil jsem tělo tak, abych mohl pohodlně ťuknout do koule, a taky jsem to tak udělal. Tentokrát mi to však nevyšlo docela podle mých představ. Povzdechl jsem si a chtěl seskočit, jenomže to mi znemožnily dvě ruce na bocích. „Bushido,“ zasmál jsem se. „Kde máte tágo?“ nadhodil jsem hravě a odložil své vlastní.
„Ty jsi vůbec nechtěl hrát kulečník, že ne?“ přejel rukama z mých boků až do pasu a zase zpátky. Na malý moment jsem sklopil pohled, kousl se do rtu a jednou rukou chytil jeho kravatu. Omotal jsem si ji kolem zápěstí a přitáhl si ho za ní trochu blíž k sobě. „Ty mrško vypočítavá,“ zasmál se a nahnul se ke mně. Jemně mě kousnul do krku a následně pokožku kolem toho kousnutí vsál. Tiše jsem se zasmál a naklonil hlavu. Miluju ty horké, dominantní rty, jak si pohrávají s mojí pokožkou, jak jeho jazyk po ní klouže a laská ji.
„Uhm,“ zamručel jsem tiše. Bushido se zasmál a přejel svými rty až k těm mým. Drtivě si je podmanil, tvrdě je zajal. Svým jazykem si prorazil cestu až ke mně do úst. Oplácel jsem mu polibek tak vášnivě a dravě, jak jsem jen uměl. Sevřel jsem jeho kravatu ještě pevněji a volnou ruku přesunul na jeho záda. Tiše jsem zasténal do jeho rtů. Miloval jsem pohyb svalů pod mými prsty. Bushido má krásně svalnatá a široká ramena a já miluju, když tyto svaly mohu pevně sevřít ve svých prstech. Bushido přejel jednou svou volnou rukou na má téměř nahá stehna.
„Celou tu dobu… celou tu dobu, co mi tady hraješ divadlo, nemůžu spustit pohled z těch podvazků na tvých punčochách, co ti koukaj z tý sukýnky.“
„Přesně jak jste chtěl,“ nenechal jsem ho říct nic víc, znovu jsem ho tvrdě políbil. Jeho polibky mi motaly hlavu a já to zbožňoval. Přejel rukou na mé stehno a uvolnil jeden z těch zatracených cancourů, co mi punčochy držely nahoře. Drsně mě pohladil po holé, citlivé kůži. Zasténal jsem mu do rtů. Omotal jsem mu nohy kolem boků a přitáhl si ho ještě blíž. Cítil jsem jeho tvrdý penis na svém stehně, ale zároveň jsem věděl, že i moje slipy momentálně mají co dělat, aby udržely mou pýchu v sobě. „Och Bože,“ zamumlal jsem do jeho úst a něžně ho kousl do spodního rtu. Bushido se zasmál.
„Kočička si chce hrát?“
„Kočička si chtěla hrát celej den,“ upozornil jsem ho. Pustil jsem jeho kravatu, rozepnul knoflíky na jeho košili a shodil mu ji z ramen. „Teď jen chce, aby ji někdo pořádně ošukal,“ och Bože, jak dlouho jsme to nedělali? Myslim sex jakože vážně sex. Naposledy v tý vaně, což bylo už předevčírem. Jak jsem to mohl vydržet s tak žhavým tělem vedle sebe?
„Takže kočička chce, jo?“ zasmál se Bushido. Přejel rukou po mým stehně až na můj zadek a zase zpátky. „To ale bude kočička muset poprosit.“
„Och Bože, prosím.“
„Nemusíš mi říkat Bože,“ zasmál se ztěžka a znova přirazil k mým bokům. Zaryl jsem mu nehty do zad, až zasyčel bolestí.
„Bushido,“ zakňučel jsem. „Prosím, nechte toho. Chci vás,“ zašeptal jsem mu do ucha. Jeho tělo bylo tak neskutečně žhavé, tak dokonalé, tak vášnivé a tak perfektní. Věděl jsem, že jakmile bude uvnitř mě, bude vše perfektní. I přes ty pitomý šaty.
Rozepnul všechno ostatní připínáčky na punčochy a rychle mi sundal slipy. Odfrkl jsem si a přitáhl si ho pro polibek. Zajal můj jazyk v divokém boji, zatímco do mě zajel jedním prstem. Zasténal jsem do našeho polibku a stáhl se kolem jeho prstu. Chtěl jsem ho, potřeboval jsem Bushida v sobě. Ne jeho prst, ten mi momentálně byl opravdu k ničemu. Ovšem nepřinutil jsem se k tomu, abych rozetnul náš polibek. Takže jsem ho nechal, ať mě postupně roztahuje, až ve mně měl tři prsty a pravidelně hladil mou prostatu. To už jsem musel náš polibek rozpojit, jinak bych nevyšel s dechem. „Bushido,“ zakňučel jsem zničeně. „Prosím, už si mě vezměte… prosím vás,“ nikdy jsem se necítil podřadněji nebo poníženěji, ale v tu chvíli se mi to strašně líbilo. A byl jsem odhodlanej škemrat na kolenou, kdyby o to Bushido stál. Zvláštní, kam se poděla má hrdost?
„Jak si přeješ,“ Bushido se ode mě mírně odtáhl a rozepnul si kalhoty. Rychle jsem mu pomohl stáhnout je pod kolena a zase jsem ho přitiskl k sobě. Bushido mě dravě políbil a na jeden příraz do mě celý vnikl. Zaklonil jsem hlavu a pevně sevřel víčka bolestí, ale vášeň mi v žilách kolovala dál. Nemohl jsem si pomoct, byl jsem neuvěřitelně vzrušený. Bushido to nejspíš chápal, protože nic neřekl a jen se mi přisál na krk. Táhle jsem zasténal a sevřel ho v sobě ještě silněji. Cítil jsem, jak jeho penis tepá, že je připraven vybuchnout, a jen tiše jsem si přál, abych takhle připravený byl i já. „Dobrý?“ zeptal se mě tlumeně.
„Fajn,“ procedil jsem přes rty. „Jen… mě už ošukejte,“ bylo to jediný, co jsem chtěl. Celé mé tělo bylo v jednom ohni a já jsem cítil Bushidův penis tak kurevsky blízko svý prostaty. Stačil by jen trošku prudší příraz a… „Á-aa-ách!“ zasténal jsem hlasitě, zahákl nohu za Bushidův bok a zaklonil hlavu. Cítil jsem za uchem Bushidův dech a to mě rozpalovalo snad ještě víc. Byli jsme si tak blízko…
Naše těla po sobě klouzala v naprosto samozřejmém rytmu a naše steny se po několika okamžicích sladily do jednoho naprosto úžasného zvuku, z kterého mi naskočila na zádech husí kůže. Každý příraz, každý jeho sten a každé jeho pevnější uchopení mého boku mě přivádělo k šílenství, dostávalo mě to přes okraj rozkoše, na kterém jsem neustále balancoval. Až jsem nakonec přes ten okraj přepadl. V té chvíli jsem se stáhl kolem Bushida jak nejvíc jsem uměl. Pevně jsem sevřel jeho ramena a natiskl se ještě víc k němu.
„No tak, Bushido, pojďte,“ zašeptal jsem mu do ucha a sevřel jsem se kolem něj, jak jsem jen uměl. „Čekám na vás,“ vsál jsem mu lalůček. A přesně v tu chvíli jsem cítil, jak se ve mně rozlévá hustá kapalina. Zasténal jsem spolu s Bushidem.
„Přímo na mě, jo?“ zeptal se lehce posměšně ochraptělým hlasem Bushido. Hlavu měl opřenou o mé rameno a rukama se opíral o mé boky. Tiše jsem se zasmál a přesunul jednu svou ruku z jeho zad do krátkých, ježatých vlasů. Byly pichlavé, ale příjemně šimraly na volné dlani.
„No… mám pocit, že jsem vám právě zničil šaty,“ dodal jsem s tichým, bublavým smíchem v hlase.
„Ne mně,“ cítil jsem na nahé kůži jeho dech a také jsem cítil, jak se pousmál. „To sobě jsi zničil šaty. Koupil jsem je pro tebe, takže sis zničil vlastní šaty.“
„Povzbuzující,“ odfrkl jsem si a naposledy přejel dlaní přes jeho vlasy. „Ale pokud dovolíte, aspoň bych to ze sebe rád dostal dřív, než to zaschne.“
„A kam to dáš?“ nevypadalo to, že by se chystal ze mě vystoupit. „Necháš jim to tady na stole jako dárek?“
„Ne, spíš to dám do lednice, jako takové malé překvapení,“ řekl jsem zcela samozřejmě. Bushido se zasmál, povzdechl si a konečně se ode mě odtáhl. A rychle si nandal kalhoty.
„Dělej, jak myslíš,“ přešel k minibaru a nalil si jakési pití. Košile zůstala na zemi. Už jsem chtěl taky seskočit, když mi pohled padl na moje nohy. Odfrkl jsem si a vytáhl kotníky k sobě na stůl. Sundal jsem si z nohou ty zpropadený boty a teprve potom seskočil na zem. Spokojeně jsem si kývnul a rychle vyhrnul sukni. Všechno sperma se zachytilo zespodu a pak na mý kůži. Ohrnul jsem nos a přešel k pojízdnému stolku, na kterém nám přivezli jídlo. Vzal jsem si odtud hrst ubrousků a začal ze sebe i z šatů tu nechutnou hmotu stírat. „Víš o tom, že takhle vypadáš ještě víc sexy?“ zarazil jsem se a překvapeně se otočil na Bushida, který stál opřený u minibaru.
„Vážně? S holým zadkem?“ zeptal jsem se se smíchem v hlase.
„Právě takhle,“ pohybem mi nabídl svojí skleničku. Usmál jsem se, přešel k němu a vzal si od něj skleničku. Trošku jsem ji pozvedl, v náznaku přípitku, a na ex vypil. Bushido se zasmál. „Nejsi nějaký žíznivý?“ přitáhl si mě za pas k sobě a dolil skleničku v mé ruce.
„Divíte se, po takovémto výkonu?“ zasmál jsem se a tentokrát jsem to byl já, kdo přiložil skleničku k jeho rtům. Uculil se, ale pokorně otevřel pusu. „A to jste říkal, že dneska na mě budete hodnější,“ zasmál jsem se a naklonil skleničku tak, aby mu všechno vklouzlo do úst.
„Řekl jsem možná,“ zasmál se a vzal mi skleničku z rukou. „A dětem by se neměl dávat do ruky alkohol.“
„Ale já už oficiálně nejsem dítě ani v Americe,“ upozornil jsem ho a rychlým pohybem se vysmekl z jeho nenásilného objetí. Přešel jsem ke kulečníku, sebral svoje spodky a rychle si je nandal. Pak jsem se sklonil a připevnil si punčochy zpátky k podvazkovýmu pásku.
„Možná nejsi dítě, ale chováš se stejně nerozvážně jako puberťák,“ zasmál se Bushido, sebral svou košili, nandal si ji a sednul si ke stolu s kartama.
„Ale vám se to líbí,“ dodal jsem drze. Možná měl pravdu. Jako puberťák. „Takže… co teď?“
„Umíš poker?“ sáhnul pro karty a bez jediného pohledu na mě je začal míchat.
„Svlíkací?“ ušklíbl jsem se.
„Upřímně, ten ztrácí svoje kouzlo, když každý záhyb tvého těla znám líp jak dobře,“ zašklebil se Bushido. „Nicméně… S pokerem by to mohlo mít nové kouzlo. Jdeš do toho?“
„Že váháte,“ zasmál jsem se a přehodil nohy přes opěradla na ruce. „Takže… rozdávejte.“
Opravdu jsem se bavil, když jsem čtyřikrát naprosto solidně vyhrál. Bushido nejdřív sundal jednu ponožku, pak druhou, stále vtipkoval, že to musí být štěstí začátečníka. Když si musel sundat košili, už to bral trochu vážněji, a když si teď sundaval kalhoty, vypadal opravdu pobaveně.
„Tys to už někdy hrál, že?“
„Ten jeden rok, co jsem byl na střední, to byl hroznej hit,“ pokrčil jsem rameny. „A já obehrával i maturanty,“ zasmál jsem se. Bushido nevěřícně zavrtěl hlavou.
„Dokonalý šachista i pokerový hráč, ale šipkou přitom neumí ani hodit,“ zasmál se. „Překvapuješ mě čím dál víc, Tome,“ zadíval se mi do očí. „No, asi to budu muset začít brát vážně.“
A taky že začal. Tentokrát jsem já prohrál čtyři hry za sebou. Takže jsem před ním seděl opravdu nahej.
„A o co budeme hrát teď?“ pozvedl jsem jedno obočí.
„O to, kdo vymyslí zítřejší program.“
„Hm… A ten, kdo prohraje, ho vymyslí, nebo ten, kdo vyhraje, ho vymyslí?“ Bushido se zasmál.
„Ten kdo vyhraje, samozřejmě.“
A tím skončila Bushidova série vítězství a já zase získal pevnou půdu pod nohama.
„Takže… Tome…. Co budeme zítra dělat?“
„Chm… A co si jenom pustit nějaký filmy?“ navrhl jsem. „Upřímně, mám toho chození po hotelu celkem plný zuby.“
„Jo, to zní dobře,“ zasmál se Bushido. „Ale teď bychom už měli jít. Za půl hodiny nám končí rezervace.“
***
Bylo to zvláštní, ale já s každým dalším dnem s Bushidem měl pocit, že jsme si blíž a blíž. Ne v tom sexuálním slova smyslu, samozřejmě. V jeho blízkosti se mi lehce dýchalo a cítil jsem se podivně bezpečně.
Tentokrát, když jsme šli spát, už jsem se sám usadil v jeho náruči. Bushido to nijak nekomentoval, jen si pobaveně odfrkl a omotal ruku kolem mého pasu. Cítil jsem se šťastný, přestože jsem o Bushidovi prakticky nic nevěděl.
Ovšem to se mělo také změnit.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Oooh, no do hajzlu! 😀 Tom a lola šaty, to je pořád tak zvláštní představa! 😀 Ale skvělý díl! <3
Zbožňuju to! opravdu. Je to tak krásný a užasný, bude mi smutno s Tomem až odjedou s Dubaje. Bushido je uchylák prvního řádu a Tom by klidně se mohl z fleku stát Lolitou :D. Zdá se mi to nebo Bushidovi taky připadá, že jsou si tak nějak bližší? 🙂 A jak spí v objetí, to je tak roztomilý^^. Kéž by tu už byl další díl :))
Lolitka je prostě skvělá.. ta se ti neuvěřitelně moc povedla.. =) Teda nezávidím Tomovi ty botky na platformě.. já bych se na nich asi přizabila =D ale on je šikula a zvládl to =)
koukám, že oba jsou taková hravá stvoření.. to je dobře..a alespoň se nikdy nebudou nudit… =)
Už se začínají sbližovat. to se mi moc líbí.. Jak je Bu na Toma hodný a hýčká si ho. nemá ho s sebou jen jako svoji osobní děvku =3 ♥
Vzpomněla jsem si na scénu z filmu "Pane vy jste vdova" jak tam pižlají podvazky tím nožíkem na dopisy, což působilo značně asexuálně 🙂 Pěkné
myslím, že bych dala život za to, vidět Toma v šatech. 😀 vrrr. 😀 i když ony by stačily i ty upnuté kalhoty, co má ve zvyku nosit jeho bráška. 🙂
v tom arabském dialogu bylo opravdu dost chyb, ale o to nejde. já mám ráda hlavně zvukovou stránku, takže když už tomu nikdo nerozumí, ráda alespoň slyším, jak to zní, takže jen trochu škoda, že jsi to nenapsala foneticky, aby ten "rozsypaný čaj" mohl přečíst každý. 🙂 to je jedno, bylo to super spestření. nemůžu se dočkat, až na sebe Bushido taky trochu kápne božskou. 🙂
Je krásné jak se zblížuji.ale co bude až se vrátí z dovolene.