autor: Sabča
Ahój!:)
I když se tu ode mě už dlouho nic neobjevilo, pořád jsem tady, a teď dokonce s novou jednodílkou, kterou jsem kvůli nedostatku času a chuti psala snad rok.
Tak doufám, že se mi za tu dobu podařilo vypilovat to k vaší spokojenosti.;)
Mějte se, Sabča.
„Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí, zdraví! Hodně štěstí, Bille a Tome, hodně štěstí, zdraví!“
Bill s Tomem se usmáli, rozhlédli se po všech těch dárkově zabalených krabicích na stole před nimi. Když Georg pyšně dozpíval narozeninovou píseň, objevil se Gustav, v ruce velký dort s dvaadvaceti svíčkami. Postavil dort před dvojčata, napjatě očekával jejich reakci.
Bill s Tomem se usmáli, rozhlédli se po všech těch dárkově zabalených krabicích na stole před nimi. Když Georg pyšně dozpíval narozeninovou píseň, objevil se Gustav, v ruce velký dort s dvaadvaceti svíčkami. Postavil dort před dvojčata, napjatě očekával jejich reakci.
„Cool !“ řekl Tom, naklonil se, aby si svůj dort ve tvaru jedné z jeho kytar pořádně prohlídnul. Kritickým okem kytarový dort zkoumal, snažíc se najít nějakou nepřesnost, ale cukrář byl buď extrémně nadaný, nebo stejně zapálený kytarista jako on.
Bill se k dortu taky naklonil, nespokojeně si ho prohlížel.
„Kde je mikrofon?“
„Kde je mikrofon?“
Georg se zatvářil překvapeně. „Mikrofon? K čemu mikrofon?“
„Jsem zpěvák, měl bych mít dort ve tvaru mikrofonu, když Tom může mít kytaru,“ vysvětlil Bill uraženě.
„Nenechávali jsme ti udělat dort,“ pokrčil rameny Gustav.
„Víme, jak moc máš rád Dior, a musíme ti připomenout, že kalhoty na zadek velikosti Snědl-jsem-celý-narozeninový-dort se nevyrábějí,“ rýpnul si Georg.
Bill začínal vzteky červenat, snažil se rychle vymyslet něco, co by těm dvěma odsekl.
Dobrá, možná v posledních dnech byl zvyklý jíst víc než ostatní, ale to neznamenalo, že se z něj stává tlusté prase.
Nebo ano?!
Nervózně se podíval dolů na svoje stehna a skoro by začínal panikařit, kdyby ho nepřerušil Gustav. „Uklidni se, máme tvůj dort,“ řekl dobrácky.
Georg přinesl do místnosti další svíčkami osvětlený dort a postavil ho přímo před Billa.
„Cool !“ řekl Bill šťastně, jeho oči se rozzářily, když si prohlížel velký sladký nápis Humanoid.
„Víte, měl jsem daleko originálnější nápad, chtěl jsem vám nechat udělat dorty, co by vypadaly jako vaši psi, ale Gustav říkal, že se to nehodí,“ dodal Georg, tvářil se utlačeně.
Bill se díval, jak Gustav podal velké, ostré nože na rozkrojení dortu, jeho obočí se nakrčilo. „To by se vážně nehodilo.“
„Lidi, nechci nic říkat, ale moje Gibsonka se začíná rozpouštět,“ vložil se do debaty Tom, prohlížeje si svůj dort z maximální blízkosti.
„Oh, jasně, sfoukněte svíčky a něco si přejte!“ poručil Gustav s úsměvem.
Dvojčata se zhluboka nadechla, snažili se, co mohli, aby sfoukli všechny svíčky najednou.
„Čím jsem starší, tím mám víc svíček, ale taky horší plíce,“ zkonstatoval Tom, když se konečně volně nadechnul, jeho obličej trochu červený.
Bill se začal škodolibě pochechtávat, ukázal na krabičku cigaret ležící vedle Tomovy ruky. Tom se zašklebil, ukázal do Billovy kabelky, kde ležel celý nový karton cigaret, který si Bill koupil dneska ráno.
„Musíš se chovat vždycky tak posraně,“ zaprskal Bill a otočil se zády k tiše se smějícímu Tomovi.
„Teď dárky!“ navrhl rychle Georg, aby odvedl dvojčata od jejich narozeninové hádky, a energicky přinášel na stůl další a další krabice.
Bill se musel při pohledu na něj usmát. Georg vypadal z jejich narozenin tak šťastný, jako by to byly jeho vlastní.
„První rozbalte ten od Davida a celýho týmu, koupili vám ho společný,“ usmál se Gustav a ukázal na velkou krabici před nimi.
„Říkali, že je to pro chvíle, kdy jste v tourbusu osamělí,“ převyprávěl Georg přání.
„Ne. Říkali, že je to pro chvíle, kdy se nudí,“ opravil ho Gustav otráveně.
„Pamatuju si, že David vyslovil slovo ‚osamělí‘,“ bránil se Georg.
„Georgu, já ti říkám, že…“
Dohadování přerušil zvuk trhajícího se balicího papíru, jak Tom s Billem osvobozovali krabici.
„DVD,“ zahlásil Bill nadšeně.
„Hoooodně DVD,“ doplnil Tom.
„Jsou to prý všechny dobrý filmy, který za poslední rok vyšly,“ upřesnil Gustav.
„Oh, je tu… Hannah Montana,“ vytáhl Bill jedno DVD z boxu a zmateně si ho prohlížel.
„Vážně? Který jsou to díly?“ vyškubnul Georg Billovi DVD z ruky a nadšeně si ho prohlížel.
„Fajn, Tome, teď tenhle můj dárek,“ cpal mu Gustav nedočkavě něco těžkého a hranatého.
„Daroval jsi mi cihlu?“ zeptal se Tom, když to vzal do ruky.
Gustav zavrtěl hlavou, napjatě čekal, až Tom dárek rozbalí.
Tom strhnul papír, vytřeštil oči na věc, která ležela v jeho klíně. „Oh, je to kniha. O… historii Egypta. Díky, Gustave,“ poděkoval rozpačitě a odložil knížku nejdál, kam mohl. Přemýšlel, jestli by ji tu mohl zapomenout, až budou odcházet. Kdyby měl hodně štěstí, někdo by ji možná ukradl.
„Oh, není zač. Je úžasná a plná obrázků!“ rozplýval se Gustav.
Tom jenom přikyvoval, snažil se tvářit aspoň trochu vděčně.
Bill sedící vedle něho se tiše škodolibě smál, zatímco pořád prohlížel DVDčka.
„Fajn, teď si otevře dárek od Gustava Bill,“ ohlásil Tom zlomyslně a vrazil Billovi do ruky jeho krabičku.
Bill se na něj vražedně podíval, ale Tom mu vracel jenom spokojený úsměv.
Bill roztrhl dárkový papír a otevřel malou papírovou krabičku. „Ehm, daroval jsi mi… těžítko. Díky, Gustave, to je vážně… milý,“ usmál se křečovitě na kamaráda a otáčel těžkou skleněnou koulí v ruce.
Tom sáhnul po dalším balíčku, netrpělivě se probojovával dovnitř. Byla to menší krabice, skutečně precizně zabalená v matném černém balicím papíru, převázaná stříbrnou mašlí.
Tom okamžitě poznal, že je to dárek od Billa, nikdo jiný totiž nedával narozeninové dárky v tak morbidních balicích papírech. I když mezi sebou měli tichou dohodu o nekupování dárků, Bill to stejně nikdy nevydržel a něco pro Toma koupil.
Když se Tomovi konečně podařilo dostat se ke krabici, otevřel víko a vyndal krásnou a evidentně drahou čepici.
„Panebože, to je… ta je z nové kolekce, ještě není v obchodech!“ rozplýval se nad svou novou kšiltovkou, když si ji pořádně prohlídnul.
„Nosil jsi ten katalog všude s sebou a skoro jsi ho celý zaslintal. Ta stránka s její fotkou byla tak… ochmataná,“ nakrčil nos Bill, „musel jsem ti jí sehnat,“ zakřenil se.
„Ta je od tebe?“ hrál Tom překvapení. Věděl, že Bill miluje ten pocit, když svým dárkem někoho absolutně překvapí.
„Samozřejmě,“ přikývl Bill hrdě. „Kdo jiný, než Úžasný Bill, umí sehnat čepici, která se ještě neprodává?“
Bill se ještě jednou zadíval na Toma naprosto upřímně fascinovaného tou pitomou čepicí, než šel otevřít svůj další dárek.
Netušil, od koho by mohl být, protože od všech lidí, kteří byli okolo něj, už něco dostal. Dokonce i od Toma. Tom mu sice nedal žádný drahý hmotný dárek, ale ty malé mu dával každou noc, každou volnou chvilku už půl roku. To bylo pro Billa daleko dražší, než kdyby mu koupil cokoliv na světě.
Dneska navíc Tom slíbil speciální noc; ten pocit, že už za několik desítek minut bude moct vypadnout z téhle improvizované oslavy a rozbalit si ten nejlepší dárek, ho nenechal ani klidně sedět.
Billův poslední dárek byl zabalený ve velké dárkové temně černé krabici, převázaný rudou stuhou. A když Bill zvedl víko, našel uvnitř…
„Proboha!“ vykřikl Bill vysoko posazeným hlasem a okamžitě začal rudnout na každém viditelném kousku své kůže.
Z krabice na něj koukal výstavní černý vibrátor s lesklým povrchem, ovázaný červenou tenkou stužkou. Bill věděl, že to bylo nemožné, ale přísahal by, že ta plastová příšernost snad sama od sebe zavibrovala, jen aby tuhle chvíli udělala ještě trapnější.
Všichni u stolu mlčeli, dokonce ani Georg neměl, co by mohl říct. Tom si tiše okusoval spodní ret, na tváři výraz něco mezi zadržováním smíchu a lítostí nad tím, co právě teď Bill prožíval.
A Bill byl opravdu v koncích. Tupě koukal na svůj pikantní narozeninový dárek, neschopný vymyslet cokoliv, co by mohl říct. Byl právě totálně ztrapněný před všemi svými přáteli a kolegy. Proboha, on s těmi lidmi pracoval, a právě teď se cítil, jako kdyby před nimi seděl s velkou cedulí „Dobrý den, jsem teplouš!“ na klíně.
~o~
„Sakra, nudím se, ani nevíš jak…“ fňuknul Bill do telefonu a nespokojeně se zavrtěl na posteli.
„Vydrž to, Bille. Dokončíš poslední photoshooting a pojedeš domů,“ zamumlal Tom konejšivě a s kouskem pizzy se posadil na gauč.
Bill se zhluboka nadechl, sám sobě teď připadal jako hysterka. Od malička byl exhibicionista, měl přeci rád, když lidé v rozhovorech hltali každé jeho slovo, a když se mohl hodiny a hodiny nakrucovat před objektivem fotoaparátu.
Teď měl tu možnost. Byl sám v Paříži, protože jeden francouzský časopis si vyžádal exkluzivní rozhovor jenom s ním. Ve skutečnosti to nebylo tak ideální. Chyběla mu kapela, chybělo mu překřikování se, chyběl mu Tom. Ten ze všech nejvíc.
„Co děláš?“ zeptal se Bill zničehonic, snažil se ten telefonát s Tomem využít lépe než jenom stěžováním si.
„Jsem na hotelu a hledám film, na který se budu dneska večer dívat. A jím pizzu. Bože, věřil bys, že je jí tolik, když celou tu krabici jíš sám? Bude mi z toho špatně,“ odpověděl Tom.
Bill se zasmál, připitoměle se culil na přikrývku.
„A taky myslím na tebe,“ dodal Tom šeptem, Bill slyšel, jak se usmívá.
„Jo?“ zeptal se Bill, cítil se, jako by tohle téma vlilo novou energii do jeho žil. „Na co konkrétně?“
Tom zasténal, když mu došel Billův záměr. „V žádném případě, Bille. Domluvili jsme se, že se nebudeme týrat po telefonu. Víš, že jsem pak úplně zoufalý.“
Bill se zahihňal, rozhodně se nechystal s tím teď přestat. „Víš, dneska jsem uprostřed vážně nudného focení přemýšlel nad tím, že bys mi mohl koupit vibrátor…“
„Bille-„
„…pro případy jako třeba teď. Nebo ještě líp, mohl bych…“
„Bille, přestaň, já-„
„…si s tím před tebou hrát, viděl bys všechno,“ zavrněl Bill do telefonu.
Na druhé straně se ozvalo zavrčení, a potom jenom přerušovaný tón, oznamující, že Tom ukončil hovor.
Bill sebou plácnul na postel, upřímně se smál, telefon stále držel v ruce.
Nakonec, nebylo to tu až tak nudné.
~o~
Tom tiše projel kartou dveře od Billova pokoje a trochu otevřel, jenom tak, aby mohl strčit do místnosti hlavu.
Bylo to zbytečné, stejně nic neviděl. Celá místnost byla plná šedého kouře. Mohlo to znamenat jen dvě věci: Georg vařil, nebo Bill kouřil.
Tom viděl zasvítit cigaretu v ebenové tmě a udělal několik pomalých kroků směrem ke křeslu, ve kterém Bill seděl.
„Bille, notak-„
„Nechoď ke mně,“ zavrčel Bill a znovu potáhnul z cigarety.
Tom si zhluboka povzdechl, přešel k nočnímu stolku a rozsvítil tlumenou lampičku.
Bill seděl zkroucený v křesle vedle postele, na klíně rozbalený nový karton cigaret. Jedna krabička už ležela na zemi prázdná, druhá se už připravovala na to, že ji bude brzo následovat.
„Bille, nechovej se takhle,“ povzdechl si Tom a postavil se nad něj.
„Nemám se, doprdele, chovat takhle? A jak se mám chovat? Daroval jsi mi zkurvenej vibrátor před celým našim týmem a přáteli! Vypadám teď jako zatracená buzna!“ křičel Bill. Vyhoupnul se z křesla a vytyčil se před Tomem v celé své výšce. „Chodím snad, kurva, já po světě a říkám lidem, že mě pícháš, abych ti udělal zatracenou ostudu?“
„To nevím,“ odpověděl Tom upřímně.
„Jsi idiot,“ zasyčel Bill a začal přecházet po místnosti. „Mohl bych mít tolik milenců a vyberu si tebe. Tebe, který mi dáš k narozeninám erotickou hračku.“
Tom využil toho, že Bill zrovna procházel okolo něj a prudce si ho za loket přitáhl k sobě, dokud si nekoukali zpříma do očí.
„Ve skutečnosti jsem to nekoupil tobě. Byl to dárek pro mě. Slíbil jsi mi, že se můžu dívat…“ zašeptal a pohladil Billovy paže.
Tomovo vzpurné dvojče okamžitě zapomnělo na všechen vztek, který v něm bublal v průběhu celého večera. Nesnášel, jak snadno ho Tom může ovládnout, kdykoliv se mu zachce. Jenže teď byly Tomovy oči tak intenzivní a ten pocit mezi jejich těly ho tak vzrušoval, že byl šťastný, že ho Tom nenechal zlobit se samotného až do rána.
Bill natáhl ruku k Tomovu obličeji a svoji zapálenou cigaretu vložil mezi Tomovy rty.
„Co děláš?“ zeptal se Tom zmateně, když si potáhl z cigarety a viděl Billa, jak obchází postel.
„Už nechci kouřit,“ odpověděl Bill jednoduše.
Tom se hrubě zasmál, zatahal za lem svého trička.
„Myslím, že teď už si nemůžeš vybrat.“
V Billových očích zajiskřilo, vracel se zpět k Tomovi se svým narozeninovým dárkem v ruce. Položil svou dlaň na Tomův podbřišek, pomalu s ní jel nahoru, dokud pod svými prsty necítil Tomovy vypracované prsní svaly. Lehce zatlačil a svalil Toma do křesla.
Bill si rozepl pásek a najednou se zbavil svých kalhot i spodního prádla. Potom si sedl na Tomův klín, nohy omotané kolem jeho pasu a přiblížil si svůj vibrátor k obličeji.
„Popravdě, není špatný,“ připustil. „Není slušné odmítat dárky, že ne?“
Tom zakroutil hlavou, napjatý očekáváním, co přijde. Bill se k němu naklonil, škádlivě obkroužil jeho rty svým jazykem. Tom se natahoval pro víc, pro polibek, ale Bill se odtáhnul a místo toho k Tomovým rtům přiblížil vibrátor.
„Usnadni mi to.“
Tomem projel elektrický výboj. Nedovoloval si odporovat, a tak jenom tiše přijal erotickou pomůcku ve svých ústech, horečně přemýšlejíc nad tím, že jeho pusa je jenom nepodstatná zastávka na cestě do sladkého cíle.
Po pár chvílích Bill usoudil, že příprava už zabrala až příliš času a Tomovu pusu osvobodil. Zvedl se z Tomova klína a udělal pár kroků k posteli, kde si klekl na čtyři zády k Tomovi. Vzal svůj dárek a opatrně si špičku zasunul do svého vstupu. Ten pocit byl nezvyklý, ale pořád dobrý – donutil ho zavzdychat.
„Jaké to je?“ ozval se za ním tlumeně Tom, fascinovaně přihlížel tomu, co jeho bratr dělá.
„Jiné. Studené,“ odpověděl stroze Bill a tlačil vibrátor dál, dokud ho celý nezasunul do sebe.
I když to, co cítil, se ani náhodou nedalo srovnat s tím, jak horký, pulzující a živočišný byl Tomův penis v jeho zadku, stále to bylo uspokojující. Bill už teď věděl, že si našel nového společníka pro chvíle Tomovy nepřítomnosti a plánoval se Tomovi omluvit za ty strašné scény hned, jakmile skončí. Omluví se a poděkuje. Bude Tomovi lízat koule až do samého rána.
Bill natáhnul ruku za sebe, poprvé vibrátor vytáhl a opět vrazil zpátky. Bylo to perfektní. Tom mu koupil to nejlepší, co bylo k dostání. Bill si brzo na ten skvělý pocit zvykl a jezdil na své černé hračce jako šílený, hlasitě a nestydatě sténajíc.
Tom byl unesený. Vždycky pozoroval svoje mužství v Billovi, ale ještě nikdy to nepozoroval takhle z dálky. Bylo to jako to nejlepší porno, co si kdy dokázal přát. Byl tvrdý, zatraceně moc, ale byl tak chycený v pohledu na Billa, že nedokázal dělat nic jiného, než svého malého bratra hltat očima.
Bill vykřikl, ještě několikrát se prudce přirazil na vibrátor, než se slastně propnul a bez dechu se svalil na matraci. Tom vyskočil z křesla, rychlými kroky k němu přiběhl a položil se vedle něj, odhrnoval mu vlasy z obličeje.
„Bille? Jsi v pořádku?“ ptal se starostlivě. Odpovědí mu bylo tiché zahučení do polštáře. „Bože. Jaké to bylo? Protože sledovat to, kurva, bylo perfektní.“
Bill natočil hlavu k Tomovi, sebral síly a vytáhl svůj vibrátor ze sebe. „Dobré. Tak velké a… sakra, myslím, že si na to hodně rychle zvyknu. Každopádně, nejsi to ty,“ dodal Bill trochu zklamaně.
„Takže?“ zeptal se Tom, okusoval si ret.
„Takže mě šukej. Hned,“ přikázal Bill a stáhnul Toma na sebe.
autor: Sabča
betaread: Janule
Luxusní povídka.. <3
skvělá narozeninová povídka ♥ =) třeba to tak dneska vážně bylo 😀 Bill dostal vibrátor a s Tomem si užili určitě nádhernou noc :)) ♥ 😀 😀
Úžasná povídka. Rozhodně se mi líbila, a v některejch chvílích i rozesmála. Věřím že se k ní jednou zase vrátím a přečtu si jí znovu :]
takhle to useknout! co to kua je! 😀
Dobré hej…bych se smála, kdyby to tak v reálu fakt dopadlo. Moc pěkná povídka. 😀
jůůůůů to bylo suprový 🙂
Skvělé!! 😀
Tak tohle mně dostalo!!Skutočně skvělá povídka…a ještě je to k dnešnímu svátočnýmu dnu!!Jsem se smála jak Tom dostal tu knížku a že:,,Možná bych ji tadymohl zabudnout nebo by ji někdo mohl ukradnout"….to mně skutečně pobavilo a pak to těžítko!XD….Strašně krásné a ten závěr-Nemám slov prostě DOKONALÝ!!!
tak tohle bylo hustý 😀
Wow dokonalý <3 😀
tééda, to bych chtěla taky, krása <3
Tak to bylo dost!!! Jako takhle mě někdo ztrapnit, tak ho asi zabiju, ale myslím, že Billovi to za ten zážitek stálo 😀 Autorka nezklamala, jako vždy perfektní 😉
Ta věta na konci…perfektní 😀
Krasnej dárek ta poslední věta také.
Prečo som toto super dielko ešte nečítala??? Bolo to úplne skvelé:)