
Roztřesenou dlaní jsem sirkou zapálil poslední svíčku v pokoji. Samou nervozitou, která mnou doslova otřásala, jsem ji pozapomněl sfouknout a ošklivě si popálil ukazováček pravé ruky. Ublíženě jsem ho chladil v pootevřených ústech a pozoroval všechnu tu nádheru, ano nádheru! Toužil jsem si zapsat každou tu nepatrnou chviličku, vyrýt si ji do paměti, slůvko po slůvku. Tak tohle s člověkem dělá ta „pohádková láska“, na kterou jsem odmítal věřit, ta, kterou jsem měl celé ty roky na dosah ruky. Snažil jsem si nalhat, že sláva a peníze mi k tomu opravdovému štěstí jednoduše dopomohou. Jenže,… všechno, co se dá zaplatit penězi, je tak laciné!
Zpocené dlaně jsem si už poněkolikáté otřel do matčiny tyrkysové zástěry, kterou jsem si dnes dopoledne bez jejího souhlasu vypůjčil. Mou zásluhou byla poseta nesčetnými nelichotivými skvrnami, tu od kečupu, tam od těsta a jiných chutným ingrediencí. Neustále jsem si nevěřícně prohlížel to malé umělecké dílko, které jsem za necelé odpoledne stačil vykouzlit pomocí svých nešikovných dlaní. Všechno mi to připadalo tak neuvěřitelné, jiným slovem to popsat nedovedu. Snažil jsem se všechno dotáhnout k naprosté dokonalosti a možná by mě moje nová životní role „zamilovaného člověka“ pohltila natolik, že bych zapomněl na to, že se bratr může každou chviličkou objevit ve dveřích. V duchu jsem počítal jednotlivé údery zvonů, které k našim dveřím doléhaly z náměstí, a uvědomil si, kolik času mi tohle všechno zabralo.
Bill odcházel brzy ráno se sotva slyšitelnou poznámkou, že ač ho to mrzí, slíbil svému dobrému příteli, že si poslechne novou demo nahrávku jeho kapely. Byl pryč už celou věčnost. Vyběhl jsem těch pár schodů k sobě do pokoje a smál jsem se vlastní nešikovnosti, když jsem stačil zakopnout o svou vlastní nohu. Zase ta nervozita, nedá si pokoj! :o)
*** Bill***
Němě jsem seděl uprostřed toho všeho s rukama složenýma v klíně a lehce se pohupoval na židli tam a zase zpátky. Téhle nádhery byl můj bratr schopen, tak moc se kvůli mým potřebám ve vztahu mění. Já,… nebyl jsem schopen ho upozornit na to, že už jsem doma, i když jsem slyšel cvrkot vody z koupelny, i když jsem cítil jeho přítomnost všude kolem. Nevěděl jsem, jak zareagovat na tu honosnou jídelní tabuli, tisícovku hořících svíček a květy překrásných slunečnic. Snažily se mi toho říct tolik a já rozuměl, rozuměl jsem dokonale.
Jsme spolu zase,
Se zamyšlení mě vyrušil rytmický dusot Tomových tenisek, čím blíž byl, tím jsem se začínal podvědomě třást, aniž bych věděl proč. Zastavil se ve dveřích a bez jediného slůvka mi hleděl do očí. Otázky, prosby, otazníky… to všechno jsem z toho nepatrného pohledu vycítil. Upřímnost… dlužím mu ji.
*** Tom***
S lehce přivřenýma očima jsem mžoural na světle béžový strop ve svém pokoji. Nohy jsem měl propnuté ve vzduchu a špičkama jsem pravidelně promáchával vzduch okolo. Bill měl ztěžklou hlavu opřenou o mé rameno, které pomalu, ale jistě dřevěnělo. Vydatná večere ho stejně jako mě viditelně zmohla, a tak mi tu to moje neviňátko usnulo stulené na rameni. A já?… spát nemohl. Byl jsem unavený na smrt, a přesto jsem nedokázal odpočívat. Najednou mi připadalo, jako by mě bratr dobíjel tolik potřebnou energií a možná…, možná kdyby tu teď místo mě leželi nemocní… vyzdravěli by.
Opatrně jsem se samým koncem ukazováčku dotkl koutku jeho úst, které se i ve spánku lehce usmívaly. Pomaličku se zabořil do jemné kůže a já se musel zamračit při zjištění, že se moje milované znaménko jako obvykle skrývá pod nánosem líčidel. Automaticky jsem začal tenkou kůži mnout mezi prsty a vůbec si nevšiml hnědých, dokořán otevřených očí, těch, které mě překvapeně pozorovaly.
*** Bill***
Stále ho nemůžu poznat,… Nepoznávám ani jednoho z nás. Je tady vedle mě… už napořád? Všechna ta krásná slova se mi sypou do klína,… neupadne žádné z nich… nesmí!
*** Tom***
„Přeji si, abys mě políbil… Tome.“ Bill to vydechl sotva slyšitelně, možná se bál, že mu uteču jako už tolikrát, ale ne… nechtěl jsem utíkat. Pohrával jsem si s jemnými pramínky jeho ofiny, které mi prokluzovaly mezi prsty jako proud tekoucí teplé vody. Voněly po heřmánku, po domovu.
„Mám pro tebe překvapení.“ Broukl jsem bráškovi do ucha, kterého jsem opatrovnicky objímal, a on znovu pomaličku upadal do říše snů… Téměř okamžitě vyskočil na nohy a očička mu svítila nedočkavostí.
autor: Gia
Ježiš to bylo dokonalý :)!
To tetování mě zabilo 😀 😀 :oD 😀
Nádhernej díl..takovej zaláskovanej..to je nádherný 🙂
Nádhera!! :)) To tetování bylo asi fakt nej 😀 :DD !!
neee xD tohle byl luxus x))))