Wicked Game 16.

*** Tom***

Roztřesenou dlaní jsem sirkou zapálil poslední svíčku v pokoji. Samou nervozitou, která mnou doslova otřásala, jsem ji pozapomněl sfouknout a ošklivě si popálil ukazováček pravé ruky. Ublíženě jsem ho chladil v pootevřených ústech a pozoroval všechnu tu nádheru, ano nádheru! Toužil jsem si zapsat každou tu nepatrnou chviličku, vyrýt si ji do paměti, slůvko po slůvku. Tak tohle s člověkem dělá ta „pohádková láska“, na kterou jsem odmítal věřit, ta, kterou jsem měl celé ty roky na dosah ruky. Snažil jsem si nalhat, že sláva a peníze mi k tomu opravdovému štěstí jednoduše dopomohou. Jenže,… všechno, co se dá zaplatit penězi, je tak laciné!

Zpocené dlaně jsem si už poněkolikáté otřel do matčiny tyrkysové zástěry, kterou jsem si dnes dopoledne bez jejího souhlasu vypůjčil. Mou zásluhou byla poseta nesčetnými nelichotivými skvrnami, tu od kečupu, tam od těsta a jiných chutným ingrediencí. Neustále jsem si nevěřícně prohlížel to malé umělecké dílko, které jsem za necelé odpoledne stačil vykouzlit pomocí svých nešikovných dlaní. Všechno mi to připadalo tak neuvěřitelné, jiným slovem to popsat nedovedu. Snažil jsem se všechno dotáhnout k naprosté dokonalosti a možná by mě moje nová životní role „zamilovaného člověka“ pohltila natolik, že bych zapomněl na to, že se bratr může každou chviličkou objevit ve dveřích. V duchu jsem počítal jednotlivé údery zvonů, které k našim dveřím doléhaly z náměstí, a uvědomil si, kolik času mi tohle všechno zabralo.

Bill odcházel brzy ráno se sotva slyšitelnou poznámkou, že ač ho to mrzí, slíbil svému dobrému příteli, že si poslechne novou demo nahrávku jeho kapely. Byl pryč už celou věčnost. Vyběhl jsem těch pár schodů k sobě do pokoje a smál jsem se vlastní nešikovnosti, když jsem stačil zakopnout o svou vlastní nohu. Zase ta nervozita, nedá si pokoj! :o)

Prameny přímo vařící vody mě trochu uklidnily a já si uvědomil, že jsem se celý den sotva párkrát dostal k tomu, abych se posadil a odpočinul se. Únava se začínala hlásit o slovo, ale dnešní večer mi nepokazí. Obléknu se do čistého a snažím se pečlivě „načesat“ jednotlivé prameny dredů, aby vypadaly pro Billa co nejpřijatelněji, vím, že je nemůže vystát :o) Chvíli přemýšlím nad tím, jestli mám použít parfém, který jsem dostal od matky k narozeninám už kdysi dávno a nikdy jsem ho vlastně nepoužil, ale nakonec lehce mávnu rukou. Nechám působit vůni těla. :o)

*** Bill***

Němě jsem seděl uprostřed toho všeho s rukama složenýma v klíně a lehce se pohupoval na židli tam a zase zpátky. Téhle nádhery byl můj bratr schopen, tak moc se kvůli mým potřebám ve vztahu mění. Já,… nebyl jsem schopen ho upozornit na to, že už jsem doma, i když jsem slyšel cvrkot vody z koupelny, i když jsem cítil jeho přítomnost všude kolem. Nevěděl jsem, jak zareagovat na tu honosnou jídelní tabuli, tisícovku hořících svíček a květy překrásných slunečnic. Snažily se mi toho říct tolik a já rozuměl, rozuměl jsem dokonale.

Jsme spolu zase,

na kouzelné lodi.

Která si pluje tiše do mých snů.

Třesoucí schovaná před světem, schovaná v podpalubí.

Se zamyšlení mě vyrušil rytmický dusot Tomových tenisek, čím blíž byl, tím jsem se začínal podvědomě třást, aniž bych věděl proč. Zastavil se ve dveřích a bez jediného slůvka mi hleděl do očí. Otázky, prosby, otazníky… to všechno jsem z toho nepatrného pohledu vycítil. Upřímnost… dlužím mu ji.

„Je tohle to, co chceš, Tome?“ Šeptl jsem téměř neslyšně, nechtěl jsem to pokazit, opravdu nechtěl. Ale ta otázka pálila na jazyku, přímo hořela! „Vím, že tvé představy o lásce byly kdysi dávno tak odlišné… viděl jsi ji jinýma očima než většina smrtelníků… já nechci, aby ses kvůli mně měnil. Miluji tě takového, jakým jsi.“

„Nech mě snít, bráško…. Nech mě milovat.“

*** Tom***

S lehce přivřenýma očima jsem mžoural na světle béžový strop ve svém pokoji. Nohy jsem měl propnuté ve vzduchu a špičkama jsem pravidelně promáchával vzduch okolo. Bill měl ztěžklou hlavu opřenou o mé rameno, které pomalu, ale jistě dřevěnělo. Vydatná večere ho stejně jako mě viditelně zmohla, a tak mi tu to moje neviňátko usnulo stulené na rameni. A já?… spát nemohl. Byl jsem unavený na smrt, a přesto jsem nedokázal odpočívat. Najednou mi připadalo, jako by mě bratr dobíjel tolik potřebnou energií a možná…, možná kdyby tu teď místo mě leželi nemocní… vyzdravěli by.

Opatrně jsem se samým koncem ukazováčku dotkl koutku jeho úst, které se i ve spánku lehce usmívaly. Pomaličku se zabořil do jemné kůže a já se musel zamračit při zjištění, že se moje milované znaménko jako obvykle skrývá pod nánosem líčidel. Automaticky jsem začal tenkou kůži mnout mezi prsty a vůbec si nevšiml hnědých, dokořán otevřených očí, těch, které mě překvapeně pozorovaly.

„Copak to vyvádíš, Tome?“ Pořád se mi nedařilo dosáhnout toho, aby hnědá tečka vykoukla na denní světlo, a tak jsem makeup z Billovy pihy doslova slíbával kousíček za kousíčkem. Konečně jsem si se spokojeným úsměvem prohlížel své oblíbené znaménko…

„Víš, jak dlouho už?… Víš jak dlouho jsi mě takhle nepolíbil?“ Zapřel jsem si lokty u bratrovy hlavy a lehce přikývl.

„Nechci na to myslet, teď ti to vynahradím, jestli o mě ještě pořád stojíš, jestli si to budeš přát.“

*** Bill***

Stále ho nemůžu poznat,… Nepoznávám ani jednoho z nás. Je tady vedle mě… už napořád? Všechna ta krásná slova se mi sypou do klína,… neupadne žádné z nich… nesmí!

*** Tom***

„Přeji si, abys mě políbil… Tome.“ Bill to vydechl sotva slyšitelně, možná se bál, že mu uteču jako už tolikrát, ale ne… nechtěl jsem utíkat. Pohrával jsem si s jemnými pramínky jeho ofiny, které mi prokluzovaly mezi prsty jako proud tekoucí teplé vody. Voněly po heřmánku, po domovu.

„Myslím, že už tehdy… u mámy v břichu, jsme se museli pusinkovat… vím to, nedokázal bych tě nelíbat, když jsi takhle blízko…“ Sklonil jsem se k jeho smějícím se rtům a zavřel uslzené oči. Teď už opravdu cítím tu svou proměnu… láska si se mnou dělá, co chce, neptá se… Bratr poslušně rozevřel popraskané rty a naše jazyky se propletly tak dokonale, jako by nebylo žádných hádek, žádného odloučení. Každá nepatrná skulinka jeho úst… tolik známá, lákala a volala po mém zájmu. Na pár okamžiků jsem otevřel unavené oči a všiml jsem si Billa, že mě i při polibku stále pozoruje. Na okamžik jsem se zarazil a on jen šišlavě broukl. „Prostě se tě nedokážu nabažit, jsi má Femme Fatale :o))“

„Mám pro tebe překvapení.“ Broukl jsem bráškovi do ucha, kterého jsem opatrovnicky objímal, a on znovu pomaličku upadal do říše snů… Téměř okamžitě vyskočil na nohy a očička mu svítila nedočkavostí.

„Copak to bude? Tome, nenapínej, těším se!“ Zpod polštáře jsem vyštrachal pomačkaný a trochu zašpiněný deník, který patřil bratrovi.

„Možná, bychom ho teď mohli psát společně, co myslíš?“ Místo odpovědi mě Bill opět objal a jeho pravé obočí poskakovalo o několik centimetrů výš, než bylo obvyklé, takže mi bylo jasné, že ani já dnes nezůstanu bez překvapení. „Takže?“ Popohnal jsem ho nedočkavě a všiml si, že lehce zčervenal. Obešel postel a zastavil se těsně přede mnou. Stáhl si kalhoty a já suše zalapal po dechu. „Počkej Bille, o tomhle jsme zatím neměli příležitost si promluvit. Já…“ Nervózně jsem se vyhoupl do křečovitého sedu… na tohle jsem opravdu nebyl připravený! Bratr si prsty zahákl za lem boxerek a provokativně na mě vyšpulil ten svůj miniaturní zadeček. Pomalinku milimetr za milimetrem odhaloval křídově bílou pokožku a neubránil jsem se záchvatu smíchu, když na mě „vybaflo“ tetování ve tvaru srdíčka s nápisem „TOM“ . Bill se po mně trošku vyčítavě ohnal volnou levou dlaní, ale já si toho blázna přitáhl co nejblíž k sobě a ztrestal ho polibkem na potetovanou prdelku :o)

autor: Gia