autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Večer jsme se rozhodli s Billem spolu strávit doma. Byli jsme oba líní a unavení, tak jsme se dohodli, že si pustíme nějaké filmy.
„Pozór, Thomas letí,“ zavolám se smíchem a skočím na gauč k Billovi, v ruce misku s popcornem.
„Superman!“ zasměje se Bill a sesbírá pár kousků popcornu, co spadlo na pohovku.
„Superman se jmenoval Clark, ty chytrolínku,“ ušklíbnu se. Nacpu si do pusy popcorn a vlezu si k němu pod deku.
„Já mám doma novýho,“ usměje se a přivine se ke mně hned, jak k němu vlezu.
„Tak to potom jo,“ mrknu na něj pobaveně. „Máš tepláky?“ Nadzvednu deku, abych se ujistil. Pořád si stěžoval, že mu je zima.
„Jasně, že mám,“ usměje se. Vezme si pár kousků popcornu do dlaně. Obejmu ho rukou kolem ramen a ještě ho do té deky pořádně zabalím. Stejně ho zahřeji pěkně sám. Položím popcorn do jeho klína a trochu se zavrtím, aby se mi lépe sedělo, ale zároveň jsem byl co nejblíže u něj. Pustím film a opřu si hlavu o jeho. Po chvíli mi Bill přistrčí kousek popcornu k puse. Přijmu ho a pak mu dám pusu na tvář. Začnu jemně třít jeho paži, aby se více zahřál, a sleduji film. Každou chvilku mi dá takhle ten popcorn a nakonec si položí hlavičku na moje rameno. Začnu ho jemně hladit po vlasech.
„Už je ti teplo?“ zašeptám po nějaké době.
„Jo, jo,“ pokývá hlavou. Ještě aby ne. Já mám jenom boxerky s trikem a je mi pod tou dekou horko jak v prdeli. Nemohl bych spát v triku, upekl bych se. Nejlepší je spát nahý. Naháč rulez!
„To je dobře. Já bych tě jinak zahřál,“ ušklíbnu se pobaveně a dám mu pusinku na spánek. Líbí se mi, když se o něj můžu starat. On je tak rozkošné stvoření, že si nezaslouží nic jiného než jen hýčkat, rozmazlovat a milovat. Bill začne se smíchem drkotat zuby a třást se.
„Je mi zima!“ zasměje se.
„Herečko,“ strčím do něj se smíchem a zas ho obejmu. Blázen. Pod dekou se ke mně přivine a rukou mě obejme kolem pasu. Nechám ho a jen ho začnu hladit po ruce. Nakonec sjedu po jeho paži k dlani a propletu naše prsty. Většinu filmu stejně prošvihnu, protože sleduji Billa.
„Tak pojď,“ podám Billovi ruku, ale on se furt ne a ne zvednout. Už je ospalý a líný. Tak tedy vypnu televizi, zhasnu a vezmu ho do náruče.
„Já bych odešel,“ zamumlá, ale i přesto mi ruce hned omotá kolem krku.
„Spíš by ses plazil a stejně bys u futer usnul na zemi, to znám,“ zasměju se tiše. Dojdu do ložnice, nohou za sebou přizavřu dveře a položím ho do postele.
„Mm, pojď ke mně,“ zabručí a natáhne ke mně hned ruce. Kdyby jen tušil, jak rozkošný mi vždycky připadá. Nikdo na světě není schopný pochopit, jak moc ho miluju. Znamená pro mě všechno, a to se nezmění. Bez nějakých keců si k němu vlezu. Přehodím přes nás peřinu a přilehnu si až k němu.
„Spinkej,“ zašeptám a jemně ho políbím na spánek. Hned spokojeně zavrní a přitulí se až ke mně. Zaboří hlavu k mému krku a oddechne.
Je jako malé miminko, které touží po přítomnosti své maminky. Začnu ho zlehka hladit přes tričko po zádech a sleduji zeď.
„Je mi u tebe tak dobře,“ vydechne najednou. Buď už je tak unavený, že plácá sračky, nebo to myslí vážně. Usměju se nad tím.
„To jsem rád, Billy. Ale teď už spinkej, dobře?“ pošeptám a vlípnu mu další polibek na tvář.
„A nebudeš se zlobit?“ breptá.
„Proč bych se měl zlobit, ty blázínku?“ zasměju se tiše.
„Že jsem… unavený. Já ti zítra uvařím,“ broukne ospale.
„Zavři už tu pusu. Nevíš, co říkáš,“ začnu se tiše smát. „Nezlobím se a ani nebudu. Spi už, ty můj malej koblihu.“ Víc si ho k sobě přimáčknu a pobaveně koukám do tmy.
On se bojí, že se budu zlobit, když bude spát? To se mi snad zdá. Je vážně mrtvý. Unavený jako štěně je to správné vyjádření. Ani na očíčka pořádně už neviděl, chudáček můj. Určitě ho v tý práci týrají.
„Hmm, tak jo. A ty hodinky,“ zvedne zase trošku hlavu. „Ty jsou tak dokonalý. Děkuju.“ Dá mi pusu na krk.
„Dobře,“ zasměju se. „A už tichoučko, čumáčku.“ Pohladím ho po tváři a dám mu pusinku na nos. Já se z něj vážně zblázním. Je nemožné někoho milovat tolik, jako miluju já jeho. Neexistuje roztomilejšího stvoření, než je tenhle černovlasý andílek. Bill ztichne a jen spokojeně oddechuje. Asi až po dalších pěti minutách ucítím jeho třepotající se řasy.
„…mmh… miluju tě,“ pošeptá. Fajn. Tohle už ale fakt není vtipný.
„Však já tebe taky,“ oplatím mu. Ale na to už mi neodpoví. Díkybohu. Ještě chvilku čekám, zdali ještě něco nevypustí z tý jeho ospalý pusy, ale už je ticho a pravidelně oddechuje. Uvelebím se, vytáhnu si ho na sebe a zavřu spokojeně oči.
Proč mě vždycky kurva musí vzbudit slunce, když se můžu o víkendu konečně vyspat?! Do prdele už! Naštvaně vylezu z postele a dojdu si dát horkou sprchu na probrání. Když dokonám hygienu, obléknu se a nasnídám. Pak zavřu Billa v ložnici a začnu uklízet jako každou sobotu.
Snažím se zvednout ten obrovský bambus, ale marně. Je těžkej jako prase, tak vysaji kolem a seru na to.
„Mhh,“ zabručí mi někdo nespokojeně za zády a obejme mě rukama kolem pasu. Kdo jiný než Bill. Určitě jsem ho vzbudil tím věčným nadáváním, i když jsem mu zavřel dveře.
„Dobré ráno, ospalče,“ zasměju se. Dám mu jen pusu na čelo a dál luxuji… spíš se o to snažím jako vždy.
„Ránko… Jsi nějaký čilý,“ usměje se a prohrábne si vlasy.
„Už je 11, takže spíš ty jsi mrtvý,“ zasměju se. Odsunu křeslo a začnu tam vysávat. Nesnáším tohle.
„Trošku,“ zasměje se a urovná si tepláčky. „Můžu ti nějak pomoct?“
„Ne, ale díky. Dojdi si do sprchy, a pak máš v kuchyni latté, tak se běž ‚nasnídat‘, okay?“ usměju se.
„Wow, děkuju,“ líbne mě na rameno a rozejde se do koupelny. Povzdechnu, otřu si pot z čela a dál vykonávám tu děsně namáhavou činnost. Bill po chvilce vyjde z koupelny a hned si to namíří do kuchyně, kde i zůstane. Vyměním si nástavec a přesunu se na lino do chodby. Jen to tam rychle přejedu, zas vyměním nástavec a odsoukám se do ložnice. Sesbírám hadry ze země, proberu skříň a odnesu to do koše na prádlo. Vyluxuji celou ložnici, pak ustelu postel a sklidím vysavač. Přesunu se do koupelny, proberu prádlo, naházím to do pračky a zapnu ji.
Přijdu do kuchyně. Bill sedí na barové židličce a popíjí své latté.
„Vážně nechceš nic k jídlu?“ zeptám se ho. Vyndám si z lednice džus, naliji si do sklenky a zas ho sklidím. Poté se opřu zády o linku a začnu pít. Hmm… Nic neosvěží lépe než vychlazený, kyselý, pomerančový džus.
„Ne, děkuju,“ usměje se a znovu si lokne, „ještě že dnes nemusím do práce,“ povzdechne.
„Proč? Není ti dobře?“ Starostlivě si ho prohlédnu. Dojdu k němu a přiložím mu ruku na čelo, zdali náhodou nemá teplotu. Ta by vysvětlovala i jeho včerejší zimnici.
„Tomi,“ chytne mě za tu ruku a usměje se, „nedělej si starost. Nic mi není,“ broukne. Zamračím se.
„Tím si nejsem tak jistý,“ zpochybním jeho slova. Odendám ruku, skloním se k němu a přiložím rty na jeho čelo. „Opravdu jsi nějaký horký,“ šeptnu a jemně ho na čelo políbím. Ještě aby byl tak nemocný. To by chybělo.
„Okay, přiznávám. Není mi dobře,“ broukne. Dokonalé. „Ale to nic není, možná jsem jen unavený. To přejde,“ usměje se.
„Žádný ‚to přejde‘, Bille. Změřím ti teplotu. Pojď do obýváku,“ rozkážu a odkráčím do místnosti vedle. Začnu v šuplíku mezi bordelem hledat teploměr. Ani nevím, kdy jsem ho naposledy používal.
„Prosím tě, neblázni. Jen si trošku odpočinu a bude to dobrý,“ protestuje. No on mi ještě bude odmlouvat.
„Trümpere!“ houknu směrem ke kuchyni. „Bez keců. Nástup.“ Po chvilce teda přijde a koukne se na mě.
„Nic mi není,“ odkašle si. Když se na něj podívám, všimnu si, jak má skleněné oči. Určitě má teplotu.
„To vidím,“ řeknu ironicky. Vytáhnu teploměr a narovnám se. „Na gauč, šup.“ Podávám rozkazy jak nějaký generál. Sám dojdu ke gauči a usadím se. Bill nad tím jen zakroutí hlavou. Poslušně se posadí vedle mě. Zahraji si na pravou zdravotní sestřičku.
„Zvedni ploutev,“ řeknu naoko přísně.
„Zvládnu to sám,“ pokusí se mi teploměr vzít z ruky. Ihned vyskočím na nohy.
„Žádný takový, Trümpere. Lehni si jako poslušný pacient a neodmlouvej.“ Ruce si dám v bok a schválně poklepávám nohou, ale Bill se začne tiše smát.
„Jsi tak pěkný doktor,“ zasměje se, a nakonec zvedne ruku, abych mu mohl dát teploměr do podpaží.
„Jsem zdravotní sestřička!“ zapištím pravým holčičím hlasem a začnu se smát. Dám mu teploměr do podpaží a zas mu ruku dám dolů jako malému dítěti.
„Sestřičko, a vy se o mě budete starat?“ pousměje se sladce. Je opravdu jako malé dítě. Chtěl bych vidět jeho fotky, když byl malý. Musel být k sežrání! Úplně takový ten malý ťuťuňuňu Billík! Baculatý tvážičky, buclatý jučičky a nožičky… Jezůůůs. Už z toho šišlam, do prdele.
„Samozřejmě,“ přitakám s úsměvem. Postavím se nad něj, opět si ruce založím v bok a shora na něj shlížím. Po chvilce začne teploměr pípat.
„A dušička má pokoj.“ Jen se nad jeho poznámkou ošklíbnu a s důležitým ksichtem mu vytáhnu teploměr. Začnu si ho prohlížet. Hm… Přimhouřím oči.
„No, kolik?“ zasměje se. Má 37,2°C. To je sotva zvýšená teplota. Určitě to držel špatně. Amatér.
„Máš skoro 38,“ řeknu s klidem. Vynuluji teploměr a položím ho na stolek.
„To není možný,“ zamračí se a posadí se. Chach.
„Když to říkám, tak to tak je.“ Seberu se a dojdu do ložnice pro deku. Vrátím se i s ní zpět za Billem do obýváku. Ale ten tam sedí jak hromádka neštěstí. Jen ke mně vzhlédne a skoro až bojácně sklopí oči. No to snad ne.
„Trümpere, nebuďte smutný. Pár dnů si tu u nás poležíte. Sestřička Kaulitzová se o vás pěkně postará. Lehněte si,“ usměju se a čekám s připravenou peřinou. Většího gaye ze sebe už stejně dělat nemůžu. Už jen stačí, aby si lehnul a já ho do ní mohl zachumlat, ale on se zavřenýma očima zakroutí hlavou, že ne.
„Sestřičko Kaulitzová, já nám zkazil víkend. Navíc nechci ležet. Ty si nebudeš moct lehnout ani ke mně, protože bych tě kdovíjak a čím nakazil. Sestřičko.“ Bezmocně, ale s trochou smíchu na tváři ke mně natáhne ruce. Miláček. Na něj se prostě nedá zlobit. Ani to neumím. Zkazil nám víkend svojí nemocí, ale můžeme to přece šoupnout. Navíc možná ani nemocný doopravdy není. To je fuk. Hlavní je, že budeme spolu. Je jedno kde. Dokonce je mi i jedno, že bude mít červený nos od smrkání a po stole se budou válet posmrkané kapesníky. Sednu si k němu a obejmu ho.
„I kdybys mě nakazil, tak je mi to jedno. Hlavně, ať je ti líp. Budu pořád s tebou, hm?“ brouknu mu do ouška. Pohladím ho po vlasech. Hoří mi v náruči. Musel to špatně držet. Je horký.
„Ale mně to není jedno. Navíc, já nemám rýmu, kašel, nic,“ povzdechne udiveně. Položí mi hlavu na rameno.
„Buď rád. Je to teprve začátek, tak to musíš vyležet, aby se to nezhoršilo. Nadopuji tě vitamíny, budeš pít bylinkový čajíky a budeš se potit pod peřinou,“ řeknu s malým úsměvem. Lehce ho hladím po zádech.
„Mmm,“ zabručí nespokojeně. „Radši bych si vzal jen nějaký prášek. Vážně to přejde. Nikdy jsem nebyl nějak nemocný,“ pousměje se. A je to tady. Odhalí moji lež. Hah.
„Nikdy jsi nebydlel s mladým Kaulitzem. Čeká tě ještě plno nových věcí. Možná by ses divil, kolik se tady všude kolem schovává ještě neobjevených bakterií. Já si na úklid fakt nepotrpím,“ začnu se smát. Proč nepřiznat, že jsem dobytek. Navíc jsem pořád chlap. Mám na to právo. Ale to se Bill začne smát taky.
„Už vím, proč luxuješ,“ zasměje se.
„Luxuju každý víkend, ale nevím, jestli se to dá vůbec nazvat luxováním,“ přiznám se smíchem.
„Je to dobré,“ usměje se, „Tomi, já fakt nechci pod deku. Prosím,“ udělá na mě ty svoje smutná očíčka.
„Ani kdybych tam byl s tebou?“ povytáhnu zvědavě obočí. Jestli nezabere ani tohle, tak se vážně urazím.
„Mmm, to možná ano. Spíš určitě. Ale ty bys to mohl chytit, a to nechci.“
„Já to chci od tebe chytit, ať netrpíš sám,“ zasměju se. „A víš, jak bude sexy, až budeme oba každou chvíli frkat a všude po bytě budeme mít poházený kapesníky? Jupííí. Už se na to těším jako na letní kempování,“ začnu se smát. Nějak ho povzbudit musím.
„Tome, máš trošku zvláštní představy,“ vyprskne smíchy.
„Co bych pro svýho miláčka neudělal,“ uculím se a jemně ho políbím. „Jeden bacil sem, druhej tam. Kdo to řeší.“ Ještě by mi chybělo, aby se začal obviňovat z toho, že to od něj chytím… pokud to chytím.
„Víš, kolik jsi možná ode mě předevčírem chytil bacilů?“ pousměje se. Při sexu? Hah. No to radši ani nechci vědět.
„No jo, ježiš,“ zhrozím se na oko a pak se klidně usměju. „A furt žiju. Se mnou si vážně nedělej hlavu.“
„To teda dělám,“ usměje se sladce, „nesmíš být nemocný, i když bych se o tebe staral rád,“ podzvedne obočí.
„Hele, nevyskakuj si. Ty seš nemocnej, ne já,“ zvednu se se smíchem. „A lehnout. Šup.“
Oči mu vyletí vzhůru, ale nakonec si s úsměvem lehne.
„Děkuju,“ šeptne. Na to mu už nic neodpovím. Podložím mu hlavu polštářem a pak ho pořádně zahrabu do peřiny.
„Já bych to zvládnul,“ odvětí jen a uvelebí se.
„Sestřička Kaulitzová, vzpomínáš?“ uchechtnu se. Přejdu k opěrce a začnu šoupat gauč víc k topení, odkud je lépe vidět na televizi. Kurva. To je těžký.
„Netahej mě,“ zasměje se a otočí hlavu ke mně, „to je servis, sakra. To jsem nikdy neměl,“ usměje se.
„Zvykej si,“ zafuním a odtáhnu ho ještě kus. Jestli kvůli němu budu mít rýhy v linoleu, tak uvidí.
„Strhneš se,“ broukne.
„Ale prd,“ oddechnu. „Vidíš dobře na telku?“
„Perfektně. Ale nemusel jsi to dělat, bože. Viděl jsem i tak. Tomi, sedni si už,“ pobídne mě.
„Jdu ti uvařit čaj,“ zamítnu. Dřív, než stačí něco říct, odejdu do kuchyně. Zatímco se vaří voda, připravím mu nějaký bylinkový čaj. Ještě mu ho osladím a je hotovo.
„Pozor, je to horký,“ upozorním Billa, když se za ním vrátím. Pomalu položím velký hrnek na stolek.
„Mockrát děkuju,“ usměje se a pošle mi vzdušnou pusinku.
„Není zač,“ odvětím. Dojdu k plazmě a kleknu si ke skříňce s DVDčky. „Máš nějaké speciální přání?“
„Mám,“ posadí se. „Pojď si už sednout a nelítej tady. Pořád kolem mě běháš jako ta sestra,“ pousměje se. Aby se taky neposral. Já se jen snažím, aby se měl dobře. Jemu se furt něco nelíbí. Zmetek nevděčnej.
„A no jo furt,“ protočím oči a odmávnu to. Vyberu nějaký film, dám ho do přehrávače a pustím to. Dojdu k Billovi. „Tak se šoupni, ty kuklo.“ Jen se zasměje a hned se posune dál, abych si měl kam vlézt.
„Ne. Já si vlezu za tebe.“ Rukou naznačím, aby se šoupnul dopředu.
„Okay,“ uhne, abych si vlezl za něj. Přelezu ho a svalím se za něj. Se smíchem ho obejmu a povylezu trochu výš, abych viděl na televizi.
„Tak,“ broukne spokojeně a zavrtá se ke mně. „Leží se ti pohodlně?“
„Jo, dobrý,“ odsouhlasím. Přivinu si ho víc k sobě. Přehodím si nohu přes jeho nohy, abych mu byl co nejblíže, a dám mu pusu na krk.
„Ani nevíš, jak je mi takhle dobře,“ pošeptá a vyhledá si mou ruku.
„Věř mi, že mám určitě hodně podobné pocity,“ oplatím mu a propletu své prsty s jeho.
„To mě těší,“ usměje se a ruku mi trochu stiskne. „Myslím, že si dnes jen odpočinu a bude to okay.“
„Uvidíme,“ pohladím ho palcem po prstech. Trochu se zavrtím a už se začnu soustředit na film.
Zhruba v polovině filmu mi začne hrát vedle v ložnici iPhone. To bude určitě Robert. Měl jsem mu zavolat, že nepřijdeme.
„Bože,“ povzdechnu. Začnu se hrabat od Billa a snažím se ho přelézt. Bill mi uhne, jak jen to jde, a tak mě pustí. Doběhnu do ložnice a přijmu hovor.
„No, ahoj, Roberte,“ vyhrknu.
„Ahoj, Tome. Kde jste? Já tu na vás už čekám na hřišti,“ řekne.
„No ono se Billovi udělalo špatně. Měřil jsem ho a má teplotu. Chtěl jsem ti zavolat, ale pořád kolem něj skáču,“ zalžu.
„Ah tak… No tak to přesuneme třeba na příští týden, až mu bude líp. A nechceš přijet aspoň ty na chvíli?“ povzdechne.
„Já?“ podivím se.
„Jo. Jsem tu pořád sám. Nemám si s kým povídat,“ povzdechne znovu do telefonu. Jasně. Starej chlap, ženská žádná a velkej barák. Takže mu společnost bude dělat pitomej Kaulitz. Skvěle.
„No… tak dobře,“ poškrábu se na čele.
„Nebudu tě zdržovat dlouho, když Billovi není dobře. Dáme si kafe, doutník, pokecáme a zas budeš moct jet. Co ty na to?“ navrhne hned veseleji.
„Jasně. Do hodiny jsem tam. Tak zatím.“
„Uvidíme se.“ Píp. Bezva a jak to vysvětlím Billovi. Ach jo.
S iPhonem v ruce pomalu dojdu do obýváku a škrabu se za krkem. Nevím, jak mu to nějak jemně sdělit.
„Copak je?“ hned se Bill optá.
„No… já budu muset zajet něco zařídit,“ řeknu opatrně a s obavami sleduji jeho nadcházející reakce.
„Aha. Dobře,“ broukne a ještě se trošku pousměje. „To se nedá nic dělat. Hlavně se vrať v pořádku.“ Začne se hrabat zpod deky a dojde ke mně. Jen stojím a čekám, co hodlá udělat. Ostražitě ho pozoruji. „Budu na tebe čekat,“ šeptne a pohladí mě po tváři. Nesnáším, když ho musím takhle opouštět. Naposledy to dopadlo… opravdu špatně. Jenom sklopím pohled. Nerad si znovu připomínám tu noc, kdy jsem… Ne, nemysli na Alberta. Je to minulost. Už takový nejsi. Teď už existuje jenom Bill. No tak. „Co jsem řekl špatně, Tome?“ chytne mě za bradu.
„Nic,“ ujistím ho. „Jdu se obléknout, tak si zas běž lehnout.“ Povzdechnu si a přesunu se do ložnice. Když se převléknu, vezmu laptop a přinesu mu i mobil. Už je opět pod dekou, ale jenom tak sedí.
„Když se budeš nudit, tak tady máš laptop. Můžeš lézt po netu, koukat na porno nebo co budeš chtít. Mám tam i The Sims 3, tak když tak udělej naše postavičky, postav nám pěknej barák a dobře se o nás starej,“ pousměju se. Položím laptop na stolek a vedle něj i jeho mobil. „Kdyby se cokoliv dělo nebo se ti udělalo špatně, hned mi zavolej. Okamžitě přijedu, dobře?“ Dívám se na něj vážným pohledem. Myslím to smrtelně vážně. A on to zřejmě vycítí.
„Děkuju moc,“ pošeptá. Natáhne se ke mně a dá mi drobnou pusinku. Jemně ho políbím a povzdechnu.
„Budu brzo zpátky. Hlavně na sebe dávej pozor, ano?“ pohladím ho po tváři. Strčím mu pár pramenů vlasů za ucho.
„To ty taky. O mě se neboj, budu tady a budu na tebe čekat,“ usměje se a obejme mě. Přitisknu si ho k sobě, ale po chvíli se odtáhnu a zvednu.
„Tak dobře, já jdu,“ prohlásím s odporem. Nechce se mi od něj ani trošičku.
„Běž… ať jsi co nejdřív zpátky,“ usměje se. Ještě mi pošle vzdušnou pusinku a zase se zachumlá do deky. Jen se pousměju.
„Miluju tě, Bille.“
„A já tebe.“
S klidným svědomím jedu vstříc času strávenému s Robertem. Nebudu tam dlouho. Hodinku nanejvýš. Po cestě se stavím v krámu, koupím Billovi nějaké ovoce kvůli vitamínům a zas budu s ním doma. Ano, takhle to udělám.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Téda tak v Tomhle díle Tom zabodoval..to koukám.Naštěstí to nebylo,jako minule.
Prej zvedni ploutev 😀 😀 z toho jsem nemohla 😀 😀 xD A to s tim laptopem…:D porno a the sims 3..hmmmmm taky dobrý 😀 😀
Doufám,že to,jak si to Tom s tim Robertem naplánoval,že se to tak i uskuteční.
Úžasnej díl a šíleně se těšim na další 🙂
Sestřička Kaulitzová je nejlepší! 😀 parádní díl 😀 Doufám že se to s Robertem nějak "nezvrtne"… 😉
Tom a sestřička :'D hnedka jsme si ho představila v uniformě kterou máme na sobě když máme praxi 😀 Jemu by slušela stejně víc než mě. Si v tom připadám jak tučňák :D" Zvedni ploutev" 😀 To budu říkat špuntům až budeme na dětským oddělení. Aspoň je rozveselíme. 😀 (tlemila jsem se dobrých 5 minut :D) Tom jak vždycky zabíjí..taky mám furt divný pocit z Roberta ale doufám že ho nemám oprávněně.Skvělý díl těším se na další. 🙂
😀 moc pěknej dílek 😀 Tom se o Billa staral jako správná ženuška :D:D
TAKTO sa mi to páči 😉 perfektný dielik 🙂
Trošku mě zarazilo když Tom říkal že je zmetek nevděčnej ale co už,perfektní díl a jako poslední dobou hrozná sranda,skvělý :DD
Tak tenhle díl mě rozsekal! 😀 Kaulitzova sestřička.. 😀 bože.. 😀
jinak já si teda myslim, že to jen tak na hodinku nebude .. 😀 no nechám se překvapit! 😀 moc pěknej dílek 🙂
Tomova starost byla miloučká, úplně se mi takhle líbil, jak Billa obskakoval, blázen jeden 😀 Myslím, že jeho návštěva u Roberta nebude jenom tak, určitě mu nabídne nějaký kšeft nebo něco…
haha:D:Dtak to bylo nejlepší: udělej nám postavičky a hezky se o nás starej:D:D miluju to!!