autor: Janule
Stříbrný Mercedes začal zpomalovat, zatímco míjeli celkem velkou sluneční elektrárnu a blížili se k vysokému lesnatému údolí za ní, a Saschovi došlo, že nejspíš dojeli k cíli. Zpomalil taky, ačkoliv byl v celkem velké vzdálenosti, protože na téhle silnici byl provoz minimální, a on nemohl potřebovat, aby si ho sledovaný všiml. V hlavě mu rychle šrotovalo, když vymýšlel, jak to nejlépe udělat. Nemohl vjet do objektu továrny za ním, na to nebyl připravený, a zřejmě by ho tam ani nepustili, ale pokud pojede dál, mohl by mu dotyčný zmizet neznámo kam, a on by tak přišel o svůj případ. Levý blinkr Mercedesu před ním ale mluvil jasně, auto opravdu zahýbalo do široko daleko opuštěné elektrárny. Zvláštní…
Jediné, co věděl o chlápkovi před sebou, bylo, že ho hledají v souvislosti se zmizením sedmnáctiletého chlapce, a jeho nákup značně menšího pánského oblečení u Julie v butiku svědčil o tom, že drahé kousky od návrhářů nekupoval pro sebe, ale pro někoho jiného. Že by ale uneseného kluka držel v téhle elektrárně, to mu připadalo absurdní. Nejspíš sem jel jen něco vyřídit a za hodinku pojede zpátky.
Když Mercedes mizel za vysokou zelenou bránou, projížděl akorát Sascha kolem, a ještě než se brána za pomoci elektrického ovládání zavřela, zahlídl ve zpětném zrcátku, jak stříbrné auto zajíždí do budovy, kde nejspíš byly garáže. Pak už neviděl vůbec nic, musel pokračovat pomalu dál, aby ho případné zvědavé oči nezaznamenaly. Dojel za blízkou zatáčku, a když si byl jistý, že odtud ho už nemůže být vidět, zastavil.
Všude kolem byl vysoký a starý smíšený les, silnice se od konce továrny nořila mezi skalnaté svahy, na kterých se vysoké jehličnany tyčily vysoko do nebe. Zvláštní místo, dle jeho novinářského čuchu svou zvláštní atmosférou a polohou jako stvořené pro zločin. Ale co teď? Neměl s sebou díky nečekané akci žádné novinářské nádobíčko, takže ani dalekohled, ani foťák s pořádným objektivem, kterým by mohl dohlédnout za bránu továrny, kdyby jako Jeníček z pohádky vyšplhal vysoko na strom, takže mu nezbývalo, než otočit auto do směru, odkud přijeli, a čekat, až se stříbrný mercedes znovu vydá na cestu, jak předpokládal. Byl skrytý v šikovném místě, takže na něj od brány nebylo vidět, tmavá barva jeho starého Peugeota mu v tom naštěstí pomáhala, tudíž mu snad nic nehrozilo. Napsal Julii zprávu, že už se dnes bohužel neuvidí, slíbil, že zavolá, až bude někde v místech s lepším signálem, a opřel se do sedačky.
Po několika hodinách, kdy už ho opravdu nepříjemně bolela záda a venku se zešeřilo, se pomalu vyškrábal z auta a vydal se plíživým přískokem směrem k továrně. Všude kolem bylo pusto a prázdno, za celou tu dobu tudy projelo jen pár aut, a dokonce ani zpoza plotu se neozýval žádný zvláštní rachot, přece jen, solární panely na nedalekém poli fungovaly samy a tiše, dle Saschova mínění žádnou velkou obsluhu ani nepotřebovaly. Když se ani další hodinu nic nedělo a pomalu se začínalo stmívat, rozhodl se vrátit do auta a ještě chvíli počkat. Měl hlad, žízeň, a začínalo mu být pomalu jasné, že stříbrný Mercedes už dnes nejspíš z továrny nevyjede. Než si ale stihl rozmyslet, co bude dál, usnul v autě jako špalek.
Když se probudil, všude kolem byla tma jako v pytli. Rozhodl se, že nemá cenu čekat, až se dotyčný rozhodne své hnízdo zločinu opustit, pokud to už neudělal, zatímco on tak nezodpovědně usnul. Po chvíli tichého nadávání sám sobě se rozjel domů. Měl alespoň kořist v podobě jména továrny, ve které podezřelý chlápek zmizel, a poznávací značku jeho auta. S tím si bude muset prozatím vystačit. Jméno, na které je značka registrovaná, sice nejspíš jen tak jednoduše nezjistí, ale mohl by požádat Hanze od nich z domu, počítačového magora a kámoše v jedné podobě, jestli by se nepokusil hacknout národní registr vozidel, aby měl alespoň nějakou stopu. Jak to celé dopadne, nevěděl, ale byl odhodlaný pokračovat a jít si za svým, dokud nedosáhne toho, po čem toužil – případu pro článek na první stranu novin.
~*~
Od chvíle, co se Bill Tomovi svěřil se svou orientací, přemýšlel kytarista o tom, kdo je ten, do koho se Bill zamiloval. Po počátečním šoku, samozřejmě. Musel nejdříve zpracovat novou informaci, ale kupodivu, cítil se teď k Billovi blíž, než když o tom nevěděl. Měli každý své velké tajemství, teď byli vyrovnáni, oba by jejich prozrazení mohlo přivést třeba až ke Katovi. Jejich pouto bylo daleko pevnější než s kýmkoliv jiným v tomhle podzemním světě. Tom svou ochranu Billa bral teď daleko vážněji než předtím, protože najednou bylo jasné, že ji zpěvák opravdu potřebuje. Samozřejmě ho svrběl jazyk, jak rád by se zeptal, kdo je ten dotyčný, ale cítil, že je ještě brzy. Věděl, že bude muset počkat, až se mu se svým tajemstvím svěří Bill sám.
Na to si ještě určitě nějaký čas počká. Už tak byl zpěvák šťastný, že ho jeho milovaný kolega a přítel neodkopl, když se dozvěděl, že je gay. Poté, co se Tomovi svěřil, spolu ještě chvíli leželi na posteli, stále v objetí, o které se Bill tak bál, že svým doznáním přijde; on se mezitím uklidnil a Tom si zatím zvykal na myšlenku, že Bill miluje nějakého chlapce nebo muže ze společenství. Nebyla to moc příjemná myšlenka, jak to tak Tom analyzoval, jako by mezi ně dva vstoupil někdo třetí, neviditelný, a narušoval jejich spojení, ale rozhodl se své pocity z toho radši dál nepitvat. S Billem už to dál taky radši neprobírali, vlastně tím bylo řečeno vše potřebné, alespoň pro Toma. Byl to přeci jen tenký led, na který se nechtěli prozatím pouštět. Ani jeden o lásce dvou mužů nic nevěděli, Tom proto, že jeho paměť uvízla za mlhou, a Bill proto, že ve zdejší společnosti to bylo tabu. Sice všichni věděli, že homosexualita existuje, ale pouze nahoře na povrchu. Tady ne, tady dole v podzemí nemá co dělat, tady něco tak zvrhlého prostě nemůže existovat. Za dobu, co Genesis fungovalo, se ještě nestalo, aby byl někdo odhalen jako gay nebo lesba, tudíž se o tom ani nemluvilo.
Když se ten den odpoledne vrátil David z nákupů, zavolal si oba chlapce k sobě do apartmá, aby jim předal objednané oblečení. Tom, přestože nic moc nechtěl, v podstatě jen pár nových ponožek, dostal několik nových triček, čepic a bot, na nichž bylo na první pohled vidět, jak vysoké částky za ně manažer musel zaplatit. Než stačil cokoliv namítnout, ujistil ho David, že jako druhý nejdůležitější člen skupiny musí reprezentovat, tudíž spolkl své námitky a jen poděkoval.
Zato Bill si své nové kousky oblečení náležitě užíval. Tom jen s úsměvem sledoval, jak v jeho dříve smutných očích najednou zase září hvězdičky radosti, když se přehraboval celkem velkou hromadou svých nových hadříků a bot, natěšený, až se do nich bude moci oblíknout, a předvést je všem ostatním ve společenství. A hlavně tomu jednomu, napadlo Toma, když se usmíval a sledoval zpěvákovu až dětinskou radost a nedočkavost.
Jeho myšlenky zase zabloudily k záhadnému panu x, jehož Bill miluje. Neznal zdaleka ještě všechny muže ve společenství, na to tam byl krátkou dobu, ale každého, na koho si vzpomněl, postupně ze seznamu možných kandidátů vyškrtl. Bill se ke všem choval úplně normálně, ať už ke Georgovi nebo Gustavovi, k Davidovi, nebo pár dalším mužům, které kdy na chodbě pozdravil, když šli spolu. Ti to určitě být nemohli. Napadl ho ještě Paul, jejich bývalý kytarista, kterého ale nikdy neviděl, proto nemohl ani posoudit, jestli by to náhodou nemohl být on. Hodlal to samozřejmě zjistit, ale že by tím panem x mohl být on sám, ho ani ve snu nenapadlo. Jako obyčejně, pod svícnem bývá největší tma.
~*~
„Díky moc, budu čekat, až se mi ozveš,“ spokojeně típnul Sascha mobil a posadil se na postel, jediné místo v pokoji, kde se to dalo udělat. Rozhlédl se po levné špeluňce v hamburském hotýlku, kterou si pronajal, a v níž nebylo nic jiného než tahle stará proležená postel, skříň na šaty, malé flekaté zrcadlo nad umyvadlem, nakřivo pověšený obraz nějakého místního mazala, a okno zakryté starou začuzenou záclonou se dvěma nudlemi oranžových závěsů po stranách. Už jen čekal, kdy mu před nosem po podlaze proběhne šváb. Na dražší hotel bohužel neměl. Julia bydlela ještě u rodičů v bytě, takže u ní ubytování nepřipadalo v úvahu, a on se rozhodl, že se z Hamburku nehne, dokud o záhadném bledém chlápkovi nezjistí něco víc. Prozatím mu kamarád po delším přemlouvání slíbil, že se pokusí zjistit, kdo je majitelem stříbrného Mercedesu, a jemu nezbývalo, než čekat.
V žaludku mu zaškrundalo hlady, byl čas na pozdní snídani. Včera dorazil zpět do Hamburku těsně před půlnocí, byl rád, když po pár marných pokusech sehnal tohle levné ubytování, a rychlá pozdní večeře u mekáče nebyla nic moc výživného. Rozhodl se, že se půjde pořádně nadlábnout, a pak se vydá za Julií do butiku, aby ji trochu vyzpovídal, co o tom divném chlapíkovi ze sluneční elektrárny vlastně ví.
~*~
Tom se leknutím vymrštil do sedu. Zpocený a udýchaný se probudil ze snu, kolem něj byla jen černočerná tma. Znovu si přehrával v hlavě sekvence malého barevného filmu, který ho tak necitlivě vytrhl ze spánku, a v němž se střídaly záběry lidí, které určitě musel znát, ale na jejichž existenci si předtím nikdy nevzpomněl. Jednou z postav byla žena, o které už věděl, že je jeho maminka, další z těch, kdo se v jeho živém snu vyskytovali, byl blonďatý chlapec, o kterém najisto věděl, že je určitě jeho kamarád, ale jméno se bohužel nedozvěděl. U pár dalších nevěděl ani jméno ani to, jakou úlohu v jeho životě kdy hráli, byly to jen anonymní obličeje. Všechno to byly jen rychle se střídající střípky z jeho života, nemající pro Toma žádnou souvislost, až na konec snu. Ten byl úplně o něčem jiném…
Tom si schoval hlavu do dlaní a tiše zakňučel, když se mu vybavila situace, která ho tak rychle probrala ze snu. Byl v baru. Přesněji řečeno v narvaném a hlučném striptýzovém baru. Seděl u stolku těsně pod pódiem, zrovna pil whisku, když na jeviště vyšla nádherná dlouhonohá dívka. Tom se zakuckal překvapením, kde se tu vzalo něco tak úžasného, a jako v transu zíral na scénku, která se začala odehrávat před jeho nadrženýma očima. Jako by všechno kolem krom hudby najednou ztichlo, narvaný bar se ztrácel v pozadí a on zůstal sám jen s dlouhonohou kráskou. Mimoděk si sáhl do rozkroku, aby uklidnil svůj okamžitě reagující penis, mírně ho promnul přes volné kalhoty, a přitom se soustředil jen na dívku vláčně tančící kolem tyče jen pro něj.
Byla nádherná… na sobě měla jen těsná černá tanga, červeno černý upnutý šněrovací korzet, vysoké černé kozačky až po kolena, přes ramena přehozené černé boa a mezi dlouhými prsty cigaretu zastrčenou v dlouhé stříbrné špičce. Krásné ruce s černě nalakovanými nehty kryly bezprstové síťované rukavičky až po lokty a její dlouhé černé vlasy vlály v mírném vánku, který na dívku posílal nedaleko se točící větrák. Tom si živě představil, jak se tyhle nádherné ruce dotýkají jeho penisu, jenž se tak neodbytně hlásil o pozornost, a už zcela cíleně zajel rukou pod momentálně těsné boxerky. Pomalu jej stiskl a ve stejném rytmu, jako se dívka na pódiu vlnila kolem tyče, uspokojoval svého zcela tvrdého kámoše, v duchu děkujíc svým volným kalhotám, které mu tohle umožňovaly. Bylo mu úplně jedno, že ještě před chvílí bylo kolem něj narváno k prasknutí, kašlal na všechny a na všechno, protože tohle bylo neskutečně úžasné.
Čas jako by se současně zastavil, a přitom spěchal neuvěřitelnou rychlostí dál, a Tom se s každou další vteřinou blížil ke svému vyvrcholení, očima visíc na dívce rozepínající svůj korzet. Pomalými vláčnými pohyby vytahovala šňůrky z jednotlivých dírek, dávala si záležet na tom, aby její pohyby byly svůdné, a vystrkovala na obecenstvo svůj úžasný kulatý zadeček, kdykoliv k tomu měla příležitost. Tom, fascinovaně sledujíc scénu před sebou, se tvrdě udělal do své ruky ve stejnou chvíli, kdy odhodila do publika vrchní díl svého skromného oděvu, a ten dopadl přímo do jeho rozkroku. Horké sperma v několika rychlých dávkách potřísnilo Tomovu ruku pilně pracující až do okamžiku, než přišlo úžasné uklidnění, jež se rozlilo jeho tělem po prožitém orgasmu.
Pocit uvolnění se ale změnil v okamžiku, kdy Tom otevřel doteď vášní přivřené oči a zvedl pohled k dívčině dosud neviditelné tváři, aby se na ni vděčně usmál. Ani si vlastně neuvědomil, že měl její tvář celou dobu jakoby v mlze, zajímalo ho spíš její svůdné tělo než obličej, do kterého právě teď hleděl… a z něhož se na něj svádivě usmívaly Billovy růžové lesklé rty a černě orámované hnědé oči… panebože…
A v tu chvíli se Tom s hrůzou probudil.
Praštil sebou zpět do peřin a studem nad sebou samým zabořil hlavu do polštáře. „Do prdele,“ potichu zaklel, „byl to jen sen, jen sen,“ snažil se přesvědčit sám sebe, ale co bylo nejhorší, ten sen byl tak živý, že i přes evidentně prožitý snový orgasmus, jenž potvrzovalo vlhko v Tomově rozkroku, jeho erekce se znovu hlásila o slovo. „Ne, ne, ne… to není možný,“ úpěl Tom nešťastně do dlaní, zatímco se podvědomě začal třít o peřinu, na níž ležel. Pocit vzrušení byl tak silný, že se mu nemohl ani nechtěl bránit. Po tak dlouhém půstu, který jeho tělo zažilo, než našlo svůj erotický spouštěč, bylo nemožné tomu odolat. Kašlal teď na to, kdo hrál v jeho snu hlavní roli, znovu si v hlavě přehrával svůj sen, potřeboval se uspokojit, to teď bylo nejdůležitější. S ostatním si může lámat hlavu ráno, teď na to kašle. Obratně se přetočil na záda, když mu už peřina přestala stačit, rukou zajel do svého vlhkého klína a rozehrál teď už živou a vzrušující etudu pro hbité prsty a zrychlující se boky, za doprovodu hlasitého vzdychání, zesilujícího úměrně blízkosti vytouženého cíle. Dokonalý koncert vzrušeného sténání.
Bylo mu krásně, když konečně ležel vyčerpaně v peřinách, jen dýchal, neschopen jakéhokoliv pohybu, po dlouhé době uspokojen na nejvyšší míru. Dva rychle po sobě jdoucí orgasmy po několika týdnech půstu ho naprosto vyčerpaly, a on v blaženém zapomnění upadl znovu do příjemného, teď už bezesného spánku.
~*~
„Posaď se, Dave,“ pokynul šéf manažerovi na křeslo proti svému stolu, na němž měl rozloženy hamburské noviny, které mu přivezl dotyčný ze své včerejší cesty na povrch.
„Něco se děje, šéfe?“ zeptal se David, zatímco si sedal a upravoval si nervózně ještě vlhké vlasy po sprše. Spěchal, skoro běžel, aby se co nejrychleji dostal do šéfovy kanceláře, když mu zapípal pager. Tušil, že to nebude nic příjemného, obvykle si ho tímhle způsobem Noe do kanceláře nevolal.
„Děje, máme problém,“ zapíchl šéf oči do manažerových a hned pokračoval. „Jak proběhla tvoje včerejší cesta ven? Dělo se něco, o čem bych měl vědět?“
„No… jako obvykle, nic zvláštního. Jel jsem pro věci do boxu na poštu jako vždycky, stavil jsem se pro tisk,“ kývl bradou k novinám rozevřeným na stole, „pak jsem lítal po krámech, abych nakoupil hadry pro Billa a Toma, a jel jsem zpátky… proč?“
„Takže ničeho zvláštního sis nevšiml?“ zeptal se Noe znovu pro jistotu.
„Ne, ničeho. Měl bych?“ pokrčil rameny Dave bezradně. Neměl tušení, o čem šéf mluví.
„Doufám, že ne, ale bylo to na dlouhou dobu naposledy, cos byl venku, Davide,“ vydechl s úlevou šéf, a hned pokračoval, když David nechápavě vykulil oči. „Jsi nahoře celostátně hledaná osoba, což nechápu, jak nám mohlo utéct,“ zvedl noviny a zapíchl prst do článku, kde byl zveřejněn Davidův kreslený portrét, „ale naštěstí si tě snad nikdo nevšiml, jak to tak vypadá,“ dodal. „Hledají tě kvůli Tomovi, to je jasné. Někdo nahoře je až moc aktivní a pátrá po něm. Zřejmě nám nespolkli jeho útěk z domova. Nechápu, jak se tak rychle dostali k tobě, ale to už teď stejně nevyřešíme.“ Vzdychl si šéf a promnul si zamyšleně bradu. Vyčítavě zvedl oči k zaskočenému manažerovi.
„Myslel jsem, že jsi profík, když jsem ti dovolil hledat nového kytaristu nahoře tím tvým konkurzem, ale nejspíš jsem tě přecenil. Tvoje jméno naštěstí neznají, pravé ani falešné, tak doufejme, že se k němu ani nedostanou. Teď se ale na povrchu už nesmíš ukázat, dokud se to nezklidní. Mohl by tě kdokoliv poznat a sledovat až sem. Bezpečnostní kamery zaznamenaly chvíli po tvém příjezdu projet auto s mnichovskou značkou, takže s tebou nejspíš nemělo nic společného, vracelo se asi po pěti hodinách stejnou cestou zpátky, ale budeme muset dávat pozor, zdvojnásobíme počty kamer, aby zachytily, cokoliv se kolem nás šustne, opatrnosti není nikdy dost. Uděláme, co budeme moct, abychom stopu svedli pryč, pokud to bude třeba, ale musíme být připraveni na všechno. Modli se, aby to dobře dopadlo,“ uzavřel Noe svůj dlouhý proslov k nazelenalému manažerovi, kterému se najednou pod rukama hroutila jeho slibná budoucnost. Bylo mu jasné, že jeho bezchybná pověst se tímto dnem definitivně vytratila a bude muset spoléhat na štěstí. Nic jiného mu teď nezbývalo.
Vypotácel se ven z šéfovy kanceláře bledý jak sedma, a cestou do svého apartmá přemýšlel, kde mohl udělat tak zásadní chybu. A pak mu to došlo. Tomův blonďatý kamarád. Úplně na něj zapomněl, když vybíral nejvhodnějšího kandidáta ve druhém kole. Kytaristovo umění ho tak zaslepilo, že když mu Lara oznámila jeho genetickou vhodnost, už si pak neuvědomil nepohodlného svědka, kterého Tom přivedl na první kolo konkurzu a jehož se bylo nutno včas zbavit. Jedině on věděl o tom, kde a kdy se Tom účastnil jeho výběrového řízení. Jedině on mohl policajtům popsat jeho podobu. Sakra! Taková začátečnická chyba… teď aby se začal opravdu modlit, jak mu radil šéf…
autor: Janule
betaread: Áďa
Já chci devatenáctku zítra, protože tenhle díl byl tak dokonalej a nad očekávání napínavej, že se samou nedočkavostí další neděle nedožiju :(:DD!! Opravdu, tohle bylo super, super, super!♥:))
Oh a teď se budou snažit najít Andyho a jestli ten novinář bude dál čmuchat tak bude mít problém i on.
S Tomem se konečně začíná něco dít, vzpomíná a Billovo přiznání ho nenechává chladným.
I když za pár minut odjíždím na intr, musela jsem si prostě přečíst ještě tenhle díl, jak jsem se na to těšila 🙂
Fúha, no tak začína to byť naozaj napínavé. Som zvedavá čo sa bude diať.
Aaaa!!! To mám jako čekat týden??? To nedám… :// Tenhle díl byl vážně úžasný! 🙂 A zajímalo by mě, kdy a jak Bill Tomovi řekne, že je do něj zamilovaný. 🙂
Nádhera,začíná se to zaplétat,to je dobře :))) Doufám že už se brzo vyjasní že je Bill do Toma zamilovaný 🙂
další parádní díl. 🙂 hnedka mi zlepšil večer. teda ze všeho nejvíc samozřejmě ten Tomův "koncert". sny jsou prostě zrádná věc, dokážou člověku tak zpřeházet realitu, že ani sám neví, čí je. a brzičko si prožije Tom další "koncert" pomatených myšlenek, co mu budou cpát Billa do ještě lepších erotických pozic. 😀
taky musím přiznat, že mi udělalo maličkou radost, že se Noe snaží hladit stopy. přeci jen se mi dvojčátka v tom šíleným komplexu líbí a nechci je venku dřív, než se do sebe natvrdo zamilují. 🙂
mm když začínal Tomův sen tak sem si říkala "Ať se z toho vyklube Bill", "ta tanečnice musí bejt Bill" a taky že jo. A Tomi nebraň se tomu ^^.
Snad se Andreasovi nic nestane. Chudáčkovi. A ten novinář by měl jít na policajty. Jako je mi jasný že jako novinář chce pro sebe "velkou rybu", ale jak mile o tom napíše tak bude chudák David nahranej – ale co ? Může si za to sám .. je tam dobrovolně nebo ne ? a ví že napovrchu je to "fajn".
[4]: myslím že to bill neřekne že to nějak vyplyne ze situace, ale necháme se překvapit 🙂
[4]: Přesně, tejden se nedá 😀 Jinak, moje slova 🙂
Jééžiš, holky, "jenom" týden? 😀 To vydržíte 😀 čas letí jako blázen, kdo to má stíhat psát? 😀 Dneska zrovna píšu 22. díl, tak snad budu mít pořád dostatečnej náskok a nestane se, že budete na díl čekat klidně taky… týden a den nebo tak nějak strašlivě dlouho. ;-D
Zatím jsem to vždycky stíhala do termínu, tak se snažim. 😀 Náskok prostě potřebuju, nedá se nic dělat. Upravuju do poslední chvíle. 🙂
Díky za ocenění, dámy, děsně ráda si čtu vaše předpoklady, jak to bude dál, někdy mě to samotnou zajímá 😀 J. :o)
Aaaa tak toto bola zase skvelá časť! :D… najskôr ten novinár čo sledoval Davida až ku komplexu 😀 ách to bolo vzrúšo 😀 aj keď sa teraz oňho trochu bojím, keď Noe vravel, že zvýšia počet kamier a tak. Neviem čoho by boli tí psychopati schopní keby ho tam nachytali… a potom ten Tomov sen 😀 Ty vole, to bolo fakt skvelé :D… keď som to tak čítať predstavovala som si nejakú blondýnu, ale potom, keď som sa dozvedela že tá striptérka má čierne vlasy hneď som si povedala, že sa z toho určite vykľuje Bill 😀 bože bolo to super 😀 aj keď chudák Tom bol z toho trochu v šoku, ale to nevadí :D… som strašne ale strašne zvedavá na pokračovanie, naozaj tento príbeh žerem 😀
BOMBA!!!! Nechápu, že někdo dokáže vymyslet tak bombastický story. Já mám co dělat s obyčejnou povídkou 🙂
Plakala som smiechom pri zmienke mena Noe 😀 😀 predtým mi to neprišlo také vtipné 😀 . Sascha čakajúci na švába – 😀 😀 . Zatial som napísala zmyslupné vety , ja viem 😀 . A to pekelne dobre vystihnuté príslovie .. pravda pravdúca 🙂 .
Nikdy som si nemyslela , že ma poteší Tomov sen o striptérke 😀 ale potešil 🙂 ! Neviem sa fakt dočkať 19tky .. a modlím sa aby som stíhala aj počas školy čítať Genesis 🙁 .
Tak tohle je mela. Ja teda ale opravdu nemam co rict. Myslim ze jsem rekla uz vsechno k tehle povidce, kterea je uzasna. (nenavidena, ale uzasna :DD ) Musim rict, ze zprvu jsem byla strasne zmatena z Tomova snu a desila me predstava, ze se objevi snad nejaka holka, se kterou mel preci jen nejakou pevnejsi znamost. To by me asi smejklo. Ale ze zjistetni, ze ta krasna neznama byla vlastne Bill….to mi padla huba po kolena. Jo Tome….to se nekdy stava. Uz by ti to mohlo dojit, ze ty jsi ten Billuv vysneny. I kdyz nevim zda je pripraveny na to, se tohle dozvedet. Nevim…prijde mi v tomhle smeru slabsi jak Bill. No uvidime jak se to vyvyne. Jinak Sascha je dokonala novinarska krisa :DDD Drzim mu palce :DD
Paradicka, parada, lehneme si na zada a nechejme se unest touto bajecnou povidkou… na vice se dneska nezmuzu Janulko, jet lag je svine oskliva, misto mozkovny mam tvarohovou zemlovku a energeticky jsem vycucla jak susena svestka. Bajecne to pokracuje! Jen pis pekne dal!!!
[15]: No jo, já v životě v letadle nedřepěla, tak vím prdlačku, jaký to je, když se posuneš z pásma do pásma… neboj, píšu, píšu. Doufám, že to tam všechno v pohodě zvládáte, přes NY jste se evidentně neztratily, tak přeju hodně štěstí a lehkej návrat. Pa J. :o)
[16]:Nojono, ja bych se i prizpusobila, ale malej mi porad slape v evropske casove zone, kolabuje uz ve dve odpoledne a budi se pak ve dve, tri rano. Suprovka.
Haha, prej evidentne neztratily…malem holka, malem. Kdyz jsme jeli z letiste autem z pujcovny do hotelu, navigovani jen mapou, ze prej to zvladnem a delali jsme tu trasu petkrat, protoze tech odbocek, exitu, objizdek a vypadovek tam bylo jak n*****ch a vzdy jsme skoncili nekde na zacatku nejake cernosske ctvrti, vyplaseni jak slepice, tak jsme to zase obratili a jeli na letiste a zacli znovu… petkrat prosim pekne… nakonec jsme stahli ocas mezi nohy, spolkli hrdost a do pujcovny si zajeli pro navigator. Pak uz to byla brnkacka, az teda na to, ze se osubka za volantem s tim mluvicim navigatorem furt hadala… prej "shut the fuck up you moron, I am gettinh a headache from your stupid advices, No I can't keep right you asshole, there is no right turn….". Ja jsem jen drzela klapacku a modlila se, aby to nejak dopadlo:-)
Zazitek na celej zivot, Malej mi do toho vycerpanim a tim, jak jsme furt jezdili tam a zpatky, zacal zvracet, ja rto chytala do pidi pytlicku… legrace neskutecna:-/ Ale zvladli jsme to!
😀 No jo, s navigací se musí komunikovat, jinak ona člověka úplně zblbne 😀 Jsou i tací, kteří ji poslechli na slovo a už jsou díky tomu na pravdě boží. 😀 Takže bych se asi taky hádala. 🙂 Hlavní je, že jste dojely… sice malinko větší spotřeba benzínu, ale oni ho tam maj za pakatel, ne? 😀 Bůhví, kolik jste ujeli majlí 😀 Hele, ale to jste hodně tvrdohlavý, když pětkrát, já bych to vzdala možná hned napoprvé… asi bych se na začátku tý černošský čtvrti šla někoho z nich zeptat 😀 myslíš, že by mě sežrali? 😀
[18]: Benzin za pakatel jo, ale ty nervy u toho. Dojeli jsme v pet odpoledne mistniho casu, takze dve v noci toho naseho, unava, hlad, nervy, zizen…. prej jit se nekoho zeptat… ty jsi dobra, srandistka jeste k tomu vsemu, jak to tak sleduji… zblbli propagandou a televizi a dobryma radama pruvodcu, typu "pokud absolutne nemusite, tak v NY nikdy, za zadnou cenu nesnazte ridit; kdyz stavite u krizovatek, mejte zamknute dvere auta a nikdy nikomu neotvirejte; pokud se omylem ocitnete v Bronxu, tak se zacnete modlit k tomu nahore a snazte se odtamad dostat tak rychle, jak to jen jde….." – dobry ne? A ty by ses sla zeptat. Ta cvrt, kde jsem skoncili se jmenuje Jamaicka, zbytek si domysli sama:-)
Perlickou cele te anabaze bylo to, ze ten hotel byl hned u letiste, tak pet kilaku od nej, proto jsme si tak fandili, ze to musime najit … heheh. Chyba lavky.
No právě, že bych je tak šokovala, že by na mě čuměli a zapomněli by mě zabít a okrást 😀 a třeba by mi i poradili, co já vim. 😀
Moje babička kdysi byla na návštěvě sestry v Californii a strašně se jí líbilo, že si může utrhnout na zahradě pomeranč ze stromu, jenže jí za chvíli začlo lízt na nervy, že tam furt všude jezdili autama.. když se šla projít s dopisem do schránky, tak jí za těch pár metrů zastavilo několik aut, kdy jí lidi nabízeli, jeslti nechce svézt 😀 Proto jsou taky američani tak tlustý, vůbec nechoděj, všude jen jezděj. Mohla se tam pak už zbláznit, snažila se uvařit si nějaký český jídlo, a těšila se po měsíci domů jako blázen. 😀 Jojo, jinej kraj, jinej mrav. 🙂
[20]: Tak ty mas v Americe vzdalenou rodinu, sestrenice z desateho kolena? A V KALIFORNII jeste k tomu vsemu? Ze se nespakujes je tam navstivit a zaroven trochu propleskat toho fousace a oholit mu to jeho (jejich) ridky strniste. Na tebe by snad i dali. A muzes si k tomu trhat ty pomerance;-)
Nam tu holka na vychodnim pobrezi uz ctvrtej den porad jenom leje, orustam pomalu lisejnikem, vlhko a hnus.
[21]: No jo, jenže vona nám tetička vymřela po přeslici, tudíž tam už nikdo nezbyl.. ona měla teda Tonča příznačný jméno, jmenovala se původně Anonie, po americku Anette Smrt 😀 Vzala si tam totiž nějakýho čecha, co tam taky šel na začátku 20. století za prací jako ona, ale děti nikdy neměli, takže příbuzenstvo se nekoná, nikdo mě nezve. Kdysi od ní do socialistickýho československa chodily každejch půl roku balíky, to bylo žůžo… samý takový ty příšerně barevný americký hadry z blešího trhu, ona si myslela, že tu dřeme bídu s nouzí, jak psal tamní krajanskej plátek. 😀 Ale taky posílala babičce dolary do banky, za což nám milá slavná socialistická banka dávala bony, tudíž bylo na nescafe a džíny z tůzexu. 😀 Dobrá tetka to byla, než všechno zapomněla a umřela. Na konci už ani nevěděla, jak se jmenuje. Našli po ní všude možně po šuplíkách roztroušený dolary.
Když jsem po ní kdysi chtěla, aby mi poslala něco na "odchlupení", což tady vůbec nikdo neznal, tak mi vesele napsala, ať si strčim nohy do trouby, taková byla má tetička roztomilá. 😀 Jednou tady byla na návštěvě, to mi mohlo bejt tak deset zhruba. Přivezla mi "kejky" a "najkán", mluvila úžasnou čechoangličtinou. 😀 Ty její balíky tak krásně voněly, dodneška si pamatuju, jak byly celý oblepený stříbrnou páskou, jak je celníci rozdělávali, ale ačkoliv posílala kolikrát i chlast, cigára a žvejky, tak se nikdy nic neztratilo. Taky chodily babičce podprsenky velikosti F, který tu tenkrát nikdo nevyráběl… tuhle velikost jsme ovšem po babičce s mamkou nějak zapomněly zdědit.. 😀 no prostě amerika má pro mě příchuť mládí a voňavých balíků plných hadrů z blešáku. 😀
Tady je dneska taky hnusně, prší, už se ochlazuje, ale na víkend se to má zase vybrat.
[22]:No to mas krasny vzpominky, vesely a mily. S tema balikama je to prca, vune se zafixuji a zustanou v palici uz navzdy. Vonavy zvykacky rikas, to je sentiment, ja mela jen Pedra. ALE TUZEX byl super co? A ty jejich vymysleny bony. Moje babi zase dostavala nejaky marky od svy kamaradky, kterou po valce i s muzem odsunuli, protoze to byli Nemci a ona se usidlila ve Frankfurtu a babi ji tam obcas jezdila navstevovat. Dodnes si posilaji pohlednice. Muj tatik prozmenu zase doted s laskou vzpomina, jak po valce, kdy byl malej kluk dostavali od Amiku baliky z Umbry, kde byli plechovky nejakejch super skvelych malinkych buraku a burakovyho masla. Muj tatinek je totiz posuk pres buraky, miluje je k zblazneni. Sranda no. Snovy to casy starych casu, kdy se cloveku tajil dech z reklamy, kterou chytil od Rakusaku na sve teelvizi podel hranic. Jak jsme vsichni slintali. Ted tady v te Americe sedim a stejska se mi evropskejch vodovodnich kohoutcich.
(To je zase odbocka, co)
Hele, jen pro zajimavost, co to je "kejky" a "najkan"?
😀 no přece sladkosti jako koláčky (cake) nebo tak, a noční košili, což nevím, co bylo přesně za složeninu slov 😀 to nepoznáš? 😀 Já nikdy nezapomenu chuť takovejch melounovejch bombónů, co přišly z Ameriky.. v černý plechový krabičce. To mám dosmrti smrťoucí ámen. 😀
Co tam maj za blbý vodovodní kohoutky? Oni prej tam maj tuhle infrastrukturu, nebo jak se tomu nadává, úplně v dezolátním stavu, tak mi vylič, jak to ve skutečnosti v NY vypadá, až budu psát nějakou povídku odtud, abych byla detailista. 😀
Dneska jsem strávila spoustu času na mejlu Carrie, kde jsem se jí snažila mou úžasnou english vysvětlit, že když píše povídku, která se odehrává v Německu, nemůže tam cpát Santu a dárky pětadvacátýho ráno. 😀 Jsem zvědavá, jestli to z toho chudák vůbec pochopí. 😀 Konečně se dozvěděla, že jsem starší fan, ona se ani nešla podívat na Bio jedinýho člověka, co jí komentuje povídku, chápeš to? 😀 tak mi pak nadšeně napsala mejla 😀 To zase bude 😀 Prej znala nějakýho českýho doktora "Houbi", kterýho musela velice pozorně poslouchat, když mluvil, protože měl strašně silnej přízvuk. 😀 Ale prej miluje Czech language. 😀 Jo… vesele s amerikou. 😀
[24]:Aha, uz rozumim:-) Najkan – night gown. No ja toho NYC moc holka nevidela, bohuzel. Ale to vis, ze az se vratime, tak aspon o te trose, co jsem zazila, povypravim.
Tak ty si uz dopisujes i s Carrie? No vidis, za chvilku ti ta anglina pujde tak, ze nebudes potrebovat ani prekladac:-) Jen ji pekne rekni, jak to v Evrope chodi. Aspon se priuci:-) Ona miluje cestinu? To je taky dobry, urcite prdlacku rozumi, ale spis to bere jen zvukove, ne? A beztak si to plete s Polstinou:-)))))) Oni to vsechno hazej do stejnyho pytle. Mi zase pro zmenu jedna autorka poslala mailika pote, co jsem klasicky po mym, obsesivne okomentovala zesiroka vsechny jeji veci a kdyz se dozvedela my jmeno, tak se mohla podelat. Pry je hotova z toho, jak tam mam ty hacky a carky, byl to pro ni uplnej odvaz a exotika. Taky miluje Bushida a rikala, jak mi zavidi, ze jsem mu tak blizko a ze si muzu cist vsechny hovory s nim. Jak si tohleto vsechno vydedukovala uz nikdy nezjistim, ale moc me tim pobavila. Celou Evropu nejspis vnimaj jako takovou malou pospolitou dedinu:-)
[25]: No jo, já na to taky pak mrkla do slovníku a přišlo mi to jako nejbližší možnost… to víš, já si to pamatuju, jak jsem to jako dítě slyšela. 😀 Prostě najkán 😀
No ona si Carrie začala dopisovat se mnou 😀 strašně se jí líbilo, že jsou taky starší fanynky než ona, že si prej připadala divná. 😀 Sranda je, že ona mi napíše 2 – 3 věty a já jí čtyři odstavce tou mojí svahilštinou. 😀 Měla radost, když jsem jí psala, že v Německu se slaví Halloween, protože to tam dotáh v devadesátejch letech nějakej kšeftař, tudíž už tam maj i ty převleky a děti choděj od domu k domu s tou jejich "tricky" výhrůžkou, akorát na to mají svoji vlastní německou frázi, a z tý byla nadšená nejvíc, že se jí to líbí víc než ta anglická, protože se už rok učí německy. 😀
No jo, oni si myslej, jak tam maj ty šírošírý pláně, že když my jsme tady naštosovaný jeden na druhým jak sardinky, že se všichni známe. 😀 Si asi myslej, že s Bushidem normálka chodíme na večeři, že jo. 😀 Ale je to asi spíš ta vzdálenost, je fakt, že když tady budu chtít a budu mít podmínky, můžu si zajet do Německa kdykoliv, nebejt líná jako veš. 😀 Ale že bych potkala Bushida… no člověk nikdy neví. 😀 To oni holt musej skočit a eroplán a je to drahý jako pes.
No tak musíš mi pak o cestě do velkýho jabka referovat podrobnějc, hlavně ty kohoutky mě zajímaj, to je mi záhada. 😀
Sascha je skvělý! Jenom je škoda, že Noe zjistil, že je David hledaná osoba. Tak se mohlo všechno rychleji posunout kupředu a teď zase nic 🙁 Dokonce je mi líto i Saschi. Teďka se už nic nedozví a žádný trkák nenapíše. A celkem mám strach, že když se bude často pohybovat okolo továrny, tak aby jej nakonec taky nechytli a nevzali si jej s sebou do Genesis. A nebo se jej nějak zbavili. Doufám, že Karl a Ben už postoupili a kousek dál, ale spíš si myslím, že ne. Bude těžké se teď dozvědět něco dalšího 🙁