autor: Sandra Trümper
Beauty day…?
Cítil jsem podivné teplo. Nejenže mě obklopovalo, ale naplňovalo mě i zevnitř. Spokojeně jsem se usmál a přesunul se blíž ke zdroji toho úžasného tepla, toho pocitu bezpečí, té přenádherné, nahořklé vůně. Moje mysl se v té chvíli ocitala jen v jakémsi podvědomí, ale o to silněji jsem cítil touhu být v blízkosti těch úžasných pocitů.„No tak, Tome. Vstávej. Nechceš přece prospat další krásný den,“ i ten hlas byl překrásnej. Nevěděl jsem, co mi říká, ale byl hodně hlubokej a rezonoval mi celým tělem. Líbilo se mi to. Bylo mi jedno, co říká, jen jsem chtěl, aby dál mluvil. „Tome, nenuť mě použít drastičtější metodu,“ co to říká? Jakou metodu, proč?
Na mých rtech jsem pocítil cosi hebkého, opojného, co se třelo o ty mé. Naléhalo to a po chvíli se k tomu přidalo i cosi jiného, stejně hebkého, ovšem o něco vlhčího. Mé rty se pod tlakem samovolně pootevřely a já cítil, jak to cosi vlhkého dorazilo až ke mně do rtů. Zatímco jsem cítil, že podivná mlha snění z mé mysli ustupuje, nová mlha, tentokráte však jiná, se valí na její místo. Tiše jsem vydechl a pokusil se otevřít oči. Bushidovy rty i jeho jazyk se okamžitě stáhly. Mlha se vytratila a já poněkud zklamaně vydechl. S mrkáním jsem otevřel oči a mohl tak vidět Bushidův úsměv.
„Výborně. Už jsem myslel, že vážně budu muset přejít k drastičtějším metodám.“
„Jo? A jaké by to byly metody? Nalil byste na mě čokoládu? Nebo by to tentokrát byla šlehačka?“ zasmál jsem se, zavřel oči a otočil se k Bushidovi zády. „Mimochodem, probuzení polibkem už je ohraný. Je to v každém béčkovém románu,“ a přesto mi teď srdce buší s naprosto neuvěřitelnou silou. A já si myslel, že po pěti letech v branži se mi něco takového stát nemůže.
„No, upřímně, tentokrát bych asi volil studenou vodu. A koukej vstávat, nemáme čas.“
„Čas na co?“ zakňučel jsem poněkud ublíženě. Po ránu bývám někdy protivný a ukňouraný. „Vždyť nemůže být ještě ani sedm,“ no, a taky pořádně přeháním.
„Je půl devátý. A v celou máme být o tři patra výš.“
„Cože? Proč?“ odhodil jsem deku a sedl si. Bushido se zvedl a přešel ke stolku, kde mě očividně čekala snídaně. Skepticky jsem pozvedl jedno obočí. „Být ranním ptáčetem by mělo být nezákonné.“
„Ale pokud by to bylo nezákonné, pak bys nikdy neměl čerstvou snídani,“ namítl se smíchem Bushido. Vážně, ten chlap je snad nenapravitelnej optimista.
„Pokud by to znamenalo volnej spánek do jedenácti, obešel bych se bez toho,“ vyhrabal jsem se z přikrývek, navlíkl na sebe trenky a kalhoty a přešel k tomu stolu.
„Jo, ale tentokrát máš smůlu. Takhle brzo vstáváš kvůli sobě.“
„Teď vás nechápu,“ přiznal jsem naprosto bez rozpaků.
„Taky aby jo. Připravil jsem pro tebe malé překvapení.“
***
„Kadeřnický salón?“ pozvedl jsem tázavě obočí a otočil se na Bushida. „Jste si jistý, že jste si nespletl patro?“
„Naprosto jistý,“ přikývl energicky Bushido. „Věř mi, vůbec nebylo jednoduchý přesvědčit kadeřnice, že prostě musíš přijít hned dneska dopoledne, a musel jsem hodně přeplácet objednané zákazníky.“
„Cože?“ stále jsem vůbec nic nechápal. „A proč byste to dělal?“ Bushido jen protočil oči, chytil mě za loket a dotáhl až do salonu.
„Ach, vy budete asi Bushido,“ okamžitě za námi přišla energická, vysoká blondýna. Kdo ví jak, ale nějak prostě poznala, kdo z nás je Bushido, a okamžitě k němu zamířila. „Takže, co potřebujete udělat s vlasama, že to bylo tak neodkladné a zabere nám to tolik času? Předpokládám, nastřelit vlasy?“ nemohl jsem si pomoct, po rychlém pohledu na očividně překvapeného Bushida jsem se rozesmál. No vážně, dokáže si ho vůbec někdo představit s nastřelenými vlasy?
„Uch, jo, já jsem Bushido, ale není to docela tak, že bych já byl dneska váš zákazník. Tady Tom potřebuje předělat účes,“ drcnul do mě trošku víc, než by stačilo na to, abych udělal krok dopředu. Ale asi mi to tak patřilo.
„Vážně?“ mladá žena okamžitě vypadala zaujatěji. Staříky, co si chtějí nastřelit vlasy, tady asi má častěji. Dobrá, Bu není starej, ale i tak. Mimochodem, od kdy mu říkám Bu?
„No, potřeboval bych to přeplíst,“ rukou jsem automaticky přejel přes jeden ze svých copů. Překvapilo mě, jak moc ho mám rozpletený a kolik uvolněných pramenů jsem tam nahmatal. „A taky dobarvit u hlavy. A znova zaplíst,“ dodal jsem lehce nerozhodně. Neznámá blondýnka mě se zájmem obešla kolem dokola.
„Chm. Kroutí se vám vlasy?“
„No… jo,“ a někdy je to celkem horor. Zvlášť když si Bill musí žehlit hlavu zrovna ve chvíli, kdy já se potřebuju připravit na schůzku s některou ze svých zákaznic. Nebo zákazníků.
„Takže vám musíme narovnat vlasy, než vám je začneme zaplejtat,“ stoupla si přede mě a usmála se. „Ráda vás poznávám, Tome. Jsem Bridget,“ a přesně v tu chvíli jsem se rozesmál nejen já, ale i Bushido.
***
„Tome, vy máte hodně jemné rysy, víte o tom?“
„To dost dobře nelze nevědět,“ pousmál jsem se. Díval jsem se na sebe do zrcadla. Bridget mi zastrčila vlasy za ucho a nahnula se tak, aby měla obličej vedle toho mého.
„Jste si jistý, že je chcete zase zaplést? Jsem si jistá, že kdybychom vám našli nějaký vhodný sestřih… Co myslíte vy, Bushido?“ otočila se, aby viděla na Bushida, který si doteď četl časopis. Nyní vzhlédl a zadíval se na mě do zrcadla. Vypadal upřímně překvapeně. Nebo ne? Bridget nevypadala, že by si toho všimla, ale já v jeho očích tu překvapenost viděl.
„Co si myslím o čem?“ zeptal se, aniž by přestal zkoumat mé rysy. Trochu nepohodlně jsem se zavrtěl. Měl jsem je přece stejné jako vždycky, tak proč na mě tak zhypnotizovaně civěl?
„O tom jeho pitomém nápadu nechat si ty vlasy zaplést,“ osvětlila mu to ochotně Bridget. „Zaniknou tak docela všechny jemnosti z jeho tváře, všechny hlavní rysy. Ztvrdnou a budou se zdát mužnější. Ale on je takové ve skutečnosti nemá. Koukejte, má opravdu jemné linie lícních kostí, téměř dětsky zakulacenou bradu i jemně vykrojené rty. Tohle všechno ten šílenej účes potlačí. Kdežto kdybychom našli nějaký příhodný účes, mohli bychom tohle všechno jen podtrhnout a-„
„Ale já nechci nic z tohohle podtrhávat,“ namítl jsem a pohled rychle odtrhl od Bushidových čím dál tmavších očí a přesunul ho k Bridget. „Nejsem ženská, abych tohle všechno potřeboval zvýraznit. Naopak, tenhle účes jsem zvolil právě kvůli tomu, že se tyto rysy potlačují. V jednadvaceti bych celkem rád vypadal trošku míň něžně a trošku víc mužně,“ nehledě na to, že zákaznice požadují právě tohle.
„Souhlasím s Tomem,“ já i Bridget jsme se oba otočili na Bushida. „Uznávám, že takhle vypadá naprosto dechberoucně, nicméně dávám přednost tomu, že tuto jeho přednost znám jenom já. Nebo jsem jeden z mála, kdo zná tuto jeho stránku,“ uhnul jsem před jeho uhrančivým pohledem. „Ačkoliv… Ten, kdo se dívá pořádně, může tohle všechno vidět i v jeho copánkovaném účesu,“ uculil se a já cítil, jak se mi do tváří hrne krev. „Takže dělejte, jak on uzná za vhodné.“
„Jak si přejete, pane,“ viděl jsem, jak se Bridget uculila a mrkla na mě. „A řeknu ti, ten tvůj Bushido je celkem fešák,“ dodala už opravdu jen pro mé uši.
„Není můj,“ namítl jsem poněkud nelibě.
„Když myslíš.“
***
„Výborně,“ z kadeřnictví jsem vyšel s mnohem lepší náladou, než se kterou jsem tam vcházel. Sice jsem tam právě strávil několik dlouhých hodin, ale ušetřilo mi to volný čas v nadcházejícím týdnu, a navíc i celkem velký obnos. „Takže… Máte naplánovaný i zbytek dne?“
„Ne přímo naplánovaný,“ pokrčil rameny a upřeně se mi zadíval do obličeje. „Scházejí mi ty tvoje uvolněné pramínky. Vypadal jsi s tím trošku chaoticky, ale nějak mi to k tobě pasovalo,“ byl jsem zmatený nenadálou změnou tématu. A ještě zmatenější jsem byl, když se vrátil zpátky k tomu původnímu. „Asi bychom teď měli skočit na oběd a pak… nevím, kam bychom mohli jít. Napadla mě posilovna, ale nevím…“
„To je dobrej nápad,“ souhlasil jsem bez zaváhání a pokrčil rameny. „Už dlouho se někam takhle chystám. A dnešek je stejně dobrý den, jako kterýkoliv jiný.“
***
„Podáte mi prosím sůl?“
„Proč mi pořád vykáš?“ zeptal se Bushido, podávaje mi plnou slánku.
„Proč bych neměl?“ pokrčil jsem rameny a převzal si od něj slánku. Na malý okamžik jsem pod prsty pocítil horkost těch Bushidových, ale to rychle pominulo. „Jste můj zákazník, prakticky můj nadřízený, takže…“
„Ale Tome,“ napomenul mě Bushido mírně. „Víme toho o sobě tolik. Dokonce bys mi už mohl říkat mým občanským jménem.“
„Mohl?“ překvapeně jsem vzhlédl.
„Znáš ho, ne?“
„Ano, ale to ještě neznamená, že vám tak mohu říkat.“
„Dobrá,“ zasmál se Bushido. „Když tak moc trváš na etiketě… Nikdy jsem jí moc nedal, ale mám takový pocit, že tykání nabízí starší a nadřízený, že?“ jen jsem přikývl. „V tom případě – já jsem Anis,“ natáhl přes stůl ke mně ruku.
„Tom,“ zasmál jsem se a ruku stiskl. „Ovšem měl byste něco proti, kdybych zůstal u Bushida?“
„Měl bys, Tome, měl bys,“ usmál se na mě mile. „A nevadí mi to. Jen chci, abys věděl, že máš tu možnost patřit mezi vyvolené,“ znovu se zasmál. „A polibek na tykání nebude?“ tentokrát jsem byl se smíchem na řadě já. Nahnul jsem se přes stůl a věnoval mu rychlou pusu na tvář. „Jenom?“ zatvářil se zklamaně.
„A co jste… jsi čekal?“ pozvedl jsem pobaveně jedno obočí. „Přece jen, je to pouze na tykání, ne?“ pobaveně jsem si skousl spodní ret. Bushido si jen povzdechl a pozvedl skleničku se svým vínem.
„Na tykání.“
„Na tykání.“
V tu chvíli se mi v hlavě objevila mlhavá vzpomínka na to, jak mi již několik stálých zákaznic nabízelo tykání, ale já ho s díky odmítl. Vždycky jsem se snažil udržovat naše vztahy co nejprofesionálnější.
***
„Takže je vážně v pořádku, že budeme každý jinde?“
„Bushido, nejsem malý dítě. A vsadím si, že vy si ode… dobrá, fajn, ty si ode mě taky už po těch několika dnech, co jsme byli prakticky nonstop spolu, potřebujete odpočinout,“ trošku se mi to tykání motalo. Bushido se na mě přísně zadíval. „No co je zase?“ tvrdě jsem se na něj podíval a zkřížil ruce na prsou. Bushido jen zavrtěl hlavou a pobaveně se zasmál.
„Dobrá, tady máš to čidlo,“ vzal moji ruku a připevnil na ni podivnou imitaci hodinek. „Na to si nech načíst všechno, co si koupíš, dostaneš se do sauny, do vířivky, všude,“ při slově vířivka mi lehce zčervenaly tváře, neboť jsem si vzpomněl, jaký krásný večer jsme měli v pondělí ve vířivce my. „Takže v půl pátý tady, dobrá?“
„Jasně,“ usmál jsem se na něj a vydal se sebevědomě do fitness komplexu, kde bylo vše, co člověk k očistě těla i duše potřebuje. S tichým obdivem jsem se rozhlédl kolem a vydal se k prvnímu stroji, který mi byl aspoň trochu povědomý.
Upřímně, protáhnout tělo jsem potřeboval už delší dobu. Takže jsem si odpoledne ve fitku užíval, jak jen jsem uměl. Aspoň do doby, kdy si přede mě zády sednul Bushido a začal posilovat zádový svaly. Závaží se mi nějak vymklo z rukou a s randálem dopadlo na své místo. Hlasitě jsem polkl, rychle se vrátil ke cvičení a snažil se vyloženě necivět na jeho svaly, které se díky námaze, účelně způsobené tím pekelným strojem, hýbaly a každou chvíli tak měnily strukturu jeho ramen a zad. Bylo mi tím větší vedro, čím víc se Bushido potil. Jedna kapka jeho potu se klikatila přímo prostředkem jeho zad a já ji sledoval jen s pootevřenou pusou. Na nějaké vlastní cvičení jsem okamžitě zapomněl.
Možná by mi bodla sauna. Nebo aspoň ledová sprcha, která přichází po ní.
***
Zjistil jsem, že z okna našeho apartmánu je překrásnej výhled na Dubaj. Sice z něj nic nevidím, ale ta záře uprostřed noci je i tak hezká. Seděl jsem v křesle u okna s bradou opřenou o koleno a přemýšlel, jak dát Billovi vědět, že přijedu o něco později, než jsem předpokládal.
„Dáš si koňak?“ trhl jsem sebou a polekaně se zadíval na ruku, která se znenadání objevila na mém rameni. Tiše jsem vydechl, když jsem poznal, že je to jen Bushido. Přikývl jsem, ovšem neodtrhl jsem pohled od okna. „Co se děje? Nad čím celý večer přemýšlíš?“
„Nic se neděje. To jen…,“ povzdechl jsem si a vzal si od něj skleničku s alkoholem. „Potřeboval bych dát vědět Billovi, že nepřijedu zejtra, jak jsem mu původně tvrdil. Ale nevím, jak to udělat. Přemýšlel jsem, že bych mu třeba poslal mail, jenomže kdo ví, kdy si zase bude prohlížet schránku. Zavolal bych mu, ale nemám aktivovaný… No, tu službu, díky které můžete volat v zahraničí. A pokud mu nezavolám, bude se o mě zbytečně strachovat a…“
„Na,“ Bushido mi podržel před nosem telefon. Nechápavě jsem zamrkal.
„Cože?“
„Zavolej mu. Budeš klidnější, a pak se budeme moct oba vyspat,“ řekl jednoduše a zašel do koupelny.
Malý moment jsem za ním koukal, ale nakonec jsem si jen povzdychl a vytočil Billovo číslo. Ještě jsem hodil rychlý pohled na hodiny a tiše jsem vydechl, když jsem se ujistil, že v Berlíně je teprve sedm večer.
„Prosím, u telefonu Bill Kaulitz,“ usmál jsem se, když jsem uslyšel ten hlas. Ani jsem si neuvědomil, jak moc mi bratříček chyběl.
„Ahoj, Bille. Tady Tom.“
„Tomi!“ vyjekl překotně a já uslyšel, jak cosi dopadlo na zem. Tak nějak jsem počítal s tím, že to byl bratříček osobně. „Jak se máš? Odkud voláš? A jak jde kšeft?“ ptal se nadšeně. „A nebude to moc stát, když voláš až z Dubaje?“ dodal opravdu ztrápeně.
„Volám od… echm,“ sakra. Jo, tak tohle jsem nedomyslel. „Od kolegy z práce,“ dodal jsem rychle a zašklebil se. No, ale není to až zas tak moc velká lež, nebo jo? „A vlastně volám jen v rychlosti,“ ohlídl jsem se za zvukem sprchy. „Za chvilku půjdu spát, jsem celkem unavenej. Je to tu náročný,“ a moc mi nepomohlo, že v posilovně jsem si po zkušenosti s pohledem na Bushidova záda naložil možná až moc náročné cvičení. „Jen jsem ti chtěl říct, že nepřiletím zítra večer, jak jsem ti říkal.“
„Ne?“ Bill zněl zklamaně.
„Promiň, bráško,“ opravdu mě to mrzelo. Ať jsem si tu mojí nenadálou dovolenou užíval jakkoliv, na Billa už jsem se zase těšil. „Ale domů se dostanu až v pondělí ráno. Asi dost brzo. Takže na mě nečekej, ale v pondělí už mě budeš mít doma,“ opřel jsem si hlavu o opěrku a usmál se na svůj odraz v okně. „A teď ty povídej. Co Inka? A jak je v kavárně?“
Se spokojeným pohledem jsem poslouchal vodopád Billových slov. Byl svou prací nadšený a roznášet kávu po několika stolcích mu šlo překvapivě dobře. Inka už zase byla od rána do večera zavřená ve svém ateliéru a donekonečna opakovala, že tentokrát to vážně bude umělecké dílo, které se dostane přinejmenším do Londýna. Stejně jako vždycky. Takže doma bylo všechno v pořádku.
Billův hlas se tak nějak sám dostal do pozadí mého vědomí, když se za mnou objevil Bushido. Otočil jsem se a tázavě na něj pohlédl. Bushido jen ukázal bradou na postel, usmál se na mě a sám si šel lehnout.
„Bille, tohle všechno je krásné, ale já už musím jít,“ skočil jsem mu do řeči. Možná bych toho měl litovat, ale kdybych ho nechal se vykecat, jsem u toho telefonu ještě v neděli v odletové hale. „Už se na tebe těším. A pozdravuj toho převtěleného ďábla. Ahoj v pondělí,“ vyslechl jsem si i jeho pozdravy, vypnul hovor a vstal. Položil jsem Bushidův mobil na stůl, sundal ze sebe veškeré oblečení a lehl si. Dřív, než jsem přes sebe stačil přehodit deku, mě pevně Bushido objal a sám nás oba zakryl.
„Dobrou noc, Tome,“ zamumlal mi do kůže na krku. Spokojeně jsem se usmál a zavřel oči.
„Dobrou noc, Bu.“
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Bu!! Žádný drastičtější metody.. Ať tě to ani nenapadne! =D =)
Bushido, co to na Toma zase kuješ? To t nestačila lolitka? =D
Nee.. žádný nastřelování nebude.. ať vás to ani nenapadne.. chudák Bu.. ať je hezky.. holoplešatý jako teď .. s tím svým kraťoučkým ježečkem =) =3
Bu mu říkáš od té doby.. co se začínáte sbližovat a co ho začínáš mít čím dál tím víc rád =P
Neee.. žádný stříhání Toma nebude!! Hezky mu to nabarvíš a zase zapleteš!! A nepřej si mě, jestli provedeš něco jiného!
Bu.. opravdu Tomovi právě skládáš komplimenty? O_O
Jůů oni už si budou tykat. to se mi líbííí =)
a Pro ně to bude jednodušší =)
Do posilky? O_O Já tam chci být.. a pozorovat je.. tajně je špehovat, kochat se ♥_♥
Um.. Je dobře, že |Tom zavolal Billovi, aby ho seznámil se změnou plánu.. Nevím, jestli by Bill nebyl vyplašený, jestli se Tomovi něco nestalo a tak..
Awww. Tom už mu řekl Bu.. na dobrou noc.. to je tak sladkééé =)
Moc krásný dílek Sandro.. =)
Pěkné 🙂
neco mi rika, ze Bill se jednou bude muset dozvedet, co vlastne Tom dela :/
Bu.. 😀 konečně začně s tykáním, už mě tím začínal docela vytáčet. 🙂 chápu, proč se snažil udržet vykání, ale už před mnoha a mnoha díly k němu začal cítit něco víc, tak proč se tomu bránit. 😀 když do toho spadnout, tak pořádně. 🙂
opět jsem fascinovaná detaily, na které jsi nezapomněla. třeba ten čip, vlnité vlasy, roaming. 😀 nejlšpí část byla s tekoucí kapkou po Bushidových zádech. já jsem na tyhle svaly taky děsně zatížená. 😀