autor: Lenna W.K.T.
„A ukážeš mi ten obrázek aspoň potom?“ naléhal Bill. Leželi jsme na dece na pláži, nazí a jedli jsme občerstvení, co jsem spolu se skicou a tužkami v koši přinesl.
„Jo, ale až potom. Teď jsme z toho ještě takoví unavení.“ Usmál jsem se. Pomalu se stmívalo, ale nám to nevadilo. Hřál nás ten druhý. Bill ležel na mně, mazlil se k mojí hrudi a někdy jsem měl pocit, že se mě opravdu nemůže nabažit. Hladil celé mé tělo, líbal mě, a přitom to nebylo za účelem sexu. Prostě to chtěl dělat a mě to hrozně hřálo u srdce. Někdy se mě dotýkal s takovou zbožností, až jsem se musel smát.
Když už bylo asi kolem osmé, nasedli jsme opět na skútr a vydali se do Puerto Colon, abychom jeli domů. Naštěstí ještě někdo v přístavu byl a tak opláchl skútr od slané vody, a uklidil ho zpět na své místo. Odvezl jsem Billa domů a dojel pro ty věci, kolem půl desáté už jsme se ale mazlili ve sprše.
Po sprše se Bill na chvíli ztratil. Našel jsem ho zabaleného v dece, jak stojí na zídce u bazénu, který byl rozsvícený. Pohledem jezdil v dálkách, kde mizelo slunce, kde se moře setkávalo s nebem. Kde svítila světla Puerta Colon. Po tvářích mu tekly slzy.
„Tolik se mi odtud nechce.“ Byl jediné, co vzlykl, seskočil ze zídky a přitulil se ke mně. Odvedl jsem ho do postele, kde jsem se ho mazlením snažil přivézt na jiné myšlenky. Čekala nás poslední společná noc.
Ráno se splnil můj sen. Bill mi připravil snídani do postele, ale probudil jsem se s ním v náručí, což se nám za celý týden nestalo. Spali jsme v bytečku pro hosty v opravdu velké posteli. Pak jsme dováděli. Dlouho a vášnivě. Pak už ale Bill musel rychle balit, osprchovat se, připravit se a já mezitím udělal totéž, tedy kromě balení. Jeho kufr jsem dal k sobě do auta, aby se nemačkal u Lea, nabídl jsem se, že ho odvezu.
Téměř celou cestu měl nehty jemně zaryté do mého stehna, jako by si snad myslel, že takhle ho ode mě neodtrhnou. Čím blíže jsme se byli letišti, tím méně se na mě díval. Plakal a já to věděl. Taky mi bylo do breku, ale chtěl jsem být silný.
„Billy…“ šeptnul jsem a pohladil jeho koleno, když jsme sjeli z dálnice a jeli k letišti.
„Za měsíc zase přijedu, budeme spolu.“ Řekl a jemně se usmál. Zpod brýlí mu ale tekly slzy. Zajel jsem na parkoviště a vystoupil. Otevřel jsem dveře Billovi, a pak vyndal jeho kufr a malou tašku s dárkem pro Billa. Obejmul jej kolem ramen a on se ke mně tisknul. Tak zoufale. Před odletovou halou jsme se zastavili a zapálili si cigaretu, čekajíc na ostatní. Pořádně jsem ho objal, a to už jsem své slzy držet nedokázal. Tulil jsem se k němu, bylo vy mně tolik stesku, který potřeboval ven. Ještě ráno jsme se milovali, a teď mi odjíždí.
„Já si na tebe počkám, lásko.“ Pošeptal jsem mu jemně do ucha. Hlas se mi chvěl a já máčel jeho vlasy. Bill zavzlykal a přitiskl se ke mně ještě víc.
Podal jsem mu tašku, kde byl zabalený obrázek v rámečku, co jsem včera kreslil. Do toho jsem nechal rychle ještě večer vytisknout na fotopapír pár oněch hambatých fotek a napsal mu dopis, který jsem zakončil slovy, že to neříkám, ale že jeho doopravdy miluju.
Dokouřili jsme a dál jsme se ještě mazlili. Leo se ještě asi někde zdržel. Celou dobu jsme tak jen stáli venku, mazlili se, líbali, užívali si jeden druhého. Když ale Leo přijel, Bill začal opět slzet, ale snažil se držet. Věnoval mi poslední polibek, byl dlouhý a opatrný. Dal do něj tolik lásky. Pak se ale odtáhnul, sundal si brýle a uslzenýma očima koukal do těch mých. Když si byl jistý, že vnímám opravdu jen jeho, což jsem vnímal celou dobu, pošeptal mi.
„Miluju tě.“ Než jsem stačil cokoliv, stačil odpovědět, zmizel z mého života stejně rychle, jako do něj vstoupil.
O měsíc později
BILL
„Come on! Myky! Zkus to!“
„Né, Bille, já se bojím. Ty to umíš, ale já tohle nikdy neřídila.“
„Já jsem to taky jednou řídil poprvé.“ Usmál jsem se a ze skútru skočil do vody. Myky si vlezla tedy za řidítka a já jsem opět nalezl vzadu za ní, chytil jsem se jí kolem pasu a už jsme si to frčeli. Nejdřív jen pomalu, aby si to vychytala, aby věděla, jak ten stroj reaguje, ale nakonec jsme se rozjeli jako o život.
„Hele, vvidíš támhle tu loď?“ ukázal jsem na velký výletní katamarán nesoucí jméno Dolphin Roayal.
„Jo!“ zahučela Myky přes hluk motoru a šumění vln.
„Dožeň ji, bude sranda!“ zavolal jsem, a už jsme si to pelášili k lodi. Dohnali jsme ji a začali jsme mávat lidem tam, chvíli jsme takhle jeli vedle sebe, vzdálenost mezi námi byla asi pět metrů. Když jsem zahlédl fialový šátek převázaný přes černé copánky. Zrcadlové brýle. To tělo. Piercing ve rtu, který se lesknul. Chlapec si povídal s nějakou kozatou blondýnkou, která ho nápadně balila. Smáli se. V ten okamžik mi bylo na nic. Jsem tu už týden se svojí kamarádkou, a on se ani neozval na moje zprávy. Nic… zapomněl na mě. Určitě ano, jinak by přijel. U nás na zahradě už nepracoval. Náhle nás přešla vlna a pod náporem nesoustředěnosti mi podjely ruce a já ze skútru spadl. Slyšel jsem jen, jak pár turistů nesouhlasně zamručelo. To jsem ztratil s holkou flirtujícího Toma z očí.
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 6
Teda… abych se přiznala, tuhle povídku jsem začala číst až dneska. Je to vážně krásný dílko, ale ten konec tohohle dílu… Bože! To snad nemyslíte vážně! Tom a kozatá blondýna, když říkal Billovi, že ho miluje? No tak to jako… doufám, že se to v příštím dílu vysvětlí, jinakj budu brečet! (A to je váná výhružka:(…)… Bože… doufám, že se Bill z šoku neutopí.
Stejně… je to vůbec Tom? Třeba je to jen nějaká jeho dokonalá kopie. Tohle se mi už taky stalo. Jeden kluk vypadal úplně stejně, jako můj kamarád, ale nebyl to on. Měl jiný hlas. A taky mě neznal. Třeba je to tak… prosím. Tom Billovi nemůže zahnout!!! To prostě nejde!
😀 já tě kopnu! 😀 víš jak sem se bála, když si mě na ten pekelný stroj posadila?? 😀 ale konec byl stejně dokonaly 😀 jak si zahučela do vody 😀
Tak toto je pekne hnusné, po tej krásnej rozlúčke a po tom sľube. Nechápem a veľmi dúfam, že sa nejaké prijateľné vysvetlenie nájde. Tom dúfam stratil mobil a preto neodpovedá, alebo neviem čo iné. Oni si ani nevolali??? Och, mám na duši hrozný tlak. Nečakala som to.
To Tom nemysli vážně že na Billa tak rychle zapomněl.