autor: Lenna W.K.T.
O rok a půl později
„Čus brácha, jak bylo v práci?“
„Ale… jako vždycky. Alessandro furt peskuje. Andrea mě nic nenaučí, jenom sedím u compa a dělám práci za všechny. Myslím, že kdyby teď Cristina odešla, byl bych schopnej zastoupit její místo sekretářky.“ Vydechl jsem a povolil si kravatu.
BILL
„Ahoj, rodino!“ zavolal jsem, když jsem otevřel dveře od bytu. Zdravil jsem takhle vždycky.„Čus brácha, jak bylo v práci?“
„Ale… jako vždycky. Alessandro furt peskuje. Andrea mě nic nenaučí, jenom sedím u compa a dělám práci za všechny. Myslím, že kdyby teď Cristina odešla, byl bych schopnej zastoupit její místo sekretářky.“ Vydechl jsem a povolil si kravatu.
Chodím do školy, konečně. A zároveň do práce, kterou mám od školy jako praxi. Pracuju u šváry ve firmě, rozhodl jsem se, že se přiučím grafiku a začnu se jí živit. Jenže na praxi se po mně všichni vozí jako po mladým devatenáctiletým uchu a dělám práci za ostatní. Tahám papíry, připravuju místnosti na meetingy. Je to někdy otrava, ale když už sedím nad grafikou, jsem spokojený a šéf je mojí prací nadšený. A jelikož je to zároveň můj švagr, přidává mi trošku na výplatě, abych vycházel s penězi a všemi účty, co si od osmnácti platím sám.
„Dneska přišel do skladu novej kluk. Nějakej španěl. Docela pohodovej kluk.“ Oznámil mi bratr, který mimochodem pracuje ve stejné firmě, jenom já pracuju v kanclech a on ve skladu.
„Ah… opravdu? A jak se jmenuje?“ kouknu nezúčastněně a uklidím si svoje boty k obleku do práce, do botníku, aby mi je Karolína nepošlapala. Musím nosit obleky, kvůli reprezentaci a tak, je to v pohodě, ale kravaty docela škrtí. Brácha se podívá kamsi za mě.
„No, pozval jsem ho dneska na večeři, říkal, že tě zná, a tak jsme ti připravili malé překvapení.“ Usmál se a stále koukal za mě. Ucítil jsem ruce na svých bocích a následně se ke mně přitisklo nějaké tělo. Omámila mě tolik známá vůně, kterou jsem tak dlouho necítil. A přes to, jak poslední myšlenka na něj bolí, chtěl jsem ji cítit, stejně jako jeho velké dlaně.
„V tom obleku vypadáš jinak, Billy.“ Zamručel mi známý hlas. Zkoprněl jsem. Rychle se otočil.
„TOME!“ vyjekl jsem a rychle ho objal. On si mě k sobě přitisknul.
„Běžte k sobě, Bille. Určitě si toho máte, co říct.“ Usmál se bratr a zmizel v kuchyni, kde Jana připravovala jídlo a Kája se psem kolem ní poskakovali. Rychle jsme si zalezli do pokoje, a pak jsem si nemohl odpustit, vyjela ze mě vlna bolavých emocí.
„Ty mizero! Proč ses mi celou tu dobu neozýval?“
„Připravoval jsem tohle překvapení.“
„Jak jako připravoval.“
„No, mám pár přátel, delegátů ze Švýcarska, a tak jsem se sešel s jednou z nich. Pozval jsem ji na výlet na loď a tak, prostě jsem trochu zaflirtoval a ona mi tu pomohla sehnat byt. Pak jsem už jen poprosil Giana, jestli by mě nezaměstnal u sebe v práci, aby mi dali víza a tak. Takže… no…“ aha, tak to byla ta blondýna.
„Viděl jsem tě. Je to asi rok a půl, hned ten měsíc, co jsem byl na Tenerife s Myky. Viděl jsem tě, jak jsi s ní flirtoval.“ Řeknu smutně a Tom mě obejme.
„Víš přece, že jsem gay. Na holku bych nesáhl. Poslední, s kým jsem něco měl, jsi byl ty.“ Kouknul na mě tak upřímně, že jsem mu nedokázal odporovat. Byl tu, byl u mě, vzdal se svého života a šel si pro mě.
„Opravdu?“
„Nemám důvod ti lhát.“ Pošeptal a měkce mě políbil.
„Nemám důvod ti lhát.“ Pošeptal a měkce mě políbil.
„A teď si zabal nějaké věci, můj byt je příliš velký na to, abych v něm žil sám.“
KONEC
autor: Lenna W.K.T.
betaread: Janule
Beruško?? já tam vidím tebe a sebe lásko :-* sem ráda, že to tak dopadlo 🙂
Úžasná povídka! =) Naprosto krásná =) Jsem nadšena =) Hlavně ten dvojdíl mě naprosto dojal (nechtěla jsem to psát k tomu, protože nemám jistotu, že si to tam přečteš :D) Smekám ;))
Krásna povídka.
uplně užasná povídka 🙂 jsem ráda že to skončilo tak pěkně 🙂 píšeš opravdu užasně 🙂
Až do predošlého dielu to bola úplne nádherná a dokonalá poviedka. Myslela som si, že bude jednou z tých, ku ktorým sa budem vracať. Ale NECHÁPEM, že Tom (nech akokoľvek, čokoľvek plánoval) neprišiel za Billom keď vedel, že je zase tam a mohli by byť niekoľko dní spolu. Je neodpustiteľné, že mu neodpovedal na správy. A rok a pol??? sa neozval??? Veď existujú mobily, internet mohli si každý večer písať… Keď niekoho milujem nedokážem ho nepočuť, alebo mu aspoň nenapísať aspoň dobré ráno a dobrú noc 🙁
Koniec ma dosť sklamal. Ja by som Toma po takej skúsenosti nakopala niekam a musel by sa sakra snažiť aby som mu ešte niekedy uverila, že to čo cítil bola naozaj láska. Tieto posledné dve kapitoly sú akoby to písal niekto úplne iný. Dovtedy to bol nádherný snový premyslený krásny príbeh a potom bum! vytriezvenie. Ďalší letný flirt, ktorý skončil ako toľko ostatných.