Dva králové 21. (konec)

autor: Tina

Když něco začíná, tak musí také všechno skončit. A tahle povídka má už taky svůj konec. Brána plná fantasy a magických věcí se pomalu zavírá. Děkuju za komentáře, které jste tady zanechali a už teď můžete číst další mou povídku, kterou jsem psala napůl s GossipGirl. Nese jméno Za linií nepřítele.

Bylo to neuvěřitelné. Bylo to fantastické. Bylo to přesně, jak řekla. Přesně, jak si přáli. Přáli si, aby se ona rozbitá stěna spravila, stalo se tak. Díry v křišťálu se začaly zaplňovat křišťálem. Rostl jako houby po dešti. Oba chlapci jenom ohromeně hleděli na toto dění. Stěna se zacelila. Nikde nebyla jediná chyba, jediná prasklina. Všechno bylo dokonalé.

„To je fantastické,“ vydechl ohromeně Bill.

„Jo, to teda je,“ řekl tím samým tónem Tom. Něco takového ještě neviděl.

Tímto způsobem opravili veškeré škody, které byly na zámku spáchány. Prostě si stačilo jenom přát.

K večeru, už bylo plno věcí v pořádku. Bill s Tomem seděli na proutěných křeslech, zdobených květy, které nikdy neuvadaly. Sledovali magický západ slunce a povídali si. Bylo tady toho hodně, co si potřebovali vysvětlit.

„Takže to se ti opravdu o ní jako malému zdálo?“ zeptal se překvapený Bill.

„Ano, jinak bych ji neznal, a tím pádem se ani nedostal do říše mrtvých. Jak jsem se vracel s těmi květinami, byl jsem si jistý, že mě ten vlk dožene a bude po mně.“

„Měl jsi kliku, že jsi měl sebou Danteho.“

„To je pravda. Bez něj by se mi nic z toho nepovedlo a já bych nevěděl, jak tě probudit.“

„A jak jsi mě vlastně probudil?“ otázal se Bill. Tom chvíli přemýšlel a zadíval se mu do očí.

„Mohl bych ti to ukázat. Jen se ničeho neboj a zavři oči.“

„Nehodíš na mě pavouka nebo podobnou potvoru, že ne?“ zažertoval Bill.

„Neboj se. Tak jsem tě fakt neprobudil. Tak zavři ty oči,“ čekal, až to Bill udělá a poté se k němu víc přiblížil. Jemně jej chytil za týl a svými rty se dotkl těch jeho. Lehoučce. Otřel se o ně, jako se křidélka motýla otřou o okvětní lístek.

Billa to trochu překvapilo, ale neucukl. Měl stále zavřené oči a váhavě začal Tomovi polibky oplácet.

Tentokrát se jej už nebál. Už to nebyl ten krutý a nemilosrdný Tom. Byl to zcela jiný člověk. Člověk, který pochopil, co to znamená být něžný a záleží mu na druhé osobě. Byl to člověk, který se změnil ve svůj protiklad. Ve svůj dobrý protiklad. Člověk, který nenaháněl hrůzu okolí, ale snažil se konat dobré věci. Bill pochopil, že Tom už je jiný, a že už se jej nemusí bát.

Po chvilce se Tom od Billa odtáhl a zadíval se mu do očí. Mlčeli, slova nebyla potřeba. Hladil jej po tváři a jemně se usmíval.

„Bojíš se mě ještě?“ otázal se tiše Tom. Bill jen zavrtěl hlavou.

„Ne. Myslím, že ses změnil, že už jsi plno věcí pochopil,“ odpověděl tiše Bill. Tom se na něj usmál a přikývl.

Po zbytek večera si vyměňovali zamilované pohledy, úsměvy a občas i něžné polibky. Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. V tomto případě se to vyplatilo. Trpělivost přináší růže. A tady pomalu kvetla láska s voňavými květy.

Druhý den

Oba chlapci si obcházeli království a dívali se, jak opravy pokračují. Bylo to neuvěřitelné, ale většina z toho už byla zase v původním stavu, a to za jedinou noc. Další den už to jistě bude všechno opravené a nikdo si pak ani netroufne odhadnout, že by se tam kdy nějaké boje konaly.

Také se oba spíš psychicky připravovali na dnešní korunovaci, která by měla úderem přesného poledne začít. Oba si povídali, popřípadě s něčím vypomohli. Jako budoucí vládci musí umět rozumět lidem.

Jakmile se už blížilo poledne, vrátili se Bill a Tom do paláce a služebné je strojily na tu velkou událost. Všechno muselo být perfektní, uvidí to spousta lidí, takže detaily jsou důležité.

Jakmile bylo všechno hotovo a přichystáno zazněly slavnostní famfáry. Místnost, ve které se toto odehrávalo, byla velká. Z každé strany od trůnů pomalu přicházeli oba mladíci. Postavili se vedle sebe, před trůny. Přišel před ně starý muž. Byl to nejmoudřejší muž na tomto světě.

„Dnes je významný den,“ pravil už starým hlasem. „Jsme zde, abychom posadili koruny na hlavy těmto mladým mužům, kteří pomohli naší zemi nastolit pořádek.“ Pomal přešel k malému chlapci, který držel na sametové podložce dvě koruny. Uchopil jednu a přešel k ní k Billovi.

„Jménem zářivého jižního slunce jmenuji Billa. Spravedlivého a laskavého,“ přišel k němu. Bill se musel trochu sklonit a stařík mu na hlavu posadil zlatou korunu posázenou oceánově modrými safíry. Poté se vrátil a uchopil druhou korunu.

„Jménem zářivého severního měsíce jmenuji Toma. Chrabrého a odvážného,“ posadil mu na hlavu zlatou korunu posázenou krvavě rudými rubíny.

Oba mladíci se napřímili a vážnými pohledy se zadívali na lidi v sále. Všichni jim tleskali. Poté se oba rozešli směrem ke dveřím, a když procházeli kolem přítomných, skláněli se před nimi na důkaz pokory a oddanosti. Vyšli dveřmi a mířili na balkon. Jen co se objevili, lidé začali tleskat a provolávat hesla typu: Ať žijí králové, Bill a Tom. A tak dále. Oba mladíci jim mávali a usmívali se. Radostně sledovali ten hustý dav lidí, kteří se přišli podívat jen a jen na ně a popřát jim hodně štěstí.

„Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu král,“ zadíval se Tom na Billa.

„To ani mě. Je to tak zvláštní…“ vydechl s úžasem Bill.

„Řekni mi, co je v této zemi normální?“ zasmál se Tom, a Bill se k němu přidal.

„To je pravda, je tady plno divných věcí, ale mají své kouzlo.“

„Ty máš taky své kouzlo, které mě stále více spoutává,“ přešel Tom k Billovi. „Jsi krásný. Ani se neodvažuju dýchat, jen aby mi náhodou něco neuniklo,“ řekl to tak romanticky, že se Bill doslova rozplýval. Zkrátil tu vzdálenost mezi nimi na ubohých pár centimetrů a zadíval se Tomovi do očí.

„Jsi můj hrdina. Někdo, kdo mě zachránil. Kdo zachránil tuhle zemi svou odhodlaností a statečností. Jsi můj princ na bílém koni,“ usmál se na něj. Tom jej pohladil po tváři a za týl si jej přitáhl pro polibek. Bill se nebránil, naopak vyšel Tomovi hned vstříc. Toto celé dění viděly stovky lidí a všichni jim začali tleskat.

O pár dní později

Byla noc. V měsíčním svitu se svíjela dvě těla a z úst jim vycházely tiché steny. Jejich oblečení se už válelo někde na zemi. Stejně jim bylo jenom překážkou. Tom dravě líbal Billa a ten mu dravé polibky ochotně oplácel. Už se připravovali. Chtěli to udělat už dlouho a dnešní noc byla ta pravá. Starší mladík něžně roztáhl mladšímu nožky od sebe a za doprovodu dravých polibků se mezi ně vtěsnal. Pomalu zasouval do Billova úzkého těla a téměř omdléval slastí, když jej obklopovalo nekonečné úzko a teplo. Mladší z chlapců na tom byl podobně. Jeho zrychlený dech a vzrušení, které cloumalo s jeho tělem jako puberta s náctiletými, ukazovalo jen to, že je ponořený ve stejném kotlíku vzrušení jako ten, kdo mu onu nekonečnou rozkoš způsobuje.

Tom se v Billovi pomalu rozpohyboval a jemně si jej přidržoval za boky. Z Billových úst se ozývalo slastné sténání. Tohle bylo přesně ono, takhle si to představoval. Tom pomalu zrychloval a po chvíli se mu podařilo i několikrát trefit Billův slastný bod. Poznal to tak, že černovlásek slastí až zakřičel. Pokračoval ve své činnosti dál a stále zrychloval. Volnou rukou pomáhal Billovi k tomu, aby také dosáhl svého vrcholu. Tohle byla noc plná vášně, plná lásky a neuvěřitelné slasti. Jakmile oba mladíci dosáhli svých vrcholů, jeden druhému padli do náruče, a tak po tomto vyčerpávajícím, avšak naprosto dokonalém výkonu usnuli.

Černovlasý chlapec otevřel svá čokoládová očka a lehce se pousmál. Paprsky slince prosvítaly skrz okno do pokoje a tvořilo na zemi zajímavé obrazce, a zároveň vnášelo do pokoje světlo.

Bill ucítil, jak se k němu zezadu někdo tulil a zahříval jej. Když se trošku pootočil, střetl se s párem skoro stejně čokoládových očí, jako byly ty jeho.

„Dobré ráno, můj králi,“ usmál se Tom a políbil Billa na tvář.

„Dobré ráno i tobě, můj králi“ usmál se Bill a otočil se k Tomovi čelem. Jen tak se váleli v posteli a vyměňovali si navzájem něžné doteky.

Když se oba rozhodli vylézt z postele, zašli se společně umýt a poté na snídani.

„Kdy se mají vrátit vaši?“ otázal se Tom, když pomáhal Billovi se snídaní.

„Dnes k večeru,“ odpověděl mu.

„Tak to máme ještě plno času, co, můj králi?“ usmál se Tom a políbil Billa za uchem.

„To máme, také bychom měli jít zkontrolovat naši zemi. Kdo ví, jaké nepokoje tam zase jsou.“

„Myslím, že od té doby, co mají zase své krále, je všechno v pořádku, ale rozhodně se tam půjdeme podívat. Vždyť tam je stále začátek naší krásné pohádky. Začátek naší skryté lásky…“

KONEC

autor: Tina