autor: Helie
Když sebereš na ulici psa, taky ti dřív nebo později přiroste k srdci… A vrátit jej potom majiteli? To už nepřipadá v úvahu…
„Tomi! Už jsme se o tebe báli!“ skočila mi kolem krku Bella. „Kdo to je?“ zeptala se zmateně, když si přes mé rameno všimla Billa nervozně přešlapujícího na místě, s pohledem zarytým do chodníčku.
„Bill,“ odpověděl jsem a odstrčil Bellu stranou. Nechápavě se po mně dívala, když jsem chytil Billa za zápěstí a táhl ho nahoru k pokojům. Chudák, nestihl se tu ani pořádně rozhlédnout. Zavřel jsem za námi dveře do mého pokoje, na které o chvíli později bušila Bella.
„Okamžitě otevři!“ vrčela.
„Ehm, miláčku? Asi budeš muset spát dneska ve svém starém pokoji,“ zamumlal jsem a měl jsem co dělat, abych se nezačal nahlas smát. Celá tahle situace mi přišla jako ze špatného amerického slaďáku.
„Tak teď sis to kompletně posral,“ zavrčela a odešla.
„K-kdo to byl?“ zeptal se zmatený Bill.
„Moje sestra a… ehm… přítelkyně.“
„Cože?“
„Jsme oba adoptovaní…“
„Na to se neptám. Ty máš holku?“ Tak teď už jsem smích neudržel. Připadal jsem si jako puberťák, který prohrál sázku, a teď musí za školou kouřit.
„Asi jo,“ pokrčil jsem rameny a plácl sebou na postel. Bill si opatrně přisedl vedle mě
„Nepůjdeš o mně někomu říct…?“ zeptal se nejistě.
„Ne, budeš tu na černo,“ mrkl jsem na něj.
„Fajn… A, emm, můžu si půjčit sprchu?“
„Chovej se tu jako doma. Jsou to ty dveře vlevo na konci tohohle patra. Ve skříni si klidně vezmi nějaké oblečení a já nám zatím skočím pro něco na jídlo, co ty na to?“
„To zní fajn,“ usmál se Bill nervózně a já opustil pokoj, abych vyraboval kuchyň. S pískáním jsem otevřel ledničku.
„Kde jsi byl?“ zeptala se Linda, o které jsem doteď neměl tušení, že tu je. Málem jsem dostal infarkt.
„Venku, s novým kolegou. Zašli jsme po práci do parku a já jsem zapomněl hlídat čas. Omlouvám se,“ zamumlal jsem na svoji obranu.
„Je to ten, co sis ho dotáhl domů?“ Sklopil jsem oči k podlaze pod pohledem, kterým mě Linda propalovala. Zklamal jsem ji. Její bezchybný chlapeček poprvé šlápl vedle.
„Bella…“
„Brečela. Přišla za mnou a brečela. Tome, od té doby, co jsi s námi, celých osm let, jsem ji neviděla brečet. Když jsem povolila váš vztah, myslela jsem, že mi o ni budeš pečovat, že ji budeš bezmezně milovat…!“
„Ale já ji miluju…“ zašeptal jsem. Možná jsem se choval jako idiot, ale miluji ji, a to se jen tak nezmění. „Lindo? Dovolíš mi něco?“
„Jistě, Tome. Jsi přece můj syn,“ povzdechla si a protřela si prsty spánky.
„Chci se konečně postavit na vlastní nohy. S úderem půlnoci mi bude dvacet jedna a bydlím v domě rodičů. Rád bych si ve městě našel vlastní byt a začal si žít po svém.“ A taky jsem si uvědomil, že potřebuji pauzu od Belly. Osm let jsem se každé ráno budil a stál u okna, jako bych hledal druhou půlku svého srdce, která mizela v nenávratnu. A teď, když jsem přestal doufat, mi sama spadla do klína.
„Nechám si to projít hlavou. Teď jdi spát a ráno ať tu toho chlapce nevidím. Hlavně ať na něj nepřijde Henry…“
„Slibuji, že nezjistí, že tu někdy byl,“ usmál jsem se a políbil Lindu na čelo na dobrou noc. Odšourala se směrem ke své ložnici, o kterou se většinou dělila pouze s nočním vánkem. Vrátil jsem se k ledničce a začal z ní vybírat nějaké jídlo.
Opatrně jsem otevřel dveře do svého pokoje. Bill se ze sprchy ještě nevrátil. Shrnul jsem z pracovního stolu nějaké zbytečné papíry a jídlo rozložil na jejich původní místo. Zamyšleně jsem si stoupl k oknu. Za ty roky se to pro mě stalo jakýmsi rituálem.
„Město v noci oplývá neuvěřitelným kouzlem. Stačí ti jedna jediná noc na ulici a poznáš jeho pravou tvář. Divokou, nezkrotnou, nespoutanou, a přitom přítulnou jako malé kotě,“ zašeptal mi vedle ucha Bill. Neslyšel jsem ho přijít a už po druhé za tenhle večer hrozilo, že mé srdce úlek nezvládne a povezou mě s infarktem do nemocnice. „Tady z okna jeho světla nemají takový šmrnc, jsou přehnaně vybledlá. Když stojíš před jejich skutečnou září, hřeješ se v jejich stínu a k tvým uším doléhá tlumená hudba z baru, jemuž činí ozdobu, je to něco úplně jiného. Stačí, abys jedinkrát spatřil noční kouzlo města, a už nikdy na jeho skutečnou krásu nezapomeneš,“ zaposlouchal jsem se do jeho charismatického hlasu, kterým mi šeptal do ucha. Bradu mi položil na rameno, ruce podsunul pod mými a opřel se o parapet.
„Všichni říkají, že v noci ve městě hrozí nebezpečí,“ přetnul jsem kouzlo jeho hlasu, ale on se jen tak nenechal rozhodit.
„Zlobí se, když ničíš jeho krásu, ale jakmile s ním vycházíš za dobře, nechá tě žít a věnuje ti své opojné kouzlo,“ odmlčel se na chvíli. „Víš, když stojíš před bordelem a díváš se na blikající neonový nápis nad jeho dveřmi a k uším ti doléhá svůdná hudba, do které se pohybují tanečnice bavící životem znuděné zbohatlíky, nemyslíš na to, co se děje vevnitř. Vnímáš jen to, co se děje uvnitř tebe. Je to jako vábení Sirény, to městské kouzlo. Pokud se s ním dřív nebo později nesžiješ… zešílíš. Zešílíš touhou zažívat jeho moc znovu a znovu a potom už se mu nic nevyrovná, ani když ti slibují teplou postel a dotek milující ženy. Protože vášeň, kterou zažíváš u blikajícího světla bordelu, se ani zdaleka nevyrovná něžnému doteku. Je to droga, Tome. Neuvěřitelně silná droga,“ šeptal Bill a jeho ruce se pevně sevřely kolem mého pasu, jeho horké rty se mi jemně otřely o krk…
autor: Helie
betaread: Janule
Krásný díl… Ale tu Bellu teda moc nemusím. 😀 A ten konec… nádhera… 🙂
Neskonatelně nádhernej dílek..:)) A ten konec je naprotso dokonalej..:)) Už se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože tohle je nádherná povídka..♥ Jen tak dál..:p**
Dokonalej díl.Tyjo Tom to s tou Bellou asi nebude mít jednoduchý…taky po tom,co mu na to řelka Linda..no uvidíme..Každopádně jsem ráda,že dneska u něj Bill zůstane a jsem zvědavá,jak se večer bude dál vyvíjet. Jak tak koukám,tak Bill se nám nějak lísá :D..
Děkuju holky =)
[3]: No jo, Bill se lísá, protože to píšu já 😀 A kdyby se nelísal, tak bych z toho prakticky nic neměla :D:D
[4]: Jen ať se lísá 😀
To je krásnej díl..líbí se mi jak se ti dva zbližujou
Úžasný! Líbilo se mi, jak jsi popsala noční město a jeho vliv na Billa, mělo to zvláštní kouzlo. Sbližování na závěr byla hodně sladká třešínka:-)
Děkuju, holky =))