Genesis 20.

„Můžu na chvilku, šéfe?“ vyhrkl Karl do telefonu, když mu ho vrchní komisař zvedl. Nepředstavil se, nečekal, až se někdo ozve, prostě rovnou vyprskl, co měl na srdci jako obyčejně.

„Jo, pojď, doufám, že máš něco hodně důležitýho, protože jsem si právě uvařil kafe a chtěl jsem si přečíst noviny, takže pokud je to hovadina, zůstaň, kde j-“ varoval Karla, ale ten už poslední slova nemohl slyšet, protože telefon mezitím oněměl. Benedikt si jen těžce vzdychl, položil sluchátko a připravil se na ránu, kterou vždy těžkotonážní komisař rozrazí jeho polstrované dveře. Netrvalo to ani deset vteřin a Karl už seděl napěchovaný v křesílku před šéfovým stolem.

„Tak spusť,“ rezignovaně pokynul šéf, když viděl, jak je Karl netrpělivý.

„Před chvilkou odešla ženská, co tvrdí, že poznala toho únosce,“ vyhrkl, aniž by šéfovi sdělil, o co se jedná.

„O jaký případ jde?“ zeptal se proto Benedikt rychle, než se Karl rozpovídá, a on nebude mít tušení, o čem je řeč.

„Kaulitz, šéfe, sorry,“ omluvil se za svou zbrklost detektiv, oba věděli, že už se nezmění. „Jmenuje se prý David Jost a byl kdysi členem nějaký chlapecký kapely, název si nepamatuju, něco anglickýho, mám to v protokolu,“ vyhrkl Karl, ale hned pokračoval. „Ta ženská říkala, že byla v devadesátejch letech jejich fanynka, takže když viděla v novinách ten obrázek, hned ji napadlo, že je mu ten chlápek hrozně podobnej, a že by takhle možná mohl dneska vypadat. Tady jsem narychlo našel na internetu jejich starší plakát, mrkněte, šéfe,“ podal přes stůl zmenšeninu z tiskárny. U hlavy jednoho ze čtyř chlapců byla červená šipka.

Vrchní komisař brejlil na obrázek, jak mohl, ale podoba těch dvou mu nepřišla nijak zvlášť výrazná. Obrázek byl nejspíš opravdu malý.

„Ona ta ženská říkala, že sem původně vůbec nechtěla chodit, protože jí to přišlo jako holej nesmysl, ale nakonec si řekla, že tím nic nezkazí.“

„A proč jí to přišlo jako nesmysl?“ zvedl obočí Ben.

„No… vono to má totiž háček, šéfe,“ zamyslel se Karl. „On je ten Jost totiž od devětadevádesátýho mrtvej. Našli ho předávkovanýho v nějakým skladu či co, to musím ještě pořádně prověřit. Rozhodně je to divný, a ta podoba tam je, šéfe, co říkáte?“

„No…“ podrbal se Ben na hlavě, jak měl ve zvyku, když si nevěděl rady. Karlův buldočí nos když zavětřil, většinou se nemýlil.

„Ta ženská říkala, že by to třeba mohl být jeho brácha nebo tak, proto prej nakonec radši přišla, aby měla klidný spaní,“ dodal ještě Karl vysvětlivku a současně argument, proč pátrat po téhle stopě dál.

„Dobře… jestli se ti zdá, že by na tom něco mohlo být, máš moje svolení po tom jít,“ zvedl ke komisařovi pohled. „Stejně zatím jinou stopu nemáme, tak se do toho pusť.“ Celostátní párání po Tomovi nemělo výsledek vůbec žádný, tak snad aspoň tohle zabere.

Na to konto se Karl zvedl, sbalil saky paky a s úsměvem na tváři odešel pátrat.

~*~

„Tak pojď dál, drahoušku,“ zvala ho s úsměvem do svého pracovního apartmánu Stefi, trenérka, kterou Tomovi doporučil zkušený Gustav. Bill momentálně seděl pevně v Nataliině křesle, už zase potřeboval dobarvit odrosty, a Tom byl oficiálně na lekci bubnů. Bylo to jištěno ze dvou stran, tak snad konečně jeho plán vyjde. Trenérka Stefi byla hezká vyšší tmavovláska, kterých tu nebylo moc, vzhledem k přísným požadavkům genetiky na matky budoucího lidstva, ale tmavá barva jejích krátkých rozčepýřených vlasů byla spíš dílem barvení než přírody. Ve skutečnosti byla světlejší hnědovláska. Tom ji odhadoval tak na šestadvacet, byla jednou ze služebně nejmladších trenérek vůbec, a na první pohled mu přišla sympatická. Vrátil jí úsměv, když procházel dveřmi, které za ním zaklaply, a on byl vyzván, aby se zatím posadil do měkkého lákavého křesla. Vybavení pracoviště trenérek, jak se těmto místnostem všeobecně říkalo, bylo standardní. Malá sedací souprava, konferenční stolek, lednička s občerstvením, pár umělých květin a eroticky laděných obrázků na zdech, vše laděné do červena, a velká pohodlná postel, jejíž povlečení se měnilo s každým novým klientem.

Stefi se po chvilce vynořila z koupelny, samozřejmé součásti jejího pracoviště, v průhledném červeném župánku, který víc odhaloval, než zakrýval. Přísná hygiena byla součástí zdejších pravidel jejího řemesla. Klienti měli za úkol být čerstvě vysprchovaní předem, aby se celá věc zbytečně nezdržovala, a za případné nedodržení této povinnosti jim byly udělovány přísné tresty v podobě zákazu návštěv různě dlouhé délky. Nejnižší trest, jak se Tom dozvěděl od Gustava, byl měsíc abstinence, a všichni zdejší chlapci ho považovali za víc než krutý, proto pravidla dodržovali. Pracovní doba trenérek byla jen pět hodin denně pět dní v týdnu, bylo na nich, jak si ji rozložily, pokud tedy nebyla žádná mimořádná akce, jako například zasvěcení. Těch pět hodin bylo ovšem hospodárně využíváno, takže na každého klienta měly trenérky maximálně půl hodiny času. Mladí chlapci, kteří je zhusta navštěvovali, ani tolik času nepotřebovali, většinou byli hotoví během patnácti minut, a ony pak měly čas na odpočinek a přípravu na dalšího klienta zapsaného v jejich diáři.

„Tak co bys rád, miláčku,“ oslovila Toma mazlivě Stefi, když se k němu ve svém průhledném župánku přiblížila, klekla si na měkký koberec mezi Tomovýma ležérně roztaženýma nohama, a rukama mu přejela od boků přes stehna až ke kolenům. Dívala se mu do očí a při tom její ruce našly poslepu sponu pásku kalhot a začaly jej rozepínat.

„No… já nevím, jaká je nabídka?“ zeptal se Tom rozpačitě, připadal si vážně divně, ta červená barva všude kolem navozovala skutečnou atmosféru nevěstince, a jemu se tahle situace vůbec nelíbila. Místo aby mu chování trenérky přišlo svůdné, připadlo mu malinko směšné. Dovedl si představit, že takhle se chová ke každému klientovi, který sem přijde, a to hatilo celou její snahu Toma vzrušit.

Nebyla ale pravda, že by se takhle chovala ke každému, jak si kytarista myslel, tímhle způsobem se starala jen o ty, kteří se jí opravdu líbili, a Tom byl jedním z nich. Už delší dobu po něm pokukovala, když ho potkávala na chodbách, a doufala, že k ní co nevidět přijde. Teď ho měla před sebou a těšila se, že po třech nudných puberťácích může uspokojit někoho tak mužného, jakým se Tom ve svých sedmnácti jevil.

„Cokoliv budeš chtít, Tome,“ oslovila ho Stefi jménem, „řekni si, jak to máš rád. Chceš orál, klasiku nebo anál, všechno je možné, i kombinace, samozřejmě s ochranou“, mrkla na něj, zatímco mu stahovala kalhoty, když se Tom malinko nadzvedl. „Pojď se mnou,“ podala mu ruku, zatímco kalhoty přehodila přes opěradlo vedlejšího křesla, a vstala. Tom jí podal ruku a nechal se vytáhnout z křesla a posadit na kraj velké postele, zatímco ho Stefi dál svlékala, až nakonec zůstal jen v trenkách. „Tak co sis vybral?“ zeptala se a z ramen si stáhla župan, nechala ho spadnout na zem a pokynula Tomovi, aby si lehl.

„Tak… na začátek třeba orál,“ vydechl celkem lhostejně kytarista, poslechl její pokyn, pousnul se pozadu na velkou postel, a stále čekal, možná se až moc soustředil, až ucítí jakoukoliv reakci svého penisu na nahé tělo trenérky před sebou. Byla krásná, o tom vůbec nebylo pochyb, prsa velikosti tři, pevná a krásně tvarovaná s tmavými bradavkami ideální velikosti, štíhlý pas, boky akorát zaoblené, aby ladily oku, klín vyholený tak, aby byla vidět jen jemná čárka vedoucí přímo tam, kam se toužili dostat všichni její klienti, ale Tom prozatím necítil nic. Byl z toho, mírně řečeno, rozhozený a snažil se představit si ji v nějaké extra odvážné porno pozici, aby konečně jeho penis začal reagovat.

Trenérka udělala další krok, když se připlazila po čtyřech k Tomovi a stáhla z něj bílé trenky s jemnými bleděmodrými kostičkami. K jejímu nemilému překvapení, Tom byl měkký. Zvedla k němu oči, usmála se, a vzala to profesionálně.

„Máš trému? Jsi u trenérky poprvé, že? Nevadí… pohraju si s tebou, však ono to půjde,“ šeptala, hladila Toma po břiše a stehnech, tváří se jemně otírala o jeho přirození, a ke své radosti za chvíli konečně zaznamenala první úspěch. Dotyku její ruky a následně jazyka už Tomovo tělo odolat nemohlo, s úlevou zavřel oči, a aniž by odpověděl na její otázky, po nasazení kondomu se konečně poddal síle okamžiku. Její hluboká teplá ústa dělala svou práci velmi dobře, a on byl rád, že se to konečně podařilo

Až na konci toho všeho, kdy už se pomalu blížil k orgasmu, zatímco Stefi jezdila jazykem zběsile nahoru a dolů, aby ho dovedla k vyvrcholení, probleskl jeho hlavou obrázek ze snu. Štíhlá vysoká postava, ruce v síťovaných rukavicích, černé dlouhé vlasy, hnědé oči, svůdný úsměv, vyplazený jazyk se stříbrnou kuličkou… v tu chvíli Tomem projela náhlá vlna prudké rozkoše a on doslova vybuchl a udělal se.

Když si za dveřmi už oblečený oddychl, že má všechno za sebou, měl v hlavě akorát větší zmatek, než když sem šel. Netušil, jestli se udělal díky skvělé práci trenérky, nebo díky tomu, že si v poslední chvíli vybavil svůdného Billa z baru. Byl na tom vlastně stejně, vůbec nic se nevyřešilo.

Povzdychl si a radši zamířil k Natálii, aby si tam vyzvedl svého přítele s nově obarvenými uhlovými vlasy.

~*~

V křesle kadeřnice ale seděl někdo jiný, Bill prý už odešel, tak se Tom vydal k němu do apartmá. Nedíval se na hodiny rozvěšené všude po chodbách, byl rád, že má svůj úkol, který si vytyčil, za sebou, a chtěl vidět svého kamaráda, ačkoliv měl v hlavě kvůli němu takový zmatek. Uznával ale, že Bill sám za jeho erotické fantazie nemůže, takže ho neměl z čeho obviňovat, celé to byla jeho chyba. Bill je jeho přístav, jistota, nejlepší přítel, u něhož se cítí dobře, a on ho chtěl co nejdříve zase vidět a třeba si s ním zahrát jejich milovanou hru, porazit ho na hlavu a vyškrtat na čtverečkovaném papíře všechny jeho lodě, které zvládne, aby viděl jeho načuřený výraz, a vztek z prohry. Měl rád všechny Billovy nálady, ať už se na něj usmíval, nebo mu zrovna nadával. Chtěl pustit z hlavy všechny starosti posledních týdnů, koneckonců se udělal, i když za pomoci své zvrhlé fantazie, ale už mu to bylo nějak jedno. Chtěl prostě s Billem být, proto spěchal.

Tom mrknul přátelsky na Sakiho, který jako vždy hlídkoval přede dveřmi své hvězdy, a protože věděl, že když je bodyguard poblíž, zpěvák se málokdy zamyká, s úsměvem vzal za kliku a potichu otevřel dveře Billova apartmánu. Chtěl ho překvapit…

Tiše za sebou zavřel a strnul na místě, když mu došlo, co právě před sebou vidí. Bill ležel polonahý na jejich velké posteli, na sobě jen tričko, z hrdla mu vycházelo měkké kňourání a sténání, hlavu zakloněnou, černé dlouhé vlasy rozházené po polštáři, s rukou v klíně pravidelnými pohyby přejížděl po svém penisu, v rychlém rytmu přirážel boky proti své ruce, a bylo jasné, že se blíží ke konci své mise. Tom po prvotním šoku vykulil oči, jako blesk se otočil na patě a rychle a tiše, než si ho Bill potopený naplno ve své extázi stačí všimnout, vypadl ven.

Zastavil se s očima navrch hlavy před zavřenými dveřmi, na čele mu vyrazil pot, když si uvědomil, čeho byl právě svědkem. Vzhlédl k Sakimu, který udiveně zíral na kytaristu, jenž před chvilkou zmizel uvnitř, nechápajíc, co se děje. Tom vypadal, jako by viděl smrt.

„Co se stalo?“ zeptal se udiveně bodyguard, když se setkal s Tomovýma očima. „Je něco Billovi?“ už trochu vyplašeně se zvedl ze své židličky, která sloužila k jeho odpočinku při dlouhé službě.

„Ne… ne, nic mu není, jen…“ trochu se zakoktal Tom, malinko zrůžověl ve tvářích, „jen jsem přišel dost nevhod,“ konečně ze sebe vymáčkl, a na to konto se Saki rozesmál. Pochopil, co tím Tom chtěl říct. Zase si v klidu sedl a pochechtával se, když si Tom rukávem svého trika rozpačitě otíral pot z čela.

„To víš, Bill na to sice nevypadá, je to ale taky jen chlap jako my všichni,“ se smíchem mu sdělil Saki, aby ho trochu uklidnil. „Asi to na něj přišlo, no,“ bohorovně prohlásil, „on nesnáší trenérky, tak mu nic jinýho nezbývá,“ usmíval se a sledoval Toma, jak se pomalu blíží k němu s prstem přitisknutým na puse ve ztišujícím gestu.

„Psssst, Saki, sakra, vždyť tě uslyší,“ šeptal naléhavě Tom, „opovaž se mu říct, že jsem ho viděl, jasný? Já mizím,“ rozhodl se rychle, protože mu bylo jasné, že Bill už se nejspíš dobral svého cíle a za chvíli ho může přilákat šramot na chodbě a známé hlasy. Ještě z legrace naznačil smějícímu se bodyguardovi gesto rány pěstí přímo pod bradu, aby dodal vážnosti své výhrůžce, a rozběhl se směrem ke zkušebně. Došlo mu totiž při pohledu na hodiny, že Bill ho touhle dobou ještě nemohl očekávat, protože se vymluvil na lekci bubnů u Gustava, která měla končit zhruba za dvacet minut. Nejspíš Bill využil volný čas k tomu, co právě potřeboval nejvíc.

Zatímco Tom rychlým krokem spěchal za Gustavem, vybavil se mu znovu obrázek, který před chvilkou spatřil. Bill… uvolněný, rozvalený a polonahý jen ve svém mrňavém tričku, v bílých peřinách, přirážející proti své ruce se štíhlými prsty, hlavou zakloněnou, sténající… panebože… bylo něco tak neuvěřitelného… Tom si uvědomil, že je znovu tvrdý. Zastavil se v půli kroku a strnul. To ne, to snad ne… doslova pár minut poté, co ho udělala ta nejhezčí místní trenérka, a on je opět připravený jen z toho, že viděl onanovat svého nejlepšího kamaráda? To už nebyla legrace.

Tom se otočil a volnou chůzí, jak mu jeho erekce dovolovala, se vydal zpět do svého pokoje. Takhle nemohl ke Gustavovi přijít. Jak by mu vysvětlil, že má stožár mezi nohama, když jde právě od trenérky?

Zahanbeně zapadl do svého pokoje, dávajíc pozor, aby si ho nevšiml Saki, zahloubaný do knihy o pár dveří dál, svlékl se a s hrozivě vztyčeným penisem se vydal do koupelny, aby se s jedinou myšlenkou v hlavě pod sprchou znovu udělal. Teď už bylo jasné, že ten, kdo ho naprosto jasně dokáže vzrušit, je Bill, který se zabydlel v jeho hlavě po celou dobu, kdy se uspokojoval. Už se to ani nesnažil popírat, bylo mu to jedno. Otázka, jež ho tolik pálila, byla náhle jasně zodpovězena. Nejspíš je taky gay…

~*~

Kat sledoval pozorně dění ve vedlejší místnosti. Na celkem pohodlném, původně zubařském křesle, které tu už dlouho sloužilo k terapiím, ležel jeden z mladých členů technického personálu, kterému včera večer trochu praskly nervy, a popral se s jedním ze svých kolegů. Protože nejen lítaly pěsti, ale také tekla krev, rozhodl šéf, že bude podroben zklidňovací hypnotické terapii, vyvinuté zvláště pro tyto účely, kterou měl Kat ovlivnit jeho chování. Nebyl to trest ve své kruté podobě, ten si mladík jménem Simon odpracuje jinak. Protože to bylo jeho první provinění, byla to pouze zklidňující terapie, která se Katovi hodila k tomu, aby si ověřil, co se Paul dosud naučil.

Poslouchal teď jeho klidný hlas, jakým mluvil k Simonovi, ležícímu na křesle s připoutanýma rukama a nohama, pro případ, kdyby se opět chtěla projevit jeho prudká povaha, a byl navýsost spokojený. Paul byl talent. Během pár minut se mu podařilo Simona zklidnit, všechno šlapalo, jak mělo, a Kat si mnul ruce. Byl čas si zavolat na pohovor Toma.

autor: Janule