autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
TOM
Celý den jsme spolu s Billem moc nekomunikovali. Každý jsme se najedli zvlášť a pak si dělali své. On koukal na televizi a já seděl v ložnici u stolu s laptopem. Nakonec se sebral a odešel se slovy: „Jdu do krámu.“ Od té doby jsem ho neviděl.
Už je 7 večer a Bill pořád nikde. Přetáčím v rukách iPhone a čekám, zda mi Bill zavolá nebo dá alespoň vědět. Už je pryč dlouho a pořád nic. Nejspíš bych mu měl zavolat… Počkám ještě 10 minut a pak už mu zavolám. Možná se jen zdržel někde nebo někoho potkal. O nic přece nejde. Možná tu se mnou prostě nechtěl být, tak se šel projít někam do parku. Povzdechnu a iPhone odložím. Najednou prásknou dveře.
„Tome?“ houkne po chvíli. Ihned si nasadím sluchátka, pustím si do nich nahlas nějakou hudbu a začnu dělat něco děsně důležitého na počítači. Mám takovou chuť na něj vyletět a řvát, kde byl, že jsem o něj měl strach, ale neudělám to. Vypadal bych jako žárlivá hysterka. Chvilku na to se otevřou dveře. Stojí mezi futry.
„Tomi,“ uslyším ho vydechnout, ale dělám, že ho neslyším. Sedím zády ke dveřím, takže i k němu. Zaobírám se svými e-maily. Najednou se vedle mě objeví jeho obličej, když se ke mně nakloní, abych si ho konečně všiml. Jen k němu natočím hlavu. Jemně mi vyndá jedno sluchátko z ucha.
„Nerad tě ruším. Chci se jen zeptat… Jak je ti?“
„Normálně,“ pokrčím lhostejně rameny. Jak by mi asi mělo být. Bylo mi blbě jenom v poledne, protože jsem si nevzal prášky. Si asi myslí, že když bude předstírat, jakou o mě má starost, tak se něco zlepší. Na to ať zapomene.
Sklopí oči. „Co by sis dal k jídlu?“
„Nic. Už jsem jedl,“ odpovím jen s hraným nezájmem. Nesmíš se ho zeptat, kde byl. Ne, nesmíš!
„Dobře. Nebudu tě rušit,“ odtáhne se ode mě a odejde. Jen se za ním otočím na židli a povzdechnu. Kde sakra byl takovou dobu? Bože, mně to nedá spát. Zaklapnu laptop a zvednu se. Dojdu do koupelny, kde vykonám hygienu, a poté se po té dlouhé době vrátím do ložnice.
Obléknu si čisté boxerky a zavřu skříň. Přejdu k posteli, vytáhnu triko a obléknu si ho. Otevřu dveře na terasu a zhasnu. Nechce se mi sice ještě moc spát, ale stejně nemám co dělat. Lehnu si do postele, dám si sluchátka do uší, pustím si nějakou hudbu a strčím iPhone pod polštář. Otočím se k Billově polovině zády a stočím se do klubíčka, načež se zahrabu až po hlavu do peřiny, jelikož je tu už docela zima. Usíná se mi tak dobře.
Asi po půl hodině se prohne Billova polovina postele
. Je nějak brzy. Nezdá se mi, že by šel spát, ale já taky dnes zalehl brzy. Co je mi vůbec po něm. Bůhví, kde byl. Jen se zavrtím, zvýším trochu volume a dál se snažím usnout. Po chvilce ucítím jeho ruku ve vlasech.
To je asi znamení, že po mně něco chce. Jen si vyndám z ucha sluchátko na znamení, že poslouchám. Zhluboka se nadechne.
„Můžu s tebou mluvit?“
„Jo, proč ne,“ povzdechnu. Vytáhnu iPhone a vypnu to. Vyndám si i druhé sluchátko a čekám, co z něj vyleze. Prohrábne si vlasy. Nervózně si jako vždy začne hrát s prstýnkem.
„Já vím, že jsem se nezachoval dobře. Omlouvám se ti… Mrzí mě to. A… a nechci se hádat nebo spolu nemluvit. Udělal bych vše, abych to vrátil. Vypláchnul bych si pusu mýdlem, kdyby to pomohlo,“ šeptne. Chach. Já čekal, že to přijde. Už ho hryže svědomí. Radši kdyby mi řekl, kde kurva byl.
„Myslím, že na vypláchnutí pusy ti postačí Listerin. Je v tom druhém šuplíku shora v koupelně,“ odbudu ho. Mám chuť se začít smát.
Tak zvláštně se na mě podívá. „To myslíš vážně?“
„Zdá se ti, že se směju?“ pozvednu obočí a hledím na něj stejným stylem jako on na mě. „Nevím, proč by sis měl proplachovat pusu mýdlem. Bude stačit Listerin, ne?“
„Myslel jsem si, že si promluvíme. Ne, že mi poradíš, co si mám vzít na vypláchnutí pusy.“
Tak nakonec jsem nejhorší já. Skvěle.
„To ty jsi tu začal nesmyslně kvákat o tom, že si vydrhneš hubu mýdlem!“ namítnu nechápavě.
„Byl to příklad, že bych to udělal, kdyby to mělo vrátit to, co jsem řekl, Tome.“
„No jo, já jsem debil. Na mě nemůžeš s tak těžkými věcmi,“ zašklebím se cynicky. Odvrátí pohled někam do prázdna.
„Půjdu si lehnout, tak dobrou noc. A ráno nevstávej. Do práce se dostanu,“ jeho hlas je pod tónem. Zvedne se.
„Neboj se. Ani nemám v plánu kvůli tobě vstávat. On tě odveze pravděpodobně někdo jiný,“ odseknu mu a otočím se k němu zas zády. Tohle fakt miluju.
„Jo, autobusy jezdí pravidelně,“ prskne.
„Tak to bys měl asi vstát dřív, než jsi zvyklý vstávat, abys ho stihl,“ zasyčím na něj.
„Vstanu, jak budu potřebovat. Raději jdu. Fakt jsem si myslel, že si promluvíme, ale jak vidím, asi to nepůjde a hádat se nechci. Nechci říct nic, co by mě mrzelo.“
„Jistě. To přece nemáš v povaze,“ zaksichtím se.
Nesnáším, jak se štěkáme. Oba jsme schopní zajít vždy tak daleko, ale už ráno začalo špatně. Nejdřív to konto, pak to s tím, jak mi bylo špatně, a pak se sebere a vypadne. Ani nevím, kde byl a tak strašně mě to sere. Jestli za někým chodí, jestli se s někým schází, tak je zabiju. Oba. Zaslechnu, jak se Bill zhluboka nadechne, ale pak se za ním zavřou dveře. Zavřu oči a povzdechnu. Přetočím se na druhou stranu a jen sleduji budík. Vážně řekl, že ode mě nechce odvést do práce? Odveze ho někdo jiný? Co když… vážně za někým byl? Co když někoho má? Pomalu se odkryju a přejdu do obýváku. Bill takový není. On by mi to určitě neudělal, ani kdyby se dělo cokoli. Všude je zhasnuto, ale jeho siluetu vidím v křesle. To jako hodlá přenocovat tady? V křesle? No tak to přeji příjemné spaní. Dojdu až k němu. Tady spát nebude. Buď bude spát u mě, nebo ať radši nespí vůbec. Zvedne ke mně hlavu.
„Tady spát nebudeš,“ řeknu potichu a podám mu ruku. Je to v téhle situaci poněkud divné a… ani nevím, proč se hádáme. Vždyť se nestalo nic tak hrozného. Jsem dement. Bill je taky debil. Jsme kreténi oba. Hádáme se kvůli sračkám. Ale on mi svou nepodá.
„Nebudu ještě spát.“ Jen povzdechnu. A teď mám jako dělat co? Kleknout si a prosit o odpuštění? Nedá mi to. Musím se zeptat.
„Fajn, tak nechoď, ale…“ odmlčím se. Nechci vypadat jako žárlivý milenec, „…kde jsi byl? Měl jsem o tebe strach.“ Trochu se napřímí a zvedne ke mně hlavu úplně.
„Byl jsem v obchodě. Chtěl jsem nám udělat večeři,“ pošeptá.
„Byl jsi pryč celé odpoledne. Nelži mi. Jestli někoho máš nebo… se s někým prostě stýkáš nebo… Prostě mi to řekni. Ocenil bych to,“ vykopu ze sebe. Promnu si spánek a potupně se vrátím do ložnice. Jsem za debila. Bezva. Spadnu do postele a jen koukám do stropu. Po chvilce ale Bill vejde do ložnice.
„Ty si myslíš, že tě podvádím?“
„Ne. Jen…“ povzdechnu. „To je jedno. Zapomeň na to,“ řeknu raději a otočím hlavu k balkonu. Teď si ještě bude myslet, že si o něm myslím, že je děvka a budu si moct jít skočit. Ani teď nevnímám tu zimu, jaká tu je.
„To není jedno. Co si o mně vůbec myslíš, Tome? To, že jsem se zdržel, neznamená, že někoho mám. Byl jsem se projít. Přemýšlel jsem,“ vydechne a rozejde se k balkonu. Zavře ho a zůstane u něj stát. „Já… já nejsem žádná děvka,“ vyhrkne ze sebe a rozejde se od balkonu pryč, kolem postele až ke dveřím.
Jako bych to neříkal.
„Tak to ale vůbec není,“ povzdechnu a přikryji si obličej dlaní. „Ty prostě nechápeš, jak mi asi bylo, když ses jen sebral a odešel. Byl jsi pryč celé odpoledne a já se o tebe bál, bůhvíco se ti kde nestalo. Asi ses ještě do téhle situace nedostal, tak nevíš, jaké to je. Zkrátka jen nevím, co si o tom myslet, když ani nevím, kde jsi byl. Vadí mi, když o tobě nic nevím. Prostě jen… kdybys někoho měl, tak si přeju, abys mi to řekl a nepodváděl mě. Raději mi dej kopačky, než abys mě podváděl, prosím,“ řeknu potichu a sleduji strop. V očích mě začnou štípat slzy. Bolí mě takovéhle myšlenky. Tvoří se mi při nich knedlík v krku. Otřu si spánek od tekoucí slané kapky a tiše popotáhnu.
Kdyby se se mnou rozešel, pochopím to. Ne všechno může vydržet věčně a poslední dobou máme problémy. Bolelo by to, ale přenesl bych se přes to. Kdyby mě ale podváděl s někým cizím, s někým jiným, to bych… nepřežil. Raději bych se asi zabil, než aby mi tohle udělal. Nemyslím si, že takový Bill je, ale i tak… Nejspíš bych to neustál.
„Věř mi, že moc dobře vím, jaké to je, nevědět, co s tebou je. Jo, udělal jsem blbost, že jsem ti nic neřekl. To přiznávám. Omlouvám se ti za to, ale… ale já nikoho nemám. Nemám v plánu tě opouštět, pokud to sám nebudeš chtít. Nepodvádím… nikdy jsem to neudělal a ani nechci udělat,“ stojí ve dveřích, hlavu opřenou o futra, „…sakra, to mě bude provázet snad do smrti, kurva,“ vydechne a dá pěstí do zdi. Natočím k němu hlavu.
„O čem to mluvíš?“ nechápu.
Zakroutí hlavou. „Neřeš to. Jen mám špatný pocit.“
Pomalu se posadím. „O čem to mluvíš?“ zeptám se znovu. Sesune se po futru na zem a posadí se, kolena si přitáhne pod bradu.
„O tom hajzlovi a zkurvenym klubu,“ dá si obličej do dlaní. „Nenávidím se za to všechno, co jsem udělal. Všechno jsem zkurvil. Jediná dobrá věc, kterou mi tohle přineslo, jsi ty. Jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo a já se tak strašně bojím, že o to přijdu!“ vzlykne. Ach bože. Neubráním se povzdechnutí.
„Opravdu si, Bille, myslíš, že si myslím, že když jsi dělal v tom debilním klubu, tak jsi děvka?“ zeptám se nevěřícně.
To má o mně takovéhle mínění? No tak to teda potěš prdel.
„Možná kdybys věděl, co jsem dělal předtím…“ odmlčí se na chvilku a prohrábne si vlasy, „…nemiloval bys mě a myslel by sis to.“
„Co jsi dělal?“ pošeptám s obavami.
„Ne, neptej se mě na to, prosím.“ To myslí vážně?
„…to jako myslíš vážně?“ pozvednu obočí. „Já ti o sobě řekl všechno, ukazoval jsem ti svoje fotky a já o tobě jako nemám vědět nic?“
„Týká se to Alexe. Udělal jsem tehdy strašnou chybu a budu za to platit do smrti. Vždy mě bude užírat svědomí. Ne, nešlapal jsem, ani jsem nebyl v žádném klubu.“ Bral drogy nebo někoho zabil nebo znásilnil? Natočil porno?
„Co si jako pod tímhle mám představit? Co jsi dělal?“ zeptám se už netrpělivě.
„Prostě… byl jsem s ním, a to byla ta osudová chyba,“ povzdechne a promne si obličej. Jinak má hlavu jako v pohodě?
„A to je jako všechno,“ vydám ze sebe nechápavě.
„…jo,“ řekne. Začne se zvedat. „Spinkej,“ broukne tiše. To se mi snad zdá…
„Mě už tohle nebaví,“ zakroutím hlavou. Vylezu z postele. Zůstane na mě koukat. Rozsvítím, dojdu ke skříni, kterou otevřu a začnu si oblékat kalhoty.
Nechci tu být už ani minutu. Mám toho plný zuby. On o mně ví všechno, já o něm vůbec nic. Bydlí tady, tvrdí, že mě miluje a takhle se chová? To čeká jako na co? Až začne padat sníh nebo co?
„Ne, nechoď nikam! Prosím.“ Ihned je Bill u mě.
„Jdi ode mě!“ vyjedu na něj. Stáhnu ze sebe vztekle triko na spaní a obléknu si první triko, které mi padne do ruky.
„Tome, prosím tě,“ rozpláče se a chytne mě za ruku. „Ten, kdo by měl když už odejít, jsem já. Prosím, neodcházej!“
„Říkám, abys mě nechal na pokoji a nehrabal na mě!“ zakřičím a odstrčím ho od sebe. „Já nejsem takový debil, za jakého mě asi furt máš! Bydlíš tady, tvrdíš, že mě miluješ a kdo vůbec jsi? S kým vůbec žiju?!“ zařvu na něj.
„Nežiješ s nikým horším, než jsi ty sám!“ vyhrkne ze sebe najednou. Brečí a upíná ke mně pohled. Jako by mi v tu chvíli do srdce zarazil ostrý nůž. Podívám se mu do očí, ale ne na dlouho. Začnou mě v nich pálit slzy.
„…tohle jsi přehnal,“ dostanu ze sebe sotva slyšitelně. Ihned ho obejdu a s brekem se snažím co nejrychleji opustit tohle místo. Nechci tu strávit už ani minutu. Nechci ho už ani vidět.
„Tome!“ křikne a rozeběhne se za mnou. „Ne! Prosím tě ne! Nemyslel jsem to tak. Promiň!“ vzlyká. Celou tu dobu to v sobě drží. Celou tu dobu si myslí, že jsem jen hnusný vrah. To… to nemůže být pravda. Říkal, že mě chápe. Vždyť… Bože můj. Rychle si otřu tváře od slz a obuji si první boty, co najdu. Nechci vidět jeho obličej. Už nikdy. Myslí si, že jsem hnusný vrah. „Nežiješ s nikým horším, než jsi ty sám!“ Jako by mi to pořád znělo v hlavě. Jsem pro něj jen nějaký odpad, co vraždí lidi. Myslí si, že jsem to nejhorší, co kdy potkal. Co jsem vlastně čekal? Ale on mě chytne za paži a sjede dolů, klekne si na zem.
„Tome, prosím! Neodcházej. Nemyslel jsem to tak. Neměl jsem to nikdy vypustit z huby,“ brečí. Nenávistně se na něj se slzami v očích podívám.
„Vždyť máš pravdu. Jsem jen vrah, co si zaslouží chcípnout. Proč by ses tahal s někým, jako jsem já. Jsem pro tebe jen nějaký nepotřebný odpad, co ti všechno platí. Proč ne. On vraždí lidi, tak proč by ho něco takovýho mělo vůbec mrzet, viď?“ křičím mezi vzlyky. Vytrhnu mu prudce ruku, až upadne, a otevřu dveře od bytu.
„Ne!“ vykřikne. „Tak to není!“ rychle se za mnou odplazí. Otočím se k němu a otřu si oči od slz.
„Přál bych si, abych tě nikdy nepoznal,“ zašeptám a naposledy se mu podívám do těch jeho ubrečených čokolád.
Nechtěl jsem ty oči už nikdy vidět. Nikdy. Ani jeho obličej, ani jeho tělo. Už jsem se ho nechtěl nikdy dotknout, ani cítit. Bylo to jako by mi do srdce zarazil železný kůl, který mi tam udělal obrovskou díru. Bylo to pryč. Všechno, co jsem k němu cítil, se najednou ztratilo v přívalu těch silných, bolestivých emocí. Cítil jsem se rozčtvrcený a zlomený. On se ihned postaví a nahlas se rozpláče.
„Tome, to ne… prosím,“ vzlykne a rozejde se ke mně. „Ne-nechtěl jsem to říct, ujelo mi to. Není to tak,“ skoro kňučí.
Ujelo mu to? Takové věci neujíždí, pokud si je doopravdy nemyslí. Zavřu oči, rychle si otřu tváře od slz, načež seberu klíčky od auta a rozběhnu se po schodech dolů. Nemohl jsem čekat na výtah, trávit tam další minuty. Přes slzy jsem sotva viděl na schody, a když mi podklouzla noha, jen tak tak jsem se stihl přidržet zábradlí, abych nepadl rovnou po hlavě dolů ze schodů. S hlasitým pláčem jsem seběhl až dolů, rozrazil vchodové dveře a běžel do garáží. Jakmile jsem sedl do auta, rozjel jsem se pryč.
Jel jsem městem a stále si utíral slzy. Neměl jsem klíče od bytu, neměl jsem peníze. A hlavně jsem neměl Billa, neměl jsem srdce. Všechno to zůstalo tam u něj. On to ze mě vyrval. Tohle byl jeho úmysl? Věděl, že jsem naivní a on mě o všechno připraví? Rozhodl se mi za něco mstít? Proč? Proč to udělal? Proč se mnou vůbec byl, když si o mně tohle myslí?! Sakra!
Nevěděl jsem, kam jedu. Hlavně někam pryč a daleko, abych už nemusel Billa nikdy vidět.
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
néé x(.. tohle mi nedělejte x((.. proč to musí takhle být? proč už sakra nemůžou být spolu konečně šťastní? všechno si vyřikat.. ale ne, on se vždycky najde nějakej problém a všechno se posere x/.. ale tohle byla síla x//… mám tuhle povídku moc ráda, ale tohle, co s etam děje, fakt bolí x/
Tom je iba obyčajný tvdohlavec, prečo si Billa nemože vypočuť? Ani sama neviem či zato možu tie prášky alwbo či je to proste v Tomovy. Billa mi je svojím spôsobom ľúto. možno trochu drsne povedané ale Tom ho tlačí proti múru, chce sa ospravdlniť nenechá ho, začne ho chitať za slovíčka, a teraz s tým čo povedal, že nežijes s nýkým inýk ako si ty sám. Bill to určite nemyslel zle, ale to Tom neviem lebo nevie počúvať. Dúfam, že sa ani jednému nič nestane. Nech sa Tom vráti keď sa ukludní a nech si to vyriešia ako dospelí ľudia.
To je psycho.Když už to vypadalo že to bude v pohodě stane se tohle. Taky jsem jednou kdysi řekla svýmu (teď už ex) příteli něco čeho trošičku lituju. Řekla jsem to jako Bill -> dřív jsem mluvila než myslela.Ani mi to moc líto nebylo, když mu bylo hulení přednější než já tak jsem se na něj vykašlala a začala pořádně studovat abych jednoho dne nedopadla jako on…jako troska.
Já doufám že se ty dva dají zase dohromady. Už ted se těším na nový díl. =)
Tak tenhle díl hodně změnil.Když jsem to četla,tak se mi slzy vehnaly do očí..ach jo.Musim říct,že Tom se choval na začátku tohohle dílu dost hnusně..šíleně mě nasral…fakt šíleně..tohle jeho chování fakt nesnášim!!!!!.Třeba to,jak s Billem mluvil,když se s nim pokoušel promluvit.děs.Pak to už prostě propuklo ve válku urážek…to je normální.Ale..oba dva to někdy přehnali.
A Bill to posral tim,že Tom nežije s nikym horšim,než je on sám.
Tom to posral tim,že ho už nikdy nechce vidět.
A je to v prdeli. 🙁
Tomovi se nedivim,že ho to bolí.Teď to holt bude bolet oba.
Jen..doufám,že spolu budou někdy šťastný..bez ustavičnejch hádek a nedorozumění..snad tomu tak jednou bude..snad.
COŽE?! pane bože, co jste mi to udělali? :'( Tak takhle jsem si u povídky nepobrečela dlouho. wow. no prostě… je to fakt hodně depresivní! pane bože, jak to mohl Bill říct. třeba by se to spravilo ale né, on to musí posrat.
ááá! další díl! T_T
[2]: ve všem s tebou souhlasim.
Tak to už je fakt v prdeli toto… to už prostě nejde. Asi to mají oba v povaze, nicméně pořád si stojím za tím, co jsem sem už určitě jednou psala a sice, hlavní důvod jejich neustálých hádek je nedostatek komunikace. Co to pomůže, když ještě v minulém dílu se spolu vyspali, oběma se to líbilo a pak, když se mají řešit účty, Tomovy prášky, Billova minulost, pokaždé to skončí hádkou. Většinou dojde Bill k tomu zarytému tvrdohlavci a vznětlivému cholerikovi, omluví se mu, následuje sex a pak už jen zase můžeme čekat na nějaké jejich zbytečné nedorozumění, které opět po nějaké době vyústí v usmiřování…
Je to prostě jak začarovaný kruh, musí se podle mě něco stát. Myslím, že vina je na straně jich obou, je pravda, že Bill o Tomovi ví všechno a mělo by to tak být i naopak, nicméně Tom je neustále vznětlivý i kvůli naprostým maličkostem. Kdyby si napočítal do deseti a neřešil by všechno tím, že se sebere a odjede do pryč a ještě Billovi řekne, že ho nikdy neměl poznat či co, dopadlo by to určitě líp.
Jsem opravdu zvědavá, kdo se ke komu vrátí, Bill bude mít o Toma strach a pokud se Tom vrátí do bytu, zase budou oba držet bobříka mlčení. Podle mě tento vztah prostě nemůže fungovat, ne s jejich charaktery, které oni sami nejsou schopní kvůli tomu druhému ovládnout…
[7]: Přesně..Když jsem o tom přemejšlela,tak jsem taky došla k tomuhle.
Jsem zvědavá,jak se to vyvine.
neeeee:((((( tohle nééé:( měla jsme teda dost na krajíčku…..to teda doufám ,že si nějak někdy všechno vyřikaj oni už od začátku si měli všechno řikat a komunikovat spolu líp ….:(((
už mám neervy hej :D:D
no pánové… gratuluju. hlavně tobě, Tome. jeď si, když seš tak zabedněnej psychopat. který musí pořád myslet jenom na sebe. slyšel jsi pouhopouhou pravdu. ano, hezký je, že Tom Billa z klubu dostal, že mu zajistil bydlení, ale co u něj Bill je, tak není kvůli němu ochotnej udělat jedinej ústupek, pokud ho zrovna náhodou nechytne záchvat dobrosrdečnosti! jinak je to furt samý já já já a když si chce Bill promluvit, tak to všechno hned vztahovačně obrátí proti sobě!!!
sráč jeden…
jo, Bill v tom taky není nevinně, ale poměr jeho viny a Tomovy viny je 2:10!!!
jáááj, teď mi něco došlo!!! Tom nemá sebou prášky!!! áháááááá, já se budu tlemiiiit až na něj přijde absťák!!! 😀 😀 😀 třeba si i něco uvědomí… a od Billa by bylo šlechetné, kdyby se sbalil a odešel do svýho, cestou zlikvidoval ty prášky… a Tom ať si ho hledá, kde chce. jen doufám, že ten janek nebude na Toma čekat téměř na kolenou a s prosíkem o odpuštění…
Tak teda, tohle mě dodělalo… Já bych Tomovi už řadu dílů nejradši nafackovala 😀 Dosti teda chudáček Bill… Tom se na něj furt jen vzteká a je na něj hnusnej, ale kdykoli se mu Bill i za jeho blbost hodlá omluvit, tak pomalu ani není schopnej ho poslouchat… Já bejt Billem, tak se na něj z fleku vydlábnu 😀 A jestli to Bill vážně udělá, tak snad tu snad začnu skákat do stropu a plazit jazyk na všechny plakáty s Tomem (no dobře, to asi ne, nechci skončit někde na psychině… tam by spíš měli uvítat Toma :D) což mě přivádí k otázce… na co ty prášky vlastně jsou? Prvně jsem myslela, že jsou to nějaká antidepresiva, co mu pomáhají vypořádat se se zaměstnáním, ale v předchozím díle to působilo dost jinak… No, rozhodně jsem zvědavá, jak se tahle povídka ještě vyvrbí =)
Rozhodně se těším na další díl a Tomovi se špetkou škodolibosti přeju, aby se v tomhle stavu minimálně někde vysekal :D:D
Hej nee!! To přece nemůžete takhle useknou!! 😀 Honem další díl!!
[12]: souhlas s poslední větou, ale pšššššt 😉
Slečny, nepřehánějte 🙂
Velmi mě těší, že píšete své názory a dokonce pěkně dopodrobna. Dělá mi to vážně radost 🙂 alespoň vidím, že se to do toho vážně "zažíráte".
Zkuste se ale podívat i na Billa. Ani on není bezchybný. Zachoval se vůči Tomovi vážně špatně, ačkoli se jednalo právě v tomto díle o pouhou větu.
To, co se stane v dalším díle, uvidíte 🙂 nechte se překvapit, ale Billa by rozhodně nepotěšilo, kdyby se Tom někde vysekal…
Sakra, to je také smutné..na jednej strane chápem, to čo povedal Bill ho ranilo ale toto…ja už chcem aby boli šťastný! 🙁
Dala som si niekoľko dní prestávku. Neznášam keď si ubližujú. Teraz už preháňajú obaja. Aj keď Bill sa aspoň snažil o rozhovor :/
Tuhle povídku už čtu podruhé. 😀 Strašně jí miluju, ale na tenhle díl jsem jaksi zapoměla, takže budlím jak želva :(( a pořád mi nejde dohlavy jak to Bill myslel, jako co dřív dělal že mu to teď nechce říct?!? No pochybuju že mi na to někdo odpoví ale já se zeptat musel 😀 a no švte mě to jak se k sobě zachovali …