autor: Little Muse & Majestrix
Bublinky byly skoro pryč.
Bublinky byly skoro pryč, a logicky, Bill věděl, že bude muset vylézt z vany, aby se připravil do postele, ale když si představil jakýkoliv pohyb, když pomyslel na svět venku za bezpečnými zdmi jeho koupelny, Billovo tělo odmítalo poslouchat. A tak seděl, i s mizícími bublinkami a překrásným mramorem, který chladil vodu, zatímco jeho svaly bolely a cukaly. Alespoň bolest ustoupila v otupělost. Kýchl si, a když se dveře do jeho koupelny otevřely, vykřikl a bolestivě se přesunul na druhou stranu vany.
„Bille?“ byl to Andreasův hlas, a strach, který byl v jeho očích, na chvíli ustoupil, když se podíval na svého ustaraného přítele. „Bille, proč jsi stále ve vaně? Kdo ti ji natočil?“
Bill na něj pouze zamrkal, a najednou se slzy, které už myslel, že nemá, vyhrnuly na povrch, zabořil si obličej do dlaní a plakal. Stále se nemohl hýbat, i když slyšel, jak na něj Andreas zoufale volá. Když zůstane ve vaně, nebude si muset vzpomenout nebo myslet. Může prostě jen sedět.
Nemohl prostě jen sedět?
Prosím…?
Bill sotva postřehl, že Andreas vlezl do vody za ním, a že ho vytáhl ze spousty vody. Když byl z vody venku, Bill se začal nekontrolovaně chvět, vydechl úlevou, když blonďák zvedl teplotu v pokoji asi o deset stupňů.
„Bille, co se stalo, mluv se mnou, prosím,“ poprosil znovu Andreas a položil svého přítele na postel, sušil ho. Vysušil jeho vlasy a ramena a pak i ruce. Když se dostal k jeho hrudníku, zasekl se a zíral. „Bille,“ řekl tiše, „co se stalo?“
Bill otevřel pusu, chtěl odpovědět, ale jeho hlas odmítal pracovat. Co se stalo mezi ním a jeho manželem, bylo soukromé, dokonce i před tak dobrým kamarádem, jako je Andreas. Mimo to, nikdo by se o jeho hanbě neměl dozvědět, nedokázal by snést tu lítost v očích ostatních.
„To nic,“ zašeptal a prosil Ka’vu pro sílu, aby tomu uvěřil.
„Bille-„
„Už o tom nechci mluvit, u všech Bohů, nech mě být. Nech mě být!“ vyštěkl a Andreas se beze slova zvedl a odešel k sobě do pokojů. Bill nedokázal dýchat, dokud se dveře nezavřely, a najednou se cítil víc sám, než chtěl. „Můžu si za to sám,“ zašeptal, přikývl a usykl, když se převalil na posteli. Bill se bez další jiné myšlenky usušil a kousal si ret, když se zvedl a přešel ke skříni. V zrcadle uviděl své modřiny a znovu ho přemohly slzy. Opřel se čelem o chladivé sklo a snažil se potlačit hysterii. Tohle byla jeho vina.
Jeho. A nikoho jiného.
„Tohle byla tvoje vina, za to, že jsi byl slabý, a teď přišlo tvé potrestání,“ řekl Bill svému odrazu v zrcadle. Utřel si slzy a vzal si pyžamo, než zalezl do postele.
Byl vděčný, že může spát sám.
~*~
Unaveně zvedl hlavu a uvědomil si, že pod ní nemá polštář. To, jak byl rozvalený, jako by se jeho hlava styděla polštářů. Slunce mu pálilo do očí zpoza záclon a on usykl, znovu je zavřel. Hlava mu třeštila z toho, jak se snažil uniknout světlu a zaúpěl, převalil se na záda a dal si ruce na oči.
„Cadah,“ zanadával do prázdné místnosti. „Nikdy víc. Už nikdy.“
Pokoj neodpověděl.
Tom si povzdychl a sklopil oči, opatrně zvedl hlavu. Byl nahý a peřiny byly rozházené na druhé straně postele.
Billově straně postele, pomyslel si Tom, kdyby do ní už mohl.
Znovu usykl, z jiného důvodu, a natáhl se pro deku, aby si ji přetáhl přes hlavu, a chtěl zaspat den. Den po jeho Leb Ha od něj nikdo nemohl čekat nic jiného.
Zatáhl za deku a zarazil se, zíral.
Ošklivá rudá skvrna pod peřinami, tmavší rudá než pokrývka, malá skvrna, ale byla tam.
Tom se váhavě natáhl a přitiskl na ni prsty. Bylo to celkem suché, ale to Toma neuklidňovalo.
Jak se v noci dostal do postele?
Bolela ho jen hlava. Ta krev nebyla jeho. Udělal… snad něco?
Co udělal?
Vydal se myslí k Billovi dřív, než si to uvědomil. Jen malé nutkání, nic velkého. Jen ho chtěl zkontrolovat. Byl jen maličko uklidněný, když ucítil, že je Bill ve svém pokoji, čekal, že ho tam najde. Zatlačil–
A dostalo se mu násilného odstrčení na oplátku, mnohem většího, než kdyby se ho Bill pokusil odstrčit fyzicky.
Tom si byl jistý, že kdyby stál, tak by ztratil rovnováhu.
Zastavil se, ohromen, přitáhl si kolena k tělu, opřel se loktem o koleno a promnul si obličej. Nebylo divné, že se před ním Bill uzamknul, ne po tak dlouhém odmítání jeho pozornosti. Bill byl naštvaný, to bylo jasné; možná i rozzlobený. Jen Bohové vědí, co mu řekl.
Co mu Tom udělal.
Tom se znovu podíval na temnou skvrnu, rudá na červené, a usykl. Nemohl na to myslet. To by nikdy, nikdy neudělal ani po tom, co mu Bill provedl. Nejspíš mu jen vynadal. Pití jen uvolnilo Tomův upřímný jazyk. Toť vše.
Naštvaný a rozzlobený.
Nemyslel na to, jak se sám bál.
~*~
„Jsem si jistý, že to nic není.“
„Neviděls ho, Michaeli. Byl… rozrušený. Jako by to chtěl vzdát.“ Povzdychl si Andreas a dal si vlasy z obličeje za ucho. „Ale nevím proč.“
„Možná doufal, že Leb Ha zvedne jeho pozici u Toma? Když to nešlo podle plánu, pak je rozrušení hořčejší než neslazený darvool?“ přišel zrzek blíže a položil si tvář na sahvahdovo rameno. „Uvidíš, že se vrátí zpátky k normálu.“
„Zníš jistě,“ odpověděl Andreas suše. „Vím, že nejsi Billův největší obdivovatel.“
„Musím přiznat, jak jistě víš, můj názor na něj byl… opovržlivý, ale,“ zapřemýšlel co říct, když cítil, jak se pod ním blonďák posunul, „oceňuji jeho přesvědčení. Zdá se, že opravdu chce být s Lordem Tomem. Nemyslím si, že by jinak dělal takovéto věci.“
Andreas si přitáhl Michaela blíž a usmál se mu do vlasů.
„Moje největší přání je, abys s Billem vycházel. Je to můj přítel, a můj pán, a chci s tebou sdílet všechno v mém životě.“
„A já, také bych byl rád částí všeho, co je tvé.“ Zvedl Michael pohled a jemně ho políbil. Byli u Michaela v pokoji, na jeho posteli, ale polibek byl jemný a pomalý.
„Chci ti poděkovat, že si Billovi pomohl. Hodně to pro mě znamená.“ Líbal Andreas svého sahvahda na krk a tváře, nosem šťouchal do eridotu na jeho hrudníku. Michael se usmál a přetáhl si ho na sebe, šťastně vydechl, když ho jeho nastávající vzal za boky. „Nemůžu se dočkat, až bude po našem sedmdesátidenní.“
„Ani já ne; představuji si, jaké to bude, mít tě za manžela, a nevidím nic než štěstí.“ Usmál se Michael, když se mu Andreas podíval do očí.
„Strávím zbytek života tím, že tě budu činit šťastným. Bude mi ctí.“
Slzy se nahrnuly Michaelovi do očí, a on si ho přitáhl blíž. „Lež u mě, abych tě viděl, až se probudím.“
Andreas zaváhal; Bill si nepřál být rušen, ale stejně ho chtěl za pár hodin jít zkontrolovat. Může se na chvíli prospat. „Jak si přeješ.“
~*~
„Vypadáš strašně,“ poznamenal David při obědě, díval se obezřetně na svého nejstaršího syna. Předpokládal, že Tom dnes po propité noci na tom nebude nejlépe, ale tohle vypadalo na víc než jen nevolnost.
Billova absence u stolu ho možná také trápila, i když to poslední dobou bylo celkem běžné. Bill se neúčastnil rodinného jídla od té doby, co ho Tom vyhnal kvůli jeho přiznání, i když si byl jistý, že se věci změnily, nijak to nekomentoval.
„Děkuji,“ odpověděl Tom a nakrčil obočí na svého meroda.
„Vynadal bych ti za tvé pití včera, ale předpokládám, že nemusím, když se Leb Ha koná jen jednou za rok…“
„Nech ho být,“ naléhal Jorg, napil se sladké vody a podíval se tam, kde seděla Sabrina. Krmila Erika, zatímco David konečně mohl jíst o samotě. „Bohové vědí, že si potřeboval nějak ulevit.“
„Nemyslím si, že by se lidé měli zbavovat stresu tímhle způsobem,“ přitlačil David, otočil se na svého manžela, pak zpátky k synovi. „Ani na konkubínách.“
„Myslím, že jsem dost starý na to, abych za sebe rozhodoval,“ odsekl Tom. Stejně se o tomto tématu nemuseli bavit před všemi ostatními. Ann-Kathrin ztuhla po jeho boku a on vydechl. „Byl to hezký večírek; už toho nechme.“
„Lordové z domu Lutor byli celkem ohromeni,“ poznamenal Jorg. „Mluvili s tebou?“ Tom zavrtěl hlavou. „Asi nechtěli rušit tvé radovánky. Brzy od nich dostaneme hovor přes Infonexus.“
Tom přikývl, příjemně překvapen. „Udělals dobrou práci,“ řekl Davidovi, ale jeho merode zavrtěl hlavou.
„Už jsem řekl, tenhle rok to nebyla moje práce,“ opravil ho, ukrojil si kousek purdu na talíři před ním.
„To Lord Bill, můj Pane,“ pípl Michael, zatímco doplnil Nicole pohár, zrudnul, když na sobě měl najednou pozornost všech lordů Vave; nejspíš ze špatného důvodu. „Omlouvám se,“ řekl okamžitě. „Já jen… Viděl jsem, kolik energie do toho dával, jen málo z nás mu pomáhalo.“
„Málo z vás mu pomáhalo,“ zopakoval Jorg přísně a Michael se na něj zaskočeně otočil, musel přikývnout. „Myslel jsem, že jsem naléhal, aby dělal vše sám,“ řekl. „Měl jsem dojem, že se moje příkazy v tomto sídle stále ještě poslouchají, a že je poslouchá mé vlastní služebnictvo.“
„Proč bys na tohle naléhal?“ zeptal se Tom, byl naštvaný tím, že jeho otec věřil tomu, že má právo vměšovat se do věcí, a do Billovy práce.
„Snažil se ti něco dokázat,“ vysvětlil Jorg. „Jen jsem se ujišťoval, že ukáže, co umí; nic víc.“
„Udřel by se k smrti, můj Pane,“ řekl Michael Tomovi. „Prošel si těžkým časem, pracoval, ač byl k smrti vyčerpaný.“
„Takže je slabý?“ zeptal se Tom nejistě, i když byl skoro rád, že to slyší, a Michael nejistě a zmateně přikývl.
„Myslím, že teď plně odpočívá; ano, můj Pane.“
„Možná bys mu měl později poděkovat,“ řekl David, zamručel na souhlas s trochou rolky v puse.
Tom se mu krátce podíval do očí, než se vrátil pohledem ke svému skoro nedotčenému talíři. „Ano,“ souhlasil.
~*~
Andreas ustlal postel a rozhlédl se, kde je Bill; pokoj byl prázdný a blonďák to bral jako dobré znamení. Potom co provětral pokoj a objednal lehkou večeři, něco zlatého zachytilo jeho pozornost. Otočil se a zamračil se; zlatavá látka vykukovala zpoza skříně. Vypadalo to jako látka z Billova oblečení na Leb Ha, proč by to tam bylo?
Přešel tam a posunul trochu od zdi těžkou dřevěnou skříň mávnutím zápěstí, zvedl zlatý oblek ze země, kde ležel, byl namáčknutý na zdi. Andreasovy instinkty jako by křičely na poplach, a on nedokázal ignorovat pocit strachu, který ho najednou polil. Bill neschovával své oblečení; obzvláště ne takové, které bylo nošené na tak speciální události jeho manžela.
Natáhl ruku a vzal ho, Andreas ho rozložil a ztuhl.
~*~
Tom šel rychlým krokem chodbou, rozhodnutý vidět Billa. Chtěl mu poděkovat a říct mu, že nemá ponětí, proč to jeho otec udělal; Leb Ha se zdálo ještě úžasnějším po tomto novém odhalení. Došel k Billovým dveřím a zaváhal. Cítil se takhle Bill, když dal své srdce a duši na pospas, aby byl každý den třikrát odmítnut?
Jak mohl zvládnout takové odmítnutí od manžela, který se o něj nezajímal? Přišel a zaťukal, myslel, že to tak bude lepší. Bill by mohl být jinak pořád uražený, a pak by se mu už nikdy nemohl omluvit. Lepší nepříjemné překvapení teď, aby mohlo příjemné překvapení následovat. Dveře se otevřely magií, a on vešel do pokoje, uviděl Andrease, který měl obličej bílý jako smrt a vypadal, že mu je špatně, v rukou držel Billův krásný oblek z Leb Ha.
Byl pokrytý krví.
U všech Bohů, co to udělal?
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 28
tak jsem se těšila na dnešní díl doufám že Tom pochopí že to co udělal bylo špatné a Billovi se omluví i když si myslím že omluva to nespravý
a ted to mám jako vydržet do příštího týdne???? děláte si srandu??? to nedám!!! ikdyž..musím říct, že ted možná Tomvoi dojde….co udělla..
Ježiš, to je tak perfektní! Ani nechci myslet na to, co bude v následujících dílech, jak z toho mám zkroucený vnitřnosti, jen při tom pomyšlení. Perfektní díl, jako vždycky ♥
Boha jeho, a ještě si to nepamatuje zmetek jeden!! Mě je jedno, co mu kdy Bill provedl, tohle prostě přehnal, plazit po kolenou by se před ním měl a prosit o odpuštění!! Omlouvám se, zase mě to dostalo:-D Úžasný díl, díky za něj!:-)
Chudák Bill, mne je ho tak ľuto, toto si naozaj nezaslúžil, nech už urobil čokolvek. Dúfam, že si Tom spomenie, abude mať výčitky a poriadne veľké. A hlave dúfam, že Bill neurobí naku blbosť.
A som aj veľmi rada, že vyčlo najavo že Jorg Billovy robil naschváli.
Dakujem za preklad. A do dalšej nedele sa zbláznim.
ty bys měl teď nosit Billowi jídlo a nejento! ty… jeden!
umřu do neděle sakra…
Ježkovy brejle! Už aby tu byl další díl, jinak prasknu svědavostí!!!! Bože! To jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet!
Panebože… Musim říct, že jsem od minulého dílu postupně změnila názor, bylo to sice to nejhorší, co mohl Tom Billovi udělat, ale zároveň je to šance, jak si k sobě najít cestu. Teď se role obrátí, až na to, že Bill nebude uražený ale bude se bát… Je mi ho tak strašně líto, miluje ho, ale zároveň se ho bojí… No, Tome, máš co napravovat.
Docela se těším, co Andy řekne Tomovi… Ani bych se nedivila, kdyby mu jich pár vrazil.
Děkuju za překlad! :))
no konečně mu to došlo/ tohle je tak úžasný, bejt to knížka, čtu jí celý dny a noci
wow
Bože on si to fakt nepamatuje…tak teď se role obrátí jak doufám a bude se plazit a plazit,protože tohle mu nesmí jen tak projít :-O díky za autorkám a za překlad:)
Such a brilliant chapter, but which one isn't 🙂
To see Bill blaming himself for the rape is heart breaking. It is very realistic though, psychologically a solid portrayal of him once again from you ladies. It will be hard for him to let go of his self-depreciating maneurism and start to believe that despite the fact he wronged Tom in the past and caused him a lot of pain he didn't deserve this and that he is a worthy, good human being.
As for Tom, not to remember what he might have done to Bill, only suspect, guess, be afraid, must be horrible.
Great development! Loving it.
What an amazing part from first to last word x) .
I can see Tom really doesn't remember the "thing" with Bill :O… and I think roles won't reverse . Like I said once , rape will help or destroy them . I just can't wait for next part 🙂 !!!
prosím, ať se Bill nevzdává. Toma jeho prozření potrestá víc než dost. už si tolik zbytečně ublížili. hodně brzy by měl nastat nějaký bod zlomu – rozhodnutí, jestli poslat vztah do kytek a nebo odpustit a začít znovu, protože jinak to nedopadne ale vůbec dobře.
taky si myslím, že tohle poštve Andrease proti Tomovi. možná i on sám by nakonec mohl radit Billovi, ať to vzdá, ať se nenechá dál týrat, aby ho to nestálo život.
No sakra, tak teď vůbec nevím, jak to může dál pokračovat. Ale čekám zase jenom utrpení a utrpení..je mi líto, že si Bill říká, že je to jeho vina, když to tak vůbec není 🙁