Bez tebe umřu

autor: Mary

But an unexpected way
On this unexpected day
Could it mean this is where I belong

Tom pomalu kráčel liduprázdnou ulicí, v duchu si vyčítal, že nosí tak široké kalhoty, protože o ně v tuto chvíli zakopával, a nahlas se smál. Každých pár minut sešel z chodníku a dál pokračoval po silnici. Nevadilo mu to, smysly měl zastřené a vznášel se v oparu alkoholového opojení. Opil se úmyslně, jedině alkohol mu dokázal přivolat tolik potřebné uklidnění, celkové utlumení organismu a útěchu. Když byl opilý, nic ho nenutilo myslet na… něj.

Nechtěl na něj myslet. Nechtěl myslet na to andělské černovlasé stvoření, které má ve tváři napsáno, že touží po lásce, že potřebuje, aby o něj někdo něžně pečoval a šeptal mu do ucha, že ho má rád. Nechtěl myslet na Billa, jenže bratr se mu dostával pod kůži každým dnem víc a víc, bylo stále těžší zbavit se jeho podoby před svýma očima, jeho příjemného hlasu ve svých uších, jeho milých slov, která mu stále dokola běžela v hlavě. Nesměl ho milovat, ale nevěděl, jak se toho zbavit. Nemohl dovolit, aby se Bill dostal do jeho srdce ještě hlouběji než dosud, muselo stačit, že úplně opanoval jeho sny a nutil Toma myslet na něj na každém kroku.

Vztekle kopl do kamínku, který ležel před ním na chodníku, ten odletěl několik metrů daleko a zmizel ve tmě. Jako v nejhlubších zákoutích Tomovy duše. Tam taky není světlo…

Vztek přešel stejně rychle, jako se objevil, Tom svěsil ramena a přitiskl si dlaně k obličeji. Mezi prsty se prodralo tiché zaštkání.

Ani si neuvědomil, že stojí přede dveřmi jejich domu, přede dveřmi, za kterými byl jeho milovaný bratr, jeho všechno. Pochopil to teprve ve chvíli, kdy se těžké dveře jako mávnutím kouzelného proutku otevřely dokořán. Ostré světlo udeřilo Toma do očí a donutilo všudypřítomnou tmu couvnout a skrýt se do nejvzdálenějších koutů ulice.

Tom třepotavě přivřel víčka, když na prahu zahlédl důvěrně známou postavu.

There is something that I see
In the way you look at me
There’s a smile, there’s a truth in your eyes

„Tomi?“

Bratr ho za ruce vtáhl do domu, pomohl mu z bundy a usadil ho na pohovku. Starostlivě ho pozoroval. Tom se vyhýbal jeho upřenému pohledu a s hlavou zabořenou v dlaních usedavě plakal. Cítil se, jako by něco v něm, něco hluboko v něm, umíralo.

Bill se posadil blíž k němu a stiskl mu rameno.

„Tome, bráško, co jsi vyváděl?“ Pohladil ho po vlasech a zamrkal. Při pohledu na Toma se mu do očí hrnuly slzy. Bratr vždycky vypadal, že ho nic nemůže doopravdy zasáhnout. Bill tomu věřil. A teď ho měl před sebou, nešťastného, zlomeného, na dně. Nevěděl, co má dělat, sám se s tou náhlou změnou Tomovy osobnosti nedokázal tak rychle vyrovnat.

„Co se děje, Tomi, co se ti stalo?“ šeptal. Něžně mu odtáhl ruce z obličeje a téměř drtil jeho prsty ve svých.

Tom vzlykl a přes slzy zadrmolil: „Nemůžu, já… nemůžu…“ Sklopil oči a zděšeně vrtěl hlavou.

Bill si ho přitáhl na hruď a pevně ho objal. Hladil ho po zádech a do ucha mu špital uklidňující slova, chvílemi vtiskával bratrovi na čelo lehké polibky. „Neplakej, zlatíčko, bude to dobré, jenom neplakej…“

Tom se v jeho náruči pomalu uklidňoval. Milá slovíčka a jemné doteky citlivých rukou působily jako balzám na jeho bolavé srdíčko. Nechal se kolébat, a ještě víc se k bratrovi přimknul, až se bál, že ho musí svým silným sevřením dusit.

Jestli si kdy myslel, že může odolávat svým citům, teď se to zdálo jako něco naprosto nemožného, jako touha dítěte, které se bojí, že to, co chce, je špatné.

Do nosu ho udeřila Billova sladká ovocná vůně a on věděl, že je nadobro ztracen…

Over and over
I’m filled with emotion
Your love, it rushes through my veins

Tom stál vedle dveří bratrova pokoje, opíral se zády o zeď a nervózně si skousával spodní ret.

Bylo to právě den. Přesně čtyřiadvacet hodin od chvíle, kdy přišel domů opilý a přímo před Billem vyplakal celé moře slz. Uvědomil si, že to, co cítí, je příliš silné, než aby to jen tak vyprchalo a nechalo ho žít stejně jako předtím. Pochopil, že je to součástí jeho samého, utváří ho to, že je toho plný. Přestával se ovládat, celým srdcem toužil vykřičet to do světa a zoufale se upínal k tomu, že Bill ho musí pochopit, je přece jeho bratr…

Konečně mu došlo, že to, co ho drtí, je láska, a že se o ni chce podělit. A s kým jiným než s člověkem, který mu byl ze všech nejbližší?

Pracně sbíral odvahu potřebnou k tomu, aby se bratrovi svěřil. Zhluboka se nadechl a tiše zaklepal. Když zevnitř zaslechl hlas, který ho zval dál, nejistě vstoupil.

Překvapeně se rozhlédl po místnosti. Bylo zhasnuto, těžké závěsy zatažené, a kdyby na stole nebyla položená hořící svíčka, byla by zde úplná tma.

„Bille…“ vydechl.

Po zdech tančily měkké stíny, jak plamínek svíce mihotavě plápolal, aby zbloudilým duším pomohl najít správnou cestu a vlil novou naději do žil těch, kteří už dávno všechno vzdali. Jeho hřejivé teplo naplňovalo Toma až po konečky prstů. Najednou měl pocit, že dokáže všechno na světě, že není nic, co by nezvládl. Nic…

„Tome? Potřebuješ něco?“

And I am filled
With the sweetest devotion
As I, I look into your perfect face

„Já… Chtěl jsem ti něco říct.“

Pečlivě studoval koberec pod svýma nohama a prsty pevně tiskl spodní lem svého velkého trička, jako by se potřeboval něčeho držet. Intenzivně pociťoval, že potřebuje nějakou podporu, někoho, kdo by ho podržel, obával se, že se mu každým okamžikem podlomí nohy, jak se mu třásla kolena.

Bill souhlasně kývl a gestem naznačil bratrovi, aby se posadil. Tom se vděčně usmál, přešel pokoj a v tureckém sedu se usadil na postel naproti němu.

„Co se děje?“ Bill měkce zašeptal a Tom sklopil oči, když se k němu vyčkávavě naklonil.

„Já-já…“ zakoktal se.

Bill ho chytil za ruce a povzbudivě se pousmál. Tom se začervenal.

„Slibuješ, že na mě nebudeš naštvaný, ať ti řeknu cokoli? Prosím.“

Bill na sotva postřehnutelný okamžik zaváhal, ale pak bratra rozpustile zatahal za dred.

„Slibuju.“

„Myslím na to už dlouho, už strašně dlouho, a myslím, že už je na čase říct ti, že… že tě miluju.“

Bill překvapeně otevřel pusu. „To-Tome, myslíš to, myslíš to vážně?“ Šokovaně si ho prohlížel.

Tom ucouvnul. Bál se, že to takhle dopadne.

„Neměl jsem… byla to chyba.“ Oči se mu zalévaly slzami. Smutně se na bratra podíval, Bill byl strašně bledý. „Budeš mě teď nenávidět, že? Nemůžu za to! Přišlo to tak samo a já jsem se tomu nedokázal ubránit. Pořád jsi tady, blízko mě, a přitom daleko, protože se tě nemůžu ani dotknout, nemůžu udělat to, co bych tak hrozně chtěl! Nemůžu tě políbit, nemůžu tě pohladit, můžu jedině pozorovat tvoji krásnou tvář, když se díváš jinam! Nestačí mi to, Bille, prostě mi to nestačí! Chtěl bych, abys to cítil taky, abych nemusel být s tou láskou sám. Chtěl bych konečně poznat, jaké to je, když mě někdo miluje tolik jako já tebe!“

Jako když se pod ohromným náporem vody protrhne hráz, vyznával se Tom bratrovi ze svých citů, vyléval si srdce. Skrýval to v sobě tak dlouho, ničilo ho to zevnitř, musel to ze sebe všechno dostat.

„Tome…“ Bill chraplavě vydechl.

„Neodsuzuj mě, prosím!“ Tom zpanikařil. Nikdy nechtěl bratrovi ublížit, nechtěl ho ztratit. Ani za cenu zlomeného srdce. „Neměl jsem ti to vůbec říkat!“

Vyskočil z postele, s úmyslem odejít, vrátit se do bezpečí svého pokoje, věděl, že tam se mu nic nestane, tam mu nikdo ublížit nemohl. Věnoval bratrovi krátký pohled. Bill strnule seděl na posteli, trhaně oddechoval a měl přivřené oči, řasy se mu lehce třepotaly.

Tom sklopil hlavu.

„Promiň, Bille, je mi to líto…“

But now I know just who you are
And I know you hold my heart
Finally this is where I belong

Tom pomalu kráčel ke dveřím, v zádech cítil bratrův upřený pohled. S každým krokem, který udělal, se vzdaloval svému tak dlouho odpíranému, a konečně objevenému štěstí.

Věděl to. Věděl, že to takhle dopadne, že ho bratr nikdy nepochopí. Tušil to celou dobu, a stejně nebyl připravený na tu hroznou bolest, která mu svírala hrdlo a nedovolovala volně se nadechnout.

Víčka tiskl k sobě, aby nedovolil žádné dotěrné slze překonat hradbu hustých řas.

Zastav mě, zastav mě, zastav mě…

„Nechoď.“

Tiché vydechnutí, sotva hlasitější než zašustění motýlích křídel.

Tomovi poskočilo srdce nadějí, zastavil se s rukou na klice. Neotočil se však, neunesl by, kdyby zjistil, že si to jen představoval. A to bylo docela klidně možné.

„Proč?“ zašeptal rozechvělým hlasem, který se rozlehl pokojem, aby se rychle vytratil v tiché ozvěně. Olízl si rty a téměř toužebně čekal na jeho odpověď.

Bill přešel k bratrovi, jemně ho otočil k sobě. Přitiskl konečky prstů k jeho lícím. Naklonil se k němu a letmo ho políbil na rty.

Tom se překvapeně díval do jeho oddaných očí zářících láskou. Bill se pousmál.

„Protože bez tebe umřu…“

It’s no more mystery
It is finally clear to me
You’re the home my heart searched for so long
And it is you I have loved all along

(Dana Glover – It Is You (I Have Loved))

autor: Mary