autor: Cinematics
Bill by měl být v televizi, Tom by se měl jmenovat Clark
Bill seděl v nohách postele, bradou se opíral o rám, a snažil se neušklíbat. Věděl, že to Simone slyšela, nebo alespoň věděla, co dělali; přemýšlel, jestli čekala za dveřmi. Tom byl na druhé straně pokoje, ruce složené v klíně, zatímco nervózně seděl na židli u počítače.
„Andreas mi řekl, co udělal,“ řekla Simone.
„Oh? Že budu bydlet u Georga?“
„Ano, a že tě unesl,“ zasmála se. „Došlo mi, že tě sem asi přivezl on, ale za těch okolností…“
„Jo…“
„No, hele, víš, že sem můžeš kdykoliv, a na jak dlouho budeš chtít… když sem přijde tvoje máma, můžu tě varovat a…“
„Jsi mnou posedlá, mami,“ mrkl na ni Bill. „Pořád mě chceš pro sebe.“
„Co můžu říct? Ráda si držím své syny u sebe.“
„Taky si rád držím vašeho syna u sebe,“ odpověděl Bill, mrkl na Toma, a ten se začervenal nejvíc, co kdy Bill viděl.
„Doufám, že používáte ochranu.“
„Mami!“ vykřikl Tom, než si dal ruku před pusu a zadíval se do země. Simone se hlasitě zasmála.
„Bille,“ řekla Simone tiše, všechen humor pryč, mluvila vážně. „Jestli si někdy budeš chtít o něčem s někým promluvit… o tvých rodičích… můžu pomoct nebo něco… stačí jen slovo a-„
„Ne,“ řekl Bill rychle. „Nechci, abyste se s Gordonem dostali do téhle blbosti. Už takhle je zlý, že mě odvedl Andreas, protože jestli někdo zjistí, že to byl on, nemůžou ho zažalovat nebo něco? Že mi pomohl utéct?“
„To opravdu nevím, ale… oh, zlatíčko,“ posadila se Simone vedle něj a objala ho; Bill doufal, že na něm neucítí Tomův pot. To by bylo trochu moc.
„Nedělej si starosti, mami. Je to v pohodě. Jsem na to zvyklý.“
„Zneužívání není nikdy nic, na co by dítě nebo někdo, měl být zvyklý… Bože, mezi tvými rodiči a Gustavem… máš to těžký, prcku.“
„To je v pohodě. Teď jsem tady a nikde to není tak špatné jako doma. Jsme tady v bezpečí a všichni mě máte rádi, takže jsem v pořádku. Dokud neskončím zpátky tam, pak je všechno, co se stalo, jen hloupá vzpomínka a nezáleží na tom. Jsem tam, kam patřím…“
„Kéž bych tě mohla… umačkat k smrti,“ řekla Simone a Tom se na ni podíval, jako by byla šílená. „Tome, víš jak to myslím! Víš… když vidíš roztomilé štěně, co kulhá?“
„A je to tak strašlivě roztomilý, že ho chceš vykopnout z pokoje, protože tu roztomilost už nedokážeš zvládnout?!“ zakřičel Bill a Simone přikývla.
„Tak nějak…“
„Vy jste divný,“ zamumlal Tom a oni se zasmáli.
Bill byl tak rád, že je doma.
Tom se cítil nervózně z toho, že ví, že je jeho máma slyšela; no, Billa. Ani jednomu z nich se nedokázal podívat do očí a Bill na něj stále mrkal, což všechno jen zhoršovalo. I když, ne že by na tom záleželo. Bill byl prostě Bill a byl zpátky, takže nezáleželo na tom, co dělal. Tom byl až moc šťastný.
„Tome,“ řekl Bill najednou. „Mám útěkový plán, kdyby se moji rodiče objevili a já byl tady…“
„Oh?“ zeptala se Simone a Bill přikývl, odtáhl se od ní a odtančil k balkonovým dveřím.
„Vzpomínáš, Tome? Vzpomínáš, když jsem se tě ptal, jestli si myslíš, že dokážu přeskočit z balkonu?“
„Ne, Bille.“
„Já si to pamatuju. Byli jsme, já jsem měl odjet hned tu noc, když jsme spolu byli poprvé, a ptal jsem se tě, jestli-„
„Ne, vzpomínám si… ale nebudeš skákat z balkonu.“
„Poslouchej! Vím, jaký má moje babička rozvrh. Je to divný, ale vím, kde je každou minutu denně; je naprosto pravidelná… pardon,“ zasmál se Bill. „Ne, ale fakt… Vím, kde je a… nemůže mě slyšet, když skočím na balkon a odejdu dveřmi…“
„Nebudeš skákat z balkonu…“
„Já nevím, Tome,“ řekla Simone. „Bill má nohy jako mrakodrapy… určitě by to přeskočil, kdyby to zkusil…“
„Mami!“
„Dostal by se tam…“
„Mohl by se zabít!“ založil Tom ruce a zavrtěl hlavou.
„Trochu víc mi věř, Tomi. Vsadím se, že bych to zvládl.“
„Ne… prosím? Jdi každý večer ke Georgovi, a neskákej do prdele mezi balkony.“
„Nadáváš,“ zachichotal se Bill. Miloval to. „Promluvíme si o tom později.“
Simone otevřela pusu, aby něco řekla, ale Tom si nad ní povzdychl.
„Nepovzbuzuj ho….“
„Fajn, fajn. Chcete jít dolů? Táta a já jsme chtěli vybrat nějaký Andyho film…“
„Bille?“
„Co chceš, Tome?“ zeptal se Bill, a Tom plaše pokrčil rameny.
„Já a Tom zůstaneme tady… ale díky, mami!“
„Jak chcete… ale buďte tentokrát potichu, nechci, abyste nám kazili film,“ odpověděla a zasmála se, když odešla z pokoje a seběhla dolů schody.
Tom si schoval obličej do dlaní a sjel dolů ze židle, rozplácl se na zem. Bill se zasmál a posunul si brýle na nose, poklepal si na bradu.
„Moje diagnóza… snažíš se umřít hanbou. Budu ti muset dát recept, musíš brát dvě pusy každých deset minut po zbytek svého života, aby ses uzdravil…“
„To se mi líbí,“ zamumlal Tom do dlaní. „Bože, ona to ví.“
„A co? Vsadím se, že ona a táta-„
„Ne! Zmlkni!“ zaúpěl Tom hlasitě a Bill se zasmál jako hyena.
„Oh ne! Jsi ještě nemocnější! Tvoje zdraví mizí rapidní rychlostí. Rychle! Musíme ti dát tři tucty medicíny!“
Bill líbal Toma na ruce, dokud si je Tom konečně nesundal z obličeje a Bill ho jemně začal líbat na rty.
„Příště musíš být potichu,“ zamumlal Tom a Bill se zasmál.
„Ale tobě se to líbí.“
„No jo, ale…“
„Budu se snažit. Nemůžu si pomoci, když mi děláš takové věci,“ řekl Bill svůdně a Tom se začervenal. „Šimrá mě z tebe po těle,“ řekl a přejel nehtem Tomovi po hrudníku. „A moje srdce buší, a moje krev se vaří a všechno ve mně bolí a pulzuje…“
„Kurva, Bille…“
„Líbí se ti to, Tomi?“ zasyčel a jeho přítel protočil oči, než si znovu schoval obličej. „Aw, líbí! Líbí, líbí! Možná bych měl mluvit neřestně častěji, co?“
„Já z tebe budu mít smrt, Kaulitzi,“ zamumlal Tom a Bill přikývl.
„Taky si myslím.“
„Nebudeš skákat z balkonu.“
„A když jo?“
„Nenechám tě.“
„Dobře, takže… jsem tady, že?“ řekl Bill a Tom přikývl, věděl, kam to vede. „A najednou, bum! Moji rodiče jsou u tvých dveří.“
„Nesmí dovnitř bez svolení.“
„Mluvíme o mých rodičích, Tome… dobře, tak! Vloupají se dovnitř a prohledávají dům. Uvědomíme si, že jsou tady, já přeskočím balkon a uteču z babiččiných zadních dveří ke Georgovi. Moji rodiče se to nikdy nedozví.“
„Bille…“
„Tome, jestli se tu ukážou, skočím z balkonu.“
„Pak tě tu možná už dál nenechám zůstávat.“
„Ha! Jako bys mi mohl odolat.“
„Stejně… prosím? Co kdybys spadl?“
„A co když ne?“
„No, to teď nemusíme řešit… jen… bla.“
„Bla?“
„Bla!“
„Bla.“
„Hmm,“ Tom se díval na Billa a Bill na něj dělal obličeje.
„Na co koukáš?“
„Děláš na mě divné obličeje. Jsem tak rád, že jsi zpátky, Bille…“
„Dost rád na to, abys mě nechal skočit přes balkon?“
„Bille!“
„Okay, fajn. Možná ano, možná ne. Všechno, co vím je, že zítra nejspíš odjedu, a protože vím, že moji rodiče budou brzo doma… vždycky jsou… takže mě můžou chytit.“
„Půjdeš se mnou do práce? Můžeme tě schovat ve skladišti, kdyby si chtěli dát nějaké sladkosti.“
„Samozřejmě. Měl bych ale nejdřív jít ke Georgovi, udělat jeho rodičům něco k snídani nebo něco…“
„Okay.“
Bill přešel od dveří na balkon k posteli a schoulil se do klubíčka. Tom se sebral ze země a přelezl k němu, položil si bradu na matraci. Bill se natáhl a pohladil Tom po hlavě, jemně ho na ní poškrábal.
„Musím si předělat dredy,“ zaúpěl Tom a Bill přikývl.
„Nebo rozdělat, abych se ti mohl smát.“
„Nejspíš bych je musel ustřihnout.“
„Oh… jak si děláš dredy? Můžu pomoct.“
Tom zaúpěl, když se zvedl ze země a odeběhl do koupelny, aby vzal vosk na vlasy. Bill trpělivě čekal, počítal čtverce na Tomově povlečení. Dostal se k dvaceti čtyřem, vzdal to, a pak počítal parkety na podlaze. Došel asi do poloviny, než se Tom vrátil a dal vosk na postel.
„Jak to mám dělat?“
„Nevím… jen vezmi nějaké vlasy a mni je mezi prsty a do dredu, řekl bych…“
„Divný. Zkusím to.“
„Dobře.“
Tom se posadil na zem a zády se opřel o postel, opíral se trochu dozadu, když se Bill dal nadšeně do práce. Vydechl nad tím, jak úžasné byly Billovy ruce mezi jeho vlasy, a uvědomil si, že kdyby Bill zase odjel, tak by určitě upadl do nějaké ještě horší deprese, takže by si to ani nemohl představit. Bill neměl být nikde jinde, prostě to nedávalo smysl. Tom slyšel, jak Bill spokojeně mručí, než ukázal Tomovi před obličejem vztyčené palce.
„Tohle jsem vyhrál,“ zasmál se.
„Ještě dvacet tři.“
„Ty víš, kolik máš dredů?“ zeptal se Bill, a pak se nad tím zamyslel. „Jasně, že víš. Nejspíš sis taky spočítal, kolik máš pih, ty obsesivní notorický blázne,“ popíchl ho a Tom se zasmál.
„Ne, takhle špatně jsem na tom snad nikdy nebyl.“
„To je dobře. Odteď se to už nikdy nezhorší.“
„Dobře.“
Bill kroutil Tomovi vlasy, začal za ně bolestivě tahat. Tom chtěl něco říct, než Bill sjel dolů a začal ho líbat na krk. Tomovi se nedobrovolně zachvělo celé tělo, jako by tisíc malých motýlků běhalo v jeho rukách nahoru a dolů; lechtavý, ale úžasný pocit.
S posledním, horkým polibkem, se Bill vrátil zpátky ke kroucení vlasů; nechal Toma toužit po blízkosti. Tom přemýšlel o tom, že vymaloval obchod bez Billa a postěžoval si na to, jak strašně provinile se cítil, protože věděl, že Bill by chtěl určitě malovat s ním.
„Nedělej si starosti… vždycky můžu vymalovat tvůj pokoj,“ odpověděl Bill.
„Líbí se mi tahle barva… tak nějak.“
„Je zašlá.“
„Jo, no…“
„Vymaluju to stejnou barvou; nebo ji oživím. Mimo to, jak jsem už řekl, mám ten nejlepší outfit na malování… Musím to nějak dobře využít!“
„Jak vypadá?“ zeptal se Tom, než se zašklebil, když ho Bill trochu moc zatahal za vlasy.
„Promiň – um… no, je od značky Guess,“ zasmál se Bill. „Já-„
„Počkej… nikdy jsem se nezeptal, ale vždycky jsem o tom přemýšlel… máš hodně drahého oblečení… jak si ho dostal?“
„Dědeček mě rozmazloval… pak umřel, takže jsem pak začal krást věci. Mimo to, tak-„
„Vážně…?“
„Jo… Už ale nemusím…“ Bill cítil, jak se mu obrací žaludek a doufal, že o něm nebude Tom nějak špatně smýšlet.
„To je jedno, jen… nechtěl bych, aby tě někdo chytil…“
„To nevadí,“ řekl Bill tiše a Tom se otočil, usykl, když ho Bill znovu zatahal za vlasy.
„Nebuď smutný…“
„Nebuď kritický,“ popíchl ho Bill tiše.
„Nejsem.“
„Pak nejsem smutný. Nebo ano? Udělal jsem hodně špatných věcí, než jsem sem přišel, nezáleží na tom, protože je to minulost, a minulost je minulost a ne přítomnost, takže bych měl říct, že to bylo teď, a není, a já už to tak dál nechci… je to vážně legrační oblečení…“
„Jak vypadá?“ zeptal se Tom; nechtěl, aby se Bill cítil špatně.
„Je to jako… semišový overal… a béžový. Takže úžasný a nevkusný…“
„Pak mi můžeš vymalovat pokoj. Chci tvoje oblečení vidět,“ zasmál se Tom a Bill se zaradoval.
„Už jsem skoro hotov s tvými dredy…“
„Dobře. Bolí mě hlava.“
„Promiň.“
„V poho.“
„Dělals jako malý špatné věci, Tome?“
„Hmm, ani ne… pil jsem dřív, než se to smí, jo, to je všechno,“ zasmál se Tom a Bill si odfrkl.
„Tak nudný,“ zasmál se a Tom se ušklíbl. „Myslím, že jsem to všechno dělal za tebe, co? Dělal jsem spoustu hloupostí, ale alespoň můžu říct, že žití doma nebylo tak špatné… Měl jsem spoustu zábavy, když jsem byl odpadlický hajzlík.“
„Stále se bavíš?“
„Víc než kdy jindy! Ano, zkrotil jsi divokého hřebce, kterým jsem kdysi byl, a teď jsem submisivní a naprosto domestikovaný. Tomi, zaříkávač Billa Kaulitze, uvidíte v televizi už v září!“
„Vážně bys měl být v televizi, Bille,“ zasmál se Tom a Bill přikývl, než hopsl na zem a utřel si ruce od vosku Tomovi do kalhot. „Humus.“
„Umeje se to.“
Tom se naklonil, vzal víčko od vosku a namočil si do vosku, co na něm byl, prsty, pak to rozmazal Billovi po tváři.
„Ve velmi speciální epizodě pořadu Omyly Plastické Chirurgie děláme rozhovor s Billem Kaulitzem; mužem, který trpí roztáváním kůže jako důsledek špatné plastické operace,“ řekl Bill nahlas a ukázal si na vosk na své tváři; vosk, který skoro perfektně ladil s jeho kůží.
„Bille, kdo byl doktor, který vám dělal operaci?“ zeptal se Tom.
„No, Clarku, jeho jméno bylo Dr. Tomas Trumper; necertifikovaný plastický doktor.“
„Proč byste si nechával dělat nelegální plastickou operaci?“
„Protože jsem laciný,“ řekl Bill a začal se smát, pak si zakryl pusu. „Také mě oslepil na jedno oko… a to druhé mi pokazil. Teď musím nosit brýle se spoustou dioptrií! A pořád!“
„Jak se vám změnil život? Máte přítele?“
„Mám.“
„Jak vás teď vidí?“
„Hmm,“ řekl Bill a dal vosk Tomovi na čelo. „Stejně tak jako vidím já jeho. Je krásný jako vždy.“
„Myslíš?“
„O tom se nedá pochybovat.“
„Miluji tě, Bille…“
„Taky tě miluji, Clarku,“ řekl Bill s úšklebkem a ohníčky v očích.
Tom vydechl a naklonil se do polibku, objal Billa kolem zad a vzal ho jemně za bok. Sundal si ponožku a utřel si obličej, bylo mu jedno, že jsou ty ponožky od bakterií, že jsou upocené, a on si je otřel o obličej. Bill mu ji vzal a utřel si svůj obličej a zasmál se, když Tom nakrčil nos.
„Je to jen ponožka… a tvoje ponožka, je to v pohodě.“
„Fuj.“
„Dobře, nebudu ti dávat svoje ponožky na obličej,“ zasmál se Bill.
„Dobře.“
„Možná jednou…“
„Fuj.“
„Je to jen noha… a jo, jasně, nohy vypadají jako zmutovaný odrůdy rukou, takže jsou pěkně ošklivý a celkem děsivý, ale nemyslím si, že by tě pot na mojí noze zabil… mimo to, byls od mého potu už hodněkrát,“ řekl s mrknutím a Tom tiše zaúpěl.
„Říkám to znovu, budu z tebe mít smrt.“
„Promiň, Clarku, budu se už chovat hezky.“
„Takže mamce a tátovi by nevadilo, kdybych zase pracoval v obchodě?“
„Myslím, že ne. Vlastně tě nikdy nevyhodili…“
„To je dobře. Budu tě otravovat celý den.“
„Nikdy mě neotravuješ,“ řekl Tom tiše. „Děláš mě šťastným, nijak neotravuješ.“
„Myslíš, že tohle skončí dobře?“ zeptal se Bill a zněl nejistě. „Všechno, chci říct… s mými rodiči, a jestli Gustav zůstane pryč. Otravoval tě, když jsem byl pryč? Choval se hezky?“
„Vůbec jsem ho neviděl… a co se týče tvých rodičů, no víš, že mamka dole vymýšlí plány, co když tak dělat, kdyby se něco stalo, co?“
„Nebo se snaží zapomenout na to, jaké zvuky vydává přítel jejího syna, když-„
„Ježíši!“ zakřičel Tom a Bill se zasmál.
„Jaký si myslíš, že má plán?“
„Jak jí znám… zkusí všechno… myslím, že to má Andreas po ní.“
„Nikdy není špatné být mazaný.“
„Obzvlášť, když pak můžeš zůstat se mnou…“
„Jsem ospalý,“ řekl Bill tiše a oba se podívali na hodiny. Nebylo divu, bylo pěkně pozdě.
„Chceš spát?“
„Možná jen s tebou ležet v posteli… nevím, jestli chci už spát, ale nejspíš stejně usnu. Jsi až moc pohodlný…“
„Promiň, nechám toho,“ popíchl ho Tom a Bill se usmál.
„Dobře.“
Vlezli si do postele a okamžitě se k sobě přitulili; užívali si to teplo a blízkost. Bill si svlékl triko a poprosil Toma, aby udělal to samé, a oba tiše leželi, jen cítili tlukot srdce toho druhého. Bylo jedno, kolikrát leželi vedle sebe, dívali se na sebe a pili dech toho druhého, nikdy to neztratí to kouzlo. Bill bude vždycky stejně tak zajímavý, jako když ho Tom viděl poprvé, a Tom bude stejně tak plachý. Oba budou vždy tak zajímaví, i kdyby se objímali celý rok; to nadšení by nikdy nezmizelo.
Bill ospale líbal Toma na čelo; jak by nemohl? Tom se nosem zabořil Billovi do krku, byla to perfektní příležitost líbat ho, kdekoliv chtěl; a to také udělal. Když Tom usnul, Bill rychle nastavil budík na brzkou hodinu, než se zase přitulil a také usínal.
„Bude to špatný, Clarku,“ zašeptal Bill smutně, než konečně utekl do světa snů.
Zítřek bude Peklo, tím si byl jist.
autor: Cinematics
překlad: LilKatie
betaread: Janule
oh, ti jsou úžasní :)) docela by mě zajímalo, co všechno Bill dělal
Tomovaro. rodina je úzasná. Simon, Andy, Tom, všetci. A Bill je „malý“ zlatý, nestastne štastný malý blázonko. Milujem túto poviedku, pro ktorej som si aj miestami poplakala, zamiala som sa, a dokonca aj rozmýšlala, veľa dielov ma nútilo rozmýšlať. Som na Tomovej strane s tým skákaním s bálkoba.
A dúfam, že ten dalši deň nebude zlý a že to nebude peklo, že všetko dopadne dobre. Užasný diel, úžasná poviedka.
ďakujem za preklad.
Ach Bože..toto je jeden z těch dílů, při kterých se musím roztomilostí smát 🙂
Úžasné!!!
super
Krásné…:) Miluji to, jak Bill Toma vyléčil z té jeho ,,nemoci''… Jenom aby Billova MATKA nechala napokoji….:):) Roztomilé! Úžasné! Miluji to:);) Díky za překlad.:)
to je tak nunu. <3 naprosto nadherny. jsem raada, ze jsou zase spolu. jsem zvedava, jaky to bude druhy den :/ tesim se na dalsi dil! uz aby to bylo ^^
Aww 🙂 This is one of the best and funniest parts 🙂 Bill's crazy talking (for example about plastics) killed me 😀 . Their endearment is lovely for me x) . And I love all titles of chapters . Bill and Tom deserve to be happy together like this all the time
….. no more problems , no more stupid parents and breaks up . Again Amazing 🙂
Teda fakt je to zajímavé. Je fajn, že jsou tu dva zase spolu a u sebe a to s tím balkonem bylo fakt skvělé 😀 Jak se ti dva dohadovali.
Už se nemůžu doškat dalšího dílu 🙂
Hrozně se mi líbí, jak divadelní tady Bill je!^^ Plastický chirurg mě naprosto odrovnal, co si budeme vykládat. Už se těším na pokračování ♥