Milovat nebo nenávidět 4.

Tom

Znovu jsem přejel hadrem po podlaze a snad posté zaklel. Můžu si za to sám, ale vytírat tělocvičnu? Na to jsou snad uklízečky, ne? Vstal jsem a zadíval se na své dílo. Celá tělocvična byla vytřená. Ted se už jen dostat ke dveřím, které jsou jak jinak než na druhé straně tělocvičny. Vyšplhal jsem na jedno z oken a posadil se. Měl jsem krásný výhled na celé školní hřiště. Jak jsem tak seděl a čuměl ven, najednou mi na ksichtě přistál mokrej hadr.

„Jakej kretén?“ Vykoukl jsem z okna a další rána. Dole se krčil Bill a smál se.

„Ty debile? Co to děláš? Myslíš, že když jsi mě zachránil před dvěma týdny poškoly, tak jsme kámoši?“ Ječel jsem na něj.

„Ty idiote, chtěl jsem ti pomoct, ale víš co? Buď si tu sám. Končím, užij si ty dva týdny.“ Otočil se a odcházel. No kurva. Najednou se otočil a vrátil.

„Jo, a aby sis nemyslel. To, co si udělal, nezůstane jen tak. Pěkně si to s tebou vyřídím.“ I když jsem byl výš, šel z něj strach. No možná jsem si s ním neměl začínat. Co já vím, čeho je schopnej?

Po odvedené práci konečně doma v posteli. Jenže to bych nesměl bydlet tady. Hned, jak jsem ulehl do krásně pohodlné postýlky, máma klepala na mé dveře.

„Tomí?“
„Neříkej mi tak a co je, mami?“

„Budeme mít hosty.“ Posadil jsem se a máma si přisedla ke mně. Měla ve tváři ten svůj výraz, co značí katastrofu.

„Jaký?“
„No víš, už je to dlouho, co jsem se já a tvůj táta rozvedli a já si našla přítele. Je to skvělý člověk a má syna stejně starýho jako ty. Dnes přijdou na večeři. Myslíš, že bys mohl zkusit s nima vycházet? Je to pro mě důležitý.“ Nový přítel? Takže novej bratr?

„No dobře. A co když se mi nebude líbit?“
„Bude, zlatíčko. Je to hudebník a moc rád hraje na kytaru jako ty. Jeho syn prý krásně zpívá.“

„No dobře. Půjdu se vykoupat.“ Máma mi vlepila pusu na tvář a odkráčela. Zatímco já se koupal, ona běhala po domě a sháněla to nejlepší nádobí, nejkrásnější ubrusy, a pak se zavřela v koupelně. Po krásné koupeli jsem na sebe hodil černé, trochu širší kalhoty a černé tílko, které dokonale odhalovalo mé svaly. Škoda, že nemá dceru. Užili bychom si spoustu zábavy.

Domem se rozezněl zvonek. Máma jako praštěná vyletěla směr dveře. To se nemůže dočkat? Já čekal v obýváku. Slyšel jsem hlas mámy a toho chlapa.

„Tomi?“ Promluvila ke mně máma.

„Mami, neříkej mi tak.“

„Promiň. Tohle je Gordon. Můj přítel. Gordone, můj syn Tom.“ Podali jsme si ruce. Docela milej chlap se zdá.

„Tome, tohle je můj syn.“ Kousek poodstoupil a já HO spatřil. Bože můj!

autor: Bína