No one is innocent II – I will love you forever 26.

„Co kdybychom si to vypili někdo spolu? Hm?“ zašeptám mu proti rtům, na které ho pak políbím. Mmm… I když ani netuším, jestli je touhle dobou někde volno. Leda tak venku. Ale… To taky není špatný nápad, že. Zakroutí hlavou a pohladí mě palcem po rtu.

„Ne, tady. A budeme u toho tancovat.“

Přejedu špičkou jazyka po jeho spodním rtu, který skousnu.
„Tady je moc lidí… Nelíbí se mi tu,“ kuňknu nespokojeně a zamrkám. Pohladím ho po tváři. Se mnou nikam nechce jít? Si myslí, že ho znásilním někde nebo co? Pfff…

„Ale venku je zima, víš?“ znovu se napije. Jo… Tohle se mi líbí. Když… Pije. Tedy alespoň dneska. Dám si na něj pozor. Nedopustím, aby se stalo znovu to, co se stalo…

„Já tě zahřeju.“ Začnu ho něžně líbat na krku. Dobře, možná jsem trošku opilý, ale i tak u Billa se musím hlídat jak v chování, tak v ostatních věcech. S ním se hádat nechci, ne kvůli blbostem a mojí debilitě, která se v tomhle stavu dost často projevuje.

„Tak dobře, půjdeme ven,“ usměje se na mě. Ha, jak se nechá jednoduše obměkčit. Proplete se mnou prsty a míří ven z chaty. Zastaví nás Andreas.
„Hey… Vraťte se brzo, ať jdete kamkoliv. Tedy… Alespoň Bill,“ mrkne na něj. Zašklebím se. Sjedu Andyho podezřívavým pohledem a ukážu na něj. Našpulím rty.
„Ha! Že ty mi jedeš už i po něm… Blonďáčku,“ zamumlám a ušklíbnu se. Dobře, tohle sem malinko nepochopil, ale můj mozek toho pobírá míň než normálně… I když to vyjde tak nastejno.
„Andy, neboj se, vrátíme se akorát včas, abychom to mohli udělat,“ vybavuje se Bill s blonďákem. Mě ignorují.

„Pfff,“ odfrknu si a založím ruce na hrudníku. Nesnáším, když mě někdo ignoruje. Cítím, že je za mnou zeď. Nebo aspoň něco, o co by se dalo opřít, a mě strašně bolí nohy. Povzdechnu si a opřu se o to, ale… Zapištím, když skončím na zemi…

„Tome, jsi se zblázil, vole?“ zaječí na mě brunetka, co mi přistála skoro v klíně. Začnu se smát. Jo, tohle je ta Vickie, že? Ano, na tuhle babu si pamatuju. Slečna zvedne jedno obočí a věnuje mi s pousmáním úšklebek.
„Coo?“ kuňknu a nakrčím nos. Brunetka se začne smát a sbírat ze země.
„Na tebe by měl někdo dávat pozor, prosimtě,“ směje se, pomůže mi vstát na nohy… I když to jde malinko těžko.
„Já… Já jsem velkej kluk…“

Vickie zakroutí hlavou.
„No… Dneska už jo.“

„Tome, kurva, co to?“ zvedá mě i Bill a nechápavě kroutí hlavou. „Začni se laskavě chovat dospěle,“ peskuje mě. Nakrčím obočí. Nesnáším, když se mnou takhle někdo mluví. Je snad moje máma nebo co? Odfrknu si.
„Jistěže,“ protočím panenky.
„Tome?“ ozve se brunetka vedle mě a zamrká na mě. Otočím se na ni s otazníky v očích a taky zamrkám. Pohodí hlavou k Billovi a pousměje se.
„Jo, jistě… Vickie, tohle je Bill, můj přítel, nebo jestli chceš, moje nová máma.“ Založím ruce, na Billa se nepodívám.
„Oh,“ vydechne s úsměvem a na Billa se pousměje.
„Měl by sis Tomiho trošku hlídat, nebo si chudák něco udělá,“ zasměje, se a pak se zase podívá na mě. Já jen pokrčím rameny a koukám okolo sebe, jestli tady není nějaké další pěkné, dobré pití, co by mi mohlo být po chuti.

(Bill)

Protočím oči a vytáhnu ho na nohy. Chytnu ho za boky, když se začne zase kejklat ze strany na stranu. Pevně ho držím. Ne, nechci, aby zase spadnul, a ještě si něco nedejbože udělal. Tohle bude… Ještě zajímavý, pokud bude v pití pokračovat. Sice má osmnáctiny, ale… nemusí se ztřískat hned takhle brzo, ne?

„Neboj, dávám si na něj dostatečnej pozor,“ pokrčím rameny a pohladím ho po boku. Kouknu na Andyho.
„Takže… V půl dvanáctý… Tam kde jsme se domluvili, jo?“ usměju se na něj. Tom se mi mezitím začne vybavovat s tou jeho kamarádkou. Zajímalo by mě, jestli tohle byla v minulosti Tomova opravdu jen kamarádka podle toho, jak se chová, když je nalitý. Ne, vlastně raději ani nezajímalo.

„Dva měsíce? Je možné, aby zrovna ty jsi s někým tak dlouho vydržel?“ zasměje se bruneta a ramenem do Toma záměrně lehce žduchne. Protočím oči a propletu s Tomem prsty. Podívám se na ni… Možná trošku omluvně.
„My jdeme. Chtěli jsme jít ven,“ pokrčím rameny. Ona pokrčí rameny, ale pořád se dívá na Toma, místo na mě.
„Dobře, tak… Možná se ještě uvidíme, Tome,“ usměje se na něj a otočí se s tím, že jde zase pokračovat v původní zábavě. Tom jí ještě cosi zabreptá přiopile na pozdrav.

„Jdeme teda ven, když po tom tak toužíš?“ téměř ho táhnu. Koukám se na něj. Vezmu mu flašku.

„Aaa… Bille, to je moje,“ zakňučí a natáhne se po té flašce. Schovám ji za záda.
„Jo, to bylo tvoje. Už máš dost, lásko,“ vypláznu na něj jazyk. Jsem jako malé dítě, ale to… nevadí.

„Vypadám na to?“ začne se smát a kroutit hlavou. Rozhlíží se okolo sebe, pravděpodobně po další flašce. Zvláštní, kolik toho dokáže vypít, ještě nebyl ani na záchodě a mokrý kalhoty též nemá. Ušklíbnu se a vystrčím ho ven. Čerstvý vzduch… by mu mohl prospět, ne?

„Jdeme se projít.“

„Procházení mě nebaví, já chci… dělat něco jiného,“ zazíval a začal se ke mně víc těsnat. Přivřu oči a pohladím ho. Zakroutím hlavou. Musím být… silný. Tak. „Neříkej, že ty ne, kotě,“ zamumlá a vjede mi rukou pod tričko. Nevím, jestli se mi Tom zmiňoval, že když pije, umí být nadrženější než obvykle. Vyndám mu ale ruku ven. Říkal jsem… že takhle ne a stojím si za tím.
„Nemám náladu. Chci se projít. Je hezky,“ pokrčím rameny a políbím ho na tvář. Buď se chci procházet… nebo mazlit. Mám dneska mazlící náladu. Jen s Tomem to tak nevypadá.
„Já se s tebou projdu, a ty za to dáš něco mně, co říkáš?“ Políbí mě na krk, kde začne prudkou práci rty. Vzdychnu a nechám se na chvíli unést. Ne… Musím být silný, musím odolat.
„Ne teď. Než půjdeme spát, ano? Nebudu to dělat jinde než v posteli.“ A za tím si budu stát.
„Chceš rozbít další postel?“ ušklíbne se a povzdechne si. Začne okolo sebe koukat se zmateným výrazem. Zakroutí hlavou a pak se zase podívá na mě. Strašně se mu lesknou oči, ale tentokrát to pláčem určitě není. Možná, kdyby tak nepil… Zazubí se na mě. Vydechnu. Proč musí být tak nadržený? Pohladím ho. Možná bych taky mohl začít pít, možná by mi nevadilo Tomovo chování. Možná určitě. Jsem téměř stejný.
„Mohli bychom,“ zasměju se a kouknu na flašku. Mhh… Vodka. Napiju se.
„Oh, takže Billi si to vypije sám?“ začne se smát a objímat mě okolo pasu. Zajíždí konečky prstů pod moje tričko.

„Bude potom Billi chtít s Tomim dělat… dětem nepřístupné věci?“ zašeptá, když se nahne k mému uchu, které skousne. Přivřu oči a odtáhnu flašku od rtů. Když na ni kouknu… Vypil jsem toho celkem dost. Však nevadí. Spokojeně zamručím a dám mu ruce kolem ramen. Přitisknu se na jeho tělo svým a otřu se.
„Tohle sice Billi dělat smí, ale víš, že bumbat nesmí?“ zasměju se a zapletu prsty do jeho dredů.
„Ale… Billimu bumbání sluší, tak kurevsky moc,“ vydechne a pousměje se. Chytí mě pevně za zadek. Zasměju se a zakroutím hlavou. Zavrtím zadkem a olíznu mu rty.
„Ale Billimu je sedmnáct, víš?“ zasměju se. Usmívám se. Cítím, že se mi tělo pomalu uvolňuje.
„Nevadí. Tomi si svoji největší vzácnost ohlídá,“ zamumlá mi do krku. „Ale teď by Tomi chtěl Billiho obdařit něčím… velkým…“ Zasměju se. Napadá mě… Dobře. Možná dvě velké věci. Znovu se posilním alkoholem.
„A to čím?“ Vypláznu jazyk a olíznu mu tepnu na krku. Tom vjede jednou rukou pod moje kalhoty a zároveň i pod boxerky.
„Sebou, lásko,“ zašeptá a kousne mě do ucha. Opřu se do doteku a zády se přitisknu o dveře chaty. Zvednu jednu nohu a dám mu ji kolem boků.
„To bys mohl.“ Zakloním hlavu a doleju si do pusy zbytek čiré tekutiny. Hodím prázdnou flašku na zem. Mezitím se mi Tom začne pokoušet dobýt do kalhoty, prudce líbat na krku a palcem mi nedočkavě jezdit po vstupu.

autor: Catherine & Sch-Rei