autor: Little Muse & Majestrix
Odstíny hříchu
Tom se nikdy v životě nebál podívat sluhovi do očí. Až teď.
Andreas ho sledoval přimražený k zemi a Tom se nedokázal pohnout. Kdyby se pohnul, Andreas by mohl také, a pak co? Stát bylo bezpečné. Zůstat stát, pak Tom možná nebude nucen vzpomenout si.
Ale oblečení stále viselo Andreasovi na ruce, jeho prsty držely látku, až měl bílé klouby, a Tom nedokázal odtrhnout pohled, pohnout se nebo ne; neviděl tu červenou skvrnu, ale Billův vyděšený obličej, který byl zřetelnější s každou další sekundou.
Andreas lehce látku zvedl, skoro s ní mávnul Tomovým směrem.
„Tohle vysvětlíte,“ řekl tiše.
A to zvedlo Tomův pohled, v očích měl tvrdý výraz.
„Nezapomínej na své místo,“ opáčil.
„Já nemám zapomínat na své místo?“ zavrčel Andreas, otočil se k Tomovi a udělal krok jeho směrem. „Je snad na vašem místě, abyste ubližoval manželovi?“
Tom slyšel dvojsmysl, ale nedokázal říct, že by se dokázal zastavit, kdyby měl čas.
„Děláš trochu rychlé závěry,“ odsekl. „Řekni mi, kde je, a já se ho na tohle sám zeptám.“ Vyrval oblečení ze sluhova sevření, ale Andreas držel pevně, cuknul s ním zpátky k sobě.
„Ani se k němu nepřibližujte,“ naléhal, i když Tom už nejspíš věděl, kde Bill je, když byl v tomhle stavu, a věděl, že ho Tom ráno chtěl vidět.
„U sebe doma si budu dělat, co chci, a ty si budeš pamatovat, kolik tvé budoucnosti záleží na mém rozhodnutí.“
„Nebudu se podrobovat vaší tyranii, stejně tak, jak si jsem jistý, že jste se pokusil zlomit Billa,“ odsekl Andreas a couvl. „Už mu neublížíte.“
„Ty krodale, já se mu nesnažím ublížit! Potřebuju zjistit, co se stalo a-„
„Co si myslíte, že se stalo, můj Pane?“ zdvořilostní oslovení bylo plné opovržení, a Tomova zlost dosáhla dalšího stupně.
„Za svoje chování budeš potrestán, a vytahán za ucho tak, že tě žádný Dům, ani Madleem, nebude schopný přijmout zpátky.“ Tom chtěl pomocí magie sebrat Andreasovi látku, ale sluha okolo sebe udělal kryt, a tak se magie vrátila proti Tomovi. „Ty se opovažuješ-„
Andreas opustil kryt a oblečení, a Tom sledoval, jak se sneslo k zemi, Andreas udělal krok dopředu a dotkl se jeho hrudníku. Srdce se mu krátce zastavilo a Tom padl na kolena, lapal po dechu. Blonďák před ním stál, tón hlasu a jeho postoj chladný, zatímco se Tom snažil rozpomenout, jak dýchat, držel se za hrudník, když se jeho srdce znovu probudilo.
„Zabil bych vás, přísahám Bohům, že ano. Ale Bill vás miluje, opravdu vás miluje. A dokonce si i myslí, že tohle všechno je jeho vina. Pohmoždil jste jeho duši, a já jsme opravdu rád, že je dost silný na to, aby se nezlomil.“
Tom vydechl a roztřeseně se postavil. „Mohl bych tě zabít.“
„Tak to udělejte, a pošlete Billa zpátky k jeho otci, až ho zničíte svojí zlostí.“ Andreas ztěžka dýchal, obličej měl rudý z namáhavé magie.
Tom se podíval na pomačkané oblečení na zemi a otřásl se. Co to Billovi udělal? „Musím ho vidět.“ Zašeptal.
„Ne.“
Tom viditelně poklesl, všechna bojovnost opustila jeho tělo. Nedokázal stát před prostým sluhou a vědět, že má pravdu, a on ne. Odešel bez jediného dalšího slova, knedlík v krku se mu zvětšoval, když slabá vzpomínka naplnila jeho mysl. Bill, překrásný Bill pod ním, brečící a prosící ho, aby přestal.
On nepřestal.
Tom zahnul za roh přesvědčen, že mu je špatně, a skoro porazil konkubínu Sabrinu. Zavrávorala a opřela se o zeď, oči vytřeštěné, počkala, až se Tom narovná a odejde, ale knedlík v jeho krku nezmizel a skoro nedobrovolně opustil jeho tělo. Zvracel a zvracel, dokud znovu nedokázal zvednout hlavu, a Sabrina na něj zírala, hladila ho po zádech.
„Prosím, dej někomu vědět.“
„Že je vám špatně, můj Pane?“ zeptala se rychle.
„Ne, aby tohle uklidil. Já půjdu k sobě do pokojů.“ Sabrina přikývla a poklonila se, když kolem ní Tom prošel, pokračoval k sobě. Řekne o tom Lordu Jorgovi; Lord Tom vypadal bledě a mnohem hůř než před zvracením.
~*~
Poklid v trahd lah byl poprvé dusný.
Dokonce ani po Bushidově smrti neměl Bill pocit, že se mu to tu tak vysmívá. Seděl, bez pohybu před oltářem, díval se na symbol Zila. Modlil se ke Ka’va, než si uvědomil, že to, pro co by se měl modlit, je odpuštění a ne síla.
Nejspíš jeho snaha nebyla dostatečná a Zil byl s ním stále nespokojený. Nejspíš dělal něco špatně.
Neopustil snad dostatečně od Anise? Měl pocit, že ano; alespoň jak nejvíc mohl. Neukázal snad plnou hloubku své lítosti vůči manželovi? Upřímně už opravdu nevěděl, co víc by ještě měl udělat.
Možná zanedbával své náboženské povinnosti? Od svého návratu z Kláštera se jen sotva modlil. Bill se podíval za oltář na přerostlé květiny na modlitebním místě, modré růže, které byly po požáru znovu vysazené a začínaly se plazit ke svatyni. Bill musel dát pryč větve od keře, aby dosáhla na rehruruldar.
To muselo být ono, rozhodl Bill se zamračeným obočím. Jeho patron si určitě nepřál, aby věnoval manželovi větší pozornost než Bohům. Bill potřeboval rovnováhu.
Byly Tomovy činy Billovo potrestání, nebo pouze následky toho, že žil tak dlouho bez rovnováhy?
Bill nechtěl věřit tomu prvnímu, ale Bohové si s jeho životem posledních několik měsíců pohrávali víc, než si kdy myslel, že by mohli. Jako když ho jeho otec jako malého nechtěl rozmazlovat, bylo těžké věřit, že Bohové pro něj chtějí to nejlepší, když nedokázal pochopit ani to nejjednodušší.
Bill si povzdychl. Andreas se po něm určitě přijde brzo podívat. Bude se muset vrátit a modlit se u malého oltáře u sebe v pokoji. Ale stráví klidně i dny modlením, pokud bude muset.
Zdálo se to jako jediná věc, nad kterou měl kontrolu.
~*~
Tom seděl u svého stolu, díval se do blba, zatímco se mu do hlavy vracely všechny včerejší potlačené vzpomínky. Jak mohl… a Bill, vystrašený z jeho magie, ho odhodil pryč s takovým strachem.
Teď už věděl proč.
Tom se opřel lokty o stůl a zabořil si obličej do dlaní. I když byl na Billa rozzlobený, tohle nikdy nechtěl. Nějaká část jeho, velká část, když k sobě měl být upřímný, si vskutku přála Billa potrestat, připomenout mu jeho místo, aby cítil alespoň trochu bolesti, kterou Tom prožíval, když jeho choť řekl slovo nevěrný.
Ale tohle? Tom řekl Billovi, že se nikdy nedotkl druhého muže se zlostí; dokonce ani Daniela ne.
Chtěla snad nějaká část jeho, aby Bill až
takhle trpěl? Bylo to už přes měsíc, co se mu Bill přiznal, a Tomova zloba se ani trochu nezmenšila. I když nebyl připraven Billovi odpustit, mohl být takhle výbušný?
Tom zvedl pohled, když se dveře do jeho ložnice otevřely, a jeho otec vešel, vypadal ustaraně. „Tak,“ řekl těžce. „Snad sis uvědomil, že tvé Leb Ha není omluvou pro takové chování. Možná dospíváš; tvoje tělo nedokáže pojmout tvrdost tak jako dřív.“
„Cože? Přišels, protože si myslíš, že mi je špatně?“ byl trochu zmatený, jak by to jeho otec mohl vědět.
„Ženská nedokáže udržet jazyk za zuby. Dnes za mnou přišla Sabrina, a říkala, jak se ti udělalo špatně ve Východním křídle. Je to pravda, synu?“
Tom zavřel oči a vydechl. „Špatně ano, ale ne tak, jak si můžeš myslet.“
„Nemluv v hádankách.“ Zavrtěl Jorg hlavou a vešel dál do místnosti, posadil se v křesle u Tomova pracovního stolu.
Tom nevěděl, jak má říct svému otci o tom, co se stalo.
„To Bill,“ začal, a zvedl pohled, zrovna když jeho otec protáčel oči.
„Můžeme mluvit o veselejších, přijatelnějších věcech? Tvé Leb Ha už takhle bylo dostatečně směšné bez-„
„Já… mu ublížil.“
Jorg se na svého syna otočil a zamračil se. „Jak to myslíš, ublížil?“
Tom zoufale zavrtěl hlavou, a podíval se na ruce. „Já-“ polkl a zkusil to znovu. „Já ho znásilnil.“
Jorg párkrát zmateně zamrkal, a zvedl se ze svého místa. „Cože jsi?“ naléhal. „Cos udělal?“
„Byl jsem opilý, a-„
„Ne,“ zavrtěl hlavou Jorg. „Žádné výmluvy. Cos udělal?“
„Věřím, že jsem si ho vzal hrubým způsobem. Jeho sluha, Andreas, ukázal mi jeho krvavé oblečení ze včera.“
„Ty věříš,“ procedil Jorg skrze zuby.
Tom svěsil hlavu, jednou rukou si promnul obličej. „Já to vím,“ doplnil.
„No, předpokládám, že jste si konečně vyrovnali účty,“ odsekl hrubě Jorg a Tom usykl. Nebyl překvapen, že si jeho otec myslel, že to udělal naschvál. „Jak se opovažuješ takhle si zahrávat s důvěrou svého manžela?“
„To pití-„
„Je mi jedno, jak opilý jsi byl!“ zahřměl Jorg. „Nic z tvé výchovy by ti tohle ani nemělo přivést na mysl, ať jsi opilý nebo ne! Jak můžeš chtít, aby teď dal s důvěrou a ochotou svoji ruku do tvé? Zešílels?„
„Myslím, že je to možné, ano!“ rozkřikl se Tom, vyskočil na nohy, než si uvědomil, že nemá kam jít. Neměl žádné místo v hádce proti svému otci.
Jorg se na něj díval s tím nejpodivnějším výrazem v obličeji, ale nekřičel. Byl to pohled, kterým by se Tom díval na cizince, zachvěl se.
„Celkem dost hluboce ses zahanbil, synu,“ řekl Jorg opatrně. Zavrtěl hlavou. „A nejsem to já, kdo si zaslouží tvoje odčinění.“
Pak Jorg odešel, ani se na Toma nepodíval.
Jeho otec ho od dětství pokáral už hodně krát, ale tentokrát to bylo zřejmě poprvé, co s ním Tom souhlasil.
~*~
Michael zavrtěl hlavou. „Tomu nevěřím.“
„Říkám ti, je to pravda.“ Andreasův tón byl hrubší, než chtěl, a výraz v obličeji jeho sahvahda byl nesnesitelný. „Omlouvám se… já…“ přitáhl si Michaela blíž, a zabořil mu nos do vlasů. „Jen se děsím toho, co přijde.“
Michael si opřel bradu o jeho rameno a vydechl.
„Nevím, co si myslet. Co jsi řekl, že se stalo… potrestání pro takové chování by bylo rozdělení nebo smrt. Nechci tě ztratit.“
„Věřím, že tam až to nezajde. Lord Tom věděl, že se plete. Jeho obličej, když vyšel z pokoje… byl zmatený a bylo mu špatně. Myslím, že ví, co tu noc udělal. Pro to není omluva, ale zdál se skoro až překvapený.“
„Lord Tom nemá povahu jako někteří Lordi z Tetrapolis. Mluvil jsem s ostatními sluhy, kteří byli zneužíváni nebo mláceni. Sluhové se o tom bojí mluvit, protože by je jejich Lord mohl zabít, než by mohli podat žádost o Soud.“ Michael objal Andrease pevněji. „Lord Tom by mi tě nevzal. Jestli odejdeš, půjdu také.“
„To bych od tebe nemohl chtít,“ zašeptal Andreas. „Nemohl.“
„Nemusel bys. Udělal bych to sám, bez otázek. Miluji tě, chápeš?“ odtáhl se Michael, aby ho hluboce políbil. Andreas ho nechal, aby z něj smyl všechen stres a strach, a soustředil se na křehké tělo, jež měl v náručí.
„Miluji tě,“ zašeptal, když se odtáhli. Michael se usmál a pevně ho objal.
„A co Lord Bill?“
„Je stále slabý, myslím. Snažil jsem se s ním mluvit, ale on… tam jen sedí. Vidím, že přemýšlí a vím, že jeho uzavření se do sebe nemůže být dobré ani zdravé. Ale nemůžu ho nutit. Nebo bych mohl zavolat jeho otci, pokud se to nezlepší, i když nevím, jak by mohlo.“ Andreas úplně viděl, jak by na to reagoval Lord Gordon, a zachvěl se.
Pak by Dům Vave litoval.
~*~
Bill zvedl pohled, když se ozvalo zaťukání na dveře, a zasekl se. Andreas ho prosil o volno, aby mohl být s Michaelem, nechal ho přemýšlet o samotě při východu měsíce. Zrovna se chystal jít spát, když přišlo vyrušení. Bill ustoupil, když ťukání pokračovalo, a nakonec začal bezděčně ztěžka dýchat. Záchvěv magie se ho krátce dotkl a on se zachvěl, ale nezareagoval přehnaně.
Nebyl to Tom.
„Dále,“ zachraptěl a nejistě si odkašlal. Pán Domu otevřel pomalu dveře, a podíval se na Billa se znepokojením v očích. „Lorde Jorgu, čemu vděčím za tu čest?“ Bill nepotřeboval lekci o tom, jak špatné je jeho vychování. Ne teď.
„Můžeme si promluvit?“ zeptal se Lord Jorg, zastavil se přímo před sedačkou a stolkem. Bill přikývl a posadil se naproti stoickému patriarchovi. „Bille, přišel jsem se podívat, jak ti je.“
„Můj Pane, odpusťte, ale proč vás to zajímá?“ podíval se Bill na své ruce a snažil se uklidnit svůj dech. Zdání, že se o něj někdo zajímá, někdo z Domu Vave, bylo skoro až moc ke snesení. Tahle fraška skončila rychle, po… po… „Rozumím, že se o mě nezajímáte, a chcete, abych byl pryč nebo mrtev. Možná máte pravdu. Nejsem hoden vaší velkorysosti.“
Jorg se na Billa šokovaně díval, hanba rozkvetla v hloubi jeho duše. „Já… Nechci, abys byl mrtvý,“ řekl tiše.
„Proč byste to nechtěl?“
„Protože… protože všichni děláme chyby, a to, co se stalo tobě, by se nikomu nemělo nikdy stát.“ Bill zvedl hlavu, vypadal vystrašeně a zahanbeně, když se zvedl ze židle a odešel k oknům.
„Můj Pane, co tím myslíte? Leb Ha šlo jako po másle. Vím, že jste všechno pozastavil, protože jste chtěl, abych se předvedl. Také rozumím, že nesplňuji vaše standardy. Jak bych mohl?“ dokončil zahořkle. Bill se zhluboka nadechl a nakrčil ramena. „Kdy chcete, abych odjel?“
„Bille, nemluvím o Leb Ha, ale o tom, co následovalo, když jsi odvedl svého manžela k němu do ložnice.“
Bill se zarazil a promnul si podvědomě ruce. „Nebyla to jeho vina,“ zašeptal.
„Byla.“
„Ne, nebyla. Byla to moje vina, a já za to Lorda Toma nemohu vinit. Já…“ Bill zavřel oči a snažil se sebrat. „Omlouvám se,“ dostal ze sebe, a hned na to se rozbrečel. „Omlouvám se, tolik se omlouvám, omlouvám se, je mi to líto,“ mumlal a sesunul se k zemi. Bill nemohl přestat, nemohl se zastavit, nemohl přestat brečet. Ruce se mu třásly, zaťal je v pěsti, aby se uklidnil, ale ruce štíhlé, stejně jako ty Tomovy, ho vzaly za zápěstí a jemně mu pěsti otevřely. Bill vzlykal, žádné slzy mu už nezbyly, a Jorg mu pomohl na nohy, přitáhl si ho k sobě. Bill byl v šoku, někde v žalu a strachu a zmatení; ale tolik potřeboval lidský kontakt, že se ho pevně chytil a nepouštěl. „Omlouvám se,“ zašeptal znovu.
„Mé dítě, to já se omlouvám. Oh, Bille,“ Jorg ho objal pevněji a vydechl.
Nenáviděl, když si uvědomil, že hrál v Billově zlomení stejnou roli jako Tomovo násilí.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 33
Nádhera.. zas mě to dostalo <3
Mne je Billa tak ľuto. Konečne sa Jorg trocha uvedomil.
YSom zvedavá, čo chce Tom robiť, ale mal by sa chlpec snažiť toto odčiniť.
Bill by v žiadnom rípade nemal dávať vinu sebe, nie za toto.
Andy dobre si to tomovy dal najavo.
Ďakujem za preklad
Moc díky za překlad! další perfektní díl. Nejvíc jsem u vytržení z Jorga, zachoval se konečně aspoň trochu správně a Tomovi bych ještě pořád přála víc takových dní, kdy bude zvracet, kam se podívá. No dobře, to ne, ale doufám, že se teď bude hodně snažit, přesvědčit Billa, že to není jeho vina bude hodně těžké:-(
Je smutný, že Jorg prohlédl až teď… Ale to je prostě tahle povídka. Měla by se jmenovat Utrpení.
Je to tak nádherný, obzvlášť tenhle díl ♥ Vážně jsem nečetla nic tak úžasnýho, děkuju za to, že to existuje. ♥
Povedené
Jorg mě překvapil, příjemně. Billa je mi moc líto…a vlastně i Toma
ten konec – úžasné, začínám věřit, že se to spraví :))
Člověk si jenom přeje, aby byla další neděle a tady byl další díl. Jsem ráda, že Jorg šel za Billem, mohl by mu už odpustit to s tím Anisem a chovat se k němu celkově líp. Je mi i celkem líto Toma, když už mu konečně v hlavě secvaklo to, že Bill pro něj udělal první poslední, aby si ho všímal a vzal ho zpátky a on si o tom s ním chtěl promluvit, vtěsnila se mezi ně ta hrozná věc, co se stala po Leb ha. Nemůžu Toma odspravedlňovat tím, že byl opilý ani on se nemůže ospravedlňovat, ale když já mám pro Toma takovou slabost, od tý doby co jsem celou dobu proklínala Anise v minulé řadě, to ale neznamená, že bych mu odpustila to co udělal, ale zvracet a špatně by mu už být nemuselo. Doufám, že Billovi dojde to, že on za to nemůže a že se nemá proč omlouvat a taky, že nebude trávit tolik času, kolik plánuje u oltáře, aby pak z toho třeba nezfanačtil. Jsem, ale rozhodně strašně zvědavá, jak se to všechno prostě vyvrbí dál. Děkuju za překlad <3
Why is in the last sentences Jorg and not Tom ? I read last two sentences at least five times . Unbeliavable 🙂 ! Bill is not broken , he is very strong young man :). Both of them ( Bill and Tom) made a mistake . I feel bad for Tom 🙁 And I absolutely love the part with brave Andreas , how he told to Tom that Bill loves him 🙂 . Greaaat ♥
Tak tohle byl úžasný díl.Děkuji moc za překlad,nemá chybu 🙂
Ten konec je naprosto krásnej. Konečně se Jörg umoudřil! I tak mi je Billa líto a Tom by si to měl pořádně vyčítat! I když na stranu druhou si to možná svým způsobem zasloužil, vybít ze sebe všechen ten vztek za tu dobu, co ho Bill podváděl s Anisem!:-/:-$
Never easy, never easy:-(((( But so beautiful.
It's quite interesting how my appreciation of this story keeps growing with each re-reading. So many nuances, so many emotions unleashed and repressed that make reader's head spin.
Exchange between Andreas and Tom was bad-ass! Andreas certainly loves his friend and wants to protect him but he was definitely out of his line when he tried to challenge Tom like that, and besides wasn't it more than obvious that Tom was totally confused and quite shocked himself, not remembering much of what had happened? Why to try to keep him away from Bill? One of the red threads of this whole series, I have noticed, is how people's/Gods' interventions f***k up others' life paths and destinies… or not?…I guess everything that has been happening is meant to be happening, right? If Bill has been praying for making amendments with his husband,for finding his way back to his heart, maybe this whole nasty incident was exactly what was necessary to achieve just that. As they say, "be careful what you wish for"… in other words, you can make a wish but you can't decide in what ways Gods grant you your wish. All Bill needs now is his faith and trust, and purity of his heart. Still, it's so damn difficult to watch him/them struggle like that. He is so lost right now, he sees things from a totally wrong angle, blaming himself for things he shouldn't:-((
The black horse of this chapter was definitely Jorg who showed his more humane, kinder side. Finally!
Fabulous chapter.
Tak to byl výbornej díl..nejvíc mě dostal Jorg protože tohle bych vážně nečekala:)A jen doufám,že Andreas z toho nebude mít problém ale měl mu dát i přes papulu:))))Dík autorkám a za překlad:)
ďalší nádherný diel pre mňa Najúžasnejšej poviedky twincestu♥
Vďaka za preklad….
ach jo, ubohý Bill si opravdu myslel, že je to jeho vina. 🙁 já už si tak neuvěřitelně přeju, aby jejich trápení skončilo. jakkoliv, ale skončilo. a je až skoro nespravedlivé, jak to ovlivňuje Andrease s Michaelem.
každopádně největší překvapení dnešního dílu byl Andreas. že bych přeci jen ještě změnila názor? 🙂 to, jak se postavil Tomovi, bylo úctyhodné a Tom neměl právo se jakkoliv bránit, věděl o své vině.
i Jorg překvapil. ať je jakákoliv svině a ať už zapomíná na své vychování, ví, co je správné a kdy nepřekročit mez. myslím, že on bude nakonec ten, kdo Billa nejvíce podpoří v udobření se s Tomem. 🙂
Jejda, tak po tomhle díle se cítím opravdu podle. Najednou mě strašně mrzí, jak moc jsem Billa neměla ráda a dokonce jsem jej snad nenáviděla a přála mu, aby pykal za to, co provedl. Je mi to prostě všechno líto. Ten konec mě skutečně rozbrečel, když Jorg objal Billa.
Nádherný díl, ale vážně nevím, jak tohle může dál pokračovat.