Cesty osudu jsou nevyzpytatelné… A nikdy není dobré je podceňovat, to si pamatuj.
Mátožně jsem se ráno vypotácel z postele. Byl jsem celý rozlámaný z neklidného spánku. Bella ještě klidně vyspávala, tak jsem se tiše oblékl, spáchal hygienu a vyrazil ven z domu. Menší procházka a příchod do práce včas mi jednou za čas neuškodí.
Samo město přírodními krásami neoplývalo prakticky vůbec, ale okolní svět byl jiný. Kolem naší vily už nestály skoro žádné domy a s městem ji spojovala pouze hlavní silnice obklopená nekonečnou zelení. Toho jsem si vždycky vážil.
V tichosti jsem procházel městem. Kolem parku až do centra, které stále ještě nehýřilo životem tak, jak jsem byl zvyklý. Přemítal jsem, kam bych tak zašel, ale močový měchýř nakonec rozhodl za mě. Spontánně jsem se vydal k veřejným záchodkům, abych uspokojil jeho touhy.
Zavřel jsem se v jedné z volných kabinek. Jedna z pěti byla obsazená. Vyprázdnil jsem do mísy plný močový měchýř a se spokojeným povzdechem spláchl. Odemkl jsem dveře kabinky a vyšel ven. Plánoval jsem jít si umýt ruce, ale zarazil jsem se uprostřed pohybu, když jsem si všiml chlapce otočeného ke mně zády. V ruce držel černou tužku na oči a prohlížel jsi svůj odraz v zrcadle. Zřejmě si mě ani nevšiml, anebo si myslel, že mu nestojím za pohled. Odkašlal jsem si, abych na sebe upozornil. Přestal sledovat své čokoládové oči a zaměřil se pohledem přes zrcadlo.
„Proč to vlastně děláš?“ zeptal jsem se, když jsme společně opouštěli záchodky. Bill si s sebou nesl kosmetickou taštičku s prohlášením, že se ještě musíme stavit u něj „doma“, než půjdeme do práce. Souhlasil jsem, pevně rozhodnutý, že dnes o něm zjistím něco víc než doposud.
„Rád se odlišuji, protože můj život je tolik jiný než životy všech ostatních. Celý život jsem strávil na ulici a mám i jinou výchovu než všichni ostatní. Přesto se můžu chlubit gramotností a spoustou dalších věcí. Takříkajíc jsem na sebe pyšný. Je to snad hřích?“ rozpovídal se zničehonic sám od sebe Bill. Pokrčil jsem rameny.
„Fajn, pojďme mluvit o něčem jiném. Co tvá minulost?“
Opět jsem sám sebe zklamal. Tolik jsem toužil po tom, dostat se Billovi pod kůži, ale zdálo se to jako nemožné. Nedůvěřoval mi a svojí nedůvěrou mi stále víc připomínal odkopnuté pouliční štěně. I jemu musíte věnovat lásku, aby se dobrovolně přimknulo k vaší duši a začalo bezmezně důvěřovat. Otázkou visící ve vzduchu však zůstávalo, jestli chci Billovi svoji lásku dát. Mám ho rád jako kamaráda, ale bude to stačit…?
Nesnáším otázky a momentálně je jich na můj vkus až příliš mnoho. Všechno se od základu změnilo, když se vrátil do mého života, a cesty našich osudů se znovu spletly v jednu. Ale kdo mi dá záruku, že z mého života znovu nezmizí…?
autor: Helie
Tak to Tome nevím kdo… Ale já ne 😀
Tyjo dokonalé.Ty poslední dva odstavce mě totálně odrovnaly.Těšim se,jak se to bude dál vyvíjet…snad se mu Tome rozhodneš tu lásku dát.
Páni… Tom docela překvapuje…jsem zvědavá jak to bude dál
Díky za komentáře holky =)
Spáchal hygienu…tak to mě dostalo XD
No… Abych řekla pravdu, tak se Billovi nedivím, že se mu nechce otevřít… Asi bych taky moc nevěřila klukovi, který má všechno a že by se chtěl zrovna bavit s klukem, kterej je na ulici..?? Nevím no… Ale myslím… doufám, že to Tom myslí vážně a jestli jo, tak si myslím, že se mu Bill za čas otevře, ale tak uvidíme..:) já k téhle povídce nemám slov..:) Jsi tak úžasná autorka..:) Čtu od tebe dvě povídky a jsou opravdu dokonalé..:))* ♥ Závidím ti, to jak píšeš..:p* ♥ Těším se na další..♥
[6]: Ale sakra, tak teď jsem tu rudá jak rajče 😀 Terý, nepřeháněj, vždyť ty píšeš taky krásně =)) Jinak strašně moc, moc, moc děkuju =) Hrozně mě tvoje chvála těší =))
pěkně napsané 🙂 jsem zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet.. a doufám, že bill tomovi začne věřit 🙂
Jeeej to je tak krásne 🙂 Dúfam, že sa Bill čoskoro otvori Tomovi, ktorý mu dúfam dá dostatok lásky a bude sa o neho starať ako o male šteniatko, ktoré si doniesol z ulice 😀