Protočím panenky. Nikdo nemusí tohle vidět, ne? Povzdechnu si, Billovy kalhoty stáhnu a s tím se s ním odsunu ode dveří vedle. Nu co? Na mně nic vidět přes dlouhý tričko nejde a Billa si radši zakrývám. Nechci, aby mi ho někdo očumoval, i když mám vychlastanej mozek. Dveře se otevřou a vyjdou z nich Bonnie a Andy v objetí? Ušklíbnu se. Zakroutím hlavou a dál se věnuju Billovi.
„Nemáme bumbání,“ zasměje se a kousne mě do rtu.
„Budeš muset chvilku vydržet,“ brouknu a nasliním si dva prsty. Na tohohle kluka jsem nadržený… co jsem začal pít. Vjedu do něj nejdřív jedním a pak druhým prstem. Začnu ho roztahovat. Když se mi přirazí na prsty, je to signál, že můžu pokračovat.
„Tomi… Máš u sebe cigarety?“ zazubí se na mě. Zvednu mu zadek a chystám se do něj přirazit, ale jen… Podívám se na něj s otazníky v očích a zvednu obočí. C-cože to Bill chce? Bill? Usměje se na mě a pohladí po tváři.
„No? Máš? Vím, že jsi je kupoval,“ zasměje se a olízne si provokativně rty. Prudce do něj přirazím. Zasténá. Ušklíbnu se. Nechápu, na co zrovna by byly Billovi.
„Odkdy ty kouříš něco jinýho než ptáky?“ zvednu obočí. Pokrčí rameny a přirazí se na mě sám.
„Všechno se má vyzkoušet, dokud jsem mladý, ne? Třeba to nebude tak dobrý jako pták… Ale třeba jo.“ Nakrčím obočí. Nelíbí se mi to ani v tomhle stavu. Nechci, aby zrovna Bill kouřil. Vezmu ho pevně za boky a začnu ho na sebe prudce přirážet.
„Nechci, abys kouřil,“ vydechnu a políbím ho na krk. Odtáhne se z doteku mých rtů. Vytáhnu nechápavě obočí.
„V tom případě nechci, abys mě šukal.“ Pokrčí jednoduše rameny. Nechápavě zakroutím hlavou a zamrkám. Zlehčím sevření jeho boků, vydechnu.
„Proč?“ optám se.
„Mám prostě chuť to vyzkoušet. Prosím.“
„Jasný. Vyzkoušet, a pak už se toho nezbavíš, že,“ povzdechnu si. Dobře, nechci mu říkat, co má dělat, ale tohle by se mi na něm nelíbilo.
„Takže budeš radši, když budu kouřit ptáky?“ zasměje se a laškovně mě kousne do krku. Začne mi vyhrnovat tričko. Znovu do něj tvrdě přirazím.
„Jedině, když to bude můj,“ ušklíbnu se. Nechci přemýšlet nad tím, co tím myslel.
„Kurva, já potřebuju něco strčit do huby! Hned!“ zakřičí a rozhodí rukama. Ne… Opravdu nechápu, co do něj takhle najednou vjelo.
„Fajn, proto na mě musíš hned řvát?!“ Zamračím se. Nechápu to, ale nenechám na sebe řvát opilým Billem.
„Nekřičím na tebe. Ty tady chlastáš jak starej chlap v putyce a mě si nenecháš ani zakouřit? Oh, Tome. To je tak moc ubohé,“ zasměje se a zakroutí hlavou. „Když jsi tak sobecký, tak alespoň pořádně šukej.“
Fajn… Myslel jsem, že bude opilý Bill zábavný. S tímhle jsem nepočítal. Ale… Třeba se to ještě změní, až toho bude mít víc v sobě, ne? Nebo to taky může být ještě horší. Nechci, aby se mnou mluvil takovýmto způsobem. Taky bych se na něj mohl vykašlat, že. Místo toho jenom vydechnu a zase ho vezmu za boky. Začnu do něj tvrdě přirážet, a pomáhat si jeho boky. Kousnu se do rtu a trošku přivřu oči. Sténá a prohýbá se v zádech. Cítím, že každou chvíli naseje na krku moji kůži. Nic nenamítám, nechám ho. Nechci se hádat. Cítím… Že možná střízlivím.
„Mám žízeň.,“ postěžuje si a kouká kolem sebe, jako kdyby hledal flašku. Super. Teď bude opilý Bill a já nudný. Nechápu, proč nemůžeme být oba v náladě.
„Chtěl si sex, můžeš chvíli přestat myslet na pití?“ povzdechnu si spíš potichu. Přestávám věřit tomu, že tohle má smysl. Proč takový věci nemůžou být… jednou v pohodě? Jistě, protože s Billem máme vztah, proto ho prostě nemůžu jen tak odkopnout. Ne v tomhle stavu. Pravděpodobně by si šel… za někým jiným, jak ho tak vidím.
„Pokud si pamatuju, chtěl jsi sex ty. Já jsem se chtěl projít,“ zašklebí se a hlasitě zasténá. Zakloní hlavu a usměje se při pohledu na hvězdy. Vydechnu, tohle doopravdy nemá cenu.
„Tak se pojď projít,“ pokrčím rameny.
„Chceš chodit se stanem mezi nohama?“
„Času dost, hm?“
„Dojdeme i pro pití, a pak něco budeme dělat. Kolik je hodin?“ Pití? Povzdechnu si. Nevím, jestli chci ještě pít.
„Nevím jak ty, ale já už se pití vyhnu. A netuším, kolik je hodin.“
(Bill)
Nechápavě se podívám a zakroutím hlavou. Může mi to někdo vysvětlit? Tom se celou dobu nalejval… A teď jako by byl střízlivý. Povzdechnu si a obléknu se.
„Ach jo. Máš osmnáctiny… Bav se. Alespoň trošku se bav. Každej tady pije. Když si to nepřeješ, nebudu kouřit,“ povzdechnu si a zakroutím hlavou. „Jen tvého ptáka, nic víc, nic míň. A… pojď. Půjdeme dovnitř. Potom se projdeme.“ Usměju se a vezmu ho za ruku. Vidím, jak jdou všichni dovnitř. Asi už je čas, připravit se na půlnoční překvapení. Tom mi ruku stiskne a vydechne.
„Pít neznamená vždycky bavit se,“ pokrčí rameny. Otevře dveře od chaty.
„Ale je ti osmnáct. To… Máš to prostě nějak oslavit,“ vydechnu a kouknu na hodiny. Za půlhodiny je půlnoc, čas jít za Andreasem.
„Takže ty se teď skamarádíš s nějakou flaškou a já jdu zatím za Andym. A bav se, ano?“ Opravdu se těším, jak bude Tom reagovat. Doufám, že se mu bude překvapení… Líbit. Nespokojeně nakrčí obočí a podívá se na mě.
„Hej, hej… Co máš s Andreasem?“ zvedne nechápavě jedno obočí. Pohladím ho po tváři. Opravdu bych se moc rád pochlubil, ale nemůžu. Vydržel jsem o tom mlčet dost dlouho, nezkazím to ani teď, ne?
„Neboj, nic vážného. Poznáš to za půl hodiny,“ pokrčím rameny a políbím ho. Jo Tome, je mi líto, ale čas mě tlačí. Snažím se prorvat přes všechny lidi, abych se dostal do místnosti, kde už čeká Andy. Usměju se na něj a zavřu za sebou dveře.
***
„Jsem tady.“
„Takže…“ koukne na mě, ale k dokončení věty se moc nemá. Usměju se a vezmu tašku, ve které mám věci. Podívám se na dort, který je opravdu… Velký.
„Takže já se teď převléknu, a pak mi do toho pomůžeš,“ pokrčím rameny a svléknu si tričko. Nevidím v tom žádný problém.
„Dobře, a… Jak je na tom Tom?“ zeptá se mě zvědavě. Necítím na sobě vůbec jeho pohled. Přijde mi to… ne úplně normální. Ale nevadí. Oba jsme kluci. Sice bych se nesvlékal, kdybych byl střízlivý, ale to je vedlejší. Tom? Další otázka. Zajímalo by mě… Jestli tam teda pije. Obléknu si korzet a mrknu na Andyho. Teď potřebuju pomoct.
„Nevím, když jsem odcházel… Vypadal střízlivě. Zapneš mi to prosím?“ Otočím se zády a podám mu šňůrky. Přijde pomalu ke mně a začne to zapínat, aniž by se mě dotkl. Proč si teď těchto věcí všímám?
„Aha. Ještě před chvílí střízlivě nevypadal,“ řekne. Jde v jeho hlase slyšet, že se trošku usmívá. „Vždycky bývá tak trošku mimo skoro ze začátku… Pak to podle toho vypadá,“ zasměje se, ale ne posměšně, naopak. Taky se zasměju. Odtáhnu se, když cítím, že je to celé zapnuté. Nakrčím nos a pomalu si svléknu kalhoty. Nemám strach, že by mi Andy nějak… ublížil. Kdyby chtěl, udělá to dávno, když jsme tu sami. Vyměním boxerky za tanga a obléknu si krátkou, černou sukýnku.
„Aha… Já jen doufám, že se mu to bude… líbit,“ vydechnu. Možná jsem blázen, ale mám z reakce čím dál tím větší strach. Blonďáček pokrčí rameny.
„Řekl bych, že bude… Znám ho, je na takové… věci.“ Založí ruce a zazívá. Chová se malinko… zvláštně. Jinak, než když je v u toho i Tom. Je to… No, nevím. Kývnu a vezmu si podvazky. Pohladím si oholené nohy. Brr… Nesnáším chlupy. Nikde. Jdu k dortu a usmívám se na Andrease. Je to zvláštní. Téměř každý by slintal, ale on ne. Buď to skrývá, nebo ho opravdu nepřitahuju. No nic. Nebudu po tom pátrat. Je to možná i lepší. Zalezu do dortu a kouknu na Andyho. Andy zvedne obočí a se zakroucením hlavy se zasměje.
„Tomi bude mít šok.“ Mluví o Tomovi… Usmívá se. Zase? Je to opravdu zvláštní. Vždy, když je řeč o Tomovi, vypadá tak… Šťastně? Zatímco ke mně chová téměř ledový odstup. Možná je to tím… Že se znají dlouho?
„Doufám, že nás nesežere,“ zasměju se a skrčím se, aby mě mohl Andy přiklopit. Blonďák si povzdechne a opatrně mi to tam přiklopí. Stejně by mě to jeho chování zajímalo. Možná že… Ne, blbost. Andy a Tom, jo? Pffe. Ne, na tohle už nechci myslet. Zakroutím hlavou… Přivřu oči. Ne, nejsem unavený, ale snažím se takhle myslet na něco jiného. Pousměju se, když cítím, že to Andy roztlačil.
„Pozor, vezu hlavní velkej dárek,“ oznamuje, aby všichni uhnuli.
autor: Catherine & Sch-Rei
Tak na toto som zvedavá!!!
Já též.Honem dále 😀