„Tome?“
„Bille?“
„NE!“ Zařvali jsme oba zároveň.
„Ale kluci, nebojte se, bude to zábava.“ Usmála se máma a odkráčela společně s Gordonem do kuchyně.
„Nemysli si, že tohle něco mění! Nenávidím tě! I kdyby se ti dva vzali nebo bůhvíco, ty budeš na samém začátku mých nepřátel.“ Bodl mě prstem do žeber a odkráčel. A já? Čuměl jsem jak debil.
Usedli jsme ke stolu a dali se do jídla. Bill se na mě po celou večeři nepodíval a máma s Gordonem se nás snažili zatáhnout do jejich debaty. Zábava. Už jsem se chystal k odchodu, ale máma mě zadržela.
„Tome, počkej. Chceme vám něco říct.“ Nenávidím tuhle větu.
„Ano, mami.“
„Víš já a Gordon se známe už dlouho a rozhodli jsme se, že já a ty se přestěhujeme k nim. Jejich dům je větší a vám dvěma prospěje být spolu.“
„Co?“ Já i Bill jsem vyskočili na nohy a nevěřícně se na ně dívali.
„No tak, chlapci. Myslím, že se to dalo čekat. Já i Simon už nejsme nejmladší a vážíme si toho, že jsem spolu.“ Započal svůj proslov Gordon, ale Bill ho rychle umlčel.
„Tati to snad nemyslíš vážně. Simone, proti vám nic nemám, ale on?“ Ukázal prstem na mě.
„Já ti dělám ze života peklo? Já nevím, kdo je tady tak strašně arogantní a všechno začal!“
Křičeli jsme na sebe přes stůl a máma s Gordonem jen nevěřícně koukali.
„Jo takže za všechno můžu já? Já jsem arogantní? Já nevím, komu strašně vadilo, že si musí sednout jinam!“
„Nevím, kdo mi vrazil facku!“
„Jo, ale moc dobře víš, proč jsem to udělal! Nebo to líbáš každýho kluka?“
„No, pánové. Myslím, že jste si to vyříkali, takže vám nebude dělat problémy spolu vycházet.“ Gordon to vidí vše tak jednoduše! Já toho kreténa zabiju, jestli s ním budu muset žít.
„Tome, zítra se přestěhujeme. Ted běž do svého pokoje.“
„Fajn!“ Obrátil jsem se a odešel. Zítra? Zítra končí můj život. Zítra začíná peklo. Jak dlouho asi můžu sedět za zabití člověka? Ne, Bill není člověk! Možná, že bych ještě dostal nějakou cenu pro hrdiny.
autor: Bína
no jistě Tománku…cena je tvoje!:D:D ten Bill to pěkně řek, škoda že se v tom už pak nikdo neštoural..byla by to sranda:D:D
skvělá povídka, moc se těšim na pokračování:)
to zní jako u nás doma.taky otec kolikrát říká že zabít mě by nebyl trest ale osvobození od traumatu český republiky 🙂
😀 Tak tohleto je dokonalý honem dál
no tak to bylo dokonalé! 😀 jak oba : NE!!! 😀 😀 no a ta hádka u tý večeře 😀 umim si úplně představit to chvilkový ticho po tom,co Bill Toma tak skvěle setřel :D! Bydlet spolu? oni dva ? 😀 tak to bude ještě velmi zajímavé:D,ale věřim,že se jim to později zalíbí 😀
Úžasné… dobre som sa na tom zasmiala 😀