Genesis 23.

Začínalo mu být jasné, že mu nezbude nic jiného, než s tím, co se dozvěděl, jít na policii. Jenže se mu nechtělo jim jen tak za nic dát informace, které ho stály tolik času, námahy a veškeré úspory. Chtěl z toho něco mít, ale nevěděl, jak jim to dát najevo, aby ho hned nezatkli za vydírání. Musel se s nimi nějak korektně domluvit, nic jiného nezbývalo. Bylo potřeba si nejdříve očíhnout terén, a zjistit, kdo z detektivů na berlínském ředitelství, které pátrání vyhlásilo, má tenhle případ na starosti. Z půjčených peněz od Julie zaplatil hotel, sbalil všechny materiály, natankoval nádrž a rozjel se do hlavního města.

Tom se musel usmívat, když přicházel chodbou k Billovu pokoji, už zdálky ho vítal Saki pohledem zpod svých kovových brýlových obrouček, jako by se s obavami v očích ptal, co se u Kata dělo. Tomův úsměv mu ale dával jasně najevo, že není co řešit, všechno proběhlo hladce a Bill se bál zbytečně. Až se Tom sám divil, když si na to vzpomněl.

„Vím o ní,“ špitl Tom. „Je i u Billa?“ zajímalo ho, musel rychle, dokud Kat telefonoval. Nevěděl proč, ale Paulovi prostě věřil, vůbec neměl pochybnosti o tom, co mu říká. Nejspíš i díky jeho přátelství s Billem. Nebylo to nic racionálního, spíš pocity, instinkt, sám nevěděl.

Úsměv na tváři vydržel Tomovi celou dobu, co skoro tančil od Kata a teď už i Paula. Byl to obrovský rozdíl proti cestě tam. Strach z něj spadl, jak moc se mu ulevilo, že je všechno v pořádku, a navíc ještě získal spojence. Sice zatím nevěděl, co chce Paul dělat, ale byl zvědavý a těšil se, co se bude dít. Našel v sobě další vlastnost, která se doteď neměla jak projevit. Smysl pro dobrodružství a adrenalinové akce.

Až přede dveřmi s brýlatým strážcem mu došlo, že za nimi leží k řešení další jeho problém, jestli se to tak vůbec dalo nazvat. Teď už nešlo předstírat, že nemá čas uvažovat o tom, co se dozvěděl těsně před svým odchodem. K vlastnímu údivu, když zavřel oči a vybavil si zpětně tu situaci, nevzbudilo to v něm ani jednu zápornou emoci. Naopak, hřálo ho u srdce. Pokud to, co slyšel, Bill opravdu řekl, bylo to… chvilku uvažoval… jo, jasně, bylo to fajn. Vlastně to bylo naprosto v pořádku, jako by do sebe zapadly dva dílky puzzle, řekl si, když vzal za kliku a potichu otevřel dveře.

Tentokrát uviděl na posteli úplně jiný obrázek než včera. Bill ležel zavrtaný pod peřinou, z níž mu trčely jen rozcuchané černé vlasy, sem tam protkané bílými prameny, a na Tomovu tvář se hned vrátil úsměv, možná s ještě větší intenzitou.

„Tome!“

Jmenovaný se ani nestihl nadechnout, když ho kolem krku sevřely Billovy hubené ruce a jejich majitel mu div neskočil na klín. Zabránila mu v tom pouze peřina, kterou ho Saki předtím tak starostlivě přikryl. „Tomi, Tomi, ty ses mi vrátil,“ drmolil znovu a znovu Bill zdrobnělinu jména své lásky, kterou tak rád v soukromí používal, tiskl k sobě kytaristu vší silou, dokud si neuvědomil, že by měl zkontrolovat, jestli je jeho přítel v pořádku. „Neudělali ti nic?“ zeptal se, zatímco si ho prohlížel, jestli na něm neuvidí nějaké známky násilí, ale Tom se jen usmíval a vrtěl hlavou ze strany na stranu. „To jsem rád,“ rozzářil se Bill, úplně zapomněl, co Tomovi řekl, než odešel, a jen se radoval ze skutečnosti, že má svou lásku zase zpátky. „Tak moc jsem se o tebe bál,“ vzdychl do Tomových voňavých dredů, a užíval si dlaň, která ho konejšivě hladila po zádech.

„Všechno bylo v pohodě,“ ujistil ho konečně Tom, „na kameru vůbec nepřišli, měl jsem štěstí. Jen jsem ležel hodinu v křesle a příjemně jsem se prospal,“ šeptal Billovi do ucha a současně vdechoval jeho vůni. Ani si předtím nikdy neuvědomil, jak Bill krásně voní, spousta věcí jako by se jeho přiznáním změnila, zesílila. Zvláštní… „Ani nevím, kvůli čemu jsem tam vlastně byl,“ napadlo Toma. Zapomněl se na to v tom fofru zeptat. Asi měl David pravdu, když říkal, že je to jen rutinní kontrola. „A pozdravuje tě Paul,“ dodal zlehka, očekávaje Billovu reakci. Těšil se, až mu řekne, že potkal jeho nejlepšího kamaráda ze společenství. Věděl, že to bude pro zpěváka úžasná zpráva, od doby, co zmizel ze skupiny, se neviděli, a Bill neměl tušení, kam se vlastně z laboratoře vypařil, jako by se do země propadl. Taky že se hned dočkal. Bill se od něj trochu odtáhl, čímž ho přestal tak škrtit, narovnal se do sedu, vykulil na Toma oči, nesundávaje z jeho krku ruce, a němě na něj zíral. Chvilku vypadal jako ryba, co ji právě vytáhli z rybníka, než se mu konečně podařilo ze sebe vymáčknout první slovo.

„Pa-Paul?“ Tom jen s úsměvem přikývl. „Co tam dělal?“ následovala hned další překvapená otázka.

Pomalu se zase posadil k Billovi na postel a po dlouhé době si pořádně prohlížel jeho tvář. Make-up, tak pečlivě ráno udělaný, měl teď rozmazaný. Všude po obličeji byly znát stopy černých slz, oči zrudlé a napuchlé od pláče, vlasy rozcuchané, a přesto měl Tom pocit, že hezčího Billa ještě nikdy neviděl. Čerstvě probuzený se mu líbil, vypadal roztomile, tak trochu jako zrovna vylíhnuté labutí mládě, z jehož šedých pírek se za čas stanou krásně bílá, a z nějž vyroste hrdá a krásná labuť.

Mezitím, co Tom zamykal dveře, Bill zvážněl. Pochopil, co nastane, a teď čekal na svůj ortel. Bylo jasné, že ho Tom slyšel, teď už z toho nemohl nijak vycouvat, kostky byly vrženy. Chvilku si hleděli vzájemně do očí, oba vážní a strnulí, jako by se báli pohnout, aby nezpůsobili něco, co toho druhého probere z transu.

Bill mlčel, nevěděl, co by měl říkat, čekal, jestli se ho Tom sám zeptá. Přivřel oči, když kytarista zvedl ruku a pomalu a lehce jej pohladil po tváři. Zpod řas Bill nehybně sledoval jeho ústa, jak se nadechují a pootvírají, než se ozvala chraptivá otázka.

Tom se usmál, když Bill jemně přikývl, vzal jeho studené ruce do svých a sledoval, jak se jeho příteli chvějí řasy. Takže se nepřeslechl, opravdu ho Bill miluje. Nevěděl, jestli se má radovat nebo plakat, že konečně našel toho záhadného pana x, obě emoce se dostavily zároveň, těžko jednu z nich vybrat. Mohl plakat štěstím, to ano, a taky už cítil, jak se mu v koutku oka začala pomalu tvořit malá slza. Pomyslel si, že tohle je opravdu ten nejnevhodnější okamžik, aby měl u nosu nudli, sám se své myšlence usmál, když potichu popotáhl, a naklonil se k tiše sedícímu Billovi.

Bill chvíli nevěřil, že se to stalo. Strnule přijímal krásně teplé Tomovy rty na svých, s pevně zavřenýma očima si vychutnával ten nejkrásnější zážitek svého života. Tom ho políbil. Ještě dnes ráno nevěřil, že by se to někdy mohlo stát, a teď to byla skutečnost. Cítil Tomovy rty na svých, byl v naprosté euforii a málem se rozbrečel štěstím. Jeho sen se plnil, a on v sobě najednou našel nečekanou odvahu. Lehké otření jejich rtů zůstalo lehkým jen do chvíle, než Billovy ruce objaly Tomův pas a přitáhly si ho těsně k sobě. Ještě ve spěchu sundaly Tomovu kšiltovku, překážející tak nešikovně jejich líbání, stáhly gumičku z jeho dredů, a pak už se obtočily pevně kolem kytaristova krku, aby mohly jejich rty dokonale splynout.

Vášeň, s jakou Bill oplácel Tomovi polibek, kytarista od svého protějšku vůbec nečekal. Překvapeně, ale s chutí, mu ho začal vracet, dokud nebyl donucen pootevřít rty pod tlakem Billova jazyka, jehož kovová kulička lehce brnkla o Tomovy zuby, když se snažila co nejrychleji dostat dovnitř. Nesmělý polibek tak postupně přešel v divoké líbání, při němž Bill Toma postupně stahoval k sobě na postel. Kytarista si vždycky myslel, že Bill snad ani něčeho takového není schopen, připadal mu jako křehká nevinná květinka, ale v tu samou chvíli, kdy o tom přemýšlel, se mu znovu vybavil obrázek Billa těsně před vyvrcholením, jeho sténání, jehož byl svědkem, a uvědomil si, že jeho představy byly naivní a mylné. Bill je určitě ten nejvášnivější člověk, se kterým se dosud setkal. Jeho projevy citů, ať už radosti nebo žalu, byly vždycky prudké a silné, tak proč by to v tomhle mělo být jinak?

S radostí se poddal Billově vášni, pevně si k sobě tiskl jeho štíhlé tělo, užíval si lehounké sténání a vzdychání, jež zachytával svými ústy, a pomalu začínal cítit, jak se jeho rozkrok probouzí k životu. Bill v něm rozpoutal tytéž pocity, jaké cítil, když ho sledoval ve snu na barovém pódiu nebo ve skutečnosti na posteli. Bylo to s každým dalším nadechnutím silnější, a on věděl, že když se od Billa včas neodtrhne, mohl by se tenhle první polibek zvrhnout v něco, co by ani jeden z nich určitě nechtěli. Musel to zastavit, jinak se za chvíli na Billa vrhne a strhá z něj oblečení, bez ohledu na jeho nezkušenost, o které dobře věděl. Musel to skončit.

Bill nic neříkal, ačkoliv se mu polibek tak moc líbil, že by byl nejradši, kdyby nikdy neskončil. Díval se s láskou do Tomových očí, byl tak neuvěřitelně šťastný, že jeho city opětuje, že se mu nevysmál a nevzal všechno úplně špatně. Nechtěl Toma vůbec pustit z náručí, chtěl ho líbat až do rána, klidně celý týden, chtěl si ho prostě užít.

autor: Janule