Genesis 23.

autor: Janule

Sascha už nevěděl, jak dál. Peníze mu došly, musel si půjčit nejdřív od rodičů, teď dokonce už i od Julie, a pořád neměl nic, čeho by se mohl chytit, aby zjistil to hlavní – chlápkovo jméno. K čemu mu byly všechny ty fotky a údaje o solární elektrárně, když to nejdůležitější stále nevěděl? Hanz sice nezklamal, nakonec majitele auta zjistil, ale bylo bohužel registrované na právnickou osobu. Majetek solární elektrárny, tudíž služební vůz. To mu moc platné nebylo. Jediné, co z toho vyplývalo, byl nejspíš fakt, že tam byl hledaný muž zaměstnaný. Jenže pověřit Hanze hacknutím jejich firemního počítače, to už byla jiná kategorie, na to už jeho kamarád neměl nervy, to už zavánělo kriminálem. A jinak jeho jméno těžko zjistí.

Začínalo mu být jasné, že mu nezbude nic jiného, než s tím, co se dozvěděl, jít na policii. Jenže se mu nechtělo jim jen tak za nic dát informace, které ho stály tolik času, námahy a veškeré úspory. Chtěl z toho něco mít, ale nevěděl, jak jim to dát najevo, aby ho hned nezatkli za vydírání. Musel se s nimi nějak korektně domluvit, nic jiného nezbývalo. Bylo potřeba si nejdříve očíhnout terén, a zjistit, kdo z detektivů na berlínském ředitelství, které pátrání vyhlásilo, má tenhle případ na starosti. Z půjčených peněz od Julie zaplatil hotel, sbalil všechny materiály, natankoval nádrž a rozjel se do hlavního města.


~*~

Tom se musel usmívat, když přicházel chodbou k Billovu pokoji, už zdálky ho vítal Saki pohledem zpod svých kovových brýlových obrouček, jako by se s obavami v očích ptal, co se u Kata dělo. Tomův úsměv mu ale dával jasně najevo, že není co řešit, všechno proběhlo hladce a Bill se bál zbytečně. Až se Tom sám divil, když si na to vzpomněl.

flashback

„Vítáme tě zpátky ze světa snů,“ slyšel Katův hlas z reproduktoru, když se probudil. Vůbec se necítil unavený nebo rozespalý jako po normálním spánku, byl svěží, spokojený, přesně v takové náladě, jakou mu Paul v hypnotickém stavu nařídil mít, až se probudí. Tom si z toho nepamatoval vůbec nic, ale právě proto to neřešil. „Paul tě přijde teď vysvobodit a já zatím zavolám Davidovi, jak to šlo,“ oznámil mu ještě Kat, pak se zvedl, a zřejmě aby jeho rozhovor s manažerem Tom neslyšel, odešel do vedlejší místnosti. Vzápětí se otevřely dveře a vešel Paul.

„Teď mě chvíli poslouchej, musíme rychle, než se vrátí,“ začal šeptat, zatímco odvazoval Tomovy ruce a nohy ze sevření kožených řemínků. „Musíme se tvářit, že jsme nepřátelé nebo že se aspoň nijak zvlášť nemusíme, to oni očekávají, myslí si, že tě nesnáším, protože jsi mě nahradil, ale to je nesmysl. Kdybys to nebyl ty, byl by to někdo jiný. Dostal jsem se sem na pětku náhodou, a chci toho maximálně využít. Mám informace, které nikde jinde v tomhle podzemí neseženeš. Podle všeho, co o tobě vím, tu nejsi dobrovolně a ani moc šťastný, takže bych si s tebou rád promluvil někde o samotě, co by se s tím dalo dělat. Přijď večer v jedenáct k Billovi, budu se snažit být nenápadný, Saki už tam tou dobou nebývá, tak si nás snad nikdo nevšimne. Nemusíš se mě bát, jsem na tvojí straně, potřebuju tvou pomoc. Zeptej se Billa, zná mě ze všech lidí nejlíp, potvrdí ti, že nejsem žádný podrazák. Večer ti řeknu víc. Jo… a dávej si pozor, máš v pokoji kameru, kterou tě sledujeme, ale nesmíš dát najevo, že o ní víš,“ prozradil Paul Tomovi informaci, jíž mu chtěl dokázat, že se ho opravdu nemusí obávat.

„Vím o ní,“ špitl Tom. „Je i u Billa?“ zajímalo ho, musel rychle, dokud Kat telefonoval. Nevěděl proč, ale Paulovi prostě věřil, vůbec neměl pochybnosti o tom, co mu říká. Nejspíš i díky jeho přátelství s Billem. Nebylo to nic racionálního, spíš pocity, instinkt, sám nevěděl.

„Ne, to bychom se u něho nemohli sejít, kamery jsou jen ve veřejných místnostech, hlídají je bezpečáci kvůli rvačkám a tak, nikde jinde krom tvého apartmá nejsou. Zatím…“ dodal Paul, protože znal plány šéfa postupně tajně instalovat kamery na chodby i do ostatních apartmánů jen tak pro jistotu, kdyby bylo potřeba. „Večer ti všechno vysvětlím, teď už musíme končit, bylo by to podezřelé. Pamatuj si, před Katem se nemáme nijak zvlášť rádi, nesmí pojmout podezření, mám zatím jeho důvěru, a tu budeme potřebovat,“ kývl směrem ke stále ještě telefonujícímu Ebovi, a aniž by Tomovi řekl, co s ním v hypnóze prováděl a jaký byl vlastně účel jeho návštěvy, vystrčil ho ze dveří na chodbu.

konec flashbacku

Úsměv na tváři vydržel Tomovi celou dobu, co skoro tančil od Kata a teď už i Paula. Byl to obrovský rozdíl proti cestě tam. Strach z něj spadl, jak moc se mu ulevilo, že je všechno v pořádku, a navíc ještě získal spojence. Sice zatím nevěděl, co chce Paul dělat, ale byl zvědavý a těšil se, co se bude dít. Našel v sobě další vlastnost, která se doteď neměla jak projevit. Smysl pro dobrodružství a adrenalinové akce.

Až přede dveřmi s brýlatým strážcem mu došlo, že za nimi leží k řešení další jeho problém, jestli se to tak vůbec dalo nazvat. Teď už nešlo předstírat, že nemá čas uvažovat o tom, co se dozvěděl těsně před svým odchodem. K vlastnímu údivu, když zavřel oči a vybavil si zpětně tu situaci, nevzbudilo to v něm ani jednu zápornou emoci. Naopak, hřálo ho u srdce. Pokud to, co slyšel, Bill opravdu řekl, bylo to… chvilku uvažoval… jo, jasně, bylo to fajn. Vlastně to bylo naprosto v pořádku, jako by do sebe zapadly dva dílky puzzle, řekl si, když vzal za kliku a potichu otevřel dveře.

Tentokrát uviděl na posteli úplně jiný obrázek než včera. Bill ležel zavrtaný pod peřinou, z níž mu trčely jen rozcuchané černé vlasy, sem tam protkané bílými prameny, a na Tomovu tvář se hned vrátil úsměv, možná s ještě větší intenzitou.

Pomalu se přiblížil k posteli, nechtěl Billa hned vzbudit, ale zároveň se nemohl dočkat, až mu poví, co všechno za poslední hodinu zažil. Pomalu se posadil na postel tak, aby se nedotkl těla ukrytého pod peřinou, a téměř leknutím spadl, když se Bill prudce posadil a z radosti, že Toma vidí živého a zdravého zpátky, nadšeně vykřikl jeho jméno.

„Tome!“

Jmenovaný se ani nestihl nadechnout, když ho kolem krku sevřely Billovy hubené ruce a jejich majitel mu div neskočil na klín. Zabránila mu v tom pouze peřina, kterou ho Saki předtím tak starostlivě přikryl. „Tomi, Tomi, ty ses mi vrátil,“ drmolil znovu a znovu Bill zdrobnělinu jména své lásky, kterou tak rád v soukromí používal, tiskl k sobě kytaristu vší silou, dokud si neuvědomil, že by měl zkontrolovat, jestli je jeho přítel v pořádku. „Neudělali ti nic?“ zeptal se, zatímco si ho prohlížel, jestli na něm neuvidí nějaké známky násilí, ale Tom se jen usmíval a vrtěl hlavou ze strany na stranu. „To jsem rád,“ rozzářil se Bill, úplně zapomněl, co Tomovi řekl, než odešel, a jen se radoval ze skutečnosti, že má svou lásku zase zpátky. „Tak moc jsem se o tebe bál,“ vzdychl do Tomových voňavých dredů, a užíval si dlaň, která ho konejšivě hladila po zádech.

„Všechno bylo v pohodě,“ ujistil ho konečně Tom, „na kameru vůbec nepřišli, měl jsem štěstí. Jen jsem ležel hodinu v křesle a příjemně jsem se prospal,“ šeptal Billovi do ucha a současně vdechoval jeho vůni. Ani si předtím nikdy neuvědomil, jak Bill krásně voní, spousta věcí jako by se jeho přiznáním změnila, zesílila. Zvláštní… „Ani nevím, kvůli čemu jsem tam vlastně byl,“ napadlo Toma. Zapomněl se na to v tom fofru zeptat. Asi měl David pravdu, když říkal, že je to jen rutinní kontrola. „A pozdravuje tě Paul,“ dodal zlehka, očekávaje Billovu reakci. Těšil se, až mu řekne, že potkal jeho nejlepšího kamaráda ze společenství. Věděl, že to bude pro zpěváka úžasná zpráva, od doby, co zmizel ze skupiny, se neviděli, a Bill neměl tušení, kam se vlastně z laboratoře vypařil, jako by se do země propadl. Taky že se hned dočkal. Bill se od něj trochu odtáhl, čímž ho přestal tak škrtit, narovnal se do sedu, vykulil na Toma oči, nesundávaje z jeho krku ruce, a němě na něj zíral. Chvilku vypadal jako ryba, co ji právě vytáhli z rybníka, než se mu konečně podařilo ze sebe vymáčknout první slovo.

„Pa-Paul?“ Tom jen s úsměvem přikývl. „Co tam dělal?“ následovala hned další překvapená otázka.

„Je tam asistent, v podstatě se o mě staral on,“ pokrčil Tom rameny, čímž dával najevo, že víc toho o bývalém kytaristovi skupiny neví. „Asi tam přišel potom, co u vás skončil,“ dodal.
„A jak se má? Ptal se na mě?“ radostně vyhrkl Bill, už se lekl, že tam Kat Paula taky mučí. „Tak rád bych ho viděl, už je to strašně dlouhá doba,“ trochu zesmutněl.
„Jasně, že se po tobě ptal, zajímalo ho, jak se máš, a dostal jsem příkaz na tebe dávat pozor. Má se snad dobře, teda aspoň tak vypadal, ale na to se ho budeš moc zeptat sám.“
Bill zvedl jedno obočí, aby tak naznačil otázku, a hned se dozvěděl další šokující informaci.
„Uvidíš ho dneska večer v jedenáct, máme tady u tebe schůzku.“
„Vážně?“ vypískl Bill jako malá holka. „On přijde? Panebože, to je úžasný,“ vydechl šťastně a Tom se přistihl, že malinko žárlí. Zaplašil tu myšlenku hned, jak se začala vynořovat v jeho mysli, byl to jen malinký záchvěv. Nicméně mu to připomnělo, co se dozvěděl, když odtud naposledy odcházel. Nedalo se nic dělat, přišel čas se dozvědět pravdu. Vymanil se z Billova objetí, zvedl se a potichu, tak aby to zvenku nebylo moc slyšet, otočil klíčem ve dveřích. To jen pro případ, kdyby náhodou zase Sakiho napadlo sem strčit hlavu. Teď to opravdu nemohl potřebovat, hodlal řešit intimní záležitosti.

Pomalu se zase posadil k Billovi na postel a po dlouhé době si pořádně prohlížel jeho tvář. Make-up, tak pečlivě ráno udělaný, měl teď rozmazaný. Všude po obličeji byly znát stopy černých slz, oči zrudlé a napuchlé od pláče, vlasy rozcuchané, a přesto měl Tom pocit, že hezčího Billa ještě nikdy neviděl. Čerstvě probuzený se mu líbil, vypadal roztomile, tak trochu jako zrovna vylíhnuté labutí mládě, z jehož šedých pírek se za čas stanou krásně bílá, a z nějž vyroste hrdá a krásná labuť.

Bill.
Jeho Bill.
To znělo tak pěkně. Přímo úžasně a jinak než předtím. Ta dvě slova měla najednou jinou vůni, jinou chuť nebo snad obojí, nemohl vyjádřit, co přesně cítí. Ale bylo to příjemné. Ten pocit, že je milován, že někdo touží jen po něm… zvláštní v téhle divné společnosti. A ještě k tomu někdo, po kom touží téměř všechny její obyvatelky. Připadal si jako vítěz soutěže o přízeň královny krásy. Když z něj spadl stres z návštěvy u Kata, najednou naplno pocítil intenzitu Billova sdělení, která v něm předtím zanikla.

Mezitím, co Tom zamykal dveře, Bill zvážněl. Pochopil, co nastane, a teď čekal na svůj ortel. Bylo jasné, že ho Tom slyšel, teď už z toho nemohl nijak vycouvat, kostky byly vrženy. Chvilku si hleděli vzájemně do očí, oba vážní a strnulí, jako by se báli pohnout, aby nezpůsobili něco, co toho druhého probere z transu.

Bill mlčel, nevěděl, co by měl říkat, čekal, jestli se ho Tom sám zeptá. Přivřel oči, když kytarista zvedl ruku a pomalu a lehce jej pohladil po tváři. Zpod řas Bill nehybně sledoval jeho ústa, jak se nadechují a pootvírají, než se ozvala chraptivá otázka.

„Je to pravda?“
Bill otevřel oči naplno, znovu se zadíval do Tomových, snad doufal, že si v nich předem přečte odpověď.
„Jsem to opravdu já?“ pokračoval Tom, když bylo dál ticho.
Bill jen lehce přikývl. Neměl sílu mluvit, věděl, že kdyby to udělal, vyšel by z jeho hrdla jen křapavý hlas plný strachu z toho, co se stane za pár vteřin. Jeho srdce tlouklo jako splašené, v uších ho slyšel bít, ruce, náhle studené, se mu třásly, dokud se obě neocitly v sevření kytaristových teplých dlaní, a víčka definitivně nepřikryla hnědé oči. Raději nechtěl vidět, co se bude dít, ať už to mělo být cokoliv.

Tom se usmál, když Bill jemně přikývl, vzal jeho studené ruce do svých a sledoval, jak se jeho příteli chvějí řasy. Takže se nepřeslechl, opravdu ho Bill miluje. Nevěděl, jestli se má radovat nebo plakat, že konečně našel toho záhadného pana x, obě emoce se dostavily zároveň, těžko jednu z nich vybrat. Mohl plakat štěstím, to ano, a taky už cítil, jak se mu v koutku oka začala pomalu tvořit malá slza. Pomyslel si, že tohle je opravdu ten nejnevhodnější okamžik, aby měl u nosu nudli, sám se své myšlence usmál, když potichu popotáhl, a naklonil se k tiše sedícímu Billovi.

„Otevři oči, prosím,“ zašeptal těsně vedle jeho tváře. „Chci je vidět,“ dodal, a když konečně černé řasy váhavě odemkly vězení hnědých duhovek, pustil zpěvákovy ruce, aby mohl lehce vzít do dlaní jeho tváře, a se vší něhou a láskou, kterou v sobě cítil, Billa pomalu a něžně políbit.

Bill chvíli nevěřil, že se to stalo. Strnule přijímal krásně teplé Tomovy rty na svých, s pevně zavřenýma očima si vychutnával ten nejkrásnější zážitek svého života. Tom ho políbil. Ještě dnes ráno nevěřil, že by se to někdy mohlo stát, a teď to byla skutečnost. Cítil Tomovy rty na svých, byl v naprosté euforii a málem se rozbrečel štěstím. Jeho sen se plnil, a on v sobě najednou našel nečekanou odvahu. Lehké otření jejich rtů zůstalo lehkým jen do chvíle, než Billovy ruce objaly Tomův pas a přitáhly si ho těsně k sobě. Ještě ve spěchu sundaly Tomovu kšiltovku, překážející tak nešikovně jejich líbání, stáhly gumičku z jeho dredů, a pak už se obtočily pevně kolem kytaristova krku, aby mohly jejich rty dokonale splynout.

Vášeň, s jakou Bill oplácel Tomovi polibek, kytarista od svého protějšku vůbec nečekal. Překvapeně, ale s chutí, mu ho začal vracet, dokud nebyl donucen pootevřít rty pod tlakem Billova jazyka, jehož kovová kulička lehce brnkla o Tomovy zuby, když se snažila co nejrychleji dostat dovnitř. Nesmělý polibek tak postupně přešel v divoké líbání, při němž Bill Toma postupně stahoval k sobě na postel. Kytarista si vždycky myslel, že Bill snad ani něčeho takového není schopen, připadal mu jako křehká nevinná květinka, ale v tu samou chvíli, kdy o tom přemýšlel, se mu znovu vybavil obrázek Billa těsně před vyvrcholením, jeho sténání, jehož byl svědkem, a uvědomil si, že jeho představy byly naivní a mylné. Bill je určitě ten nejvášnivější člověk, se kterým se dosud setkal. Jeho projevy citů, ať už radosti nebo žalu, byly vždycky prudké a silné, tak proč by to v tomhle mělo být jinak?

S radostí se poddal Billově vášni, pevně si k sobě tiskl jeho štíhlé tělo, užíval si lehounké sténání a vzdychání, jež zachytával svými ústy, a pomalu začínal cítit, jak se jeho rozkrok probouzí k životu. Bill v něm rozpoutal tytéž pocity, jaké cítil, když ho sledoval ve snu na barovém pódiu nebo ve skutečnosti na posteli. Bylo to s každým dalším nadechnutím silnější, a on věděl, že když se od Billa včas neodtrhne, mohl by se tenhle první polibek zvrhnout v něco, co by ani jeden z nich určitě nechtěli. Musel to zastavit, jinak se za chvíli na Billa vrhne a strhá z něj oblečení, bez ohledu na jeho nezkušenost, o které dobře věděl. Musel to skončit.

Chytil Billa jemně za ramena, aby ho udržel, kdyby se nechtěl od Toma odtrhnout, a pomalu polibek přerušoval.
„Počkej,“ vydechl, když se Bill snažil znovu dostat k jeho rtům, „nemůžeme tak rychle to…“ nenacházel vhodné slovo, tak větu radši nedokončil. „Je to nebezpečné,“ s úsměvem Billa líbnul na čelo, než se mu podařilo posadit zpátky na postel. Netušil, jestli jeho protějšek pochopí, o čem přesně mluví, ale nechtělo se mu vysvětlovat, že by se nemusel ovládnout a mohl by udělat něco, co by si později vyčítal. Všechno má svůj čas, a přestože se Kat s Paulem hodně snažili mu chuť na sex hypnózou zněkolikanásobit, zdravý rozum mu v hlavě ještě zůstal.

Bill nic neříkal, ačkoliv se mu polibek tak moc líbil, že by byl nejradši, kdyby nikdy neskončil. Díval se s láskou do Tomových očí, byl tak neuvěřitelně šťastný, že jeho city opětuje, že se mu nevysmál a nevzal všechno úplně špatně. Nechtěl Toma vůbec pustit z náručí, chtěl ho líbat až do rána, klidně celý týden, chtěl si ho prostě užít.

„Miluju tě, Tome,“ vydechl s úsměvem dnes už podruhé větu, o které si myslel, že ji nikdy nebude moci vyslovit. Byl v tu chvíli nejšťastnější člověk v tomhle zvláštním podzemním vesmíru.

autor: Janule

betaread: Áďa

16 thoughts on “Genesis 23.

  1. Tak tohle byl snad úplně, ale úplně nejlepší díl vůbec, tak přilepená k monitoru jsem ještě nikdy nebyla O.o Nemám slov… *Jde těžce přežívat ten týden do dalšího dílu* ♥♥♥♥

  2. Wruáh, tohle je přesně to, co jsem po dlouhém týdnu (který jsem strávila v posteli :D) potřebovala. Jejich polibek, konečně jsem se ho dočkala. ^^

    Je to krása, Jani, jak jinak taky u tebe, že jo? 😉

  3. Při čtení mě tak napadalo aby Paul nepřišel jen tak mimochodem s tím že to sou dvojčata ! Tak budu doufat že ne ! 🙂 sem zvědavá na to až přijde Paul … Tenhle díl byl tak skvělej waw. a mohl by Paul vrátit Tomovi paměť :). Ok měla bych krotit fantazii ^^. těším se na další tejden.

  4. tak mám nakonec nudli u nosu já! 😀
    to byl tak dokonalý díl. souhlasím, že zatím nejlepší. 🙂 úplně jsem si při jejich polibku zavískla štěstím. 😀
    jsem vážně ráda, že Tomovi paměť radši zůstala, myslím, že se to zkoplikuje ještě dostatečně, až zjistí, že jsou sourozenci (na tuhle část se těším jak malá už od samýho začátku).
    a mám radost z Paula. i když.. taky si mohl Tom chvilku myslet, že záhadný pan x, do koho je Bill zamilovaný, je právě Paul. 😀 čistě z legrace. 😀
    no..kdybys měla někdy chuť sepsat telenovelu o dvoustech dílech, napiš, nápady zápletek a komplikací u mě  nemají konce. 😀
    těším se na ten jejich tajný meeting. 😀

  5. Tak jsme se konecne dockaly/dockali(?) Tento dil me tak neskutecne potesil na dusi a zahral na srdci, opravdu moc. Ta Billova zoufala nedockavost, prekvapeni a uleva, ze Tom to vnima stejne, byla tak dojemna. Chudak maly, jak se bal a ted… no tesim se na dalsi dil.

  6. 🙂 Až  sa mi oči zaliali slzami . Janule , úplne úžasné si tento diel napísala . Neskutočne krásny diel . Idem si ho ešte prečítať x) . Waa  , Sascha je fakt chudák a nemá moc šťastia čo sa týka patránia , ale ty to určite zmeníš 😛 . Paul ma potešil a prekvapil , Tom ma zabil a Bill pochoval . Len tak ďalej ♥

  7. *jdou na ni mrakoty* No ja jsem hotova. KLepu se tu jak ratlik. Jeste pred chvili jsem se klepala zimou, ted uz se klepu rozrusenim. Tohle bylo neco uzasnyho. Jsem nadsena ze si Tom vsechno pamatuje, ze Paul je na jejich strane a ze Billovo priznani prineslo ovoce. Byl to tak strasne silny zazitek, ze uz dneska asi nevyfakturuju ani nic 😀 Nadhera nadhera nadhera. Jsem opravdu zvedva co s Paulem proberou a jestli Paul o jejich vztahu vi

  8. Keby si ma teraz videla, tak neuveríš, že nie som zhulená pod obraz boží. To bolo tak krásne, také úplne dokonalé. Janule Ty ich píšeš vážne úžasne. Asi som ešte nikdy nečítala tak nežne lásku tých dvoch, ako u Teba. A ešte im dopraješ spojenca v podzemí aj nadzemí 😀 dokonalé.

  9. <3 Krááása… :)) Konečně! Konečně!!  Do jedenácti snad ještě trochu času zbývá, tak toho, kluci, náležitě využijte. :)) Vážně nádhera! :))

  10. Aaaaaaa bože 😀 to nie je možné 😀 to je SKVELÉ 😀 no tak po pravde toto som naozaj nečakala 😀 som taká rada :)… Som naozaj zvedavá ako to pôjde s nimi ďalej 🙂 a čo bude večer keď príde Paul :)… zase super hodina informatiky 😀 a to som stihla aj napísať test na 1 😀

  11. K tomuhle nemám co dodat. To byl tak nádherný díl! ♥ Nejen, že mě Paul totálně dostal! Jsem tak ráda, že se přidal na správnou stranu a opravdu jsem na jejich večerní setkání zvědavá, takže doufám, že se něco nepokazí a kluci se sejdou 🙂 Hlavně jsem zvědavá, co všechno Paul ví!!
    No a o klucích snad nemá smysl ani spát! Jsem za ně neuvěřitelně šťastná! Alespoň oba v tomhle pekle najdou něco, na co se budou těšit a pro co stojí žit! ♥

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics